V pátek bylo počasí přijatelné, docela teplo, ovšem stále zataženo a vlhko. Odpoledne jsme navštívili přátele Jožku a Lídu. Potěšilo nás, že vypadají dobře a jsou i dobré mysli, i zdravotně je to s nimi lepší.
V sobotu odpoledne jsem si vyšel do restaurace Černý medvěd na Jakubském náměstí. Chlubí se nejstarším názvem po krčmě ze 17. století v Běhounské ulici. V nynějších prostorách jsou od roku 1925. Již dříve jsem si všiml, že nabízejí černé pivo Svijanská kněžna 13°, alkohohol 5,2 % , a to jsem chtěl ochutnat. V restauraci bylo prázdno. Je vidět, že když je restaurací ve městě mnoho, tak to s návštěvností může váznout. Pivo mě příliš nezaujalo. Chuť byla na patře sice výrazná až svíravá, ale jaksi neúplná, na jazyku s mírnou hořkostí. Není špatné, ale ani takové, abych se k němu vracel.
V neděli se více ochladilo, obloha byla tmavá, přetrvává tzv. inverzní ráz počasí. Tedy nic příjemného, ostatně jsme na vycházku ani čas neměli. Spokojil jsem se s nákupem roční jízdenky na městskou dopravu. V neděli ji lze koupit na nádraží u pokladen komplexního odbavení, zřejmě v rámci systému IDS. Platil jsem ještě starou cenu 2700 Kč, od příštího roku jsou jízdenky zdražené na 2950 Kč.
Cikány v okolí vídávám různé. Nejčastěji černé Rumungry. Takový třeba tlačí jakousi rachotinu, pozůstatek kočárku. Slídivým zrakem sleduje ulici. Protože se zde hodně staví, stojí mu to za to. Tu spatří kus drátu či nějaký stavební železný odpad. Oči mu zasvítí a hop pro úlovek. A už pokračuje s nákladem dál. Sběrnu kovů, provozovanou soukmenovci, má při ruce na Hvězdové ulici. Občas zde zahlédnu i Olahy, ti jsou mi naprosto nesympatičtí. Pleti jsou světlejší, zpravidla módně nahastrošení, ženy často s dlouhými sukněmi, černá barva je jim nejmilejší. Nezřídka jsou ověšeni zlatem. Rozlišit obě skupiny je někdy obtížné. S Rumungrem se Olah nepaktuje. O to víc mě zaujal tento článek o cikánském podnikateli v Německu. Autor málem roní slzy, že takový nabob se nenajde i v Čechách a na Moravě. Já říkám: to by nám ještě scházelo. Článek je zde Cikánský multimiliardář.
Mluví-li se o EU a její měně, zpravidla to končí u tlachů o výkupu toxických dluhopisů a nezbytnosti finanční sanace bank. To vše vypadá bezvýchodně. Objevují se však i takovéto články: Německo se údajně připravuje opustit eurozónu, tiskne marky.
Žádné komentáře:
Okomentovat