Vánoční

Vánoční období jsme prožili klidně, ani počasí nepřineslo nějaký vzruch. Mokro, místy mlha, teploty kolem nuly.  Nemám rád žádné svátky, pro mě je den jako den. Vánoce jsou mi zvlášť protivné svou obchodní atmosférou, která začíná již na podzim. Také je mi nesympatický zvyk dárků, s úžasem čtu zprávy, že se staří lidé zadluží jen proto, aby si drahým dárkem koupili přízeň mladých. Jsem rád, že vánoční období už skončilo. Konečně budou otevřeny prodejny a restaurace, budou fungovat úřady a divadla, začne normální život. V pondělí už byla tržiště ve středu města z větší části opuštěna. Někteří trhovci lamentovali nad špatným prodejem, například keramiky, zato prodejci občerstvení si prý vedli lépe.

O smaženého kapra nestojím, cukroví nejím. Nicméně bylo tak pěkné, že jsem ochutnal marokánky a koule z mletých ořechů, čokolády a kdovíčeho ještě.

Eva si vzala domů na svátky maminku z domova pro seniory. Ta ač téměř devadesátiletá si vyjela si tramvají sama do města, zašla si na mši, prohlédla si trhy s nabídkou zboží i programů a kostely s betlémy... Po návratu spokojeně vyprávěla, jak se jí to líbilo. O svátcích Eva zpívala v kostelním sboru. Na půlnoční mši do Zábrdovic jsem ji z důvodu bezpečnosti doprovodil. Zatímco odešla na kůr, setrval jsem v chrámu a zúčastnil se obřadu, i když jsem k tomu lhostejný. Po mši mi potvrdila mé dojmy, když popsala, jak se regenschori snažil o patřičné tempo, ale hostující hudebníci si ho nevšímali a hráli pomalu po svém. Myslím, že když dostali zaplaceno, měli by se více snažit. Ovšem regenschori by si snad mohl zjednat větší respekt. Konečně kdyby se ředitel kůru spokojil jen s varhanním doprovodem, udělal by lépe. Dobrý varhaník takový mdlý orchestrální doprovod, jaký jsem poslouchal, ve výsledném efektu předčí.