Kočičí návštěvy

Od úterka bylo občas chladnější počasí i deštivo, přeháňky, typický duben. Ve středu se Evina maminka dočkala svého přání a přestěhovala se do Domova pro seniory Kociánka. Moc se tam těšila. Má tam známé, krásnou zahradu, společenské místnosti, zájmové a zábavné programy... a veškerou péči. 

V tento den jsem se konečně dostal do nové prodejničky uzenin a dalších potravin. Jde o produkty drobných výrobců, například z Tuřan i odjinud. Údajně neobsahují žádné přídavné látky, mouku, soju, kosti, barviva... První dojmy jsou výborné. Obchůdek se nachází přímo u tramvajové zastávky Celní.

Moje sousedka má podobně jako já ráda kočky. Co ji zde znám, žijí s její rodinou vždy nějací mňoukající společníci. Nyní má britskou modrou. Je to akrobat. Chodí po uzoučkém okraji balkonu, jemně našlapuje, já se v té chvíli nehýbám, abych ji nevyrušil a ona snad nespadla. Nicméně prý se to už několikrát stalo – ze druhého patra do dvora, kupodivu žádnou újmu nikdy neutrpěla. Nyní s oblibou chodí za mnou. Za oknem na parapetu začne mňoukat a já už vím, že chce vstoupit. Ve středu se tak stalo čtyřikrát. Jak pootevřu, hned se smýkne dovnitř. A okamžitě začně šmejdit, vše ji zajímá, do každého otvoru se snaží vniknout. Návštěvy jsou krátké, jakmile je její zvědavost uspokojena a i já toho mám dost, pootevřu dveře a číča vyběhne na balkon a dále. Britské kočky nemají příliš vlídnou povahu, ale mně to nevadí, nesnažím se takovému tvoru vnucovat svou přízeň ani nic jiného a ona to zřejmě cítí a tře se mi o nohy a jen málokdy sekne drápkem, když ji opatrně odrazuji od nějaké její méně vhodné zájmové činnosti. Vzhledem je pěkná a rád ji pozoruji.

Velikonoční deníček

Na Zelený čtvrtek jsme měli přímo letní počasí. Dopoledne jsem zůstal sice doma, ale odpoledne jsem si zas vyšel na vycházku spojenou se zastávkou v bistru naproti našemu domu. Tam čepují pivo Starobrno, takže měli tento den i zelené pivo. Je to kuriosita, chuťově průměrná, ale dobrá pro sváteční dny. Odpoledne mi přišla práce na doma, takže o Velikonoce jsem měl zčásti postaráno.

Rovněž na Velký pátek nastalo takřka letní vedro, obloha bez mráčku, sluneční žár. Odpoledne jsme si vyšli jen na vycházku po Bohunicích. V sobotu bylo rovněž velmi teplo, i když se už objevila oblačnost. Dopoledne jsem jel na kole do středu města obvyklou trasou. Když jsem se chystal najet na trasu z Cejlu k nádraží, sledovali mě tam parkující taxikáři. Vtom na mě jeden zavolal, že mám podhuštěné pneumatiky a hned mi nabídl pomoc. Měl nějakou motorovou hustilku, asi na autobaterii, a kola mi pěkně napumpoval. Poděkoval jsem mu a pokračoval k nádraží, po Renneské na Vídeňskou, zde po chodníku až k zadnímu vchodu na Ústřední hřbitov. Po úpravě hrobu jsem jel po silnici po Bohunické až do Starého Lískovce, trochu jsem se tam zamotal a obloukem se vrátil do Bohunic na Běloruskou a zde podél tramvajové trati asfaltovým chodníkem až do cíle cesty na Okrouhlé. Nazpět jsem jel odpoledne po hlavní trase kolem staré nemocnice a věznice, naproti vjezdu ke krematoriu jsem najel na stezku dolů opět na křižovatku Rennneská-Vídeňská a středem města domů. Cesta proběhla bez problémů, o svátcích provoz aut naštěstí poklesl.

V neděli dopoledne jsem dokončil a odeslal práci. Počítali jsme s odpoledním výletem na přehradu, ale pokazila to bouřka. V pondělí jsem si vzal nachystanou mini pomlázku, abych učinil tradici zadost. Jak Eva, tak její maminka na to čekaly. Mně tyto tradice nevadí, ale ani je nijak neprožívám. Odměněn jsem byl čokoládovými vejci s likérem a velkým zajícem, také čokoládovým. Pravá slepičí vejce však já oceňuji nejvíce, protože je považuji za ideální potravinu, dostanu je prý dodatečně.

Se zájmem i znechucením sleduji zprávy o dění v Libyi. Snad už ani největší naivka nevěří, že jde o nějakou ochranu civilistů a blokování letových zón. Musím se smát, když čtu o humanitárních organizacích, které monitoruji situaci. CIA se prostě činí. A zrovna v pondělí komentátor rozhlasu vítězoslavně sdělil, že bylo bombardováno Tripolis a počty mrtvých. Zdejší naftu si musí zajistit ti správní, ať to stojí co to stojí, a Kaddáfí si neměl dovolovat obchodovat mimo dolarovou sféru. Musí tam být dosazena místo něho nějaká poslušná figurka.

O knihovně i sdružení monarchistů

V pondělí i v další dny jsme měli krásné jarní počasí. Dopoledne jsem spolu s p. Pospíšilem zašel na jednání ve věci zajištění prostor pro schůze Sdružení monarchistů, a to v Klubu zastupitelů m. Brna. Je to na dobré cestě, vypadá to na hotovou věc. Odpoledne jsme si u příležitosti našeho skromného výročí s Evou zašli do kavárny na Josefské ulici a na vycházku pro dáreček v parfumerii.

V úterý jsem zašel do Mahenovy knihovny. Přihlásil jsem se do ní před pár měsíci po mnoha letech. Leccos je tam nové, stavební úpravy, zejména také systém odbavování, ale jinak sály s regály knih mi připadají stejné jako před desetiletími. Škoda že nejsou s to vymyslet lepší systém vyhledávání a půjčování knih. Jsou tam sice k dispozici jakási zastaralá PC se systémem vyhledávání. Mám však na mysli přímé vyhledávání v regálech. Je to nepohodlné a nepřehledné. Představoval bych si to tak, že bych u displaye vyhledal titul, zadal požadavek a kniha by pěkně někde čekala na odebrání. Tento postup lze uplatnit pouze externě a je zpoplatněn, takže ho z domova využiji jen výjimečně.

Ve středu jsem se zúčastnil první schůze Sdružení monarchistů Brno. Samozřejmě po dlouhém období příprav. Dříve zde působila pouze místní společnost Koruny české, politické strany. Ta sice i nyní existuje dál, nicméně většina účastníků dosavadních schůzí a další činnosti přešla do sdružení monarchistů, což je občanské sdružení s nepolitickým zaměřením. Oba dva subjekty ale budou působit souběžně. Příčiny změny jsou různé, ale dají se shrnout tak, že politická činnost na této bázi se nejeví dobře. Sdružení se zaměří na kulturní a spolkovou činnost. 

Monarchismus pojímám jako svou zájmovou činnost. Velmi mě zajímá historie a poznávání všelijakých dějinných a politických mýtů. Jsem přesvědčen, že zánik monarchie r. 1918 byla chyba a rozdrobení střední Evropy nepřineslo nic dobrého. Vážím si posledního Habsburka Karla I. Nicméně pojmy jako šlechtic či jiné vznešené tituly mi dnes připadají již vyprázdněné. Vidíme to i na sňatcích, kdy si šlechtic, následník trůnu či princezna berou za manžela/manželku kdekoho z řad občanstva, a to nezřídka velmi prozaickým způsobem - princátku se zalíbí servírka v kavárně a – je z ní kněžna. Je to dobré jen pro bulvární média, která mohou ohlupovat veřejnost tlachy o „svatbě století“. Tyto věci mě nezajímají a nedělám si ani iluse o možnosti nějaké nápravy nastolením monarchie. Pokud se však některý rod drží tradice, považuji to za zajímavé a dobré. 

Konečně jsem se dočkal

Ve čtvrtek bylo chladno, teplé oblečení se ukázalo jako vhodné. Dovozu kola jsem se nedočkal, zase to bylo odloženo o den. Zato v podvečer konečně přijel technik z firmy Fayn, aby mi uvedl do provozu telefonování přes internet. Jde o připojení obyčejného analogového telefonu k internetu, k tomu slouží voip brána. Ukázalo se, že je nutno změnit některá nastavení připojení. Trvalo to asi hodinu, než se to zdařilo. Problém byl v původním nastavení internetu. Nyní vede ethernet přimo do voip brány, odtud routeru Apple Airport Express. Bezdrátová síť konečně funguje a telefon také. Teprve v pátek dopoledne mi přivezl technik Cyklosportu Mičuda pan Koudelka elektrokolo po revizi. Snad bude vše v pořádku. Nejen ze servisních událostí se přesvědčuji, že dodržení slova je u nás dost vzácná vlastnost. Nicméně mohu konstatovat: konečně jsem se dočkal.

Došel mi e-mail se sdělením o nové verzi 3.4 beta LibreOffice, což je tzv. kancelářský balík, nějaká odnož od OpenOffice. Na webu jsem zjistil, že je jen pro procesor Intel. Stáhl jsem ho tedy na Mac mini, ale kupodivu vůbec nešel spustit. Musel jsem se vrátit k předchozí verzi.

V sobotu jsem si povšiml vyvěšeného smutečního oznámení v přízemí. Zemřela ještě mladá paní, už jsem se o její nemoci zde zmiňoval. Rakovina. Pamatuji si ji jako drobnou, usměvavou příjemnou ženu. Takový náhlý konec nikdo nečekal. Zůstaly po ní dvě malé děti a manžel, od rána po celý den v práci. 

Po obědě jsem vyrazil na elektrokole na brněnskou cyklojízdu. Informace zde: 24. cyklojízda  Sraz několika stovek cyklistů všech věkových skupin se konal na Moravském náměstí. Kola měli také nejrůznější, nejvíc pozornosti budil jezdec na přímo patrovém kole – zjevně vlastní výtvor asi ze dvou kol. Rád bych věděl, jak na tak vysoký posez nasedá či z toho sesedá. Moje elektrokolo zde bylo jediné. Po úvodu spojeném s podáním informací, rozdáváním cyklistických tiskovin i občerstvení jsme za policejní asistence vyrazili po Kounicově ulici a okruhem přes Hrnčířskou, Lidickou, přes hlavní trasu na Moravském náměstí k Hlavnímu nádraží, dále po Masarykově, přes náměstí Svobody zpět k Místodržitelskému paláci. Zde jsem se již odpojil, a zatímco skupina pokračovala v další jízdě a programu, já jsem jel po Milady Horákové k Dětské nemocnici. Zde jsem odbočil dolů po Černopolní na Francouzskou. Jízda ve skupině byla velmi pomalá, ale celkem bez problémů. Je to dobrá akce sloužící k propagaci tohoto způsobu dopravy po městě. Přitom jak nás informovali, v současnosti podpora města poklesla a je třeba se jí domáhat takto či individuálně.

Čistější ulice? Snad.

V pátek a o víkendu bylo větrné počasí, takže ani vycházky po městě a okolí nebyly nic příjemného. V pondělí bylo zataženo. V polovině týdne už nám hlásí další ochlazení. Je zvláštní, že za takového počasí se cítím lépe. Povšiml jsem si, že Francouzská ulice je nyní čistější než dříve. Snad je to tím, že zdevastovaný dům, kolem něhož denně chodím směrem k Černopolní, je vyklizen, zdejší cikáni odtáhli nejspíš do nebe. Hned je to poznat, no je možné, že je to jen do času, jiní se zase přičiní.

Na lékárnu u vstupu do Dětské nemocnice jsem definitivně zanevřel. Po dvakrát jsem tam musel dlouho čekat jen proto, že nějaká zákaznice se ne a ne vymluvit a neustále kladla nové otázky a vyptávala se na vše možné lékarnice. Když na mě konečně přišla řada, dozvěděl jsem se v obou případech: nemáme.

Návštěvy technika firmy Fayn, který přislíbil v bytě uvést do provozu internetový telefon, jsem se v pondělí nedočkal. Když jsem se s ním spojil, tvrdil, že nějaké osobní problémy mu zkomplikovaly život. Předběžně jsme domluveni na čtvrtek, případně na pátek. V úterý se ozval technik s informací o servisu elektrokola. Slíbil, že zavolá, než to příští den doveze. Ve středu však volal později, odložilo se to tedy až na čtvrtek. Tvrdil, že prověřil baterii (má na to nějaký program na computeru) a ta prý ukazuje 80 % kapacity. Takže nová zatím není nutná, asi se ještě rozchodí.

Ve středu odpoledne nás potěšila milá návštěva – Jožka a Lída s přáním k narozeninám. To je vždy neformální domácí slavnost, příjemná společnost. Liduška je milá, Jožka mi vždy zvedne náladu

Na konci týdne

Ve středu dopoledne mi zavolal technik z Faynu a zase jsme něco zkoušeli. Poslední varianta zněla připojit voip bránu na internet jako první v pořadí. Nezabralo to, navíc jsem přišel o korektní signál wi-fi. Ani další pokusy  nevedly ke kýženému výsledku, tak technik usoudil, že závada by mohla být v ve voip zařízení. Domluvili jsme se na výměně. Ve čtvrtek jsem se vypravil k nim do firmy. Musel jsem jet autobusem až na okraj města, naštěstí spojení bylo dobré a po chvíli jsem ve velkém areálu firmu našel. Technik zařízení vyzkoušel a překonfiguroval, fungovalo. Dal mi přesný nákres zapojení, důležité bylo, abych dodržel správné zapojení portů LAN a WAN. Po návratu domů jsem to zkusil, zase zbytečně, opravdu to nechápu. Předběžně jsme domluveni, že se u mě staví v pondělí a zkusí to na místě sám. 

Ve čtvrtek pozdě odpoledne jsem se stavil podívat se na demonstraci proti vládním tzv. reformám, pořádané na Moravském náměstí. Spolu s Evou jsme se usadili na lavičce opodál. Já jsem na lavičce setrval, stačilo mi to, Eva šla blíž, aby lépe slyšela. Sešlo se tam několik stovek účastníků, odboráři,  levicové strany a skupinky, piráti, moravané, zdravotně postižení, senioři... Mihl se tam předseda soc. dem. Sobotka. Účast byla menší, snad je to tím, že jde o první akci tohoto druhu, možná ty problémy lidi zatím příliš nepálí.

Kávu si obvykle kupuji ve specializované prodejně na Kounicově ulici. Nejraději mám tamější brazilskou. Kdysi dávno jsem si koupil skleněnou konvici Melita s plastovým filtrem na papírové sáčky. Tehdy to byla novinka. Byl jsem nadšen, jednoduché, funkční. Konvice vzala časem za své, filtr zůstal. Časem nezbylo než kupovat jiné sáčky, ty však i při udané správné velikosti 1/2 nikdy pořádně do filtru nepasují. Takže jsem se zaradoval, když jsem zahlédl v supermarketu Tesco u nádraží tyto originální papírové sáčky Melita. Cena ovšem kolem 60 Kč mě nepotěšila. No, co bych neinvestoval do šálku dobré kávy? V pátek jsem se vracel kolem poledne z návštěvy na zubní klinice a stavil jsem se v Intersparu ve Vaňkovce. I tam jsem zahlédl papírové filtry Melita, ale cena jen 19.90. Myslel jsem, že je to chybička v označení a se zájmem jsem si po nákupu prohlížel účtenku od pokladny. Opravdu, cena taková. Je dnes hrozná doba. Člověk aby pořád sledoval, co kde stojí. Takový rozdíl mi není lhostejný.

Na stránkách Jiřího Paroubka vasevec.cz bývají informované a zajímavé články. Tak i tento: Provaz do 60 za své

Telefonování přes internet zatím po staru

Počasí máme už trochu skromější, také pršelo. Jaro je však v plném proudu, zeleň, květy... Věnoval jsem se doma tvorbě nového webu pro Spolek monarchistů Brno. Výsledek je víc než skromný, ale když není nikdo, kdo by to uměl lépe, nezbývá než se spokojit se mnou. Konečně důležitější je obsah a aktuálnost než nějaké barvičky a všelijaká udělátka. Web, zatím bez obsahu, je zde: Sdružení monarchistů Brno. 

Také jsem se snažil si zlepšit podmínky pro internetové  telefonování. Využívám služeb firmy Fayn. Dosud jsem se spokojil se softwarovým telefonem X-lite, což má výhodu mobilního využití. Všude, kde se naskytne wi-fi, mohu z powerbooku telefonovat. Nicméně to je zřídka a doma to chci mít pohodlnější. Po dotazu u firmy jsem zakoupil voip bránu WellAtta, napojil jsem ji na internet, propojil ji se základnou přenosného telefonu a – neuspěl jsem. Technik z Faynu mě půl hodiny po telefonu instruoval, podle jeho rad jsem zapojoval a přepojoval kabely, prohlížel nastavení, průběžně to vypadalo dobře, ale nakonec tomu stále něco scházelo. I technik rezignoval. Ukončili jsme  instruktáž s tím, že zavolá na helpdesk firmy PODA, která mi dodává internet, pak se uvidí.

Na doma jsem si pořídil jednoduchý tablet BoogieBoard, který je velikosti většího listu papíru, tenoučký, display je dotykový pouze na stylus či jiný ostrý dotek. Na ruku, prsty i jiné dotyky nereaguje. Slouží k psaní poznámek, nápadů, vzkazů, či nákresů. Vymazat lze jedním dotykem pouze celý obsah. Pouze při tomto úkonu se zapojí baterie. Ta by měla vydržet mnimálně šest let, pokud ne, firma vymění celý přístroj. Za půl roku má být nová verze s možností dílčího mazání a propojení přes USB s computerem. Sbohem, papírky na poznámky!

Středa byla vůbec jakýmsi servisním dnem. Dopoledne si přijel pán z firmy Mičuda pro elektrokolo, aby ho odvezl na důkladný servis. Také něco provede s baterií. Buď repas, nebo bude nová, pokud se sežene. Rozmlouvali jsme chvíli na ulici, dozvěděl jsem se, že na elektroskútry je u nás požadován průkaz a SPZ, což je nesmysl a odrazuje to lidi od koupě. Také mi sdělil, že nové sídlo firmy na okraji Brna bude již brzy. Z Bubeníčkovy ulice odešli kvůli neúměrným požadavkům majitele objektu. Dále jsem dopoledne odnesl do servisu na Lidické ulici remosku. Vždy dělala problémy s pojistkami, trpělivost mi došla v pondělí, kdy jako jediný spuštěný spotřebič (nepočítaje lednici a powerbook) vyhodila hlavní jistič. Přitom právě remoska má velmi nízký příkon, asi 470 W. Doufám, že výměna součástí problém vyřeší.

Víkendové cestování na kole

Vzhledem k příznivému počasí jsem se rozhodl, že konečně vytáhnu ven elektrokolo. V pátek v podvečer jsem nechal nabíjet baterii. Několik měsíců odpočívala v klidu, asi jsem to přehnal, měl jsem ji přece jen občas dobít. Nyní se to projevilo tím, že nabíjení bylo nekonečné, přes celou noc. Ani ráno proces neskončil. Vypnul jsem dobíjení, asi po hodině jsem ho zapnul znovu. Tentokrát to po necelé hodině skončilo. Odpoledne jsem si vyjel po Francouzské, přes křižovatku na Husovickou a dále směrem na Obřany. Dojel jsem až ke stezce u Svitavy a rozhodl se pokračovat dál až do Bílovic. Po krátké přestávce v cíli cesty jsem se vrátil. Lidí tam bylo dost, na kolech, na bruslích i pěšky, ale celkem to šlo v pohodě. Baterie vydržela, ale zdála se mi slabší, hlavně při stoupání terénu. 

Jízdu jsem si zopakoval i v neděli dopoledne, tentokrát jsem zabočil na Hvězdovou, pokračoval Bratislavskou, kolem Úrazovky na Cejl, přes křižovatku na Kolišti kolem budovy Magistrátu k nádraží, dále na Nové sady až ke Svratce. Zde jsem se napojil na cyklistickou stezku a dojel jsem až do Dolních Heršpic, dále se mi jet nechtělo. Lidí tam jezdilo hodně, zvláště bruslařů, s nimiž pro bezohlednou jízdu bývá někdy potíž. Nazpět jsem jel podobně, jen na Cejlu jsem pokračoval až k odbočce na Soudní a odtud na Hvězdovou a domů. Cestování po městě moc velká pohoda není. Povrch je často nekvalitní, a pokud jedu v hustším provozu, necítím se nejlépe. Díry, zvlněný asfalt, betonové pláty vyčnívající trochu výše, každý jinak, stejně tak koleje, zaparkovaná auta po straně, auta jedoucí kolem.... O víkendu je aspoň přece jen trochu klidnější provoz na silnicích. Baterie reagovala lépe, v neděli se nabíjela už v obyklém rytmu. Nicméně je už dost používaná a zkusím raději koupit novou.