Většinou příjemné

Koncem minulého týdne mě potkaly většinou příjemné věci. V šatníku jsem objevil termo prádlo v tmavé barvě – kalhoty a triko, tak bezvadného vzhledu, že v nich mohu pobývat doma i vyjít na chodbu. K tomu jsou stejně bezvadné termo tepláky a bunda, teplé, z tmavého fleece. Vše se zapíná až ke krku. Tepláky jsou trošku větší, ale to mi nevadí, jsou vybaveny šňůrkami na vyšší umístění v pase. Koupeno v internetovém obchodě Atlas for Men. K tomu mám bezvadnou fleecovou bundu a stejně tak skvělou čapku, kterou lze rozšířit na zakrytí uší a krku. Mám tedy v čem chodit v aktuálním i chladnějším počasí. A to jsem měl představu tepláků jako nemožného oblečení pro vycházku po městě... Nyní jsem svůj názor změnil. Pro jistotu jsem si objednal ještě něco dalšího. Mám tedy v čem chodit ven, hodí se to kamkoliv, kam možno jít ve sportovním oblečení. Chodí se v tom bezvadně.

Stolař pan Švejnoha z našeho domu se ujal příslušného dovybavení mého bytu. Stalo se nyní, předsíň a komora jsou téměř zcela hotovy. A vyšel mi vstříc i v dalších věcech. A ani mu moc neplatím! Zbývají ještě nějaké drobnosti. Skvělé!

Také jsem se dočkal internetu od firmy PODA, jsem moc rád, přístup k zákazníkovi také skvělý, internet pro mou věkovou kategorii velmi levný. Jen můj starý wi-fi modem Zyxel nevyhovoval, vzal jsem od nich za pětistovku nový TP-link. Bohužel jsem zapomněl na to, že mám někde schovaný nový takřka stejný, snad i lepší TP-link od firmy O2, která mě tak napálila, že jsem o ní napsal článek, který vyšel. Když jsem ohledně internetu opustil tuto firmu, odmítli mi vrácení TP-Linku a naopak vrácení peněz za něj (nedělá to ovšem asi žádný operátor, jak postupně zjišťuji). Nyní když mám vše pečlivě roztříděno v komoře i v pokoji by se mě to stát snad nemohlo. Mám ho tedy v záloze.

Po neděli jsem naštívil švagra v nemocnici, už tam dlouho leží po operaci, snad se to blíží ke konci. Šel jsem tam pěšky v pondělí. – Odpoledne mi zavolali z fy ETA, že objednaná mřížka do pečenky je již na prodejně. Již jsem v to ani nedoufal, trvalo to moc dní. Jsem tomu moc rád, protože horkovzdušnou troubu, která pečenku nahradila, vracím manželce do jejího bytu. – A právě tento den jsem zapomněl, nevím, jak je to možné, vzít si ráno po snídani urologický lék. Nebudu psát, co mě všechno ten den zdravotně postihlo, jen ty urologické stručně. Odpoledne jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na ten lék. Lekl jsem se toho, ale neměl jsem ani čas o tom přemýšlet. Chtělo se mi najednou jít na malou a ani chvilku jsem to nezadržel. Zděsil jsem se, co se to najednou děje, že je najednou vše vráceno do počátečního stavu. Vysprchoval jsem se a pomalu jsem rezignoval na večerní návštěvu divadla. No, něco drobného jsem snědl (lék se nesmí jíst na lačno), vzal jsem si pilulku pozdě odpoledne a popíjel z litrovky Coca Colu, chtělo se mi zase jít na malou a stihl jsem najednou těch pár kroků do koupelny. Nevím, zda to vše může jedno zapomenutí a velmi pozdní vzetí jedné tablety, ale asi ano. Vypravil jsem se tedy do divadla, vybavil jsem se pro jistotu provizorní plenkou z ručníku. Do divadla jsem došel trošku později, se šatnářkami jsem se trochu bavil, všimly si mého zdravotního límce místo kravaty. Jen jsem je upozornil, že možná budu muset jít dřív domů, aby si nemyslely, že se mi představení nelíbí. V duchu jsem měl na mysli právě ty urologické problémy. Nestalo se tak. Představením Donizettiho opery Nápoj lásky jsem byl nadšen, i když scéna nebyla podle mého gusta, ale celkem vše dobré, zpěváci, sólisté i ti sboroví, se mi líbili. Nic bych tomu nevytýkal, čekal jsem větší nedostatky... Vydržel jsem bez sebemenších problémů do konce představení a pak až domů, kdy už jsem ovšem zrychloval krok. Výsledek byl velmi dobrý, lepší než kdykoliv před tím, jako by se odpoledne nic nestalo. Snad bude vše dobré.

Konečně zase internet

V neděli mě v televizi nic nezajímalo, žádná detektivka, film... nakonec ani moc druhý díl seriálu o Stephenu Hawkingovi. Ten pod názvem Jsme sami vysílala jako ten první životopisný díl stanice Prima Zoom. Týkal se jeho zájmu o možnost života jinde ve vesmíru. Nebudu se snažit už o tom nic moc psát, jen tolik, že v naší galaxii je na 300 miliard hvězd (například i naše Slunce). Kolem nich obíhají planety, velká část z nich kamenná jako naše Země. Podmínkou života, jak ho známe, je vodík a kyslík, běžné prvky, voda je základ života... Voda se nachází na 500 milionech kamenných planet. Atd. Velmi zajímavé. Dopručuji sledovat.

Ve středu mi konečně pracovníci fy PODA zavedli internet. Před několika lety jsem ho od nich bral, byl dosti drahý. Nyní jsem se se dozvěděl od přátel Burianů, jimž jsem tuto firmu dříve poradil, že se leccos změnilo, takže jsem se o to zajímal. Výsledek? Nabídka tarifu pro seniory za 250 Kč měsíčně. Hned jsem si ho objednal. Instalace se neobešla bez problémů. Nejdříve hledali dřívejší zásuvky s internetovou přípojkou, konečně ji našli. Internet připojili přes kabel, jen dočasně. Můj starší wifi router Zyxel byl už nevyhovující, cestoval jsem jsem tedy odpoledne do firmy. Znamenalo to cestu na Starou Osadu a pěšky do objektu Nová Osada, kde firma sídlí. Samozřejmě jsem prošel i problémy s omezením dopravy, které zde právě nastalo kvůli opravám zábrdovického mostu a dalších na navazujících oprav kolejí, kanalizace atd. Bude to trvat dlouho. No nějak jsem to absolvoval, odnesl jsem si nový wi-fi router TP Link. Doma jsem ho hned připojil a... Signál běžel, ale internet ne. Volal jsem do firmy, pracovnice dala můj telefon technikům a pak už jsem jen čekal na telefon. Abych to shrnul, chyba byla někde u nich, přišli na to a internet konečně jede. Také jsem se dozvěděl, že je možné k nim přejít s mobilním telefonem a přenést si i číslo. Budu o tom uvažovat, času mám dost, pokud ovšem nechci zase platit pokutu za zrušení smlouvy u Vodafone. Záleží zda PODA nabízí mikro SIM kartu, předpokládám, že ano. Zatím mám spíš větší výdaje. V PODA je to ještě nejmenší, cca 1000 Kč za aktivaci služby a router, to má aspoň smysl a není to zbytečná výloha jako pokuta Vodafonu, která mě čeká zrovna jako vysoká cena za služby. U firmy Atlas for Men jsem si zase koupil nějaké oděvy a boty. Dřívější zanevření na tuto firmu jsem opustil, nechci sice kupovat zbytečnosti, ale něco se mi hodí. Jejich produkty jsou bezvadné, velmi příjemné na nošení. Takže toto je aktuální, pak teprve musím více utáhnout šrouby šetření ve všech směrech.

Když jsem cestoval vlakem za manželkou do Ivanovic na H.,  přistoupil ke mě starší pán s berlí. Abych mu usnadnil orientaci, nabídl jsem mu hned místo naproti... Dali jsme se do řeči. Dozvěděl jsem se, že jeho důchod činí cca 4000 Kč! To mu stačí na placení lůžka služeb v ubytovně, na „sociálce“ dostane ještě 2000 Kč na jídlo. Takto tedy žijí někteří lidé, hlavně že na cikány je stále dost financí a ohledů. Zajímal jsem se, zda skutečně celou dobu pracoval, potvrdil mi, že ano. Jen u jedné velké nejmenované firmy ho přijali na tři měsíce na brigádu s tím, že pak bude mít po zapracování normální pracovní úvazek. Nestalo se tak. Pán se o to nestaral, prostě obyčejný, ne příliš vzdělaný člověk, spoléhal na úředníky... ale nestalo se tak. Šel pak do důchodu a chyběly mu potřebné odpracované roky!

No hlavně že se oslavuje pořád výročí republiky 1918. Té republiky, kterou Slovensko opustilo na začátku války, aby do ní vstoupilo a ocitlo se na straně vítězů a ne poražených, kam vpravdě patřilo. O dalším jsem zde už psal. Nemám rád Československo, název směšný a vhodný leda pro kabaretní popěvek. Nemám rád ani dnešní Českou republiku, nicméně ji respektuji a nechápu, že k ní se všichni chovají jaksi bez zájmu, jako by stále trvalo Československo. To však bylo přece dobrovolně a docela slavnostně zrušeno a opuštěno. Takže co to pořád oslavují? Lidé snad nemyslí, stojí fronty na památné mince k výročí neexistujícího státu.

Já osobně bych byl pro nějakou pořádnou federaci či konfederaci, v níž najde svá práva Morava a náš zbyteček Slezska. A nebo potom raději úplný rozchod!

Příjemné i nepříjemné, prostě život

V úterý ráno jsem zase cítil změnu, prohlédl jsem si postižené místo. Zvětšil a změnil se mi zase otok a je bolestivější, zrovna tak jako výrazněji cítím bolest v rameni. Zřejmě je to zase jedna typická změna, o kterých jsem již dříve s lékařem hovořil. Připravoval mě na to, že to potrvá ještě řadu měsíců. No já jsem cítil změnu k lepšímu a nyní je to zase horší. Uvidím, zda na to řeknou něco lékaři, až tam celkem brzy půjdu. – Ve čtvrtek jsem konečně na urologii uspěl. Snad to bude dobré.

Ve středu mě navštívila milá přítelkyně Saša s manželem. Jak to bývá po delší přestávce, stále bylo o čem hovořit, až se kratičká návštěva protáhla na tři hodiny. Udělali mi radost. Protože její rodiče také zpívali v opeře, přišlo i na toto. Podívala se na můj lístek do divadla a vyvedla mě z omylu – představení se koná v divadelní budově činohry nikoliv opery, která se stále opravuje. No to bych asi zase pěkně zmatkoval nebýt této rozmluvy. Také mě mimo jiné informovala o představení Libuše, prý je to zcela moderní pojetí, ve kterém vystupují všichni presidenti TGM počínaje MZ konče. Prostě příšerné pojetí. Říkala, že kvůli takovému pojetí divadla v Brně prostě operu ignoruje. Nedivím se po tom sdělení. Vybavilo se mi, jak jsem jednou opustil představení v Mahenově divadle, byla to myslím hra W. Shakespeara: Jak se vám líbí. Jako dítě jsem hltal ten text knižně, miloval jsem to a těšil jsem se na nádhernou hru. Pak jsem zhnuseně odešel. Snad Donizettiho opera bude lepší.

Zase jsem měl nepříjemný zážitek v prodejně mobilního  operátora Vodafone. Pracovník mi před několika dny řekl, že jsem přišel na poslední chvíli a mohu zrušit bez problému dodávku mobilního internetu. Dne 17. října jsem měl být odpojen. Nic se však nedělo, internet běží dál. Stavil jsem se tam, pracovník s omluvným úsměvem sdělil, že se zmýlil, cosi si špatně přečetl. Takže velká pokuta mě nemine. Dostal jsem zlost a nejraději bych Vodafone také opustil. Nikdo mě o takové pokutě nic nesdělil při uzavírání smlouvy a dokumentaci jsem nic nenašel jen odkaz na nějaké podmínky na internetu. Prostě také podraz, ne sice tak hnusný jako v O2, ale nic pěkného. No uvidím, snad mi někdo poradí.

Ve čtvrtek odpoledne se na protějším cikánském sportovním a zábavním místě konal jakýsi jejich koncert. Velmi nahlas řvaly reproduktory s jejich odrhovačkami. Nemohl jsem to vydržet a zašel jsem tam. Na můj dotaz mi bylo sděleno, že to pořádá jejich museum nebo co a že to mají povoleno městem. Mávl jsem rukou a šel jsem pryč. Ještě jsem se na cestě zeptal uniformovaných cikánů s nápisem Prevence kriminality, dostalo se mi stejné odpovědi, jen bylo upřesněno, že jim to povolil magistrát. No nevím, spadá to přece do Městské části Brno-střed. Zašel jsem domů, převlékl se a šel jsem raději předčasně do katedrály na mši za císaře Karla I. Pořádá se každoročně, ale dlouho jsem tam nebyl. Mluvil jsem s několika monarchisty, ale bohužel jsem jejich tváře moc nepoznával a styděl jsem se na jména zeptat. No mše se mi líbila, zvláště závěrečná císařská hymna pěkně zazpívaná sborem. Telefonem jsem si vyfotografoval vystavené ostatky blahoslaveného Karla I. (viz obrázek).

Něco o mě

V noci z neděle na pondělí jsem konečně šel spát – pozdě, až asi v jednu hodinu po půl noci. Vzal jsem si večer opioidní náplast, upravil si polohovací lůžko a usnul jsem za půl hodiny po zhasnutí světla a spal ke své radosti nepřetržitě až do sedmi hodin. To je opravdu zlepšení stavu, bohužel bez pomoci náplastí mi to zatím nejde. Doufám, že na urologii se dočkám kýženého stavu bez vývodu i přes braní těch pomůcek... už na to dlouho čekám, snad to konečně vyjde. Kromě náplastí neberu vůbec žádné léky ani vitaminy... z obav z urologie... Na krku je to zatím pořád skoro stejné, tedy sice oteklé, ale dobře zahojené a málo bolestivé v zahojeném. Nevolnosti už jsou také skoro pryč, bolesti krku a ramene se objevují večer a ráno, tedy pokud neberu žádné léky či náplasti... S pamětí a orientací je to stále nevalné. Na jaře pojedu do lázní a to snad už vše skončí i bez léčebné pomoci.

No a ještě jsem se objednal na neurologii, stomatologii a s velkou časovou rezervou i na oční prohlídku. Na zubní prohlídce jsem nebyl už moc dlouho, nebyl jsem schopen na něco takového zatím myslet. Problémy mám stále se zapomínáním a orientací. Šel jsem navštívit švagra po operaci v úrazovce a najednou jsem nevěděl, jak se do té nemocnice ve středu Brna dostanu. Pak jsem si uvědomil, že jsem tam klidně mohl dojít pěšky. Zrovna tak jsem si nemohl vybavit, kde se prodávají lístky do do divadla... Dnes jsem šel něco koupit... vrátil jsem se bez toho, mezitím jsem na nákup totiž zapomněl... Ale pamatuji si dobře i na věci z dětství, na běžné dnešní věci takto zapomenu, ale není to naštěstí pořád. A mrzí mě, že si často nevybavím potřebná jména a pod.

Ale dost už o všelijakých mých potížích. Nyní něco málo o Francouzské ulici a okolí. Když jsem minulý týden vyšel ráno ven, spatřil jsem převrácené popelnice a odpady rozházené daleko kolem. Nějací obyvatelé jednoho ze sousedních domů svorně nadávali na zas... cigoše, jak se vyjádřili. No, myslel jsem si to také. A na souběžné Bratislavské ulici jsem zcela nedávno viděl převrácený kovový vozík z hypermarketu Albert. A nebylo to poprvé. Hlavně že cikáni tam mají své státem bohatě dotované museum kultury. Hm, jaké kultury? Pár příkladů z bydliště jsem právě uvedl. Hlavně že nikdo nevzpomíná, odkud a z jakých poměrů sem nalezli za lepším životem na cizí útraty.

V pondělí mě navštívila manželka s nejmladší dcerou, padli jsme si do náručí, manželská krize je zažehnána. Vzdávám se všech financí a nečiním si již na ně nárok. Prostě obecní byt asi manželka v Brně získat nemůže, musí si koupit něco za peníze ze společného bytu v Ivanovicích n. H. Hlavně že budeme hodně spolu (snad) v Brně a dcerušky mě radostně obejmou.

Po létech jsem se odhodlal jít zase do divadla. Jako mladý student jsem trávil v opeře a operetě aspoň čtyři večery v týdnu. V opeře stál lístek 12 korun, tak jsem si to mohl dovolit z kapesného a pak z prospěchového stipendia. Také jsem tehdy chodil na soukromé hodiny zpěvu. Moc vzpomínám na svého učitele dr. Burjana Buriana, který učil v lidové škole umění a nesměl v opeře zpívat, myslím, že snad proto, že byl věřící. Jeho manželka Helena však nějaké drobnější role v opeře dostávala. Nyní jdu na Donizettiho operu Nápoj lásky a jsem moc zvědavý na dojem z představení, na zpěváky, na celkové pojetí... Italskou operu miluji nejvíce ze všech. Pokud jde o divadlo, moc lituji, že bylo zrušeno samostatné divadlo pro klasickou operetu, asi po vzoru z Vídně, jako by to bylo lepší než to, co bylo zde. Rád bych viděl třeba Orfea v podsvětí a jiné od milovaného autora J. Offenbacha. Ale kdo ví? Třeba bych moc srovnával s tehdejším představením, které jsem viděl tehdy aspoň desetkrát za sebou. A moc vzpomínám na přestavení z drobných kusů téhož autora pod názvem Kouzla pana Offenbacha. Na youtube jsem mimo jiné našel milovanou Fortuniovu píseň z operetky Zasnoubení pod lucernami, jež byla součástí toho představení a mě z paměti nevymizela.

Dodatek:
liboval jsem si, že jsem téměř bez bolesti. Jako naschvál mě začal krk silně bolet bez ohledu na celkem čerstvou náplast. Jak vidím, touha po lepším se promítla do hodnocení, tak snadné to asi nebude. Právě se chystám s obavou jít spát. Bude z toho spánku něco? Přede dveřmi jako symbol nepříjemnosti už hodinu mňouká sousedova modrá, skoro černá, zřejmě rasa britská kočička. Nechápu to, zrovna jako svou bolest. Že by ji zapomněli přede dveřmi? To je divné! – Zmaten ze situace nemohl jsem se ani odstrojit. Zapomněl jsem si vzít si polštář, až jsem ulehl hlavou na tvrdé, musel jsem znovu vstát a věci napravit. Naštěstí jsem usnul a spal asi do pěti hodin. Bolesti trvaly i ráno, oteklý krk se mi zdá změněný...

Ještě k pořadu o Stevenu Hawkingovi

V neděli 7. října začala ČT 24 vysílat sérii nedělních pořadů o slavném kosmologovi Stephenu Hawkingovi. Znám to jméno z dřívějška četl jsem rozhovor s ním a velice mějeho názory zaujaly.  Z pořadu jsem si něco zapamatoval. Od mládí ještě na studiích chtěl vnést světlo do teorií o vesmíru. V 60. letech min. století byly známé dvě: 

1. Vesmír trval vždy a bude tak trvat dál

2. Vesmír počal Velkým třeskem.

Velký třesk dával prostor pro náboženskou interpretaci počátku světa. A S. Hawking jako ateista to chtěl podrobně vysvětlit jinak. Chtěl ukázat teorii černých děr. Představil si, že z počátku čas neexistoval, singularita, nemohl být předchozí vesmír. Vesmír vznikl sám od sebe.

Bohužel byl celý život postižen hrozným tělesným onemocněním a i v této době mu podrobnější vědecké činnosti a  výkladu zabránila. nicméně v roce 1965 se oženil s Jane. Za její pomocí s psaním dokončil doktorskou disertaci, vylepšil své teorie. 

Na podzim 1970 se soustředil na problém černých děr (už měli manželé dvě děti). Náhle si uvědomil, co se stane, když se dvě černé díry srazí. Jeho další objev, jeho výpočty o okrajích černých děr ukázaly, že některé okrajové částice mohly z děr zmizet, dokonce že celá černá díra mohla zmizet. Přednášel to, ale šokoval tím zprvu vědeckou veřejnost, ale postupně mu jeho objevy zajistily uznání, ba i papež mu dal nějaké ocenění, byl pozván do USA, do Kalifornie jako hostující profesor. Nemoc mu moc život neusnadňovala, jen že se mohl ponořit do své mysli a přemýšlet o vesmíru. Jeho žena Jane měla moc práce s péčí o dvě děti a manžela. Když se vrátili z Kalifornie v polovině 70. let, musel se více ponořit do rodinného života, jeho nemoc vyžadovala širší pomoc, pomáhaly mu studenti. Stále odmítal odbornou ošetřovatelskou péči. Postupně dospěl k názoru, že by měl širší veřejnost seznámit se svými závažnými vědeckými výsledky. Neměl problémy s vydavatelem, jmého měl slavné. V polovině 80. let knihu dokončil. Snažil se své výklady co nejvíc zjednodušit, aby byly přístupné co nejvíce zájemcům. Kniha se jmenuje Stručná historie času, vyšla jako jiné další jeho knihy i česky. Kniha se stala velmi slavnou a byla přeložena do 40 jazyků.

Nemoc mu způsobila potřebu ošetřovatelek, narušila jeho osobní život natolik, že se musel rozvést. Pamatuji si ještě, že se oženil s ošetřovatelkou, ale také ne navždy. Vždy byl přesvědčen, že lidsto bude muset osídlit časem vesmír, sám si velmi přál cestovat do vesmíru, splnilo se mu jen uvedení do stavu beztíže. Dožil se vzdor nemoci 71 let.

Četl jsem srovnávání Stephena Hawkinga s A. Einsteinem. Tomu jsem se zasmál. Smozřejmě to kdekdo opakuje, a to i významné osobnosti, že Einstein je největší génius atd. To není pravda. Nejsem natolik kompetentní, ale četl jsem tak závažné informace, které jasně dokazují, že Einstein byl pouhý plagiátor, který se neobtěžoval uvést, odkud myšlenky převzal. Tyto články jasně doložily, že myšlenky, které jsou přiznávány Einsteinovi dříve publikoval Lotrinčan H. Poincaré, což byl slavný fyzik, zatímco podprůměrný Einstein se ještě dlouho lopotil na patentovém úřadě – věru vědecké pracoviště. No snaha o úspěch příslušníkům jisté rasy nechybí, jimi ovládaný tisk z nich vyrobí cokoliv. Co na tom, že Poincaré, Maxwel, Lorentz, Fitzgerald, Michelson, Morley... psali o problematice teorie relativity měsíce, ba léta dříve.

Jakmile byl Einstein propagandou etablován jako idol široké veřejnosti v Anglii a Americe, jeho osoba byla vyzvedávána jako vzácný génius, za kterého je chybně považován dodnes. Jako takový okamžitě začal pracovat jako nástroj světového sionismu. Toto lhaní kulminovalo v Židy kontrolovaném Time magazínem jmenováním Einsteina „Osobou století“ koncem roku 1999. Po více než čtyřiceti letech od jeho smrti je jmenován „Osobou století“.  Směšné, za jeho života si to nikdo nedovolil. Čím více čas plyne, tím je lhaní etablovanější. Osobou století může být klidně označen S. Hawking, to byl skutečný myslitel. Každý odněkud čerpá, ale musí tam hlavně vnést vlastní přínos.

Nejen o volbách

Opět neděle ráno. Strhl jsem opioidní náplast kvůli za cca 14 dní mě čekající kontrole na urologii. Asi nastanou nějaké bolestivé a spánkové potíže bez této skvělé pomoci... 

Poslouchal jsem chvilku rádio. Napadlo mě – proč lidé tak nesmyslně a hloupě žvaní a tváří se přitom jako nějací experti nebo svatoušci. Mluvit a živit se jako redaktor či komentátor by měl jen ten, kdo je schopen nazaujatě a objektivně něco napsat či promluvit, tedy jen o těch věcech, kterým opravdu rozumí nebo aspoň, o čem je kompetentně o nich přesvědčený. Musí vědět, s kým promluvit, a dostat z něho kvalitní informace. Ještě více to platí o nějakých expertech. Expert musí něčemu skvěle rozumět, a jen o tom hovořit. Pokud je to jen nějaký žvanil, tak si musím položit otázku – je to hlupák, nebo je placen za žvanění, lhaní ohlupování druhých? A jak se k tomu tlachání dostal? Myslím, že na toto téma jsem napsal do blogu už dost. Jsou vlády, které si platí kdekoho, kdo pak v dané zemi pro ně pracuje pro dosažení politických a daších cílů. Věci se prostě mají jinak, než nám nějaký žvanil vykládá...

Ale dost už o tom. Počasí je stále docela příjemné, teplo. Ještě jsem nemusel zapínat plynový kotel kvůli topení. Když jsem šel po nějaké době po Francouzské, žasl jsem nad kolonou aut. Uvědomil jsem si, že už je průjezdná, asi to s těmi auty bude častější. Prohlížel jsem si také stavbu cca uprostřed ulice. Jde nejen o zastavění proluky po nějakém domečku, ale i o opravu vedlejšího domu. Ještě by to chtělo zbourat domeček nedaleko a vedle stojící ošklivý dům s bývalou prodejnou, servisem jízdních kol. Myslím, že patří nějakému ekologickému aktivistovi, který se v minulých volbách, kdy se tito podivní lidé v důsledku znechucení občanů Brna politiky tzv. zavedených stran, dostali na radnici. Snad právě proběhlé volby způsobí zase nějakou změnu k aspoň trochu lepšímu. Volit jsem byl až v sobotu v poledne. Volební místnosti máme v převážně cikánské škole na Staré ulici. Vzdor svému názvu jde o sice krátkou, ale krásnou a příjemnou ulici. Ve volební místnosti už skoro žádní lidé hlasovat nepřicházeli, asi jsem byl jeden z posledních. Volby rád nemám, moc chuti volit jsem neměl, ale volil jsem hnutí ANO. A Babiše považuji za kompetentního a schopného člověka, jací jsou ti další v ANO, o tom mám dost pochybností. No aspoň, že nám zlevnili jízdné a skutečně přidávají na důchodech! To pocítím na životní úrovni. Vzpomínám na bývalého předního politika M. Kalouska a jeho partu, na zlodějskou sebranku z ODS... A Babiš a ANO je přece jen trochu lepší. Na pouhé žvanění bych nedal a k volbám bych nešel. Nedám ani na útoky proti němu, považuji to za účelové pokusy zlikvidovat nebezpečného soupeře, který jim trochu narušil zaběhnuté zlodějské metody. Je toho ovšem moc, co by chtělo změnit a určitě A. Babiš není žádný spasitel, ale ani to, za co ho označují jeho zavilí odpůrci. Prostě uvidíme...

Dodatek

Sledoval jsem v poledne chvíli a nepříliš soustředěně TV pořad Otázky Václava Moravce na ČT 24. Už dlouho jsem ho nesledoval. Čekal jsem, koho si tam těsně po obecních a senátních volbách pozve. No, nebyl jsem překvapen: Vladimíra Dvořákova, politoložka, toto byla opravdu jediná schopná ve svém oboru, pak už nic:  bývalý premiér Petr Pithart, ubožák, kdysi komunista (to bych mu samozřejmě nevytýkal, ale on byl komunista z kariéristických důvodů), pak si hrál na rozeného demokrata a rozuměl všemu, co navštívil, inu v Grónsku tání ledovců, na moři Golfskému proudu, úhynu velryb atd, prostě všemu, co kde viděl. Musel si hrát na experta na vše. Směšný panák jak v politice, tak jako komentátor. Nic neřekl a neřekne, co by stálo za zmínku. Pak Iveta Radičová, bývalá slovenská premiérka. Nic zajímavého neřekla, prostě ze Slovenska, tak má co porovnávat, ač to je nezajímavé. Hlavně že označuje naši republiku za Čechy. Pokud jde o mudrování nad novými politickými uskupeními, mávání tabulkami s grafy, co lidé u nás, na Slovensku, samozřejmě, ač to nikoho nezajímá, pak v obecně v EU. No každá politická strana je jednou nová, tak o čem je řeč? Potřeba nového v politice je stálá. Záleží nejen na rétorice nových politiků, nabízených řešeních a jejich osobních schopnostech a kvalitách. Nějaké statistiky, co si kdo myslí obecně o novém, jsou k ničemu. Buď se to podaří, nebo ne. Hlavně musí mít peníze, protože bez peněz nikdo partaj nezaloží. Takže v první řadě si musí člověk položit otázku: kdo to platí? a proč? To je vše, naprosto vše! Jen dodávám, jak dopadli naposledy chudáci realisté? Skvělý představitel, i program, prostě bez peněz nikam nelez, nebo se zaprodej a zahoď osobní přesvědčení a lži v zájmu toho, kdo tě platí. A to třeba A. Babiš nemusí, peněz a prostředků má dost. Proto také vzbudil můj zájem. Ať na něj útočí, jak chtějí, není žádný zloděj a podvodník jako všelijací ti demokraté toho či jiného odstínu, pro něž je politika místem pro uplatnění osobních ambic, finanční zisky ve státní správě samozřejmě jisté!

Zmatečný počátek týdne

Koukl jsem ve středu večer na blog a vidím chybu. Hned jsem ji opravil (místo září patří říjen) a dosavadním čtenářům se omlouvám.

V neděli ráno jsem si četl v knize Vladimír Čermák: Otázky demokracie. Knihou jsem zklamán. Takovou tematiku lze zvládnout fundovaně, ale srozumitelně v rozměru několika stránek. Nějaké veledílo s citováním, co řekl ten, co zase poznamenal onen... s vymýšlením nových slov... prostě připadá mi to jaksi exhibicionistické. Vzpomínám na knihy V. Černého, ten psal také velké knihy, ovšem nejen fundovaně, ale i jasně, zajímavě a naprosto srozumitelně... Prostě autor musí psát o faktech a svém pohledu na věci a ne jen dávat najevo, jak je vzdělaný a co vše přečetl. Nechci mu křivdit, ale nelíbí se mi vůbec jeho způsob k psaní. Vím, že se papouškují jednoduchá řešení. Jediný přijímaný pohled na demokracii, komunismus, fašismus, nacismus... na války a revoluce, převraty... Vše bylo a je jinak, než jak se obecně předkládá k věření. Sám to cítím například od prvních dní převratu režimu v roce 1989. Proto hledám takové pohledy, které jsou aspoň trochu zasvěcené a nelžou, nemanipulují s myšlením. – No uvidím, až si přečtu ještě jeho další knihy věnované vybraným událostem v našich dějinách.

Odpoledne jsem vyšel ven. Na náměstí Svobody se měl konat mítink hnutí ANO za účasti A. Babiše a primátora města p. Vokřála. Pana Babiše jsem tam nezahlédl, byl jsem tam ostatně jen chvilku, zato všelijakých provokatérů se sprostými nápisy se našlo mnoho. Odpůrci opravdu neví, co by si měli vymyslet. Viděl jsem v TV v poledne aktuální volební preference. Zdá se, že jejich nenávist moc lidi nebere. To ostatně není žádný program.

V pondělí mě čekalo malé stěhování, dovezli mi z Ivanovic n. H. psací stůl, malý sekretář s knihovničkou a hromadu tašek s oděvy a dalším. Měl jsem vše promyšleno, jak to rozestavit. Práce s tím bylo moc, zmatek nad zmatek, zvlášť pro někoho jako já. Nyní vše konečně rozmístěno, leccos provizorně, ještě čekám na stolaře, aby dodělal předsíň, nové police v komoře a některé další věci. Hned jsem zapojil Mac Mini a začal pracovat, dvě sešitové publikace spěchaly. Ve středu jsem je odeslal a doručil osobně předlohy – byl jsem z toho všeho úplně zničen. Snad už bude trochu pokoj.