Pondělní deníček

V pátek jsem jel za manželkou do Ivanovic na Hané. V pátek odpoledne jsme si udělali pěkný výlet k většímu Ivanovskému rybníku. Ten má vody dost, v létě by se tam snad dalo koupat, voda se jevila nyní čistá, dno bylo pískové a kamenité, tedy nikoliv bahnité. Cestou tam jsem sbíral po zemi ořechy ještě z loňské úrody, kupodivu všechny byly pěkné a chuťově dobré. Telefonem jsem pořídil řadu obrázků, jeden pohled na rybník zde přidávám – Druhý den mě bolel krk, nelíbilo se mi také, jak se mnou manželka hovořila, tak jsem se náhle rozhodl, že okamžitě odjedu. Divila se tomu, vyptávala se proč odjiždím. Přiznal jsem jen bolest krku, bylo mi jí nakonec líto ji obviňovat z nějakého chování. Je na druhé straně fakt, že při bolesti jsem citlivější na jednání se mnou. Jel jsem autobusem, naštěstí jsem měl sólo sedadlo, takže mě s míry nevyvedlo ani asi 20 cikánů, kteří hromadně nastoupili ve Vyškově.

Velký  Ivanovský rybník

Pohled k pomníku na náměstí v Ivanovicích na Hané

V neděli jsem šel na výlet na přehradu. Trolejbusem 36 do Komína, tam jsem přesedl na tramvaj a dojel do Bystrce na zastávku u zoo. Šel jsem po cestě k přehradě a vzpomínal na staré časy. Fotografoval jsem (něco sem přidám). Po hrázi jsem došel až k Restauraci U lva. Zde jsem poobědval. Smažený hermelín, hranolky a malé pivo, 160 Kč. Jedl jsem dlouho, moc mi to nešlo. Lodní doprava ještě nefunguje. Šel jsem pomalu zpátky po druhé straně Svratky. Došel jsem zase na stejnou tramvajovou zastávku a dojel do středu města, zde na další tramvaj směr domů. Byl jsem velmi unavený a zmatený. Uklidil jsem prádlo a zkoušel jsem pracovat, moc mi to nešlo. Skončil jsem někdy v 2 hodiny v noci. Ráno v pondělí jsem vstal, vyňal z příruční tašky deštník a vložil jsem tam dvě hřbitovní svíčky. Dojel jsem na hřbitov, ale začalo pršet a bylo mi chladno. Volal jsem sestřenici a nějak jsme se nakonec sešli. Ona naštěstí deštník měla. Ukázala mě hroby strýce a tety, sešli jsme dolů, počkali na tramvaj 5 a dojeli jsme do zastávky ÚH Smyčka. Zadním vchodem jsem jí ukazoval cestu k našemu hrobu. Všude u našich hrobů jsme zapalovali svíčky. Byla také moc ráda, že jsem jí ukázal cestu k našemu hrobu. Povzpomínali jsme naše zesnulé a jeli jsme tramvají do města. Šel jsem s ní do AirBank, jinde se v bankomatu neodvažuje vybírat. Pak jsem šli na tramvaj 9 a jeli společně domů. Já jsem samozřejmě vystoupil dříve a rozloučili jsme se narychlo v tramvaji. Při jídle mě něco pořád tlačí na krk. Obávám se nejhoršího...

 Pohled k hrázi

Výpusť vody z přehrady

Čtvrteční deníček

Chodím každý den na vycházky na nákupy. Tak v sobotu: ráno silné bolesti v den výměny náplasti Dolforin. Nyní po návštěvě praktického lékaře mi přibyly kompresní punčochy na lýtka a chodidla, která otékají, jen na noc je mám odložit. Lékařka se zeptala na návštěvu v ambulanci bolesti, protože mi předepisuje i náplasti Dolforin, na mou žádost silnější verze 75. Ujistil jsem ji, že se to již blíží. Neobávám se, že by mi tamější lékař nevyhověl ve mnou požadované síle náplasti. Chci se ho jen zeptat, jak dlouho je musím užívat a nechat si předepsat ještě další balení. Rozhodně bych se chtěl však zbavit léku Gordius. Přičítám mu různé problémy, které mě nedávno postihly. Opioidní náplasti, tak se jmenuje ikona s potřebnými údaji, tu jsem si nově zařadil na plochu.

Dnes ráno jsem právě byl v Ambulanci léčby bolesti ve FN Brno-Bohunice. Nachází se ve staré nemocnici, trochu se mi težko hledá. Ale dnes tam bylo málo lidí, byl jsem hned na řadě. Pan MUDr. Křikava se jako vždy choval velmi laskavě, stanovil mi řád k ukončení užívání léku Gordius 300, kterému přičítám své mnohé potíže i problémy s psychikou. Pak přejdu zase postupně na lék Pregamid 75. Náplasti Dolforin 75 mi schválil a předepsal dalších šest ks balení. Ptal jsem se na předepisování u praktického lékaře. Řekl mi, že s tím mohou mít finanční problémy. Jedno balení má reálnou cenu 1000 Kč. V případě nezbytnosti mi recept vystaví on sám. Vystavil mi Průkaz pro léčbu opioidy. Budu ho nosit stále s sebou v peněžence.

Už mám u pojišťovny schváleny lázně, jen mě překvapilo, že mnou požadovaný Hodonín ani Lednice se tam neobjevily, zato Luhačovice – odtam mi již volali – odmítl jsem, nebyla možnost jednolůžkového pokoje. Nyní se žádost údajně přesunula do Lázní Jeseník, případně Velkých Losin, tam bych jel moc rád, takže si případně připlatím i za větší pokoj, prostě potřebuji a trvám na tom být na pokoji sám. Nepůjde-li to, raději nikam nepojedu. 

Nyní jsem zaplatil za odvoz odpadu, za brýle, u jedněch dokonce oprava stála 1000 Kč, počítám i koupi deštníku a další drobné, třeba z Poštovného zdarma. Například jsem koupil tester baterií, ale je to užitečná věcička... Prostě více samých sice drobných, ale výdajů navíc – při minimálním důchodu. 

Ve zprávách jsem slyšel, poslouchám je jen zřídka, na rádiu to moc nelze kvůli stanici, a ani v TV ne, že EU považuje RoundUP za neškodný. Děkuji pěkně, jen víc toho do našich polí luk a hájů. – Bosenskosrbský generál Radovan Karadžič byl odsouzen k doživotnímu vězení. To považuji za účelově lživé svinstvo. R. Karadžiče považuji za skvělého generála a hrdinu svého národa. Takové lidi bychom potřebovali my.

Když jsem šel po ulici, všiml jsem si, že zde začala probíhat výsadba stromů.Totiž když jsem se sem před léty nastěhoval, rostly zde a byla to jedna z mála předností této ulice. Dnes vypadá ulice daleko lépe a i stromy se sem vracejí. Až povyrostou, pěkně ulici pozmění. Pořídil jsem obrázek z výsadby. A šel jsem také jako obvykle po ulici Spolkové a stavební úpravy zde vydatně pokračují. Udělal jsem obrázek i z těchto prací.

Středeční deníček

Sleduji často TV stanice Viasat. Stanice Visat History vysílá pořady věnované konspiračním teoriím. Nabyl jsem dojmu, že americká CIA nemá na svědomí naprosto nikoho. Nemá na svědomí žádného latinskoamerického presidenta (nepokusila se o atentáty na Castra, nemá na svědomí venezuelského Cháveze a mnohé jiné). Rovněž kolem smrti Kennedyů atd. to vše jsou jen a jedině konspirační teorie, jimž přece člověk intelektuálně na úrovni nemůže věřit. Psychologicky to pěkně zdůvodnili. No já nějakým všelijakým teoriím také nevěřím, ale o úloze CIA v politice jsem maprosto přesvědčen. Vezměme si např. vytvoření ďábla ze Srbů a rozpad Jugoslávie. Stejně tak rozpady dalších různých států. Proč to vše? Nedá se to vysvětlit cizím vlivem? Rozpadlo se to jen a jedině přirozeně a nikdo tam nezasahoval? A co ten Mezinárodní soud v Haagu? Smrt Sl. Miloševiče byla jen a jedině přirozenou? Nikdo tomu nenapomohl? Co je to Srebrenica? Přirozené místo dokládající bestialitu Srbů, zatímco ti hodní Muslimové jen a jedině trpěli? No a jak je to s činností KGB? Také jen konspirace? Jsem přesvědčen, že americká CIA má toho na svědomí toho víc než dost. A co Mossad?– Ve středu jsem sledoval pořad o využití Mafie v politice. Také jen konspirace? Je to legrační. Mussolini zatočil v Itálii s Mafií, USA s ní spolupracovaly. Dalo by se pokračovat, jistě toho zhlédnu více.


Protože zaměření blogu je Francouzská ulice, pokusím se o nahrání svého staršího kratičkého videa ze situace na zdejší ulici. Samozřejmě dnes ulice vypadá lépe.

Úterní deníček

Bolesti trvají celý den, ráno se objevuje rozostřené vidění, zmatenost. Zápasím s běžnými věcmi. Nyní se přidaly bolesti zad, ráno nejhorší... Dolforin se zdá málo účinný. Čhut’ k jídlu je nepatrná... Ráno se cítím i zmatený, bolí mě krk a rameno bez ohledu na Dolforin. Během několika hodin se zmatenost rozplývá, bolesti trochu zmenší. Bez pohybu je to lepší, ale tako je to takto samozřejmě málo reálné... Byl jsem v úterý dopoledne ve zdejší optice poblíž Dětské nemocnice. Nové brýle skoro tisícovka, pouzdro dvě stovky... Zaplatil jsem a najednou telefon – sestřička z Ambulance léčby bolesti – mají tam moc lidí, tak mě přeobjednala na podndělí. 

To jsou ty nevzhledné ruiny. Ta lepší vlevo je zřejmě bývalá prodejna kol, patří myslím nějakému radnímu z té minulé squadry

Chodím trochu ven a pozoruji stavby na ulici. Naproti našeho domu kousek směrem do města stavební firma Spilka staví v proluce a opravuje sousední dům. Stavba v proluce vede celé nové křídlo směrem do bývalé zahrady. Stavba postupně pokračuje, zajímala by mě cena zdejších nových bytů. Předpokládám, že bude velmi vysoká. Ulice potom bude mít další pěknou stavbu, starých ruin tu už moc není, jen hned vedle jsou dvě, které by si zasloužily demolici. Snad k tomu také časem dojde.

Stavba v proluce a rekonstrukce vedlejšího domu

Opět – čtvrteční deníček

Jak jsem psal, zápasím už jen s bolestí. Pořád mám nutkání náplasti Dolforin zrušit. Je mi třeba celkem dobře, vynechám a... hrůza. Už několikrát. Tentokrát jsem jen zapomněl si ji vzít. Ve 4 hodiny v noci 28. února jsem se vzbudil. Byla mi hrozná zima, bolel mě krk a rameno a celé tělo. Vymotal jsem se do koupelny, rychle jsem nalepil 75 Dolforin a ulehl. Bolesti těla se stupňovaly, najednou jsem si uvědomil, podle silných záběrů bolesti kolem bederní páteře, že by to mohl být ústřel. Ten už jsem řadu let nepoznal! Jak je to možné? Pomaloučku jsem se plazil do šatny, trochu se oblékl a stáhl jsem si záda velkou modrou pryžovou pomůckou. Nestačilo to. Našel jsem ještě jednu, podstatně užší a přidal jsem ji. Konečně jsem mohl jít, s důkladně staženým tělem, oblečený jako ven, krk obalený šálou proti bolestem krku, opatrně uklidit lůžkoviny a provést hygyienické úkony. Pak přišla na řadu snídaně. Držím se Optimální diety podle polského lékaře Kwasnievského. Takže plátky slaniny ohřáté v remosce. S potížemi jsem snědl pár plátků. Také přihlížím k názorům MUDr. Lukeše, které jsem našel na internetu, zvláště jeho tzv. Lukeší desatero. Hodně doporučuje pít Coca colu slazenou, cukr moc doporučuje jako palivo pro mozek. Colu i pro obsah fosforečnanů, nezbytných pro kosti. Ovšem já se držím Optimální diety a ta cukr moc nepřipouští. Dr. Lukeš vychází ze zkušeností starých lidí z venkova, kteří žádné barevné obaly nepřitahují a drží se starých zvyklostí. Nebudu zde popisovat vše, to se dá najít na internetu. Pak jsem si v koupelně vyčistil zuby, používám ústní sprchu, ta dokonale zbaví proudem vody všechny zbytky potravy v zubech, mezizubní kartáčky se zdají zbytečností. Následoval elektrický zubní kartáček. Vše jsem zvládl. 

Pak jsem šel pracovat, zoufalý z toho množství práce, co mi přišla. Následovalo vaření, zoufalý opět z těch úkonů jednoduchého receptu, klobásy jsou obaleny plastem, doluji ho pryč a krájím kolečka. Třetina šla do odpadu, nešlo mi to. Pak už jen hodně nakrájené cibule a sádla na smažení obou surovin na obrovské pánvi Aston, podlití horkou vodou, a volba teploty na indukčním vařiči (ten jsem málem zničil svým zmatečným jednáním – položil jsem nedávno horké víko remosky, vlastně pečenky přímo na něj – hrůza, víko se zabořilo do plastového těla vařiče, naštěstí se to ukázalo spíš jako vada na kráse, funguje beze změny). Nyní měla přijít na řadu konzerva fazolí, ale tu Optimální dieta zavrhuje, takže nic. Zbyla jen největší smetana na šlehání nalezená v hypermarketu, zakysaná smetana a úplně na konec špetka octa, samozřejmě sůl, pepř, podle toho, co za chuť ucítím z klobás. Z toho bude hustá polévka na několik dní. Hledám sklenice na uskladnění, zdá se jich málo, přemýšlím nad další variantou, ale nakonec to dákování vyšlo dobře.

Během dopoledne se zdá, že Dolforin už zabral, šel jsem si tedy zapálit cigaretu na balkon. Je mi jedno, co kdo o tom říká. Dědeček kouřil Partyzánky celý život až do své smrti v 88 letech a – žádná rakovina... Tatínek byl také silný kuřák, zemřel sice brzy na infarkt, ale bylo to v létě na chatě za silného vedra ve včelíně, kde opatroval svoje milované včeličky. Navíc měl za sebou moc těžký život, šest let v koncetračním táboře Dachau, před tím věznění ve Španělsku, utěk z vězení, mnohá zajetí... Věznění v 50. letech... to se promítlo do jeho zdraví i psychiky. Já jsem po něm vše podědil i povahu a nejen dokonalou podobu, ale i vředovou chorobu žaludku... Lékaři v nemocnicích mi nic na kouření neřekli, asi vědí svoje. Až na urologii lékař (je též z Masarykova onkologického ústavu) mi to vytkl jako důvod rakoviny. Řekl jsem mu svůj názor, že kouření je fackovací panák místo skutečných důvodů. Těmi byly atomové pokusy od konce světové války. Kampak se to ztratilo? Když nesouhlasil, zeptal jsem se ho, co říká tomu, co jde z každé domácnosti do přírody... Poučil jsem vás, dělejte, co chcete, řekl zhruba. V duchu jsem nad ním mávl rukou a šel jsem. Ostatně když mě bolí celé tělo, tak co?... Jdu po ulici na procházku, bolí nejen krk, chodidla jako když chodím pro rozpálené plotně apod.... Kouřím stejně maličko, přiznávám pět denně, ani to téměř nevdechuji, no vím, že bych neměl, mám za sebou i operaci jazyka... Pozoruji výhled na Petrov, na komíny teplárny, cikánské centrum s hřištěm, děti na zahradě mateřské školy... a je mi najednou lépe.

Přesnidávka – umělá výživa, takový pudink s vanilkovou příchutí (jinou jsem odmítl, stejně jako tekutou výživu). Dovezli mi to z nemocniční lékárny, něco jsem musel zaplatit. Mám toho spousty, musím dvě denně sníst. Stejně nepřiberu, ani nechci. Ostatně z tučného jídla se nepřibírá, sacharidů jím maličko. Stačí mi 65 kg váhy, nyní mám, 63.

Nakupovat chodím nejraději do Lidlu, Albert mám ovšem nejblíže. Také malé obchody. Včera jsem se vypravil do svého oblíbeného obchodu kdesi u Zvonařky. Nechal jsem tam celé dvě stovky! Hm, to je částka, co?

Obrázek asi není moc zdařilý, je ze včerejšího přechodu Plotní ulice do Lidlu, v místech, kde se buduje tramvajová trať. Asi to každý ví, ale opakuji to pro jistotu, když kliknete na obrázek, zobrazí se samostatně v plné velikosti.

Čtvrteční deníček

Dne 19. února jsem prodělal už po třetí vyšetření PET/CT. Po něm jsem byl jsem poučen, že se mám vyhýbat dětem a těhotným ženám a co nejvíce pít. Tělo prý asi den vyzařuje radioaktivitu. Namítl jsem, že v dopravních prostředcích to nejde. „Inu, to už je život,“ podotkl lékař. Vyhýbal jsem se, co jsem mohl, pouze když kolem mne pobíhala cikáňata na Cejlu, jsem na to nedbal, nebylo to ostatně ani možné. O den později jsem zvěděl výsledky – žádná nová ložiska rakoviny v těle nebyla objevena. Po pět let budu sledován, pokud nenajdou nic, budu považován za zdravého. No, pokud se vůbec toho věku dožiji. Doufám, že ano. Měl jsem z výsledků vyšetření radost, odložil jsem proto – zatím – obvaz krku. Ten mě zbavoval části bolestí a poskytoval vhodné tepelné prostředí této onkologickou péčí postižené operované části těla. Takto jsem zamířil večer i na schůzi Sdružení monarchistů Brno. Zde jsem spatřil více mi neznámých tváří a vyslechl pěknou přednášku MUDr. M. Horáka o snaze (marné) císaře Karla I. převzít vládu v Uhrách 1918 a vyrazit vojensky na Wien a posléze o jeho umístění na ostrov Madeira. Odešel jsem trochu dříve, i když probíhala zajímavá diskuse, trochu ale zmatená přičiněním jednoho účastníka. – Velmi mě zde potěšilo setkání s W. Waltrem, rodákem z Horních Heršpic, který kdysi chodil do základní školy v Přízřenicích jako já a především můj bratr, stejného věku jako Vilém. Viléma si velmi vážím jako člověka i jako skvělého znalce historie, vybaveného doma bohatou knihovnou. Potěšil mě jeho zájem o setkání se mnou projevený už den předtím e-mailem. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že do Ambulance léčby bolesti nejdu, až za týden. Musím si  náplasti proti bolesti vyžádat od praktika. Vypravil jsem se tedy objednat se na rehabilitaci. Vybral jsem si Polikliniku Zahradníkova, kde jsem si domluvil termím. Nejraději bych chtěl se naučit pár cviků a pak to provádět doma. Uvidím, co mi řeknou. Jinak jsem celý den pracoval,mám toho moc, ale jsem tomu rád, že si něco přivydělám.

Nedělní deníček

Pobyl jsem přes víkend opět u manželky v Ivanovicích na Hané. Tentokrát sami dva. Dopoledne v sobotu jsem šel něco nakoupit do místní prodejny v síti Hruška. Cestou tam jsem se bavil se sousedem, který bydlí v protějším bytě. Popisoval mi barvitě své nynější zaměstnání. – Po obědě jsme vyrazili k rybníku Kačáku, který jsem zde vícekrát zmiňoval, je totiž stále s nedostatkem vody. Tento stav se ne a ne zlepšit. Bylo dost zima, mně to nevadilo, spíš manželce, ale začaly mě zlobit neurologické potíže, totiž pocit jako bych šlapal po horké plotně, tak nějak to na chodidlech při našlapování pálí. Také prsty na nohou mi v poslední době trnou, prostě těžko to popsat. Když jsem se vrátil začal mě bolet krk. Pocit jako by se mi stahoval, bylo to úděsné. Ležel jsem bez hnutí a snažil se najít polohu, kdy bych nic necítil, také to těžko popsat. Šel jsem spát ve 2 hodiny, kdy jsem se k tomu odhodal a našel si vhodnou polohu. V neděli ráno bylo celkem dobře. V poledne jsem nasedl na autobus a odjel do Brna. Jen se divím všem těm kritikům vlády, kteří jí vyčítají plošné slevy na dopravě pro seniory a studenty. Je to pro nás velká pomoc. Jel jsem nejdražším spojem, platil jsem 17 Kč za jízdenku. Jiný spoj je ještě levnější. Za vlak z Brna do Ivanovic na Hané platím 10 Kč. Skvělé.

Doma jsem hned pracoval, abych na březen stihl potřebné pensum na dostatečný honorář. Vzal jsem si práci i na návštěvu, abych v klidu některých chvil mohl pohodlně pracovat. Ale zklamal jsem se. Texty připravené na Mac Minim s MAC OS 10.6.8 byly ma Macbooku Air s nejnovějším OS MOJAVE skoro nepoužitelné, zobrazovaly se kompletně nekorektně. Přitom používám stejný textový editor Bean. Ten jsem si oblíbil. Moje práce spočívá v tom, že nascanuji texty knih či knižních sešitů a text se snažím dodat naprosto v pořádku včetně opravení chyb a pod. Prostě aby byl připraven k dalšímu vydání. Pochopitelně text bere do svých rukou k práci ještě redaktor. Nejsem zodpovědný za výsledný produkt. Ale myslím, že je to pro nakladatelství výhodné, když pro ně tak levně texty připravím v dobré kvalitě.

Pondělní deníček

Pobyl jsem přes víkend u manželky v Ivanovicích na Hané. Setkal jsem se tam s dvěma jejími dcerami, (jež považuji za své). Veroničin mladší přítel Kája byl rovněž přítomen, toho mám také rád. Zahráli jsme si stolní hru, pokuřovali jsme na balkoně a pobavili jsme se. Děti pobývaly v pokoji s tablety a mobilními telefony se bavily víceméně samostatně. Já jako dítě kdysi bych určitě spěchal ven (ovšem, neměl jsem tablet, počítač, mobil TV s množstvím programů... ale hodně jsem četl knihy a ani ty by mě netáhly k domácí četbě v neznámé krajině, abych ležel při četbě na pohovce u četby nebo u televizoru). Asi to bylo lepší než toto povalování se doma. 

Abych nezapomněl, dcerušky mi přály k svátku, koupily mi jako dárky cigarety a jakési stírací losy (nic jsem nevyhrál). Moc mě potěšilo, že si na mě vzpomněly. Manželce přinesly k nadcházejícím narozeninám spousty květin a kalendáře s rodinnými příslušníky na fotkách – mě se omluvily, že moje fotografie neměly. Natočil jsem vše iPhonem na krátké video, ovšem nepodařilo se mi ho sem zprvu vložit. Nátačel jsem ho běžně pak na širokou stranu.

Když jsem přijel autobusem domů, v pondělí jsem si nalepil náplast Dolforin, pomohlo to s bolestí. Pak se ozval telefon – vezli mi umělou výživu 50 ks krému Fresubin, podle mého přání jen s vanilkovou příchutí. Musel jsem doplatit přes 300 Kč, což jsem nečekal. No šetřím, jak se dá. Stejně se mi to moc nedaří. Objednal jsem si na internetu knihu, kterou jsem nesehnal zde v bazaru – Od Jonase Jonassona titul Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Titul Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) jsem mezitím v bazaru knih sehnal a právě ji čtu. Je to příjemná, vtipná, zábavná četba. Dále jsem si koupi bezdrátovou myš na Poštovném zdarma, ještě nedošla, je však zaplacená a je na cestě – Na aukru jsem zase získal za tři stovky psací stroj. Zatím se však nikdo se zásilkou neozývá, což mě zneklidňuje. Podvodníků je více než dost. Pravděpodobně je to i lékař z Havlíčkova Brodu, jak se sám označil, od kterého jsem chtěl koupit powerbook G3 Pismo. Poslal mi obrázky, byl jsem nadšen a v důvěře v lékaře jsem mu poslal okamžitě 2000 Kč. Nic neposlal, jen sdělil, že powerbook přestal fungovat a že ho má technik v parádě. To nějakou dobu trvalo... nic nesdělil, až po mých neustálých dotazech sdělil, že se oprava nezdařila a že posílá peníze zpět. Nic nedošlo, nereaguje. Hlavně že se jen ohradil vůči mě, že ho označuji už za podvodníka, on že „nehnípe“ každý den na internetu, že tam pobývá jen večer. No omluvil jsem se mu a čekal jsem na vrácení peněz a čekám stále. Nezbývá mi než za podvodníka ho považovat. Jaký problém je vrácení peněz v internetovém bankovnictví? Proč je údajný lékař nevrací? A jak dlouho ta věc trvá? Už od konce listopadu! Rád bych se mu omluvil i za toto psaní, ale zatím se prostě zdá vše marné.

Sobotní deníček

Začal jsem si vařit doma ze zásob, aby zbytečně neležely a nezkazily se snad. Na pečence ETA si dělám neobalované řízky z plátků krkovičky. To mi jde nejlépe, je to jednoduché a jde to rychle. Zato kuřecí stehýnko se mi nepovedlo... bylo moc tvrdé. Určitě bych to lépe zvládl na horkovzdušné troubě lépe, ale tu jsem přenechal manželce. Pečenka je menší, ale nedá se tam regulovat teplota podle potřeby ani čas. Co nadělám? Ještě jiné zbytky zpracovávám.– Koupil jsem si LOC Amway, je to vynikající přípravek na úklid. Našel jsem distributorské stránky Amway na internetu, napsal jsem e-mailem. Odpověď přišla obratem. Byl jsem požádán, abych platbu provedl přes intenetový obchod, pak mi slíbil osobní předání. Zajel jsem do Šlapanic a vyzvedl si to na zastávce trolejbusu podle domluvy. 

Elektřinu a plyn odebírám od Moravských naftových dolů.  Elektřinu již dlouho, tam problém nebyl. S plynem to prostě nešlo. Musel jsem uzavřít nejdřív smlouvu s dosavadním dodavatelem tohoto bytu E-onem. Výpověď jsem si stanovil na konec roku. Sice mě lákali pořád dál, nereagoval jsem, tak se se mnou rozloučili fakturou s doplatkem hodně přes tisíc korun. Kotel jede v podstatě jeden měsíc! Zajímavé.

Manželce přestal fungovat iPad. Chtěl v podstatě jen přihlášení k iCloudu, ale heslo nebylo známo. Nevěděl jsem, co s tím. Zašel jsem do Duhového servisu v Brně, s jehož majitelem a jeho asistentkou se znám už léta. Pro sebe jsem u nich i všechno kupoval, velmi si jich vážím, jsou velmi ochotní. S iPadem si zatím nevěděl rady, ale měl ještě jeden nápad, tak si ho zatím ponechal, ale hned v pondělí se ozval. Přišel jsem si pro něj, je konečně v pořádku. Ještě mi tam sdělili, že mají zájemce o iPhone 1. generace. Že nefunguje nevadí. Hned večer mi napsal pán, který ho chtěl. Přijel za mnou také ihned do bytu. Pěkně jsme si popovídali. Řekl mi například, že si myslí o mém iPodu Touch 1. gen., že by neměl být problém ho synchronizovat. Slíbil, že se zeptá svých známých, jak na to. No a starý iPhone jsem mu nechal za symbolickou cenu 200 Kč. Bude na nějaké výstavce. Rád se na ni podívám. Zeptal jsem se, zda mu na novém iPhone jedou videa. Mně totiž ne. Sdělil mi, že ano a že musí být ve formátu mov. Takové video nemám a nevím o softwaru, který by mi moje videa převedl. Sdělil mi, že se to dělá se softem Handbrake. Stáhl jsem ho do macbooku, ale nějak se mi to převést nedaří, zatím. S někým se musím poradit.

Páteční deníček

Začal jsem se stravovat tak, že jsem si jídlo začal kupovat hotové. Na radu sousedky jsem zavítal párkrát do jídelny Máj ve středu města. Chodí tam hodně lidí, zvláště starších, nabízejí za 10 Kč i rozvoz. Jídlo stojí 86 Kč. Popravdě mi ale moc nechutnalo. Tak jsem našel na rohu Bratislavské a Cejlu vietnamské bistro. Mají slušnou nabídku. Vybrané jídlo hned připravují čerstvé. Chutnalo mi lépe, cenově to vychází ještě levněji. Bohatě mi stačí na dva dny, případně na dvě jídla během jednoho dne. Stěží to sním, zpravidla část přílohy jsem zatím vyhodil. Mám to tam časově mnohem blíž, což je také důležité. Zašel jsem také kousek dál, tam nabízejí, zřejmě Turci Kebap a podobná jídla. Velmi mi chutnal, sice trošku dražší, ale bez problému vydržel i na druhý oběd, ohřál jsem ho zase v remosce. 

Manželka na mnou byla ve středu, uklidila mi, popovídali jsme si. Měl jsem z toho také velkou radost. Doufám, že za týden opět ve stejnou dobu přijede, že nebude mít žádné překážky... Nemá to také jednoduché.

Ve čtvrtek jsem byl poprvé plavat po velmi dlouhé době v bazénu na Ponávce od 12 hodin. Začalo to od 12 hodin cvičením. Paní plavčice nám to předváděla na suchu, my starší, hlavně ženy – myslím, že jako muž jsem cvičil sám – jsme cvičili napodobením cviků ve vodě. Bohužel se mi stalo to, že jsem zjistil ztrátu náplasti proti bolesti Dolforin. Lekl jsem se, požádal jsem vedle stojící paní o kontrolu... Prostě použité náplasti se musí odevzdat v lékárně! Musím si to naplánovat tak, abych příště před plavaním náplast oddělal a novou si po plavání nalepil. Musí se to povést!  A v pátek jsem konečně natrefil v lékárně na správné mezizubní kartáčky. Pořád jsem se trefoval, síla nebyla dostatečná a než jsem konečně trefil tu správnou velikost... kartáčky jsou dost drahé, vyhazovat je člověk jen tak nemůže.