Počasí se nám během týdne zhoršilo, bylo chladno a deštivo. V takovém počasí to ven netáhne. Zvláště v pátek bylo zataženo a větrno a odpolední vycházku jsme proto zkrátili.
V souvislosti se změnou zdravotní pojišťovny, kterou jsem dříve zmínil, nám nová pojišťovna (Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra) nabídla preventivní vyšetření v Masarykově onkologickém ústavu. Sice to bylo původně plánováno pro pojištěnce ve věku do 60 let, což my už nesplňujeme, nicméně někdo to na poslední chvíli odmítl, takže se nabídka dostala k nám. Ve středu jsem se tam raději jel podívat, abych to pak někde ve zmatku nehledal. Udělal jsem dobře, protože v ambulanci mi zrovna vydali pomůcky pro domácí odběry, takže jsme si vše požadované přinesli už k vyšetření. Ve Všeobecné zdravotní pojišťovně mi nikdy nic nenabídli, zde mám hned na začátku pěkný dárek v ceně cca 4000 Kč. Vyšetření proběhlo v pátek dopoledne, bylo důkladné, zdravotnický personál byl přívětivý, ochotný a o všech detailech vždy informoval. Písemnou zprávu dostaneme později.
Vzpomínám si na jedno vyšetření před mnoha roky. Lékař specialista se mě začal ptát na problémy. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale hned mě zarazil. Nic ho nezajímalo. Jen kladl své otázky směřované k nějaké hypotéze a vyžadoval jednoznačnou odpověď. Řekl jsem si tehdy, že je to marné, a odpovídal jsem nanejvýš stručně ano či ne. Pan doktor byl spokojený, já ne. Bylo to opravdu k ničemu. Taková situace byla tehdy obecná, léta jsem se raději vyhýbal návštěvám u lékařů, považoval jsem to za zbytečné. Snažil jsem se pomáhat si co nejvíce sám. Vždy to ovšem nejde. Dnes jsou lékaři i sestry většinou daleko přívětivější.
Tento článek na Britských listech stojí za přečtení: Hrst osobních vzpomínek
Žádné komentáře:
Okomentovat