Trochu prevence není na škodu

Celý týden jsme měli pěkné počasí. Hřející sluníčko vneslo život do vegetace, pupeny na stromech a keřích začaly rašit, zlatý déšť rozkvetl, i první květiny v zahrádce na našem dvoře. Venku je více lidí, to se týká i Francouzské, ba i večer. Také jezdí víc lidí na kole, ve čtvrtek jsem se zájmem sledoval cyklistu, který si jel po Francouzské klidně v protisměru. Pochybuji, že by mu to policie prominula, ale ta se zde vyskytuje zřídka. 

Na internetu mě pobavil vtip o smyslu loga sčítání lidu. K vidění je zde: Sčítání ovcí 2011 dešifrováno!

Prodejna potravin naproti ulici Černopolní před časem uzavřela zadní část, ve které se nacházela samoobslužná sekce s ovocem, zeleninou, bramborami a nápoji. Myslel jsem, že je to natrvalo a bral jsem to jako zhoršení prodeje. Mýlil jsem se. Prodejna je zase celá přístupná a zadní část vylepšená, vymalovaná, s novými regály. 

Toto mi přišlo e-mailem. Původ je od lékařky z jedné nemocnice. Myslím, že neuškodí to pro kohokoliv si přečíst:

Ahojte,

tak podle posledních info už máme radiaci na cestě a bude to pořádná nálož (odhady, že více než Černobyl).

Z pochopitelných důvodů tyto informace opravdu ve večerních zprávách nebudou... takže, nešiřme paniku, ale posílejme mezi lidi informaci o PREVENTIVNÍ ochraně před zářením.

Kupte sobě a svým blízkým megacéčko (má Vitaland nebo i lékárny) 1000 mg toho dvě až tři tablety denně a mořskou řasu Kelp (obsahuje jód a umí ochránit štítnou žlázu, která zářením dostane zabrat ) – toho stačí jedna tabletka denně, zato dlouhodobě, MUDr. Korman doporučuje v tomto případě až jeden rok!

Na kom vám záleží, tomu to dejte snad i příkazem...

Jinak předejte info co největšímu počtu lidí, ať se můžou chránit. Jo a nezapomeňte na detoxikační schopnost chlorelly a enzymy a antioxidanty ječmene.

Zdravím.

Pár poznámek odjinud

V pondělí bylo opět příjemně, vhodné na vycházku, což jsem učinil. Změna počasí mi působí trochu zdravotní problémy, ale procházky ve svém věku považuji za nezbytnost, ikdyž zrovna něco pobolívá.

Nikdy jsem si nedělal iluse o současných našich rádoby politicích. Zejména nynější předseda vlády mi připadá jako pokrytecká, nevýrazná a směšná figurka. Pondělní tisková konference ODS ke kauze Vondra vypadala jako přehlídka zombies. A obhajoba dotyčného je jejich vzhledu přiměřená. Platí prostě, že na malé zlodějny patří plná tvrdost zákona, na velké lumpárny nikoliv. Zde je drobný klip, který naznačí, co je pan předseda zač: Soudruh Petr Nečas A toto jsem si kdysi poznamenal z jedné internetové diskuse:

„Máničku RNDr. Sašku Vondrů si velice dobře pamatuju ze studentské hospody v pražském parku Klamovka (a.k.a KLAMPACi), která se nacházela a možná dodnes nachází v budově tamní sokolovny. Bolševikem těžce utlačovaný RNDr. Saška tam vysedával od rána do večera a personál míval problémy utlačovaného RNDr. Sašku i jeho disidentskou a každodenním odbojem vyčerpanou ziskovou a somradlovou squadru azzuru dostat při zavíračce ze dveří. Občas museli hospodskému s utlačovanou a perzekuovanou modrou squadrou pomoci i vždy přítomní judisté po svém tréninku.
Těsně po Plyši utlačovaný a perzekuovaný RNDr. Saška na pár dnů zmizel. Když se objevil, začal křičet na celý velký hospodský sál: ‚Volové, volové, vy debilové, co tady dřepíte, vy kreténi, voni ty hovada dávají funkce A VŠECKO – byty, auta a hlavně doplomatický pasy úplně zadarmo! Pojďte taky, vy líný hovada, přestaňte už vést ty vaše debilní kecy, já to všechno zařídím - kdo chce bejt kde velvyslancem, poradcem, poslancem – dělejte, vy lamy! Mám osobně sehnat co nejvíc novejch lidí.‘
Slovosled nezaručuju, slovník a obsah je garantovaný.“ (mouUdrostrak)

O Libyi jsem se zmínil již dříve. Vůbec ničemu se ve vývoji situace nedivím. Nevěřím, že tamní obyvatele čeká něco dobrého. Zajímavý je tento text: Z otevřeného dopisu 

Sčítání o víkendu

V sobotu se trochu ochladilo, ale to nebylo na škodu. Vypravili jsme se hned ráno na hřbitov. Provedli jsme úpravu hrobu, upravili půdu a výsadili tam konifery. Dostaly speciální zeminu, snad se ujmou. Proti očekávání nebyla k dispozici voda, kohouty byly uzavřené. Nakonec jsme našli funkční vodovod poblíž hlavního vchodu. V neděli jsem tam jel znovu, abych konifery zalil a dovezl další dávku drtě.

O víkendu jsem vyplňoval dotazníky sčítání lidu po internetu. Otázky týkající se bytu mi přišly zmatečné, příliš obecně formulované... odeslal jsem to vyplněné tak, jak jsem sám uznal za vhodné. Lépe by bylo, kdyby tam byly vypsány typy místností se zaškrtávacím políčkem a kolonkou na vepsání rozměru. Projekt považuji za zbytečné mrhání finančními prostředky. Dnes je doba computerů, internetu, databází a sítí. Proč se nejde tímto směrem? O každém občanu mají informace na matrice, na magistrátu, bytovém odboru, ve zdravotnictví, soudnictví a v různých dalších institucích. Proč to není propojeno tak, aby bylo možno data spojovat a z nich pak i čerpat? Vezměme třeba systém Izip Všeobecné zdravotní pojišťovny. Vím, že to mělo špatnou pověst, že se tam promrhalo také dost peněz... Ale dnes je to funkční systém. Nicméně nikdo nepřinutí lékaře, aby ho užívali. Prostě se jim nechce nebo mají averzi...  Já jdu třeba na odběry. Pokud je laboratoř zapojená v Izipu, najdu si za dva dny zjištěné hodnoty na internetu. Kdyby ošetřující lékařka také používala Izip, našel bych tam rychle i zprávu, hodnocení. Takto musím lékařce telefonovat, jednou, dvakrát... než si ona na to udělá čas, přečte si zprávu z laboratoře na papíru... Já si to při telefonování musím zapamatovat, případně si narychlo udělat poznámku... Nebo třeba pacient přijde do nemocnice a v přízemí o něm nic nevědí, zato v patře mají vše. Pacient musí běhat s papírky, aby si to i na jiném místě přečetli, zapsali... Proč takto? K čemu mají sítě a média? Pořízení techniky stojí dost peněz a úředníci by ji měli efektivně využívat, nejen při sčítání lidu.

Internet už bez závad

Ve středu jsem si postěžoval na výpadky internetu. Krátce nato, ještě týž večer, signál zase skončil. Výpadek trval několik hodin. Až později jsem našel sdělení z fy PODA o výpadku v e-mailu, bohužel spadl do spamu, takže proto jsem ho našel pozdě. Šlo o výpadek u poskytovatele okruhu konektivity do Brna, což je firma GTS Novera. Odpověděl jsem, že nešlo o jediný případ. Vysvětlení jsem obdržel obratem – šlo o nečekané poruchy, informace předem nemohly být poskytnuty (alespoň dodatečně však mohli zaslat vysvětlení). Do nynějška prý byl okruh GTS Novera stabilní a kvalitou své služby neměl konkurenci. Vzhledem k situaci prý PODA přijme opatření, které by zabránilo opakování takové situace.

Ve čtvrtek byl mimořádně teplý den, opravdové jaro, snad to počasíčko vydrží. Strávil jsem většinu dne venku. Také mě BusyCal, to je skvělý kalendář v powerbooku, upozornil na sběr chemického odpadu. Koná se na vybraných místech dvakrát ročně. Bohužel jsem zjistil, že jsem se při záznamu o den spletl, nicméně na vzdálenějších místech akce probíhala i tento den, takže nakonec jsem sběrné vozidlo zastihl v Masarykově čtvrti a odevzdal mu svůj balíček. Také jsem se s fotoaparátem stavil na dvou místech, kde jsem si dříve všiml sochařských monster. Jedno v Pisárkách, jedno v Černých Polích. Obrázky dle mého pohledu monster najdete tady:Brněnská monstra 

Zjistil jsem, že po nedávném přeinstalování systému nemám zaheslovanou wi-fi síť, tak jsem se o to pokoušel, ale bohužel aplikace nebrala heslo. Nemohl jsem přijít, jak na to, naštěstí mi poradil dobrý rádce na iChatu s nickem hastros. Ještě jednou mu děkuji,  i když nevím, zda čte můj blog.  Princip je v tom, že na zařízení AirportExpress se nachází malá značka skrývající mikroprocesor, do ní se asi na jeden mm strčí drátek, přidrží chvilku, zařízení se resetuje. Pak už se mi podařilo síť zaheslovat.

Docela příjemně bylo i ve čtvrtek. Na náměstí Svobody jsem odpoledne míjel nápadnou skupinku, vzorně seřazenou, zpívající náboženské písně. Rozeznal jsem, že jde o mormony. Jeden z nich za mnou takřka běžel a chtěl se mnou hovořit. Odpovídal jsem dost vyhýbavě, nicméně staršího Rhodese zaujalo, že jsem věděl o Salt Lake City i o jejich denominaci. Moc stál o to se mnou dále hovořit, ale raději jsem se klidil.

Přijde jaro, přijde...

V pondělí se přes den udělalo velmi příjemně, obloha jasná, sluníčko... Vyrazil jsem do města na nákupy. Na Kotlářské ulici jsem se setkal s několika kolegy z posledního zaměstnání, takže jsme si trochu popovídali. Na náměstí Svobody stál zase kamion upravený pro společenskou činnost. Byla to akce nějaké zdravotní pojišťovny, nabízeli veřejnosti několikero vyšetření. Také jsem toho využil a nechal si prohlédnout na přístrojích zrak v rámci prevence glaukomu. Oči jsou v pořádku, dostalo se mi rady na vhodné speciální oční kapky. Hned jsem je zakoupil a po prvních užitích se mi jeví jako dobré. Také jsem tam vyplnil dotazník týkající se zubní péče. Zájem o tuto službu byl značný, tísnilo se tam stále dost lidí. – Dopravní ruch byl v poledne mimořádný, Francouzská byla ucpána auty, podobně jsem to viděl i například na Pekařské a Vídeňské.

V úterý nefungoval internet. Stejné to bylo už v neděli. Hledal jsem nejdřív chybu v domácím zapojení, ale nic jsem nenašel. Zavolal jsem na pracovníka firmy PODA, s nímž jsem  uzavřel smlouvu na dodávku internetu. Neochotně mě vyslechl a řekl, že se mám obrátit na technickou podporu. Nedal jsem se a nakonec mi aspoň sdělil, že chyba je někde na trase. Signál naskočil až večer. Výpadek dvakrát za sebou je nepříjemný a od firmy není seriosní, když není s to zaslat aspoň vysvětlující e-mail. 

Odpoledne jsme navštívili přátele Jožku a Lídu v Dolních Heršpicích s trošku opožděným přáním k svátku. Cestou jsme trochu zmatkovali, jednu zastávku na cestě veřejnou dopravou jsme přejeli a museli jsme se vrátit. Nyní si snad budu pamatovat, že je to zastávka Havránkova. U přátel jsme poseděli při neformálním hovoru. Byla to příjemná změna ve všedním životě. Jsme moc rádi za ně a že se občas takto sejdeme. Evě nebylo dobře, ale já jsem si užil pohoštění. Jožka nabídl mimo jiné jako vždy dobrou slivovici, tentokrát vylepšenou propolisem.

Počasí máme zase jarní, což je příjemné. To se nedá říci o zprávě, že radioaktivní prach z Japonska už doputoval nad střední Evropu. Různí činitelé nás utěšují, že hodnoty radioaktivity jsou nízké a nezávadné. No v USA mají propagátorku Ann Coulter, která prý tvrdí, že uniklá radiace je dokonce zdraví prospěšná. Geniální postřeh opravdu uklidní. 

Na internetu lze také najít názory, že původní vědecký projekt HAARP (High Frequency Active Auroral Research Program) už dříve odkoupilo a nyní provozuje americké ministerstvo obrany. Využitím těchto technologií je prý možno změnit počasí a vyvolat přírodní katastrofu kdekoliv na světě. Zajímavé je, že rok 2010 byl z hlediska přírodních katastrof výjimečný, což přiznávají i pojišťovny. Stojí-li za tím či aspoň za některými katastrofami zmíněný systém, netuším. Takové úvahy mají nálepku konspirace, pravdy se asi jen tak nedopátráme.

Březen, za kamna vlezem

V pátek nejen pršelo, ale i padal sníh, bylo nepříjemně chladno. Počasí se nám zcela změnilo. Na rozdíl od pátku, kdy jsem z okna překvapeně hleděl na řídké, ale velké sněhové vločky, v sobotu nastalo trochu zlepšení, srážky ustaly. Ven se mi moc nechtělo, vlhko a chladno, větrno patří k nejméně příjemnému počasí.

Raději jsem doma v televizi i na internetu sledoval sjezd sociální demokracie – jen proto, že o politiku se zajímám v zájmu obecné informovanosti. Konečně je to pro mě zajímavější než nějaké tzv. zábavné pořady. Žádnou osobnost, která by mě zaujala, však mezi nimi nevidím (to se týká i jiných stran). Také jsem sledoval situaci kolem Libye. Dojemná starost o civilisty ohrožované domácím diktátorem je mi k smíchu. Tato frazeologie se vytáhne v případě potřeby a není nic jistějšího, že hlavní zájem je libyjská ropa. Jsem přesvědčen, že obyvatelé africké země budou trpce zklamáni, pokud tam budou dosazeni k vládě nějací nastrčení tzv. demokratičtí panáci. Kaddáfí dlouho nikomu moc nevadil. Je to stejné jako nedávno v Egyptě, nebo kdekoliv jinde ve světě. Dokud se diktátor hodí, všechna tvrdost vlády i  zločiny mu prochází bez povšimnutí, ba jsou využívány v zájmu velmocí. Když se uzná, že už je to neúnosné, podpoří se opozice a provede se výměna. Česká republika se do akce v Libyi nezapojuje, zaznamenal jsem pouze hlas křesťana Cyrila Svobody volající po nasazení gripenů s výsostnými znaky české armády proti Kaddáfímu. Jeho křesťanské svědomí je velmi pružné, takže se nedivím.

V předchozím záznamu jsem se zmínil o úložišti vyhořelého jaderného paliva v japonské elektrárně. Později jsem se dozvěděl, že to není přesné. Jde tam pouze o sklady vyhořelého paliva, nikoliv úložiště. Toto palivo se prý pak přepracuje v zahraničí. Nicméně z hlediska havárie to na věci moc nemění.

Japonsko je daleko

Pondělí se vyznačovalo mimořádně příjemným počasím, sluníčko, teplo, vlahý vánek, v zahradách zpěv ptactva, jaro, jak má být. Tak to pokračovalo i další den, ve středu a ve čtvrtek už pršelo. 

Ve zprávách jsem nemohl přehlédnout havárii v jaderné elektrárně v Japonsku v souvislosti se zemětřesením. V minulém blogu jsem se o radioaktivitě zmínil. Nyní čtu, že za měsíc to vzdušné proudy donesou na naše území. Paní Drábová, ředitelka Státního ústavu pro jadernou bezpečnost, nás ujišťuje, že při takové dálce havárie o nic nejde. Jakou odpověď je však možno čekat z oficiálních zdrojů? V Japonsku je takový postup úřadů nejpatrnější. Také lidi lživě uklidňují. Přitom v jaderné elektrárně Fukushima Dalichi se nachází 40 let úložiště jaderného odpadu se 600 000 tyčemi vyhořelého paliva. To jsem zjistil na internetu. Sedmdesát procent bloků, v nichž je odpad uložen, je poškozeno! Palivo v bloku 4 se rozhořelo, tyče nejsou ponořeny ve vodě a nelze je hasit. Postavit jadernou elektrárnu v zemi tektonicky nejisté, navíc na pobřeží ohrožovaném tsunami, a udělat v ní ještě úložiště jaderného odpadu je projev šílených mozků. Je vidět, že na obyčejných lidech jim nezáleží, oni se svými pohádkovými zisky se cítí bezpeční. Jiné hodnocení nemám. 

Navíc jsem se dozvěděl, že jedna paní středního věku z našeho domu, drobná, sympatická, prý leží v nemocnici s rakovinou jater. Nekouřila ani neholdovala alkoholu jako její manžel, který je zdráv.

Pár odstavců z víkendu

Jsem kuřák, sice jen mírný, ale prostě jsem. Sleduji dění kolem této problematiky, většinou nad vším mávnu rukou. Nechci, aby dým tabáku někoho obtěžoval, ani ho nepropaguji, nesouhlasím s cigaretami u příliš mladých lidí. Ale proč se vede čas od času taková zběsilá kampaň spojená  se zákazy, často hloupými? 

Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho společník Rodrigo de Jerez viděli kouřit kubánské indiány. De Jerez si to sám zkusil a zjistil, že kouření je příjemné tak, jak jej domorodci ujišťovali. Během staletí se kouření tabáku rozšířilo po celé Evropě. Rakovina plic byla ještě začátkem 20. století neznámým onemocněním, přestože kouřil téměř každý druhý člověk. Co se stalo, že dnes je celosvětově nejčastější příčinou úmrtí rakovina plic? Může za to jen ten tabák, nebo jsou ve světě i jiné závadné vlivy?

Co třeba atomové pokusy? Začalo to myslím 16. července 1945 na střelnici v Novém Mexiku a zanedlouho poté to na lidech vyzkoušeli v japonských městech Hirošimě a Nagasaki. Následovaly zkoušky v atmosféře, které trvaly až do roku 1963, kdy byly zakázány. Nicméně za tu dobu bylo v ovzduší rozptýleno obrovské množství radioaktivních látek, ať už přímo plutonia, nebo kontaminovaných sloupů prachu. Vzdušné proudy se postaraly o rozšíření po světě. Co se dělo dále? Havárie elektráren, jen vzpomeňte na Černobyl. Pokusy v podzemí. Také neškodné? Po roce 1945 vzrůstal počet nemocných rakovinou plic, zejména v Japonsku, na tichomořských ostrovech... Myslím, že tvůrci a provozovatelé atomových pokusů si byli dobře vědomi, co to znamená pro lidstvo. Radioaktivní částice se mohou dostat do plic kdekoliv a komukoli, mohou kontaminovat pokožku třeba na luxusní pláži u moře. Z čeho pak rakovina kůže? Ze sluníčka? Pokusy na zvířatech bylo prokázáno, že radioaktivita vyvolává rakovinu. Ale o tom se nemluví. Místo toho se postarali o vytvoření nového viníka, lidé museli být přesvědčeni, že oni si za strašnou nemoc mohou sami. Tabák se hodil ideálně. Dým vypadá strašidelně, jeho chemické složení je pestré. Kouříte, způsobíte si smrt!  Bylo umožněno vést nesmyslné procesy jednotlivců proti tabákovým koncernům a vysoudit na nich miliony dolarů, což motivovalo veřejnost proti tabáku. Tabáková story byla široce negativně medializována a v tom se pokračuje.

Vědci, lékaři, novináři a mediální činitelé na objednávku stvořili lež pro lidstvo celé planety. Ta umožnila vládám překroutit fakta o kouření tabáku. Pozornost lidstva byla upřena k zástupnému viníku, jaderné bomby, hlavice, ponorky... jsou mimo podezření.

Můžeme pokračovat. Vedou se války s nasazením chemických zbraní či bomb s ochuzeným uranem, třeba Vietnam, Srbsko, Irák, Afghánistán a další.  Veškeré potraviny jsou průmyslově zpracovány a chemicky upraveny. Obchody nabízejí plné regály konzervovaného, obarveného zboží, chemicky chuťově i vizuálně upraveného. Totéž se týká sladkých barevných nápojů. Ovoce a zelenina jsou na tom stejně, kdepak zdravá zelenina. Iluse. Lidé požívají také spousty chemických léků. To nemá snad vliv na zdraví lidstva?

Města jsou zavalena automobilovým provozem. Dýchání zplodin z výfuků neúměrného počtu aut jezdících kolem, dusivý smog nad městy, emise, které vychrlí komíny továren na celém světě, odpady vypouštěné do řek a moří, havárie v továrnách. Každou chvíli čteme o úniku nebezpečných látek do přírody, o ilegálním exportu nebezpečných odpadů na méně nápadná místa ve světě. Co všechno se nachází na mořském dně? Ještě nedávno se v našich sdělovacích prostředcích probírala mimořádná zakázka na odstranění starých ekologických škod. Obrovské skládky odpadů, hromady plastů, masivní užívání čisticích a pracích prostředů, léta se používá průmyslové hnojení půdy a chemické ošetřování plodin, nově se zavádí geneticky upravené plodiny. Dnes nenajdete žádnou studánku či potůček kdekoliv v přírodě s nezávadnou vodou. Atmosféra, půda, vodní zdroje jsou kontaminované – téměř polovina lesů na světě, životně důležitých pro přírodní rovnováhu Země, byla zničena a každý rok lidstvo ztrácí statisíce hektarů orné půdy na výstavbu továren, dálnic atd. V Brně v hustém dopravním ruchu je ovzduší přesyceno drobným prachem pocházejícím z provozu automobilů. Tento prach vniká hluboko do plic a může způsobit těžká onemocnění. Co na to lékaři? Co zodpovědní veřejní činitelé? Sami jezdí auty, a to těmi nejluxusnějšími a nejvíce náročnými na provoz. Ale také horlí proti tabáku. Vydávají se zákony a vyhlášky, kde je zakázáno kouřit. Prostě vás přesvědčí, že se tak starají o zdraví obyvatel. Každý i ten nejjednodušší člověk může pochopit škodlivost kouření a být uspokojen činem pro vlastní zdraví.

Nemírné kouření tabáku může být nebezpečným zlozvykem stejně jako jiné nemírné konzumace a zlozvyky – třeba alkoholu, sladkostí, celkově nadměrného, nevhodně složeného, kontaminovaného jídla atd. Toto vše ostatní je rizikové, ale zdá se, že to veřejnosti příliš nevadí. Proti zběsilcům s atomovými zbraněmi ani proti korporacím plundrujícím planetu se také protestovat nedá. Zato proti tabáku můžeme postupovat přísně, tvrdě a nekompromisně. Nikdo pak nemůže říci, že se nic nedělá, i na krabičkách cigaret jsou obrovské varující nápisy. Sami můžete rozhodnout o svém zdraví! Nekouřit! Opravdu, je to ten správný viník všeho zla? Budete zdraví bez tabáku? – Lidstvo se nejspíš zahubí samo ve zničeném prostředí. Kampaň proti tabáku je jen vábnička pro dav, aby nepožadoval zadostiučinění po skutečných vinících zla ve světě.

Nedobytná ordinace

V pondělí jsem jel tramvají po Cejlu. Jakmile jsem nastoupil, slyšel jsem hluk a nadávky. Dva muži vystoupili – revizor a pasažér, evidentně černý (po všech stránkách). Revizorovi vulgárně nadával, ten však zamával na kolem jedoucí policejní auto. Závěrem jsem zahlédl policisty, jak se ujímají případu. Možná to byla náhoda, pokud však přijeli na zavolání, bylo to bleskové.

O den později mě na náměstí Svobody zastavila paní s písemnostmi v rukou. Myslel jsem, že jde o nějakou obchodní záležitost a chtěl jsem ji minout, ale ona byla pohotová a sdělila mi rychle, že jde o věc územního plánu města Brna. Po chvilce vysvětlování vyšlo najevo, že je to ovšem její osobní záležitost. Prý má domek ve Starém Lískovci a podle nového plánu ji zařadili bez jejího vědomí do nějaké zóny volného času, takže jí prý hrozí i vyvlastnění atd. Sice mi to nešlo na rozum, ale pokud by to byla pravda, tak je to dost hrozné. Prý pokud se jí podaří získat 200 podpisů, budou se s ní muset bavit a její případ se dostane na pořad jednání na magistrátu. To jí samozřejmě přeji, nepřipadlo mi to jako něco nevhodného a podepsal jsem se do archu s podpisy.

Tento týden byl dost rušný, opět práce na doma, spěchalo to. V pátek brzy ráno jsem šel k ošetřující lékařce na odběry k provedení lipidových testů. Objednán jsem byl na sedmou, v 6.45 jsem stál před domem na Orlí ulici. Zamčeno. Asi po pěti minutách se přibatolila zdravotní sestra, mladá žena, malá, ale nepřehlédnutelných rozměrů. Odemkla, šel jsem za ní do prvního patra a čekal, až otevře další dveře. Jenže zde se to zadrhlo. Zkoušela to stále dokola s velkým svazkem klíčů, otevřít nešlo. Trpělivě jsem přihlížel, nakonec mě rezignovaně požádala, ať to zkusím já. Trvalo mi to také chvilku, ale podařilo se. Zámek zjevně nebyl v pořádku. Mělo to aspoň tu výhodu, že po chvilce čekání, než si sama odložila, mě hned vzala k odběrům, vůbec jsem se zde nezdržoval. Když jsem opouštěl ordinaci, už se tam hrnula celá skupina pacientů. Při návštěvě v týdnu jsem tam strávil v čekárně přes dvě hodiny.

Víkendový deníček

Úklidová služba, která v současnosti má v péči i náš dům, zřejmě zapracovala na zlepšení situace. V pátek konečně přišla paní uklízet, současně se objevilo u výtahu oznámení se jménem pracovnice, dnem úklidu a seznamem položek úklidu. Pokud by to vše byla pravda, mohlo by to stačit. Nicméně domovnice, která je více zaangažovaná na pořádku v domě, kde sama bydlí, schopná vyřizovat různé aktuální potřeby, jednat a urgovat kancelář... by byla lepší. Uvidíme, jak to dopadne.

V sobotu odpoledne za docela teplého počasí jsem z povzdálí sledoval, jak se schází na Moravském náměstí členové strany Moravané k tzv. svíčkovému pochodu, jehož cílem bylo shromáždění u statistického úřadu. Sešla se jich snad stovka, já jsem však odešel dřív, než abych je zahlédl v plné parádě. To vše se týká sčítání lidu, je to snaha upozornit obyvatelstvo na význam přihlášení se k moravské národnosti. S tím já souhlasím. Záleží na tom, jak se člověk cítí, ne na zastaralých definicích z 19. století. Tehdy byl základní rozlišující znak jazyk. Němci na Moravě se takto definovali a odlišovali se od Moravanů slovanského jazyka. Ti zase nalézali spojence v Čechách, jimž rozuměli, přijali jejich bratrské objetí, které se ukázalo nakonec jako smrtící. Naplnilo se dávné varování Moravského zemského sněmu před Čechy. Dnes nemáme ani zemi, ani své hospodářství, ani svoje instituce, prostě Čechy Moravu zcela vstřebaly bez jakékoli vůle po porozumění. Ve škole jsem studoval dějepis. Od základní školy až po vysokou to bylo stejné, tématem výuky byly dějiny Čech a jako přívěšek dějiny Slovenska. O Moravě ani pípnutí. Nicméně moravské povědomí zatím nevymřelo a snad ještě přijde jeho chvíle, i když snahu o jeho brutální diskreditaci vidíme od počátku 90. let min. století všude.

V neděli bylo již chladněji. Záhlédl jsem uhánějící hasičské auto na Merhautově ulici. Pak jsem si všiml i dalších vozů na místě činu. Na konci ulice Milady Horákové v jednom zpustlém domě, kde dříve bydlela squadra cikánů, hořelo, snad ve sklepě. Asi to nebylo nic vážného, byli s hašením brzy hotovi.

Dočkáme se domovnice?

Ve středu jsem se vydal na bytový odbor Úřadu městské části Brno-střed. Chtěl jsem si promluvit s někým zodpovědným o možnosti ustanovit domovníka v našem domě. Ač byl úřední den, moc jsem nepochodil. Jediný kompetentní je prý pan vedoucí, ten však přítomen nebyl. Paní sekretářka si napsala zhruba, o co mi jde, vzala si kontakt a slíbila, že to předá. – Z úřadu skutečně zavolali, a to v pátek. Prý je to věc městské realitní kanceláře, s ní je třeba jednat, je to prý jejich projekt. V případě potřeby se lze obrátit opět na úřad.

O nálezu přehrávače iPod Touch jsem před časem napsal. Závěr byl ten, že musíme čekat, až ho policie bude moci vydat. To se konečně stalo ve čtvrtek. Máme ho zase doma k vlastnímu užívání. Policistovi nestačilo, že jsem přišel pro přístroj sám, požadoval přítomnost manželky, neboť ta je v protokolu uvedená jako postižená. Nakonec to spravila plná moc.

Před naším domem došlo ve čtvrtek pozdě odpoledne k hádce. Jeden starší muž z blízkého domu chodí venčit na chodníky své dva psy – velkého pitbula a jakéhosi malého smetáčka. Přejde ulici a šlape si přímo k našemu domu. Zde si pitbul pořádně uleví. Hnus! Dobrá duše našeho domu Judita (ji bych rád viděl jako domovnici) bydlí v přízemí, takže jí to vadí nejvíce, se do bezohledného muže pustila. Ale on se nedal a hulákal, že mu nebude nikdo nic zakazovat, že si bude chodit, kde chce. Myslím, že kdyby ho přetáhla smetákem či mokrým hadrem, udělala by moc dobře. Znečišťuje chodníky a ještě je sprostý.

Ve čtvrtek jsem se stavil v nově zřízeném Pensionu pro seniory zde na Francouzské. Zmínil jsem se o něm zde blogu 28. prosince v příspěvku Stručný popis. Nyní jsem vstoupil dovnitř. Zařízením mě provedla Eliška, milá paní, kterou jsem poznal ve Chvalkovicích. Vypomáhá i zde. Na každém patře je asi pět pokojů, sesterna a hygienické zařízení. Některé pokoje byly již pěkně zařízené, jiné to ještě čeká, nádherná jídelna a společenská místnost se nachází v dolním podlaží. Pokoje jsou však malé, některé pro dva, jiné pro jednoho klienta. Dvůr je také malý, pěkně vydlážděný, pokud ho osadí zelení a lavičkami, může dobře posloužit obyvatelům pensionu. Spíš bych to viděl na zařízení pro imobilní či demencí postižené starší seniory. O ty by zde mohlo být pěkně postaráno.

Rušný začátek týdne

S koncem února nastalo teplejší počasí. Tak jsem si vyrazil pěšky na poštu do budovy IBC na Příkopě. Šel jsem celkem pomalu, před cikánským domem naproti luxusnímu Francouzskému domu jsem měl menší kolizi s cikánem, který vyběhl z domu, zrovna když jsem šel kolem. Prostě do mě vrazil. Nejen jsem se lekl, ale tak tak jsem udržel rovnováhu. Zachoval se však slušně, omluvil se. Na poště bylo moc lidí, šel jsem tedy dál, až na hlavní poštu na Poštovské ulici. Také mnoho lidí. Zeptal jsem se u přepážky slečny, jaký průvodní lístek mám použít. Nemohla nějak pochopit, na co se ptám. Nakonec mi strčila jakousi složenku. Když jsem si ji u pultu prohlédl, viděl jsem, že jde o lístek pro účel dobírky. Vrátil jsem se zpět a dalo mi dost práce, než pochopila, co vlastně chci. Nejhezčí pak bylo, když mi závěrem řekla: To jste měl říct hned.

Zmínil jsem se dříve o demolici budovy na počátku ulice Milady Horákové. Už jsem se dočetl, co tam vznikne. Má tam stát hotel a je i plán na vybudování související lávky pro pěší a cyklisty, spojující park za divadlem s chodníkem na tř. kpt. Jaroše. To bych přivítal, přechod přes tu křižovatku je nepříjemný a zdlouhavý. Ale je to spíš hudba budoucnosti.

V pondělí a v úterý Eva vozila se Staňou (zeť) maminčiny věci z pensionu. Ve středu jsme jeli s Jožkou, který byl tak laskav a nabídl nám cestu autem, do Chvalkovic pro maminku. Současně jsem chtěl vše po stránce nájemní řádně ukončit. Paní ředitelka, ačkoliv v telefonním hovoru ujistila, že můžeme přijet, přítomna nebyla, ani žádná její zástupkyně. Považuji to za hulvátství, není ochotna ani poslat e-mail s odvoláním schůzky. Převzetí dokumentů nakonec podepsala pečovatelka, po poledni jsme se mohli vrátit. Část nábytku jsme přenechali paní ze sousedního domu, od které jsme ve Chvalkovicích nakupovali domácí vejce i králíky. Výměnou poskytla naturálie - vejce, slivovici, kachnu. Rozhodně lepší než to vše nechat v pensionu. Skříně jsem tam však nechal, stěhování by však bylo dražší než cena starého nábytku, dále by byl problém s jeho uskladněním.