Od úterka bylo občas chladnější počasí i deštivo, přeháňky, typický duben. Ve středu se Evina maminka dočkala svého přání a přestěhovala se do Domova pro seniory Kociánka. Moc se tam těšila. Má tam známé, krásnou zahradu, společenské místnosti, zájmové a zábavné programy... a veškerou péči. V tento den jsem se konečně dostal do nové prodejničky uzenin a dalších potravin. Jde o produkty drobných výrobců, například z Tuřan i odjinud. Údajně neobsahují žádné přídavné látky, mouku, soju, kosti, barviva... První dojmy jsou výborné. Obchůdek se nachází přímo u tramvajové zastávky Celní.
Moje sousedka má podobně jako já ráda kočky. Co ji zde znám, žijí s její rodinou vždy nějací mňoukající společníci. Nyní má britskou modrou. Je to akrobat. Chodí po uzoučkém okraji balkonu, jemně našlapuje, já se v té chvíli nehýbám, abych ji nevyrušil a ona snad nespadla. Nicméně prý se to už několikrát stalo – ze druhého patra do dvora, kupodivu žádnou újmu nikdy neutrpěla. Nyní s oblibou chodí za mnou. Za oknem na parapetu začne mňoukat a já už vím, že chce vstoupit. Ve středu se tak stalo čtyřikrát. Jak pootevřu, hned se smýkne dovnitř. A okamžitě začně šmejdit, vše ji zajímá, do každého otvoru se snaží vniknout. Návštěvy jsou krátké, jakmile je její zvědavost uspokojena a i já toho mám dost, pootevřu dveře a číča vyběhne na balkon a dále. Britské kočky nemají příliš vlídnou povahu, ale mně to nevadí, nesnažím se takovému tvoru vnucovat svou přízeň ani nic jiného a ona to zřejmě cítí a tře se mi o nohy a jen málokdy sekne drápkem, když ji opatrně odrazuji od nějaké její méně vhodné zájmové činnosti. Vzhledem je pěkná a rád ji pozoruji.
Žádné komentáře:
Okomentovat