 |
| Před sochou Radegasta |
Na výlet jsme vyjeli asi v 9 hodin z místa jejich bydliště v Horních Heršpicích. Cestovali jsme přes Hulín, Holešov do Bystřice pod Hostýnem. Zde jsme se osvěžili v kavárně. Nápis u vchodu sděloval, že smetanu zásadně neužívají rostlinného původu, ale pravou, takže jsem si bez obav objednal Vídeňskou kávu. Po městě jsme se trošku prošli, je docela pěkné. Pak jsme jeli dále přes Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm na Pustevny. Zde jsme měli před očima velký mumraj. Už samo zaparkování se vleklo v koloně čekajících aut, musel se koupit kupon na celý den, i když jsme měli zájem jen o pár hodin parkování. Potom jsme se vydali hledat vhodnou restauraci. Zavrhli jsme hotel Tanečnica, kde v restauraci nebyla ani noha, a odešli jsme jinam. Museli jsme v plné restauraci dost dlouho čekat na obsloužení. Po obědě jsme pokračovali pěšky na Radhošť k soše boha Radegasta. Cesta vedla místy kamením a prachem, některé části byly vyasfaltovány či na nich byly položeny betonové panely. V obou směrech kráčelo procesí stejných zájemců jako my. Stovky lidí, kočárky s dětmi, psi na vodítkách, cyklisté na horských kolech... Často se ozývalo skuhrání menších dětí, které evidentně moc venku neběhají. Po delší pěší túře do kopce jsme dorazili na místo. Sochu jsem čekal větší, jinak mě nezklamala. Vytvořil ji sochař Albín Polášek, žijící v USA. Roku 1930 ji věnoval tomuto kraji. Později bylo nutno nahradit ohrožený originál kopií. O tom se víc dočtete třeba zde. Všude kolem stály davy, děti i adoslescenti se na ni šplhali. Chvíli jsme tam setrvali, pak jsme pokračovali ještě kus dál na pěknou vyhlídku na obě strany. Vál tam však dost silný vítr. Po návratu na Pustevny jsme poseděli u šálku kávy a valašských frgálů (kromě mě, já to nejím) na venkovní zahrádce restaurace, pak jsme cestovali zpět do Brna trochu jinou cestou přes Hranice na Moravě. Cesta byla dlouhá, ale výlet se vydařil. Obrázky jsou ve webovém albu zde v dolní části.
Žádné komentáře:
Okomentovat