Pondělní myšlenky

V pondělí jsem našel zase informace o Fukušimě. Jen se ujišťuji, že informace nám oficiálně poskytované jsou nicotné a problematické. Takto se píše třeba na technet.idnes: „Ve Fukušimě dochází k postupnému uvolňování, které není pro životní prostředí tak nebezpečné. Radioaktivita je v určitém množství všude kolem nás. Nebezpečná pro živé organismy je pouze její vysoká koncentrace. Pokud budou úniky radioaktivních látek z Fukušimy pomalé, nebude ani její případné velké uvolněné množství představovat stejné riziko pro životní prostředí. Obrovské množství radioaktivních látek uvolněné postupně během všech testů jaderných zbraní také nemělo vážné dopady.“

Děkuji pěkně za takovou útěchu. Vzpomínám na spoustu nemocí a úmrtí, které jsem v průběhu let nečekaně zaznamenal. Třeba třicetiletý sportovní typ, nekuřák a... krematorium. Odkud se to bere? Jistě mohou být příčiny různé, ale nikdo neřekne přesně jaké. A ta radioaktivita nic neznamenala? Vždyť je to v Japonsku daleko horší, než si můžeme myslet podle oficiálních informací. Palivo se zhroutilo na dno reaktoru a protavilo se vrstvami, je z něho nyní rozteklá louže na dně reaktoru. Tato tavenina je vysoce radioaktivní a nad ní je navíc voda. Ta sbírá obrovské množství radiace. Když se přidá více vody na chlazení, vytváří se další stovky tisíc tun vysoce radioaktivní vody. Odhalené reaktory a palivová jádra nadále vypouštějí mikrony izotopů cesia, stroncia a plutonia. Tyto částice neustále padají a ukládají se ve velkých koncentracích. Roztavené jádro, které obsahuje plutonium, bude muset být odstraňováno z prostředí nejspíš po stovky tisíc let. Uniklé částice mohou vést nakonec k rakovině. Zachytí se v plicích nebo zažívacím traktu a jsou tam permanentním dráždidlem. Geigerovým počítačem je měřit nelze. Je zjevné, že si s poškozenou elektrárnou příliš nevědí rady. Co všechno z toho vyjde a kam se to dostane? Takže, žijte zdravě a čtěte iDnes! 

Téměř denně se mudruje o Řecku a jeho vyhlídkách v různých souvislostech. Velká nechuť k jeho sanaci vládne v Německu. Na kancléřku Merkelovou sice Sarkozy a pak i Obama vyvinuli nevídaný nátlak ve věci pomoci, nicméně hned nato týdeník Der Spiegel zveřejnil článek Requiem pro Euro. Popisuje přímo černý scénář osudu eura. Jeho krize, jak píše, smetla už dvě vlády, a Evropu dělí puklina oddělující země, které potřebují více a více peněz, od těch, které mají platit. Článek se zabývá „beznadějnými možnostmi" eura a je celkově dost pesimistický. Není to sice oficiální stanovisko státu, ovšem článek jistě vyjadřuje mínění značné části veřejného mínění. Takže můžeme být jen zvědavi, jak se to bude nakonec řešit.

Nakonec i něco pozitivního aspoň pro nás. V úterý jsme se konečně stavili u přátel Jožky a Lidušky, abychom dodatečně oslavili Jožkovy narozeniny. Přišli jsme později, neboť jsme se zdrželi na oční klinice na vyšetřeních déle, než jsme předpokládali. Myslel jsem si, že Jožka je o rok mladší, vyvedl mě z omylu a uvedl to na pravou míru. No nic nenaděláme, léta života běží.