V pátek navečer jsme se s několika známými dohodli na schůzce v restauraci U bilého beránka na Štefánikově ulici. Na poslední chvíli jsme zjistili, že tam mají přes prázdniny zavřeno, proto jsem navrhl jiné místo, totiž Pivní bar na Lidické 45. I tam však jsme přišli v poslední den jeho existence, dosavadní nájemkyně baru měla otevřeno tento den naposled. Byli jsme posledními hosty baru. Popovídali jsme si o všem možném. V lecčems jsem se s mladšimi známými neshodl, například o následujícím případu:
Ve sdělovacích prostředcích se kvílí nad ruskými chudinkami Pussy Riot, které se předvedly výtržností v pravoslavném chrámu v Moskvě. Například křičely „hovno, hovno, Boží hovno“ před ikonostasem chrámu. Prý také předváděly dříve v Biologickém museu sexuální orgie několika nahých dvojic včetně jedné silně těhotné. Tím měly ilustrovat znásilňování Moskvanů vlastní vládou. O tom naše sdělovací prostředky neinformují, interpretují to jako pouhou obyčejnou akci. Informace z listu Guardian je zde. Pokrytecké protesty, centrálně organizované světovými sdělovacími prostředky, jsou nechutné. Jakpak by taková provokace dopadla v jiných zemích? Zatleskali by jim doma? Názorný právní doklad, jak by taková událost dopadla v České republice, si můžete přečíst zde.
Neshodli jsme se ani ve věci logického myšlení. Já jsem zastával jeho nezbytnost a reálnost, oni, všichni mladší vysokoškoláci, to popírali. Vím samozřejmě, že jednoduché to není. Připadalo mi však, jako by tím popírali sami svou argumentaci, kterou hodně a rádi používali. Co je vlastně logika? Ona si přece všímá formy myšlenky, nikoliv jejího obsahu. Je to tedy záležitost formální. Hlavní úkol logiky spočívá v ověřování pravdy. Uvádíme-li pravdivé myšlenky do logickým pravidlům odporujících vztahů, dojdeme jistě k nepravdivému závěru. Umění demagogů je umění logického podvodu. Cituji ze staré knihy: „Hledíme-li na věc takto, shledáváme, že logika je daleko víc než učené označování samozřejmostí nebo pouhé cvičení rozumové pohotovosti: je to zbraň proti předsudku, pověře a ohlupování, je to páteř objektivity lidského ducha, jeho samostatnosti a tudíž i svobody.“ Napsal to Vladimír Neff ve svém Filosofickém slovníku neboli Antigorgiasi pěkně a výstižně. Je to kniha, k níž se rád vracím.
V pátek odpoledne jsme byli na Špilberku, jak jsem v minulém příspěvku napsal. Nezmínil jsem se však o tom, že na staveništi u hradu jsme spatřili kozu. Nikdy jsem v Brně kozu neviděl s výjimkou zoologické zahrady. Pěkně se zde pásla. Kozy mám jako zvířata velmi rád. V sobotu odpoledne jsem se tam vypravil znovu, abych se na ni podíval, ale nepochodil jsem. Kdoví jak se tam ocitla a jak zmizela. Místo toho jsem spatřil velkolepý průvod lidí, kteří se stylizovali oděvem do 17. století. Šlo o slavnost Den Brna, výročí obléhání města švédským vojskem během třicetileté války. Průvod šel Masarykovou, Českou, zde odbočil na Solniční ke Špilberku, kam vstoupil na Husově ulici. V parku na Špilberku pak jeho vyšňoření účastníci předvedli scény připomínající boje při obléhání Brna. Salvy z mušket zněly přímo hromově. Nejsem žádný ctitel válek, takže míra porozumění i pro historické připomínky je u mě malá. Připadali mi nadšení ze hry na vojáčky. Historická zkušenost třicetileté války je příliš tristní, ale na to účastníci jistě nemysleli. – Ještě jsem si všiml, že v horní části kopce jsou nové lavičky k posezení, zřejmě dochází k jejich postupnému rozmísťování a náhradě za staré, sešlé lavice, na jakých jsme seděli v pátek.
V neděli za tropického vedra, oblohy bez mráčku... jsme se rozhodli zajít na vycházku do Pisárek, kde je v parku a podél řeky dost úkrytů před slunečními paprsky. To se potvrdilo, poseděli jsme pak u splavu a pozorovali psa labradora, jak si užívá vodní koupele. Ani cyklistů tentokrát moc nejezdilo. Cestování tramvají či chůze po ulici i později odpoledne v žáru slunečních paprsků byly úmorné.
Žádné komentáře:
Okomentovat