 |
| Z podzimního parku Domova seniorů na Kociánce |
Počasí je podzimní a stále vhodné na vycházky. V pátek jsme se prošli po Pisárkách. Kolem Svratky se otvíraly pěkné výhledy na hru barev ve stromoví. Zašli jsme i k vile Stiassny, ale měli zavřeno. Pak jsme se ještě prošli po Hlinkách na Mendlovo náměstí. V neděli bylo počasí ještě příjemnější. Eva jela jako obvykle za maminkou na Kociánku, já jsem se uchýlil na chvíli do restaurace Pod kaštany. Už se sedí jen uvnitř. Na parapetech oken tam měli aktuální dekorace s využitím napadaných kaštanů. Příjemně bylo i v neděli a zvláště v pondělí, kdy svítilo slunce. V úterý ráno spadla na Brno dušičková mlha, kolem deváté hodiny však se už vyjasnilo. U příležitosti svátku jsme zašli na hřbitov. Eva z různých podkladů za pomoci tavné pistole zhotovila několik pěkných věnečků na hroby.
Nejsem nedůtklivý či mrzutý člověk, přesto často s údivem hledím na chování malých dětí. V tramvaji se často vztekají a křičí a důrazně se něčeho dožadují Okamžitě si také sedají na sedadlo, v tom je ovšem rodiče a další podporují. Vzpomínám na svoje dětství. V autobuse či tramvaji jsem jako malý kluk ještě předškolního věku vždy stál a byl zticha. Dlouho do dospělosti jsem byl zvyklý ve veřejné dopravě stát a automaticky přenechávat místo starším. Něco takového je dnes sci-fi. Nechápu, že dnešní dítě nemůže deset minut v tramvaji klidně postát a držet se madla. Dospělé, nejen rodiče, jsem přirozeně respektoval a nenapadlo by mi se něčeho vztekle dožadovat, jak to dnes vidím velmi často. Pokud jsem chyboval, byl jsem trestán minimálně důrazným napomenutím. Hračky jsem jako dítě skoro žádné neměl. Čas jsem trávil venku, pořádali jsme klukovské výpravy do přírody i do pro nás tajemných cizích zahrad, hráli jsme hry, kuličky, fotbal, pozemní hokej, sáňkovali jsme, jezdili na tzv. kárách i na kolech, v partách jsme válčili, stříleli prakem, později i ze zapůjčené vzduchovky... Dostával jsem a četl hodně knih a chodil jsem do knihovny. Sladkosti nebyly běžné, naprosto se to nedá srovnat s dneškem. Dnes se děti ládují podřadnými cukrovinkovými blafy, viz tady, jichž jsou ovšem oproti dřívějšku plné obchody, a kazí si tak hromadně zdraví. Kouřit jsme jako kluci zkoušeli potají, skutečně až po maturitě, dnes desetiletí bafají jako staří mazáci a klidně drze žadoní cigaretu po dospělých. Pivo jsem pil také poprvé před maturitou. Dnes se už nezletilí bez okolků trochu napijí, hospod je jako máku, jacíkoliv hosté jsou vítáni, pak se někde pozvrací na chodníku. O drogách ani nemluvím. Dnešní děti mi často připadají buď jako neurotické bačkory a padavky, trpí alergiemi, nadváhou, zkaženými zuby, viz třeba zde, nebo drzí až agresivní spratci, viz příklad zde. Nechci nic zjednodušovat, i dřív se octly některé děti na šikmé ploše, některé byly drzé, ba zkažené. Naopak dnes se také najdou slušné a šikovné děti. Jenže jsou nějak málo vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat