Žvanilové se zase činí

Původně jsem chtěl něco psát na téma DPH, financí a obecné situace, ale pak jsem od toho ustoupil. Jsou rozhodně dostupné lepší texty na toto téma, než jsem schopen stvořit já. Nejsem žádný odborník, píšu jen dojmy a ohlasy. Takže je lépe se mírnit, i když z témat na Francouzské zrovna není co vybírat. Nabízím tedy jen pár doporučení.

Doporučuji například četbu stránek jesuity V. Umlaufa, stojí to za to, viz: Umlaufoviny Církevní témata jdou mimo mě, ale třeba téma Rath tam také najdete a určitě zajímavěji podané než v TV. A samozřejmě i mnohá jiná.

Nyní zvláště hrozí, že EU nám pořádně přiškrtí kohoutky s financováním projektů. Její auditoři shledali příliš mnoho pochybení v zaslané dokumentaci žádostí. Výstižně to popisuje Zbyněk Fiala na webu Vaše Věc. Pokud jde o tzv. církevní restituce, tam je cesta monstrózních výdajů bez omezení. Jenže ty nekontrolují luxemburští auditoři, to zůstane jen na našem šlendriánu. Opět doporučuji pozorně přečíst: Ceny spadlé z nebe - Týdeník EURO

Jinak se hodně píše o výročí atentátu na Heydricha. Jako vždy při takových tématech se vyrojila spousta žvanilů v komentářích, kteří uráží vlastní národ sprostými plky o tom, že jsme národ udavačů a podobně. Nejde samozřejmě o žádnou národní vlastnost. Udavači a kolaboranti byli všude, třeba ve Francii, Norsku, Holandsku... Naopak naší národní vlastností je výskyt spousty sebemrskačských žvanilů, kteří takto plijí na vlastní národ. Toto je spíš společenský problém. Co jsou asi ti pisálkové zač? Ať raději každý popíše své vlastní činy. Můj táta, dávno po smrti, byl ve válce, ale téměř celou ji strávil v koncentračním táboře Dachau. Když ho opouštěl, vážil 36 kg, fyzicky i psychicky na dně, musel se učit znovu psát... nikdy se z toho docela nedostal, zvláště když si ještě prožil vazbu i v 50. letech min. století. Víš, ty chytráčku, co si všechno při tom užil?Maminka tehdy řadu měsíců zůstala sama se třemi dětmi bez prostředků. Já jsem strávil většinu života za minulého režimu, do KSČ jsem odmítl vstoupit, stálo mě to pracovní místo, byl jsem předvolán i na StB a znovu vyvolán ke schůzce v kavárně. Přímo jsem tehdy odmítl dělat udavače. Bylo mi sice vyhrožováno, ale skončilo to. Nezastával jsem žádnou funkci či lukrativní pracovní místo, tak mi nakonec dali pokoj. Nebylo mi tehdy moc veselo, žádné zastánce či sponzory jsem neměl, ale nepovažuji to ale žádné hrdinství. Nechápu však, že mě někdo uráží hnusnými sprostými žvásty.