I v noci na pátek 21. září jsem vůbec nemohl spát. Jakkoliv jsem to zkoušel, bolesti trvaly. Čekal jsem na ráno, pořád vstával... až ráno ještě za svítání jsem si svařil čaj a pil. Přes den jsem konečně se odhodlal zapnout pračku. Nefungovala. Zatočil jsem totiž přívodem vody v domnění, že ji pouštím. Bohužel manželka, dokud tu byla, ji používala a nezavřela vodu. Přitom mě stále peskovala, když jsem zapomněl odpojit vařič či konvici na vodu od sítě. Inu, takové jsou někdy ženy... No podařilo se mi vyprat potřebné, sušil jsem to na balkonku i v pokoji, naštěstí bylo horko a prádlo rychle uschlo. Podobně jsem dopadl s vysavačem, ale to už nebudu rozvádět. Sice se mi uklízí nesmírně těžko, zejména s vláčením vývodu moči za sebou.... Konečně už sedím na pohovce a píšu. – Dopoledne jsem ještě volal podle plánu na neurologii v Mas. onkolog. ústavu, tam mi řekli, že psychologické testy jsem absolvoval v pořádku jen s mírným zapomínáním. V případě potřeby se mám ozvat za rok. Dávali mi také doporučení, jak se v paměti zlepšit, já jsem řekl, že budu zase pracovat se scanerem a computerem na zakázkách pro bývalého zaměstnavatele firmu MOBA. Za to mě pochválii, že to je ideální cesta na zlepšení paměti.
V neděli jsem s Juditkou cestovali do Ivanovic n. H. Nechala trasu na mě, ale já nejsem řidič a znám jen cestu autobusu. Tak jsme jeli přes Vyškov obvyklou odbočkou. Teprve pak si všimla, že je možné větší část cesty jet po dálnici mnohem rychleji. V Ivanovicích jsme naložili, co se dalo. Manželka se se mnou odmítla bavit o řešení situace, které jsem jí e-mailem zaslal. Dělá to na mne špatný dojem. Uvidíme, nerad bych se rozváděl, ale pokud nepřijme řešení spravedlivé pro oba, nic jiného mi nezbude. – Nazpět jsme jeli po dálnici, bylo to mnohem rychlejší. Nabídl jsem Juditce prodat elektrokolo, což přivítala, vyzkoušela si ho. Cenu jí dám velmi příznivou.
Četl jsem si stručně kdysi napsaný úvod to svého blogu. Chtěl bych zde poznamenat, že vše tam psané, co se týká dnešní podoby ulice, je již mimo pravdu. Ulice je nyní již pěkně upravená včetně chodníků i silnice, cikánů zde konečně už tolik nežije, kéž by vymizeli odtud všichni. Zato jsou zde nové a krásné domy, v nichž musí být skvělé bydlení. Jen tak dál s touto ulicí, zaslouží si to už ke svému dávnému původu, kdy zde žili bohatí lidé a ne cikáni, kteří jen byty likvidují a roztahují se po okolí, což některé tzv. neziskové organizace podporují, jako kdyby zde byla jakási vlast cikánů. Copak oni neví, odkud sem přilezli? Spíš to vědět nechtějí. Jinak by uznali, že to je hlavní příspěvek Slovenska tzv. společnému státu. Každý kdo někdy viděl cikánské osady na Slovensku, to může dobře pochopit. Najednou zde máme preferované obyvatelstvo s nárokem na byty, sociální dávky a podporu. Hnus!!! Ale co bychom se divili? Kdopak se o to stará, například zejména: International Visitors Leadership, několikatýdenní stáž placená a organizovaná americkou vládou. Symbolické je, že klub českých absolventů International Visitors Leadership působí v rámci Amerického centra v Praze na adrese Tržiště 13, na Malé Straně, Praze 1, a je financován, což se píše přímo v klubu absolventů tohoto projektu, ministerstvem zahraničí USA v rámci odboru pro vzdělávání a kulturu, tedy je financován americkou vládou. A absolventkou je i například Mgr. Katarína Klamková, bývalá ředitelka brněnské neziskovky IQ Roma Servis. Od poč. prosince 2017 je prý ředitelkou Mgr. Šárka Pólová. Čerpají také dotace a granty z norských fondů (EEA grants, například Právo na rodinu – koordinovaná spolupráce za 1 856 322 Kč s popisem projektu Pro lepší životní podmínky romských rodin.‘‘ No proč si neodtáhnou cikány k sobě do USA a Norska? Protože o ně nejde. Jde o zatížení, likvidaci nás, původních evropských obyvatel!
Žádné komentáře:
Okomentovat