 |
| Idylka na Francouzské |
Na Zelený čtvrtek jsem opět zašel na hřbitov zalévat a čistit. Na oběd připravila ženuška špenát. Už dlouho jsem ho neochutnal, nyní byl moc dobrý. Odpoledne jsem zašel na zelené velikonoční pivo. Je to starobrněnský speciál, pivo 13°, nabízeli ho ve středu Brna až za 34 Kč, já jsem si ho dal v Bistru 77 na Francouzské o 10 Kč levnější. Chuťově příjemné pivo, rozhodně jsem nelitoval. V bistru sedělo pár štamgastů, i jeden cikán, starší, sympatický, slušně vypadající. Začal mudrovat nad dnešními časy, stěžoval si a vzpomínal na minulý režim, jak se měl dobře. Jeho výklady, že se cikánům dnes ubližuje, když se poukazuje, že něco provedli, když přece podle něho krade kdekdo, budily skeptické usměvy u ostatních stejně jako jeho tlachy o tom, co cikáni tady vybudovali při všech možných výkopových a podobných pracích.
Ve čtvrtek večer jsem se náhodně dostal k diskusnímu televiznímu pořadu Máte slovo s moderátorkou M. Jílkovou. Nemám tento pořad rád, připadá mi jako forma reality show, jako pouze přímý přenos emocí, který může laskavý divák sledovat pro pobavení při kafíčku. Může však být výjimka, může tam občas zaznít i nějaká zajímavá myšlenka či informace. Jako jeden z hlavních aktérů se zúčastnil tentokrát ministr Drábek. Na něho se obracela sympatická žena, snažila se z něho vydolovat odpověď. Byla sice šikovná, dovedla formulovat dotaz, ale dopustila se zásadní chyby. Chtěla se vyjadřovat korektně a použila newspeak, což je jen a jedině nástroj k zamlžení významu, nikoliv k dorozumění. Připomínám, že jde o pojem z románu G. Orwela 84. Lidé chtějí vypadat vzdělaně, chtějí být „na úrovni“ a přistupují na tuto falešnou hru politiků a médií, sami si však pod sebou podřezávají větev. Žena se opakovaně Drábka ptala, jak je možné, že lidé pracující, kteří přispívají do daňového systému, mají nárok na příspěvek pouze na první dítě. Ale pro sociálně slabé to neplatí, pokračovala. Ti ničím nepřispívají, ale příspěvky dostávají i na další děti a jen se nám smějí, když jdeme do práce. Drábek se toho chytil a hned blekotal naučené mantry o vládní politice jako promyšleném dobru s vyváženou sociální citlivostí. Žena se nedala, opakovaně se ptala, chtěla, aby se příspěvky platily pouze na jedno dítě všem, čili aby platil jeden princip pro všechny stejně. Opět marně. Pořád užívala newspeakový pojem „sociálně slabí“, místo aby řekla jasně a přímo „cikáni“. Pokud se věci nenazývají pravým jménem, pokud se problém nepojmenuje a nedefinuje správně, k ničemu se nedostaneme. Neříkám, že by jí Drábek odpověděl, kdyby se zeptala přímo a správně, nevím to, možná by jí byla nasazena psí hlava rasistky, což je běžně užívaný faul. Stála tam přece moderátorka, mohla jí pomoci definovat myšlenku. Nepomohla, nezasáhla. Ale když už do besedy šla, měla to udělat. Lépe je však takové příležitosti ignorovat, nikam nechodit. Nemá cenu se s nimi bavit, neodpoví, řeknou jen to, co chějí, a smějí se tazatelům do očí. Mají k ruce profesionály, kteří je učí, jak se vyjadřovat a jak vystupovat.
Na obrázku je chodník před zchátralým domem Francouzská 42. Čeká na rekonstrukci. V domě nikdo nebydlí, ale je zde vstup do dvora a tam je možno zahlédnout celkem nový dvorní trakt. Bydlí tam různí lidé, i cikáni. Nábytek či jiné věci, občas vyhozené na chodník, jsou zde typické. Tento kousek zde vydržel do od začátku týdne do Velikonoc, ve čtvrtek konečně zmizel.
Žádné komentáře:
Okomentovat