Noc kostelů s deštěm

Ve čtvrtek jsem si konečně vyzvedl remosku. V opravně mě ujistili, že ji hodinu a půl nechali zapnutou a bylo to bez problému. Jen jsem pokrčil rameny, sbalil remosku a spěchal domů ji vyzkoušet. Dopadlo to dobře, remoska ani neškytla, snad to bude dobré. Napadlo mě, že by problém mohl být způsoben čistěním po použití. Někde může zůstat kapka vody a potíž je tu. Je to jen nápad, domněnka, takže to zatím vezmu v úvahu a budu zkoušet.

V pátek se dalo do deště. Technik z firmy Netbox zapojil internet v bytě v Bohunicích. Bohužel router objednaný v Alze zatím nedošel, takže wi-fi budu muset nastavit dodatečně. Zkoušel jsem internet na novém notebooku připojeném přes ethernet. I když je nový, nikdy bych ho nevyměnil za svůj starší powerbook. Trackpad na mac je nesrovnatelně lepší, o operačním systému ani nepíši. Tím ovšem neříkám, že je nová mašinka nepoužitelná.

V podvečer jsme vyšli do města podívat se na Noc kostelů. Usoudil jsem, že zajímavý by mohl být koncert komorního souboru Ritornello s barokní písňovou tvorbou v jesuitském kostele. Eva jím byla nadšena, já už méně, čekal jsem něco jiného. Repertoár ani jeho předvedení mě nezaujaly. Pak jsme zavítali ke sv. Jakubu, ale na schody do věže stála příliš dlouhá fronta, pokračovali jsme tedy ještě prohlídkou u sv. Tomáše. Všude měli nějaké své zajímavosti, tak zde např. bohoslužebné oděvy. Ve středu města se procházelo hodně lidí, což se týkalo i kostelů. Rovněž na náměstí Svobody se konala hudební produkce. Začalo však silně pršet, takže jsme se rozloučili. Eva neodolala nabídce některých dalších chrámů, já jsem cestoval už domů. Ani deštník mi nebyl moc platný, trochu jsem zmokl.  Celkově se mně zdá tato akce dost podivná. Lidé v kostele i svačili, dokonce vešli i se psem. Vyšší návštěvnosti se organizátoři dočkali ve středu Brna u nejznámějších kostelů. Někde na předměstí to budou spíš stejní návstěvníci jako jindy. Z mého pohledu to nic zvláštního nenabídlo, kdybych se chtěl podívat, tak tam vkročím kdykoliv jindy. Ovšem dejme tomu, že jim tam přišli také úplně neznalí, noví lidé. O pátečním dění v Brně se lze více dočíst zde.

V sobotu od rána pršelo. Věnoval jsem se většinu dne práci, která mi přišla e-mailem. V neděli jako mávnutím kouzelným proutkem bylo od rána pěkně. Vyšli jsme si na procházku po Bohunicích a Kamenném vrchu a spojili to s návštěvou automatu na mléko. V podvečer jsem si zašel do restaurace Pod kaštany a proti původnímu úmyslu jsem se zdržel déle. Dal jsem se totiž do řeči s mladším pánem, jak se ukázalo architektem, takže jsem se leccos dozvěděl o této branži.

Udělejte si doma jogurt

V jedné internetové diskusi jsem našel návod na domácí jogurt. Zaujal mě, vyzkoušeli jsme a... doporučuji vyzkoušet. Jogurt je kvalitní a velmi dobrý.

Domácí jogurt

Dva litry mléka (ne trvanlivé), lepší je tučné.

Dáme vařit do vyššího hrnce, aby mezi hladinou mléka a horní hranou hrnce byla nějaká mezera, protože když mléko začne vařit, tak vzkypí. To je třeba hlídat! Když začína kypět, tak já do toho foukám a rozfoukávám vzniklou pěnu (jemně) a tím uvolňuju a zpomaluju kypění.  Chvilku nechat projít varem, odstavím, mléko klesne, zase na plyn a totéž a stačí to dvakrát.

Pak přelít do jiného hrnce (aby tam nezůstal třeba pach připáleného a taky ty spodní vrstvy sraženiny. Odložíme na chladné místo a necháme vychladnout. Do chvíle, kdy je mléko teplé tak, že necítíš jeho teplotu vložením malíčku (může být trošilinku studenější).
No, a to je ten kouzelný okamžik!

V hrníčku máš tak dvě polévkové lžičky (vrchovaté) jogurtu (necháváš si ze staré várky, ale klidně může posloužit i koupený jogurt Holandia), který rozmícháš s trochou mléka (1–2 polévkové lžičky) z hrnce a vliješ do hrnce s mlékem. Lehce jednou otočkou (max. dvěma) promícháš, přikryješ pokličkou a uložíš.

Úložiště: někde v klidu, kam nikdo nechodí, kde je pokojová teplota. Hrnec zabalený do deky, ale hutně do deky, aby neunikala provozní teplota, a necháš přes noc (nejlépe vařit kolem šesté sedmé hodiny, do osmé deváté by to mohlo vychladnout a do rána – tak v  osm ráno je jogurt hotový. Nic se nestane, když to zůstane až do odpoledne.

A teď jedna provozní rada.
Je dobré odebírat jogurt z kraje. Vzniklá laguna se postupně zaplňuje syrovátkou, kterou odebíráš (je výborná) a tím dochází k hutnění zbývajícího jogurtu. To je fakt výborný způsob. Jogurt je čím dál tím lepší a hutnější.

A blíží-li se konec jogurtu, je nutné odebrat 2–3 polévkové lžičky, koupit nové mléko a celý proces pro velký úspěch zopakovat.

K receptu dodávám, že my jsme použili mléko z automatu, tedy nepasterované, dobré a tomu odpovídá i kvalita jogurtu.

Drobnosti z konce týdne

Ve čtvrtek bylo velmi teplé počasí. Přetrvalo do neděle, i když se vyskytl i déšť a bouřka. Dopoledne jsem v pobočce fy Alza vyzvedl notebook, který jsem koupil pro Evu. Jde o levný přístroj s označením eMachines. Je slušně vybavený, má 15,6'' pěkný lesklý display. Ve Windows se nevyznám, takže jsem s uvedením do provozu poněkud zápasil, nicméně odpoledne se mi celkem vše potřebné podařilo. Objednal jsem i dodávku internetu u fy Netbox.  V pátek jsem tam natahal dokumenty, adresy, obrázky atd. z MacMini, kde měla Eva svůj účet. Internet bude mít asi od příštího měsíce.

Už dříve jsem si všiml chybějících dvířek od šachty k vedení plynu u vchodu do domu. Ptal jsem se na to, ale nikdo to neřešil. V sobotu ráno chodil po domě pán v pracovním oděvu a zvonil na všechny byty. Otevřel jsem a dozvěděl jsem se, že někdo se na ulici zastavil u otevřené šachty a otočil pákou. Tím zavřel přívod plynu všem bytům. Kotel mi sice svítil, ale skutečně neohříval vodu. Musel jsem stisknout dosud mi neznámé tlačítko, aby zase naskočil. Pán prý páku ze šachty oddělal, aby zamezil další možné nežádoucí manipulaci, a v pondělí snad tam dodají konečně dvířka. – Toto je jen drobnost, ale je to obvyklý obecný postup ve společnosti. Symptomy problému se neřeší včas, prostě fakta se uznají, až se něco stane, někdy beze škod, jindy naopak.

V restauraci U kaštanů či v okolí se občas něco spíš zábavného přihodí. Jak jsem se zmínil, je tam nový zahradní nábytek. Lavice jsou propojeny se stolem, celek je pevný, stabilní a těžký. Nicméně pokud se dostaví host těžké váhy, ani to nemusí stačit. Tak si jeden takový přisedl ke staršímu pánovi, který si v klidu vychutnával pivo. Jak usedl vedle, konstrukce se málem převrátila. Sice to zvládl včasným povstáním a tím  udržením stability stolu, sklenice s pivem staršího pána se však  převrátila, spadla na lavici a rozbila se. Úlek a všude kolem rozlité pivo. Cvalík se omlouval a poručil mu nové. Já bych s konstrukcí nepohnul, ani kdybych chtěl, těžká váha však zabrala jakoby nic. V neděli odpoledne se zase s řevem a tyátrem pro okolo přihlížející dohadoval cikánský pár s dítětem. Cikán pobíhal jako zběsilý, chvíli choti nadával, pak se k ní lísal a ona zase nadávala jemu. Takové scénky v jejich museu na Bratislavské jistě návštěvníkům jako typické cikánské jednání nepřehrávají.

Pohodové setkání v Pohodě

Jana a Eva

V pondělí už začalo lepší počasí. Snad vydrží, předpovědi tomu nasvědčují. Kočička Čiko mě stále navstěvuje. Chtěl jsem ji už několikrát pohostit, ale nejevila valný zájem. Dotazem na pana souseda jsem zjistil, že ji krmí výhradně granulemi. Takže na masíčko ani na smetánku ji zřejmě nenavnadím.

Zato mravencům na balkoně návnady velmi chutnají. Místo aby je vyhubily, spíš to vypadá na hostinu. Snad se kýžený efekt ještě projeví později.

Za Chvalkovicemi jsem učinil, doufám, definitivní tečku. Záležitosti jsou vypořádány, nic už s nimi nemáme. Napsal jsem ještě vysvětlující dopis majiteli a podobný dodatek do blogu. Je možno si ho přečíst zde. 

Soňa a Liba

Ve středu jsem ve městě potkal starou paní. Tichým hláskem mě žádala o peníze. Podivil jsem se. Prý má sedm tisíc důchod, nájem čtyři tisíce a prý ji nezbývá ani na léky. Nezkoumal jsem to více, zda nemá  třeba rodinu či nemůže zajít na sociálku a trochu jsem jí přispěl. Zdá se mi to vše divné. 

Odpoledne jsme zašli do restaurantu Pohoda na Štefánikově ulici. Dříve jsem tam chodíval na obědy. V tamějším pohodovém, klidném prostředí dvora, upraveného pro venkovní posezení, jsme se sešli s přáteli z nakladatelství MOBA, kde jsme oba dříve pracovali. Popovídali jsme si po dlouhé době o lecčems, co se událo, jak o osobních záležitostech, tak o našem bývalém pracovišti. Obrázky jsou z tohoto prostředí.

Malé dítě často překvapí

Příjemná zahrádka restaurantu Pod kaštany

Pokračoval jsem ve vylaďování laptopu. Předně jsem odstranil lokalizaci systému, nedávno zavedenou, zjevně to prospělo. Také jsem prováděl údržbu kontrolou systémových scriptů, opravou práv apod. Stáhl jsem si na to aplikaci Cocktail. Nyní se zdá vše dobré. – V sobotu bylo dost zataženo. Cestou z Bohunic odpoledne jsem se zastavil v restaurantu Pod kaštany. Mezitím trochu sprchlo, ale pod hustými korunami nebylo nic znát. Obrázek z iPhone zde ukazuje, jak to tam vypadá. Pršet začalo až později. 

Nicméně večer jsme si vyšli do města trochu se podívat na Den muzeí. Začali jsme pozdě, takže jsme zavítali pouze na věž Staré radnice. Tísnily se tam davy, po delším čekání jsme s přestávkami stoupali nahoru. Pohled na večerní panorama Brna byl odměnou. Lidí se pohybovalo v ulicích mnoho a bavili se také různě. Škoda že není zájem v takovýto den prodloužit provoz tramvajových linek třeba do půlnoci. Cestovalo by se lépe.

V neděli pršelo od rána, bylo chladno i větrno. Až odpoledne déšť ustal a my jsme vyjeli na rodinnou oslavu do Šlapanic. Cestou jsme potkali Lenku s rodinou, takže jsme na místo dorazili ve skupině. Pobavil mě drobný rodinný příběh. Jeden z pánů vyrazil s pětiletým chlapcem Matějem v neděli do kostela. Mše malého chlapce samozřejmě nezaujala, trochu se vrtěl a rozhlížel. Starý důstojný pán promluvil shromážděné obci do svědomí na téma kněžských povolání. Zakončil to dotazem, zda si farníci myslí, že kněžské povolání do služby je v dnešní době moderní. Nastalé ticho přerušil malý Matěj, který nahlas vyhrkl: „Ne, to si nemyslím.“ Jeho doprovodu v tu chvíli v kostele do smíchu nebylo, ale později už to byla jen pěkná historka.

Konec týdne

Pejsek nepohodlí snášel trpělivě.

S přihlašováním na web, který spravuji, jsem to vyřešil. Z technické podpory se mimo jiné zmínili, abych to zkusil z jiného computeru. Stalo se a tam to bylo v pořádku. Proto jsem viděl, že základní problém je v powerbooku. Nejdříve jsem tedy smazal přislušná hesla v aplikaci Keychain, pak jsem smazal cache v browseru Safari. Nyní už přihlášení funguje, i když ne vždy. To je mi záhadou. Nicméně konečně jsem na stránky dodal další materiály. Viz rubriky Články a názory, Zajímavosti a Hymna zde.

Ve čtvrtek bylo dusno jako před bouřkou. Předpovědi počasí něco takového slibují. Ozval se e-mailem p. Chalupa, kterému jsem prodal elektrokolo. Jsou s ním doma spokojeni, paní si prý nyní konečně pochvaluje jízdu na kole. Poslal mi i obrázek ze dne prodeje ve chvíli, kdy si právě nachystal kolo k jízdě domů. Pes Bety spočívá v košíku, tašky jsou upevněny vzadu. To je možno vidět na obrázku zde v blogu. Pejsek byl opravdu hodný, v restauraci seděl pod stolem, ani nedutal. V košíku na kole to také nebylo nejkomfortnější, ale zůstal v klidu.

Ve čtvrtek večer se skutečně dalo do deště, ale v pátek bylo příjemně chladněji. Dopoledne jsem zašel do malé lékárny na Durďákově ulici. Je trochu skrytá, takže jsem si jí dřív nevšiml. Je tam pro mě příjemnější nakupování než o kousek dál v lékárně u nemocnice, o ní jsem psal dříve. Odpoledne jsme vyšli na drobné nákupy po Brně. Když jsem se vrátil tramvají k Dětské nemocnici, zašel jsem za zahrádku restaurace Pod kaštany. Tento den byla konečně po rekonstrukci otevřena. Na zahrádce je opravdu příjemné posezení s výhledem nejen na ruch okolí, ale i na panorama Špilberku, nový nábytek zahrádce prospěl.

V hospodě se domluví leccos

V pondělí hned ráno jsem musel ještě na zbytek vstupní prohlídky do zdravotnického zařízení Moje ambulance. Zapomněl jsem, že na odběr krve se má jít na lačno. No, snad i přes to budou výsledky dobré. Opět to tam probíhalo svižně, bez čekání. Hned naproti jsem se stavil na hřbitově u příležitosti maminčiných nedožitých narozenin. Pak jsme s Evou šli nakupovat zeminu a hnojivo pro azalky a rododendrony do Bauhausu. Již dříve ji prodavačka v malé prodejně špatně informovala, takže nakoupila rašelinu, která se však pro pěstování nehodí, nemá žádnou hodnotu pro růst. – Odpoledne jsem se stavil v kavárničce na Černopolní, zjistil jsem, že tam prodávají také čerstvě praženou kávu. Koupil jsem na zkoušku Costa Rica. Zdá se mi to tam dražší než na Kounicově. Navíc mě svou chutí ani vůní mě při vyzkoušení doma příliš nenadchla. Na cestě jsem potkal svou sestru Marcelu. Nemohl jsem ji po dlouhé době hned poznat. V poslední době to mezi námi vázlo, jsem rád, že jsme si nyní trochu pohovořili. Pak jsem zašel do Rytířské krčmy a majiteli jsem předal císařskou hymnu na CD, když to nešlo poslat e-mailem. Hned ji strčil do přehrávače a přehrál ji hostům. Zasloužil jsem si tak zase pivo zdarma. U stolu jsem se dal do řeči s jedním pánem. Hovořili jsme o různých věcech, jak to v takové situaci bývá, nakonec jsme se dostali až na elektrokola. V hospodě se dá domluvit leccos – slovo dalo slovo, pan Chalupa, jak se jmenuje, šel i se svým psem a zavazadlem se mnou na Francouzskou. Zde jsem mu prodal svoje elektrokolo. Psa naložil do košíku, tašky také připevnil a odjel na kole domů. Sice jsem dlouho váhal, ale nakonec jsem se rozhodl. Konečně mohu si koupit časem nové, podle situace. Zatím mě cestování na kole po Brně moc nepřesvědčilo.

Ve středu za velmi teplého počasí jsem cestoval opět pro mléko. Tentokrát žádné problémy s mincemi nebyly.  Odpoledne jsme s Evou zajeli na Kociánku za její maminkou. Je tam opravdu stále spokojená. Doma jsem zjistil, že mám problémy s přístupem na web, který spravuji. Snažím se e-mailem domluvit s technickou podporou. Celý ten problém nechápu, nejen že jsem nemohl vytvořit novou podstránku, stejnou jako dříve, ale nakonec jsem se nemohl vůbec přihlásit.

Víkendová směska

Čiko na skříni kouká z okna

V sobotu bylo už pěkné počasí, proto jsem po delší přestávce vytáhl kolo. Došel jsem nejdříve pěšky po Francouzské k Černopolní, vyjel jsem k Dětské nemocnici a zamířil dolů směrem k ul. Milady Horákové. Odbočil jsme na tř. kpt. Jaroše, pak přes Lužánky na Sportovní vyzvednout si něco v prodejně. Odtud jsem po Pionýrské, Lidické kolem hlavního nádraží a dál pokračoval obvyklou trasou do Bohunic. U krematoria jsem z cyklistické stezky najel na chodník a po něm až do cíle cesty. 

Pak jsem vyrazil opět na cestu, tentokrát na Kamenný vrch k automatu na mléko. S ním jsem měl tentokrát potíže. Jednu láhev jsem naplnil bez problému, u druhé mi nechtěl přijmout mince, ačkoli jsem jejich okraj zdrsnil na plošce k tomu určené. Musel jsem zde rozměnit i pětikorunu a vhazovat nejmenší mince. Láhev v mlékomatu stojí na zvlněné plošce a obvykle se trochu naklání, nicméně výsuvný zobáček, přes který teče mléko, se vždy do láhve trefil. Tentokrát ne a mléko teklo mimo. Znechuceně jsem odjel, protože jsem u sebe neměl peníze na další pokus. Odpoledne jsem tam zajel znovu, tentokrát úspěšně, a vrátil jsem na Francouzskou stejnou trasou jako minule, to jest po hlavní trase kolem staré nemocnice a věznice ke krematoriu, zde jsem se napojil na stezku k Renneské.

Když jsem přišel k bytu, sousedka s dcerkou zrovna vycházely ze dveří. Najednou za nimi vyběhla kočka Čiko a hned vklouzla pootevřenými dveřmi ke mně do bytu. Děvčátko se smálo a říkalo, že si ji mám nechat. Ujistil jsem však rodinku, že Čiko vypustím na balkon, aby mohla přeskočit zábradlí k nim. Doma mi číča převedla zase slalom po skříních. Dokonce se uvelebila na plynovém kotli a pak dokonce skočila na otevřené balkonové dveře, a když ji to přestalo bavit, v pohodě sklouzla dolů. Podivil jsem se její obratnosti, nevěřil jsem, že to dokáže. Snímek ji ukazuje na knihovně, na dveřích se mi kvůli světelným podmínkám obrázek nepodařil.

V neděli bylo chladněji, ráno zataženo, ale odpoledne slunko vysvitlo. Povšiml jsem si, že restaurace U kaštanů u Dětské nemocnice už zřejmě skončila rekonstrukci. Lešení je pryč a na pěkné zahrádce je konečně nový nábytek, jen vnitřek asi není dokončený. Na venkovní ploše rostou dva velké, nyní kvetoucí kaštany s hustými korunami, skýtajícími stín. Bude to zase příjemné místečko k posezení u sklenky moku.

Mistr Born ve Slavkově

Mistr Adolf Born ve Slavkově

Počátek týdne přinesl ochlazení, ani v úterý jsem nešel ven, až v podvečer jsme se zašli podívat do Kauflandu v Zábrdovicích, kde u pokladny pracuje Evina dcera z prvního manželství Lenka. Je tam jen na nějakou smlouvu, zatím nemůže kvůli dětem (je sama s dvěma malými dětmi) vzít řádný pracovní poměr. Přitom by to moc potřebovala a kupodivu práci u pokladny má ráda. V úterý jsem se stavil do Rytířské krčmy. Vzal jsem majiteli na flash kartě císařskou hymnu. Bohužel neměl možnost si to převzít, dal mi tedy svůj e-mail. Kupodivu to zaslat nešlo, vždy se e-mail vrátil jako nedoručitelný. Z nabídky měl radost, nevzal si ani peníze za pivo, které jsem vypil. Snad se najde jiná příležitost. Všelijakých klipů s hymnou se pohybuje na internetu dost, čistá zvuková podoba však ne. Podařilo se mi ji vyexportovat z jednoho takového klipu.

Ve čtvrtek dopoledne jsem se dostavil na prohlídku do ordinace lékařského zařízení Moje ambulace v objektu Brno-Bussines Park naproti Ústřednímu hřbitovu. Zvažuji totiž změnu lékaře. Dojmy jsou dobré, pěkné prostředí, svižné odbavování a více dalšího, což je patrné i z jejich stránek zde.

Odpoledne jsme se vypravili vlakem do Křenovic. Zde nás vyzvedl pan Pospíšil, činitel Sdružení monarchistů Brno. Nejdříve jsme navštívili jeho dům a popovídali si v jeho perfektní soukromé klubovně. Zde například zkouší se svými přáteli hudební produkci. Této zálibě se aktivně věnuje již léta a nejen že občas koncertují veřejně, ale sami si vytvářejí hudební CD včetně pěkných obalů. Potom jsme se autem přesunuli do slavkovského zámku, kde jsme se zúčastnili autogramiády známého grafika, malíře a ilustrátora knih Adolfa Borna. Byla uspořádána na začátek výstavy, nazvané Historie pro pokročilé, kterou je od pátku možno na zámku navštívit. Mistr sám je znám jako monarchista, ctitel  r.-u. monarchie a císaře Franze Josefa. Sám se svým prošedivělým knírem tuto dobu připomíná. Stáli jsme frontu, než jsme se dostali na řadu. Před námi stál muž s velkými taškami. Jak dostal možnost, vytahoval z nich jednu knihu za druhou a nechal si je podepisovat. Kroutil jsem nad tím hlavou. Asi to byl nějaký antikvář, který chtěl zhodnotit svou knižní nabídku. Když si konečně své hromady naskládal zpět do tašek, přišli na řadu Eva a pan Pospíšil. Mistra pěkně pozdravili a předali mu kytici květů. Fotografie se mi moc nezdařily. Jednu je možno najít i v článku na webu sdružení zde.

První máj – lásky čas

V sobotu po poledni jsme se vypravili do Domova pro seniory na Kociánce podívat se na Evinu maminku. Našli jsme ji na vycházce v zahradě, podle předpokladu vypadala velmi spokojeně. Zavedla nás do svého pokoje, zatím je tam sama, ale již čeká na spolubydlící. Vše již měla pěkně upravené a věci uložené a vyskládané. Se stravou je spokojená, má zde řadu známých, takže jsme rádi, že to dobře dopadlo.

V neděli na 1. máje bylo od rána zataženo a brzy se dalo do deště. Ani to neodradilo uspořádání setkání cikánů na rohu Bratislavské a Hvězdové ulice, což jim, jak jinak, zorganisovala státem placená IQ Roma servis. Samozřejmě na něco takového bych nešel, ale megafon řval tak hlasitě, že jsem ho slyšel až v bytě, do toho i pískání a vřeštění účastníků. Zvukovou atmosféru „vylepšovala“ policejní helikoptéra, která pořád létala v nějakých okruzích. Ta způsobila hluku ještě víc. V poledne jsem se vypravil do Bohunic. Na Černopolní jsem spatřil policejní jednotku připravenou k zásahu. Městská doprava byla přeházená, takže u Dětské nemocnice jsem nasedl na tramvaj č. 2, cestou jsem pozoroval všude rozmístěné policisty, prostě úplné manévry. Nazpět jsem pak dojel na Joštovu a marně čekal na tramvaj. Nakonec jsem nasedl do autobusu s označením jako náhradní doprava za tramvaj č. 5, ale kupodivu odbočil na Lidickou, pak Lužáneckou a nahoru na Lesnickou, tam jsem se odhodlal vystoupit. Pěšky jsem se blížil k Merhautově, ale tam mě policisté zastavili. Vrátil jsem se kus zpět a pokoušel se projít zprvu po Durďákově, pak po Černopolní, vždy pro policejní zátaras marně. Musel jsem čekat. Mezitím jsem spatřil průvod jdoucí po Merhautově směrem na východ. Šli naprosto klidně, ale musel jsem stejně jako další lidé ještě  dost dlouho čekat, než nás pustili. Nechápu ten cirkus, proč taková policejní výprava kvůli nějakému průvodu. Ve skutečnosti mi připadá, že se jen vyvolává jakási atmosféra nenávisti, nálepkování, ostrakizování. Samozřejmě je sdělovací prostředky označují za neonacisty. Kdyby nebylo provokatérů podporovaných a popouzených panáky jako Havel, Kocáb a další, nemuselo by k ničemu docházet. Policii chybí peníze, ale na takovou zbytečnost je vynakládají. Nejlépe by bylo, kdyby se žádné průvody nekonaly, stačilo by shromáždění někde stranou. Tam ať si každý mele tu svou, koho to nezajímá, chodit tam nemusí.

I když se udělalo později odpoledne pěkně, zůstal jsem už doma a věnoval se hubení mravenců na balkoně. Koupil jsem na ně návnadu v drogerii. Snad zabere. Taky těm potvorám říkám neonacisté.