V pátek 24. srpna jsem v TV zprávách viděl a slyšel, jak Švédsko končí s dobrovolnou vojenskou službou a zavádí všeobecnou vojenskou povinnost. Proti tomu nelze namítat. Ale zdůvodnění, volně interpretováno: Nebezpečí jde prý z Východu, ti zlí Rusové si dovolili anektovat ukrajinský Krym. Rusové se vůči tomu okamžitě ohradili. Samozřejmě takovým pitomostem může věřit jen nemyslící stoupenec politiky NATO. Inu ukrajinský bolševik Chruščov sebral odjakživa ruský Krym a přidělil ho Ukrajině. A to je asi na věky nedoknutelné. Každý soudný člověk ví, jakou politiku vede ukrajinská vládní klika vůči rusky mluvícímu obyvatelstvu. Rusy osídlený Krym se rozhodl, že se vrátí k Rusku a Rusko s tím radostně souhlasilo. A to má být anexe. Směšné. Ať se každý stará o vlastní menšiny a ukáže, jak to umí.
Také jsem vícekrát slyšel, jak jsme špatný lid, když tady dříve bylo tolik komunistů. To je příliš jednoduché a hloupé vyjádření. Ta věc právě jednoduchá není. Uvedu to na příkladu svých rodičů. Podotýkám, že já jsem nikdy ani náznakem komunista nebyl! Ale třeba má maminka – byla nemanželské dítě, sice nadaná hudebně i jinak, ale bez možnosti se nějak uplatnit. Ve 14 letech už začala pracovat někde u krav a pod., bez jakéholiv perspektivy. Může se někdo divit, že byla trochu levicového smýšlení a někde do KSČ vsoupila? Nikdy v životě se o politiku nezajímala a na schůze ani jednou nešla. Takže tak začínala v 18 letech. Tatínek byl vyučený kuchař. Když přišel do Brna, první slova v učení, která slyšel v Grand hotelu, byla: „Pojď sem, ty vole!“ Takhle tvrdě s ním zacházeli. Přesto se pěkně vyučil a pracoval na mezinárodní výstavě v Paříži i jinde v zahraničí. Může se někdo divit, že byl levicový? A to měl vždycky jen své vlastní názory. Ve Francii se rozhodl, že se připojí k mezinárodním brigádám ve Španělsku, kde zuřila občanská válka. Byl tam i zatčen, inu užil si toho dost. Španělé byli prý vesměs anarchisté, když prý šel Španěl na toaletu, i cestou tam si zpíval Internacionálu. Když válka končila vítězstvím generála Franca a porážkou levice, mohl tatínek odjet lodí do Mexika, ale rozmyslel si to. Rozhodl se pro poslední bitvu, ač předem prohranou. A zde v roce 1939 se stal komunistou. Ti prý jediní měli nějakou efektivní organizaci. Po bitvě skončil v internačním táboře ve Francii, odkud si ho vyzvedlo myslím gestapo z protektorátu. Odvezli ho do Brna, po výsleších skončil jako Rot Spanien Kämpfer v koncentračním táboře Dachau. Zde byl do konce války, užil si tam také dost! Také zde prý jedině komunisté měli jakousi organizaci. Po válce, kdy Dachau osvobodila americká armáda, se vrátil do Brna. Vážil 36 kg, byl zdravotně zdecimován. Musel se znovu učit držet v ruce pero a podobně. Nemocí se už nikdy nezbavil. Komunisté měli velký vliv. Umístili ho k policii, ale jen jako úředníčka. On sám poslechl, i když by si neraději najal do správy nějaké gastro zařízení, hotel, restauraci... No skončil zde. Nějakou kariéru tam neudělal. Ani neměl informace o tom, co se chystá a pod. O volbách 1948 prý s maminkou vystavili v oknech Masaryka a Beneše, až na zlobný pokyn od komunistů ho odstranili. Takhle to s nimi bylo! O událostech si myslel, že skončí handrkování v politice a začne konečně vlastní efektivní čs. vláda. Vůbec netušil, co se děje, že přijdou bolševičtí poradci ze SSSR... Přišla 50. léta a hon na nepřátele za každou cenu. Tak přišli na řadu i bojovníci ze Španělska. Byli v zahraničí a to bylo podezřelé! Skončil ve vyšetřovcí vazbě, rok ho týrali tak, že to srovnával s koncentrákem. Byl by prý nakonec podepsal i vlastní popravu! Nicméně přišel soud a soudkyně obžalobu smetla ze stolu jako nesmysl. No ona už ta nejhorší doba končila. Pak byl bez možnosti zaměstnání, už dříve si koupili s maminkou jen malý domek v dost špatném stavu v osadě mezi Přízřenicemi a Modřicemi. Pracoval v Modřicích na dráze a podobně. Nic moc. Maminka si přivydělávala ve Frutě. Když byl tatínek ve vyšetřovací vazbě, zůstala maminka sama s třemi malými dětmi, bez jakékoliv pomoci! Já si na tu dobu už trochu pamatuji, jak jsme tu jako děti pomáhali na poli a podobně. Doba se měnila, nakonec organizace tzv. španěláků, pomohla tatínkovi najít místo v Brně v tehdejší vládní vile v Pisárkách. Jde o vilu Stiassni, v poslední době hodně zmiňovanou. Užil jsem si ve velké zahradě krásné dětství, byl tam bazén, hřiště, rostly tam houby a spousta ovoce a ořechů. Naučil jsem se jako kluk zabíjet a stahovat králíky, střílet ze vzduchovky a pod. Ale nejde zde o mě, ale o tatínka. Zde konečně uplatnil svou kvalifikaci.
Měl vždycky svoje názory na to co, se děje, vzpomínal na minulost a vyhodnocoval dění. Žádný fanatik, o politiku se zajímal a ze zkušenosti si nedělal žádné iluse ani o Západě. A myslím, že měl pravdu. Moc na něj vzpomínám. Vzhledem jsem na něj velmi podobný, podědil jsem však i nemoci. Rád bych věděl, co by si myslel o dnešním dění. Ještě bych zmínil tzv. komunistické prověrky po roce 1968. Maminku vyloučili z KSČ jako naprosto lhostejnou, která nechodí ani na schůze. Tatínka nikdo neprověřoval, jako předválečný člen strany byl považován za spolehlivého bez prověřování. Jak to bylo ve skutečnosti, vím už jenom já! Takže končím s tím, že jednoduché posuzování tehdejšího dění je k ničemu. Byla to složitá doba.
V sobotu odpoledne jsem z Ivanovic n. H. jel zase do bytu na Francouzské. Čeká mě v pondělí nějaké zdravotní vyšetření, jinak toho mám více, takže jedu dříve.
Žádné komentáře:
Okomentovat