A nyní něco o mě. Když jsem před pár dny jel s manželkou do Brna, cítil jsem se dobře. Jak jsem stál u dveří, chytlo mě zvracení a veškerý vypitý čaj byl na zemi. Ještě že jsem nic nejedl. V Brně jsme jeli do Masarykova onkologického ústavu na rozhodující závěrečné vyšetření. Ani nevím, jak přesně se to oddělení jmenovalo, ale vyšetření PET-CT. Také jsem se cítil dobře, ale jak jsem vystoupil z trolejbusu, chytlo mě dávení žaludku. Ještě že v něm nic nebylo. Uvědomil jsem si, že to všechno souvisí s ránem, kdy mi bývá vždy špatně a stáním na vlastníh nohou. Při jakémkoliv sezení či ležení nic. To jsem uplatnil po návratu do Ivanovic. Už jsem skutečně nezvracel. Definitivní výsledky vyšetření se dozvím příští týden. Cítím se nyní trochu lépe a mohu doma pracovat se skenerem a trochu si přivydělat, což potřebuji a jakkoliv je to někdy obtížné, jsem tomu rád.
V neděli jsem sledoval pořad o roku 1968. Proti tomu jsem nic neměl, vím že celý národ až na výjímečné jednotlivce, ať komunisté či kdokoliv jiný nesouhlasil se sovětskou okupací a všichni se stavěli proti. To trvalo asi rok. Pak komunisté vylučovali na schůzích členy, kteří nezaváhali a nesouhlasili se sovětským obsazením země. Mnozí si však spočítali, co je jim bližší, nebo spíš se báli postihu svého i celé rodiny, což zdaleka nebylo tak hrozné, jak se nyní vykládá a váhavě souhlasili. Někteří ovšem patřili mezi tvrdé komunistické jádro a sledovali ostatní. I ti režimu neoblíbení si však často našli zadní vrátka ke studiím a nějak dálkově vystudovali některé obory. Měli jsme se však materiálně dobře, to že nemůžeme cestovat na Západ či kupovat luxusní zboží ze Západu, jak jsme si mysleli, jsme brali jako velký nedostatek režimu. Církve byly státem placené, jen část kněží musela formálně být členy takových organizaci, jako byla Pacem in Teris, nebo jak se jmenovala. Ve městech se nikdo nemusel bát, když jde do kostela, to vím z vlastní zkušenosti. Na maloměstě, kde se lidé navzájem znali, to mohlo být horší. Potom nastala doba Charty 77. Nikdo nevěděl, o co běží, ale stát vyžadoval na pracovištích schvalování rezolucí odsuzujících Chartu 77. Západní sponzoři si vybrali jako svou osobnost, která bude čelem opozice, Václava Havla. Údajný dramatik sesmolil jakési směšné hry, které dnes nikdo nezná a nehraje, ale on je představován jako úžasný dramatik. Na Západě se vybíralo na Chartu 77, peníze dostalo pár vyvolenců, kteří pořádali alkoholické orgie – jako V. Havel na svém Hrádečku. Takzvaná demonstrace studentů koncem roku 1989 byla pochod organizovaný režimní organizací Socialistický svaz mládeže a hlavní účastníci byla prominentní mládež studující exkluzivní vysoké školy a pod. Demonstrace dospěla do města, kde čekala policie. Demonstranti na ně pokřikovali, ale policisté nijak zvlášť nezasáhli. Pár lidí odvlekli na výslech, to se potom zveličovalo jako policejní masakr. Stačí se podívat na záběry ze Západu, co to jsou policejní masakry. Václav Havel netušil, že se něco děje, dovlekli ho z Hrádečku do vznikajícího Občanského fóra a organizovali rozhovory s KSČ a podobně, dělili si budoucí funkce... Bylo jasné že režim končí, vyvolencem na presidenta byl V. Havel. Poněvadž on ani jeho kamarádíčci nebyli schopni stát řídit, vybrali si představitele tvrdého jádra režimu Mariana Čalfu, který jim ochotně sloužil. Hlavně že západní sponzoři mu udělovali všelijaké vysoké ceny a představovali ve sdělovadlech ho jako úžasnou osobnost našeho národa. Vzpomínám si, jak V. Havel jako president řekl, že chce být presidentem do řádných voleb, ale jak byl zvolen, tak se funkce za žádnou cenu nevzdával a hned tvrdil, že chce kandidovat na presidenta nadále. Raději zavřeli tehdejšího populárního politika a poslance M. Sládka, jen aby byl zase zvolen. Jednou cestoval jako president do Brna. Pamatuji si na ten obrovský doprovod aut, proti kterému byli komunisté žabaři. Zíral jsem na to tehdy s úžasem. Havel přijel, odmítl se sejít s přestaviteli krajského národního výboru jako pozůstatku minulosti a odcestoval do cikánské hospody. Vím, kde se nachází, ale nepamatuji si jméno ulice. Tam se opil tak řádně, že se poblil, a tak ho dopravovali zpět do Prahy. Toto vím od svého švagra, který nastoupil na KNV na Výbor lidové kontroly po roce 1989. Byl jeho postojem zklamán a pak měl ve spolupráci s policií na starosti presidentovu bezpečnost. No, myslím, že už to stačilo. co jsem napsal, a pokud někdo nadává na komunisty, že je nezakázali, měl by vědět, kdo za tím skutečně stál a že je takové lamentování dnes zbytečné.
Žádné komentáře:
Okomentovat