Deníček z konce měsíce

Blog s výjimkou toho přechozího narychlo sepsaného jsem kvůli bolestem a problémům s psychikou nepsal. Nyní dodávám: Většinou bývám doma, nic zajímavého. Kvůli záchvatu zmatenosti jsem byl za pomoci milých sousedů o půlnoci nedávno odvezen sanitkou do Fakultní nemocnice Brno-Bohunice. Nic mi na krku nenašli, kromě silné zmatenosti a bolestí, které ustoupily v naprostém klidu a kapačkám nějakých léků přímo do žíly – bylo mě prostě dobře. Lékařská péče tam byla vzorná, ve srovnání s Vyškovem! Sestřičky se chovaly vzorně, ochotně, nenadávaly nikomu... Byli tam vše staří pánové, viděl jsem, jak se v posteli jeden pokálel a sestřička ho s nepředstíranou ochotou hned omývala, to se opakovalo denně. Žasl jsem, když jsem si vzpomněl na „péči“ ve vyškovské nemocnici.

Jinak jsem by přijat lékařem z Kliniky komplexní onkologické péče, ambulance podpůrné a paliativní onkologie MOÚ MUDr. O. Slámou, Ph.D. Dal mi nové léky, jednu náplast dosavadní (Transtec) mi schválil k užívání, jen slabší verzi, dále lék na noc a přes den lék proti bolesti, který mohu vzít jednu tabletu po 12 hodinách. Proti bolesti to však moc nepomáhá... Mám mu přítí týden zavolat a sdělit své pocity z léků.

Zašel jsem na výzvu (manželka mu telefonovala) ke „svému“ hlavnímu ošetřujícímu lékaři MUDr. Novotnému, poslal mě na odběry, počátkem července mám jít na  ultrazvukové vyšetření krku. Obávám se nejhoršího, znepokojuje mě stažený krk, vezmu-li třeba větší sousto masa, zakuckám se, musím to nějak polkout, nebo vychrchlat. Ale třeba ten otok tlačí jen na nevhodném místě. Musím čekat a čekat na vyšetření.

Naštívil jsem také dobrého známého z bývalé novinové práce A. Hošťálka. Ptal jsem se na možnost domácí péče, dal mi podklady i informace. Jsem mu moc vděčný za ochotu, ale asi toho nevyužiji, chci se zase stravovat podle tzv. optimální diety. Což činím a hned mi bylo lépe. A úklid aspoň trochu zvládnu a občas přijede manželka. Té město Brno zamítlo přihlášku do mého bytu. Takové jsou zákony. Vždyť vše si mohou ověřit.

Ztratilo se mi bezdrátové sluchátko, iPhone ho sice eviduje, ale já ať hledám, jak chci, nevidím... Koupil jsem nové ve stejné specializované firmě a to se ukazuje jako mnohem lepší. To starší sice mělo i lepší zvuk, ale těžko se spojoval s iPhonem. Přiložený mini kabel i další synchronizační kabel nefungovaly. Hlavní kabel mi pošlou nový, bez toho malého se obejdu, pokud se nabíjí iPhone, tak takový nabíjí i sluchátka. Koupil jsem si nový synchronizační kabel v Albertu. Čínská výroba není vždy dobrá... Reklamoval jsem ho, vrátili mi bez řečí peníze. Jinak jsem tam koupil elektrický zubní kartáček.

Dodatek: pražská firma iPouzdro mi ochotně poslala jako náhradu nový kabel.  A on funguje stejně špatně jako ten z té první zásilky. Prostě reklamace a oni to ani neumí vyzkoušet.  Nestačí ho jen strčit do iPhone, musí po vsunutí koncovky kabelu do iPhonu vyskočit okamžitě ikonka baterie na plochu se sdělením stavu baterie a prostě s informací, že proces se započal.

Jinak pokud je teplo chodím na procházky do blízkého okolí, přidávám sem několik fotografií:

Pohled z nadchodu spojujícího park u Opery s IBC

Pohled je směrem na křižovatku Koliště a Bratislavské.

Toto je pohled z další části směrem k IBC

Toto je pohled k hypermarketu Albert na Cejlu

z parku u Ponávky

Toto je pohled ze stejného místa, ale opačným směrem

Pod stromem je vidět exponát, který by si mělo

vyzvednout Museum romské kultury. Je to převrácený

nákupní vozík z Alberta, naplněný kdovíčím. Typická

cikánská idyla

Toto je pohled na nedaleký splav řeky Svitavy

Podíval jsem se z mostu na hladinu, byly tam jak ve vodě

ryby, tak i nekolik kachen

Velevýtvory dneška

Náhodou jsem se dostal na jeden z  pisálkovských velevýtvorů na onadnes či idnes a prostě kdovíkolikátý... kdovíkolikdnes? Prostě nevím, nebaví mě kdovíjaké takové mudrování. Dříve v novinách nějaký obyčejný redaktůrek, vybavený psacím strojem a obyčejným telefonem (no, asi by to nebylo dost nóbl – na ty dnešní všelijaké vznešeně engl. znějící tituly a kdovícoještě. No on ten starorežimní pisálek s vysokoškolským vzděláním toho pořídil, poskládal z dopisů od zcela obyčejných čtenářů, faxů... víc než nějaká Bc redaktůrka z kdovíkolikáté jistě vznešeně eng. titulované VŠ, byť třeba jen z nějaké větší vsi, která už ovšem vůbec třeba netuší tehdy běžné dovednosti jako zrcadlo novinové stránky apod. No, hlavně že se honosí jako editor(ka) – nevím, třeba je to tak dost na úrovni, ten titul. Já vím, o čem píšu, dělal jsem to taky, žádné ciráty, poskládal jsem kdysi sobotní přílohu, vybavený předlohou zrcadla stránky, kalkulačkou a tužkou, toť vše... přesně, jak jsem to chtěl, a pak jsem zavítal mezi sazeče na mac, tak asi ne sazeč (tak se to říkalo, když pracovali ještě na Linotypech), takže asi by to byl dle dnešních cirátů grafik... každý redaktor nebyl tak pečlivý, uvízl někde u piva, no a co pak? Takže tam třeba kus stránky chybělo, jestli to chybělo, bylo to něco o vaření, hokeji či kaktusech za oknem, holt musel jsem to nějako dotvořit, aby stránka štymovala, a nedočkal jsem se třeba ani obyčejného poděkování, prostě to tak běhalo (nebyl jsem však v Mladé frontě, pardon, dnes je to kdovíjak otitulované... Dnes).

No ale bych se v tom moc neztrácel. Proč to píšu? Náhodně jsem zavítal mezi jakousi Dnes stránku, nevím už, jak vznešeně a kolikátá to byla. Psalo se tam cosi o kuchaři (pardon, též to není dost vznešené) Z. Polreichovi. Tento pán si ze svého zaměstnání udělal jakýsi přímo expertní velevýtvor. A má místo v tisku, na internetu, v televizi... zaručeno. No, co na tom? Jíst se musí, zájem má tedy zajištěný, stačí trochu přidrzlý úšklebek a z obyčejného (celkem, no trochu cestoval...) kuchaře máme kulinářského experta. Nelze samozřejně vařit dost obyčejně, když hovězí... tak jedině z argentinských dobytčat, to je stoprocentně úspěch zaručený, maso staré, ale zase exotické. No a když se ještě dost přidrzle poznamená, že naše obyvatelstvo to moc jaksi neumí... úspěch je stoprocentně zaručen. Holt, náš čuník asi není dost vznešený k jídlu, nepochází ani z té západní Evropy (kdoví???). No, tak tak jsem jen přeběhl očima ty jeho kuchařské velevýtvory a všiml jsem si poznámky asi nějakého pána, zřejmě už trošku v letech. Poznamenal ke Zdendovi, aby nechal těch snobáren a dával skutečně praktické, docela obyčejné recepty. Chtěl jsem jen a jedině jakýmsi kliknutím podpořit ten názor. Ale nešlo to, začali po mě chtít kvůli takové banalitě registraci. Řekl jsem si tedy, že kvůli chvilce to snad zvládnu za pět minut. Kdepak! Nejdřív problém se jménem, pak s heslem, prostě jedno slovo nestačí, hlásí to moc slabé heslo, přidám otazník a během chvilky mi to světe div se hlásí moc silné heslo... Pak to hlásí, že nesouhlasí s e-mailem. No, to už bylo moc silné i na mě. Koukl jsem do správce hesel a čtu, že na jakémsi Dnes jsem se kdysi zaregistroval. Jako by to mělo skutečně něčemu vadit! Kvůli jediné poznámečce tolik cirátů. Mávl jsem nad tím vším rukou a šel si docela obyčejně něco připravit k pokrmu. Jo, co kdyby tak pan Zdenda poradil? Někomu, kdo neumí vařit a je těžce nemocen. To bych považoval za pomoc...