čtvrtek 25. července 2019

Pár informaci o zdravotním stavu, pár slov o A. Babišovi a vzpomínka na uživatele Palmů


Trpím dost často bolestmi krku, někdy je stahovaním v této části těla. Snažím se s tím vyrovnat, ale s bolestí se člověk těžko vyrovnává, zvláště když konec je v nedohlednu. Horší bývají stavy zmatenosti, zapomínání úplně běžných věcí. Mám například troje brýle. Nejlepší jsou ty k počítači, pak dvoje trochu horší. Jedny jsem určil na běžné užívání a na cesty, jedny jsou jakoby v záloze. Neustále zapomínám, kam je položím, motám se po bytě, až je najdu. Podobně jsem zažil stavy, že například dálkovými ovladači televize, nebo například jsem nemohl najít Mac mini, několik dní, a ležel přímo na okenním parapetu... Bývá to také hrozné. Nevím jak se z toho dostat. V Masarykově onkologickém ústavu jsem nyní v péči Kliniky paliativní onkologie. Jsou mi předepsány nějaké léky, a také nějaké náplasti. Byla mi přidělena zdravotní sestřička, která by zde měla mi s něčím pomáhat. Opavdu to nechápu. Přijde, za deset minut mi sestaví týdenní rozpis léků – a je fuč. Na toto ji opravdu nepotřebuji. To bych zvládl bez problému. Připadá mi to neefektivní. No byla zde zatím jednou, uvidíme, kvůli čemu sem dochází.  

Zajímavé bylo také organizování demonstrací proti předsedovi vlády A. Babišovi. Já to vidím takto: Ti chudáčci z opačného politického břehu svolávají demonstrace proti A. Babišovi. A. Babiš se narodil ve správné rodině, která mu umožnila vzdělání na prestižních školách, takže získal nejen skvělé vzdělání a skvělou obchodní praxi, takže při změně režimu v roce 1989 si věděl rady a měl dostatečné konexe k tomu, aby získal dostatečné bohatství. Stačilo se jen vyznat v terénu, mít náskok a člověk mohl zbohatnout. Nenusel nic krást, jak ho chtěli vidět jeho odpůrci. Nějaké Čapí hnízdo mě naprosto nevzrušuje. Nyní po letech si dal ještě za úkol uplatnit se v politice. Na rozdíl od svých protivníků mluví logicky stručně a jasně a neplácá nesmysly jako jeho trapní soupeři. Také jak se zdá, i soukromý život dohání v posledních deceniích života. Osobně je mi velmi sypatický a nedám se ovlivnit trapným plácáním jeho ubohých protivníků. Oni si neví rady, jak politicky ho odrovnat, tak to zkouší frázemi získat si pražskou ulici, která má dlouholetou praxi v takových demostracích od podpoře A. Hitlera přes rok 1948 dál v prvních májích atd. A. Babiš, když jede do zahraničí, tak je dostatečně jazykově vybaven při konkrétních jednáních, nepotřebuje poskoky svazáckého typu jako jeho protivníci, kterým prostě jeho profil nevyhovuje a snaží se ho tedy nějak vykousat z terénu. On by klidně mohl práskout dveřmi a odejít do soukromí, ale zdá se, že zatím odolává. Nikdo sice netuší, jak dopadnou volby. Já se takovýchto voleb zúčastním jen proto, že cítím, že je to člověk, který jako jediný něco udělal pro důchodce a těch je mnoho. Může ovšem být to, že se starší rodiče rozhodou uposlechnout mladším dětem, stoupencům pražského fanclubu, možná ale na druhé straně nemají zase tolik důvodů poslouchat moderní dětičky a třeba i jim jen navzdory se rozhodnou jinak. Podle mého pozorovaní A. Babiš právě starším lidem vyhoví. Pokud by on zmizel z vysokého postu, neměl bych naprosto žádný důvod jít k volbám. Tak jen čekám, jak se situace vyvíjí, a když slyší plácat ty jeho ubohé odpůrce, tak si nanejvýš jen odplivnu a jdu poslouchat muziku z palmu LifeDrive nebo z iPhone 6+.  Patřím mezi chudé důchodce ale dostatečně sleduji internet a dělám si vlastní názor. Nejsou všichni starší lidé tak zaostalí a snadno ovlivnitelní, jak by si přáli ti trapní komentátoři z ČT.

Abych nezapomněl, musel jsem dát přes p. Daňka sluchátka k palmu jako reklamaci, čekám jen jak to dopadne. PalmLife Drive je moje srdeční záležitost, moc mi na něm záleží, nehnu se bez něho a palmovský kalendář považuji za nejlepší dosud vyvinutý. Byly časy, kdy jsem tam měl i všelijaké jízdní řády. Bohužel firma Palm to zařízla přliš brzy, škoda, mohla čelit těm moderní systémům, které otravují vyskakováním všelijakých vedlejších nabídek, které mě jen otravují. Vadí mi to i v IPhone. Palmovský systém byl poněkud vratký, ale současně velmi odolný a vemi příjemný. Doma jsem přijímal díly amerického seriálu několik let před tím, než přišel do ČT. Překonvertoval jsem si to na powerbooku, opatřil jsem si titulky, sledoval jsem tak takový seriál s velkým předstihem třeba v čekárně u lékaře. Byla sdružení uživatelů palmů, bylo několik internetových stránek zájemce o palmy sdružujících. Dnes  mi slouží nejvíc jako kalendář, zápisník, četba knih, kterých mám ve ve formátu pdb stále celé mraky, nyní zkouším poslouchat hudbu. V tom se sice iPhone nevyrovná, ale má to svoje přednosti, O tom třeba zase někdy jindy. Jen mi za tím vším ukápne slzička vzpomínek jako tato.

Abych vzpomněl i naši ulici, tak jsem dodávám, že cikánů se zde potlouká na můj vkus příliš mnoho. Když jsem přenášel skener v tašce, tak srážka s jedním mi způsobila mnoho nepříjemností. Skener srážku nepřežil a skončil v odpadu. Nyní mám dlouhodobě půjčený z firmy, musel jsem si opatřit nový software, tak se s tím učím zacházet. Dnes poprvé jsem konečně pár stránek naskenoval a převedl jako OCR do formátu jednoho titulu.

pátek 5. července 2019

Z konce prvního týdne prázdnin


V našem domě včera v noci hořelo. Uslyšel jsem hluk na chobdě, cítil jsem se celkem dobře, ale nereagoval jsem, ač jsem zaslechl i údery do mých dveří. Až po chvíli jsem vyhlédl ven a uviděl jsem jednoho souseda, jak se vrací v noci domů, Ten na můj dovaz ochotně reagoval, ač se jinak neznáme. Sdělil mi, že hořel kontejner s papírem v místosti na odpad a že zasahovali hasiči.

Jinak jsem ve čtvrtek brzy dopoledne zaslechl telefon. Byla to sestra z nemocničního pracoviště. Smluvili jsme termín návštěvy na Ultrazvuk na dobu po poledni. Ale co se stalo. Zase jsem usnul a byla právě půlhodina před termínem. Rychle jsem se převlékl a spěchal do nemocnice, tramvaj však zabočila k nádraží, takže jsem měl zase zpoždění navíc. V trolejbuse opět  ten telefon. Ujistil jsem setřičku, že už jsem v trolejbuse, že tam budu za chvilku. To se ale celkem zdařilo, přišel jsem o 15 minut později. Po proceduře, kterou jsem považoval za formální záležitost, jsem opět nezastihl MUDr. Novotného. Prostě nemám lék proti bolesti. Ač mám změněnou strukturu léků, lék proti bolesti nevidím. Přitom ráno mám bolesti, že bych lezl po čtyřech. Večer se to opakuje. Probíhá to různě. Když se nehnu, zabolí to, takže si lze představit, jak mi je při takovém stavu při cestě ven. Druhá mě stíhající záležitost spočívá, v neustálých záchvatech spaní. Důsledky? Při návratu z nemocnice jsem  navštívil prodejnu Brněnka na Lidické. Při vstupu do dveří jsem, vpravo zahlédl kosmetičku, zbytek prostoru byl změněn. Nakoupil jsem tam asi za čtyři sta Kč. Umínil jsem si, že toto bude moje nákupní prodejna. Při těchto úvahách jsem dorazil do bytu. Ucítil jsem zápach spáleniny. Totiž při odchodu jsem zcela zapomněl na zapnutou remosku. Ve vnitřku byla porce masa spálená na uhel.
Žasl jsem na sebou, vždyť bych klidně mohl způsobit přímo katastrofu v domě!


Tak to vypadalo, když jsem šel  ráno ven

středa 5. června 2019

Středeční deníček

Masarykův onkologický ústav považuji za nejlepší a nejpřátelštější nemocnici. Ale nic samozřejmě není dokonalé na sto procent. 

Pan doktor si mě objednal na telefonický rozhovor v úterý v 15 hodin. Za pět minut tři jsem seděl na pohovce s tužkou a papírky a rozvažoval, co mu řeknu. Za pět vteřin tři jsem začal vytáčet číslo. Bylo mi nějak divné, no ano, sestřička mi číslo do kartičky napsala neúplné... Zkoušel jsem volat na různá čísla Kliniky či Ambulance podpůrné a paliativní onkologie. Buď bylo obsazeno, nebo to vzal někdo jiný... Sedl jsem před laptop, vyhledal si ústav, kliniku a ambulanci, přesně jméno lékaře i s fotografií. Mají to tak dokonalé, že po najetí myší na fotografii se objeví kýžené číslo. Volám pln naděje, ale to číslo patří někomu úplně jinému... Začínám zmatkovat, už nevím, kam jsem volal či nevolal... Nakonec jsem sedl k laptopu a napsal na stránkách nemocnice poznámku v tomto smyslu, systém mě ujistil, že text byl řádně odeslán. Po chvilce mi ještě napadlo sednout si opět před laptop a do Google vyhledávače jsem napsal jméno lékaře a ústavu. Hned mi to vyhodilo stránku odkazů, na prvním jsem pokročil k sestřice, která mi dělala záznam do kartičky. Bingo! Vyžádala si jméno, rodné číslo a číslo telefonu a za chvilku chrlila moje nacionálie, ujistil jsem ji, že se cítím dobře, ona mě ujistila, že pan doktor si pozval na 15 hodin několik jiných pacientů a že se mi do hodiny ozvou. Ujistil jsem ji, že hodinu se nehnu ze svého místa...

Ale pan doktor Sláma mi zavolal, dal mi pokyny k užívání Olanzapinu Teva, který jsem v pondělí zcela vyřadil, neb jsem  po něm pořád usínal, tak se mi stalo, že snídaně zůstala na stolečku a já jsem usnul. Nebo jsem zapnul  pečenku  ETA s angl. slaninou, že tam po chvíli přidám vejce. Usnul jsem a pokrm byl zcela na uhel. – Pan doktor mi řekl, že lék není jen na spaní a dohodli jsme se, že budu brát jen půl tablety. No a samozřejmě jsme dohodli termín návštěvy  – hodinu před vyšetřením ultrazvukem. 

Měl jsem ten den štěstí, potkal jsem souseda, promluvili jsme spolu a slovo dalo slovo, stavil se a ač computer mac nikdy neviděl, nastavil mi na něm e-mail. I já jsem se něco dozvěděl – stačilo vypnout na chvíli wi-fi, a za chvíli fugovala opravdu rychleji. Mrzelo mě, že si nic za tuto službu nevzal, slíbil jsem však péči o domácí kočičku Čiko, kdyby někam jeli.

Ve středu 


Ve středu jsem stavil v Duhovém servisu, požádal jsem o zkontrolování nabíjecích kabelů. Kabely jsou v pořádku, jen nabíjecí část byla vadná. Také jsem se stavil na Křenové ulici u jednoho prodejce PC, aby mi odblokoval PC s win (mám ho jen na synchronizaci s Palmem LifeDrive.

neděle 2. června 2019

Deníček z počátku června

Předně chci poznamenat, že prodejci iPouzdro.cz bezdrátových sluchátek a kabelu na synchronizaci a nabíjení iPhone (nejen) a samozřejmě i těch sluchátek jsem křivdil. 

Oni jsou právě naopak velmi ochotní a vstřícní. – Hned poslali nový kabel, který sice zase nefungoval, ale měl jsem po tom pátrat. Co to tedy způsobilo? 

Z iPouzdra.cz mi výborně poradili – problém byl evidentně v nějakém znečištění vstupního portu do iPhone. Sice jsem tam nic neviděl, ale po vyčištění portu, ač jsem tam nic neviděl, to začalo fungovat! Na svou omluvu mohu jen dodat – moje nemoc (zásadní) a to, že iPhone užívám od prvních počátků a nikdy jsem u sebe nic nezaznamenal ani jsem nic takového nikde nečetl... 

Provádí se to docela jednoduše – vzal jsem párátko a vyčistil jsem nabíjecí port. Musí se to provést velmi opatrně. Může být zanesen jen troškou nečistot a už se iPhone nenabíjí. Také by to mohl být problém USB adaptéru a vůbec čehokoliv, co se hardwarově nabíjení týká. – Párátko je tvrdé, zpočátku jsem zkusil ořezávat a použít zápalku, ale toto dřevo se třepí. V hypermarketu jsem koupil párátka, zašel v nedočkavosti na lavičku poblíž Svitavy a tam očistu portu provedl. Nic jsem tam neviděl, ale něco tam být muselo, neboť jsem zcela nedočkavý a zvědavý spěchal domů a – dočkal jsem se. Všechny kabely s přesnou koncovkou pro tento účel fungovaly. Nejde jen o to, že kabel přesně pasuje do portu, musí být pro iPhone výslovně určen. I zcela podobný nemusí fugovat. Zdání zde klame!


A nyní něco málo o svém léčení – MUDr. T. Novotný (radioterapie) informoval lékaře MUDr. O. Slámu, PhD. (z ambulance podpůrné a paliativní onkologie). Ten si mě pozval, probral můj stav se mnou a předepsal mi léky – hlavně proti bolesti. Příští týden mu mám zavolat a sdělit, jak léky zabraly. V pondělí jsem měl hrozné bolesti ráno, ale pak i večer. Myslím si už delší dobu, že pokud nebyl žádný nález na CT celého těla, tak že budu chodit nadále jen na kontroly. To se zřejmě definitivně rozhodne na ultrazvukovém vyšetření, které mě brzy čeká.

čtvrtek 30. května 2019

Deníček z konce měsíce

Blog s výjimkou toho přechozího narychlo sepsaného jsem kvůli bolestem a problémům s psychikou nepsal. Nyní dodávám: Většinou bývám doma, nic zajímavého. Kvůli záchvatu zmatenosti jsem byl za pomoci milých sousedů o půlnoci nedávno odvezen sanitkou do Fakultní nemocnice Brno-Bohunice. Nic mi na krku nenašli, kromě silné zmatenosti a bolestí, které ustoupily v naprostém klidu a kapačkám nějakých léků přímo do žíly – bylo mě prostě dobře. Lékařská péče tam byla vzorná, ve srovnání s Vyškovem! Sestřičky se chovaly vzorně, ochotně, nenadávaly nikomu... Byli tam vše staří pánové, viděl jsem, jak se v posteli jeden pokálel a sestřička ho s nepředstíranou ochotou hned omývala, to se opakovalo denně. Žasl jsem, když jsem si vzpomněl na „péči“ ve vyškovské nemocnici.

Jinak jsem by přijat lékařem z Kliniky komplexní onkologické péče, ambulance podpůrné a paliativní onkologie MOÚ MUDr. O. Slámou, Ph.D. Dal mi nové léky, jednu náplast dosavadní (Transtec) mi schválil k užívání, jen slabší verzi, dále lék na noc a přes den lék proti bolesti, který mohu vzít jednu tabletu po 12 hodinách. Proti bolesti to však moc nepomáhá... Mám mu přítí týden zavolat a sdělit své pocity z léků.

Zašel jsem na výzvu (manželka mu telefonovala) ke „svému“ hlavnímu ošetřujícímu lékaři MUDr. Novotnému, poslal mě na odběry, počátkem července mám jít na  ultrazvukové vyšetření krku. Obávám se nejhoršího, znepokojuje mě stažený krk, vezmu-li třeba větší sousto masa, zakuckám se, musím to nějak polkout, nebo vychrchlat. Ale třeba ten otok tlačí jen na nevhodném místě. Musím čekat a čekat na vyšetření.

Naštívil jsem také dobrého známého z bývalé novinové práce A. Hošťálka. Ptal jsem se na možnost domácí péče, dal mi podklady i informace. Jsem mu moc vděčný za ochotu, ale asi toho nevyužiji, chci se zase stravovat podle tzv. optimální diety. Což činím a hned mi bylo lépe. A úklid aspoň trochu zvládnu a občas přijede manželka. Té město Brno zamítlo přihlášku do mého bytu. Takové jsou zákony. Vždyť vše si mohou ověřit.

Ztratilo se mi bezdrátové sluchátko, iPhone ho sice eviduje, ale já ať hledám, jak chci, nevidím... Koupil jsem nové ve stejné specializované firmě a to se ukazuje jako mnohem lepší. To starší sice mělo i lepší zvuk, ale těžko se spojoval s iPhonem. Přiložený mini kabel i další synchronizační kabel nefungovaly. Hlavní kabel mi pošlou nový, bez toho malého se obejdu, pokud se nabíjí iPhone, tak takový nabíjí i sluchátka. Koupil jsem si nový synchronizační kabel v Albertu. Čínská výroba není vždy dobrá... Reklamoval jsem ho, vrátili mi bez řečí peníze. Jinak jsem tam koupil elektrický zubní kartáček.

Dodatek: pražská firma iPouzdro mi ochotně poslala jako náhradu nový kabel.  A on funguje stejně špatně jako ten z té první zásilky. Prostě reklamace a oni to ani neumí vyzkoušet.  Nestačí ho jen strčit do iPhone, musí po vsunutí koncovky kabelu do iPhonu vyskočit okamžitě ikonka baterie na plochu se sdělením stavu baterie a prostě s informací, že proces se započal.



Jinak pokud je teplo chodím na procházky do blízkého okolí, přidávám sem několik fotografií:


Pohled z nadchodu spojujícího park u Opery s IBC
Pohled je směrem na křižovatku Koliště a Bratislavské.



Toto je pohled z další části směrem k IBC


Toto je pohled k hypermarketu Albert na Cejlu
z parku u Ponávky


Toto je pohled ze stejného místa, ale opačným směrem
Pod stromem je vidět exponát, který by si mělo
vyzvednout Museum romské kultury. Je to převrácený
nákupní vozík z Alberta, naplněný kdovíčím. Typická
cikánská idyla


Toto je pohled na nedaleký splav řeky Svitavy
Podíval jsem se z mostu na hladinu, byly tam jak ve vodě
ryby, tak i nekolik kachen

sobota 25. května 2019

Velevýtvory dneška

Náhodou jsem se dostal na jeden z  pisálkovských velevýtvorů na onadnes či idnes a prostě kdovíkolikátý... kdovíkolikdnes? Prostě nevím, nebaví mě kdovíjaké takové mudrování. Dříve v novinách nějaký obyčejný redaktůrek, vybavený psacím strojem a obyčejným telefonem (no, asi by to nebylo dost nóbl – na ty dnešní všelijaké vznešeně engl. znějící tituly a kdovícoještě. No on ten starorežimní pisálek s vysokoškolským vzděláním toho pořídil, poskládal z dopisů od zcela obyčejných čtenářů, faxů... víc než nějaká Bc redaktůrka z kdovíkolikáté jistě vznešeně eng. titulované VŠ, byť třeba jen z nějaké větší vsi, která už ovšem vůbec třeba netuší tehdy běžné dovednosti jako zrcadlo novinové stránky apod. No, hlavně že se honosí jako editor(ka) – nevím, třeba je to tak dost na úrovni, ten titul. Já vím, o čem píšu, dělal jsem to taky, žádné ciráty, poskládal jsem kdysi sobotní přílohu, vybavený předlohou zrcadla stránky, kalkulačkou a tužkou, toť vše... přesně, jak jsem to chtěl, a pak jsem zavítal mezi sazeče na mac, tak asi ne sazeč (tak se to říkalo, když pracovali ještě na Linotypech), takže asi by to byl dle dnešních cirátů grafik... každý redaktor nebyl tak pečlivý, uvízl někde u piva, no a co pak? Takže tam třeba kus stránky chybělo, jestli to chybělo, bylo to něco o vaření, hokeji či kaktusech za oknem, holt musel jsem to nějako dotvořit, aby stránka štymovala, a nedočkal jsem se třeba ani obyčejného poděkování, prostě to tak běhalo (nebyl jsem však v Mladé frontě, pardon, dnes je to kdovíjak otitulované... Dnes).


No ale bych se v tom moc neztrácel. Proč to píšu? Náhodně jsem zavítal mezi jakousi Dnes stránku, nevím už, jak vznešeně a kolikátá to byla. Psalo se tam cosi o kuchaři (pardon, též to není dost vznešené) Z. Polreichovi. Tento pán si ze svého zaměstnání udělal jakýsi přímo expertní velevýtvor. A má místo v tisku, na internetu, v televizi... zaručeno. No, co na tom? Jíst se musí, zájem má tedy zajištěný, stačí trochu přidrzlý úšklebek a z obyčejného (celkem, no trochu cestoval...) kuchaře máme kulinářského experta. Nelze samozřejně vařit dost obyčejně, když hovězí... tak jedině z argentinských dobytčat, to je stoprocentně úspěch zaručený, maso staré, ale zase exotické. No a když se ještě dost přidrzle poznamená, že naše obyvatelstvo to moc jaksi neumí... úspěch je stoprocentně zaručen. Holt, náš čuník asi není dost vznešený k jídlu, nepochází ani z té západní Evropy (kdoví???). No, tak tak jsem jen přeběhl očima ty jeho kuchařské velevýtvory a všiml jsem si poznámky asi nějakého pána, zřejmě už trošku v letech. Poznamenal ke Zdendovi, aby nechal těch snobáren a dával skutečně praktické, docela obyčejné recepty. Chtěl jsem jen a jedině jakýmsi kliknutím podpořit ten názor. Ale nešlo to, začali po mě chtít kvůli takové banalitě registraci. Řekl jsem si tedy, že kvůli chvilce to snad zvládnu za pět minut. Kdepak! Nejdřív problém se jménem, pak s heslem, prostě jedno slovo nestačí, hlásí to moc slabé heslo, přidám otazník a během chvilky mi to světe div se hlásí moc silné heslo... Pak to hlásí, že nesouhlasí s e-mailem. No, to už bylo moc silné i na mě. Koukl jsem do správce hesel a čtu, že na jakémsi Dnes jsem se kdysi zaregistroval. Jako by to mělo skutečně něčemu vadit! Kvůli jediné poznámečce tolik cirátů. Mávl jsem nad tím vším rukou a šel si docela obyčejně něco připravit k pokrmu. Jo, co kdyby tak pan Zdenda poradil? Někomu, kdo neumí vařit a je těžce nemocen. To bych považoval za pomoc...

pátek 19. dubna 2019

Páteční deníček

Cítím výborně, více psát nebudu. Zrušil jsem cestu do lázní, proběhlo bez jakýchkoli závad. Předvečera jsem by na schůzi monarchistů Brno. Vyslechl jsem výbornou přednášku prof. dr. Bílého o monarchismu u nás historicky i aktuálně. Nic tak skvělého jsem dosud na toto téma neslyšel. Cítil jsem se také  skvěle.

Vidím, že tento blog ztratil čtenáře, nedivím se tomu, ale nebudu se s tím tedy také namáhat. Končím s psaním na neurčito.


Fotografie mým iPhonem 6 je ze schůze monarchistů. Byla velmi rušná a zklidnila se až při přednášce.

úterý 9. dubna 2019

Ůterní deníček

Minule jsem zmínil, že popíšu své dojmy s používání Dolforinu 100. Takže to začínám zkoušet. První dojmy byly pozitivní, naprosto bez bolesti, ačkoliv jsem byl moc ospalý. Prospal jsem i celý den doma. Později mě silně bolel krk, právě v tom akutním místě. Nabývám ale dojmu, že je to záležitost těch narušených nervů, na to náplast Dolforin moc nezabírá. Proto pokračuji z užíváním Dolforinu ve verzi 75, který mě tak přes den neuspává a účinkuje podobně. Dnes jsem byl podruhé na rehabilitaci, zase jsem přišel o půl hodiny dřív, spletl jsem se... Terapeutka se se mou nacvičuje vzpřímené držení těla. Obávám se, že to k ničemu není, čtyři pokračování mě prostě nenapraví. – Končím pomalu s prací pro firmu. Zbývá poslední sešit od Hedwigy Courths-Mahlerové. Toto čtení pro ženy je nejstarší, z 19. století. Tehdy se její knihy těšily široké popularitě i uznání známých spisovatelů. Sešity jsou však vydávány jako lidové čtení a podle mého dojmu i tak toto je z produkce to nejkvalitnější. Nezřídka totiž literární kvalitou těchto sešitů přímo trpím. Ale je to placeno a jsem této práci rád. Občas dělám i celé knihy, naposledy kniha básní Dávné proso od Jana Skácela.– Kromě chození po nákupech, zpravidla kupuji nějaké nápoje, pravidla CocaCola nebo instatní čaj, pro ten jsem byl dnes v Lidlu (velké balení za dobrou cenu), také kupuji hotové pokrmy. Dnes jsem nakupoval také v hypermarketu Albert, který je mi nejblíž – hotový pokrm Gulašovou polévku (vystačí mi na dva dny) a kromě trochy brambor tam není příloha, o kterou prostě nestojím. Také v Albertu kupuji CocaColu, dnes jsem koupil dvě cca 2litrové balení. V Albertu mě to vyjde u jedné takové láhve o 10 Kč levněji než v malém obchodě. Jinak chodím co nejvíc na vycházky. V poslední době rád chodím parkem kolem divadel a po výškovém přechodu přejdu do IBC. Je odtamtud pěkný pohled z výšky na bulvár. Vzpomínám, že kdysi za minulého režimu tento přechod dal postavit nějaký obvodní funkcionář, který se křestním jménem jmenoval Karel. Proto se té lávce říkalo posměšně „Karlův most“. Tehdy měl ovšem skromnější podobu než dnešní přechod. Pořídil jsem iPhonem fotografii pohledu z výšky na dopravu po bulváru.


neděle 7. dubna 2019

Nedělní deniček


První dubnový den nebyl jen april, i když zmatky alespoň mne se týkající tomu nasvěčovaly, ale opravdu i změna času. Pořád čekám, kdy už se toto nesmyslné konání zruší, zatím nic... nikdo se k tomu nemá. Měl jsem první den rehabilitace. Přišel jsem o hodinu dříve, tedy vlastně správně. Nicméně jakási sestřička mi řekla, že je brzy a nikdo tam není. Byl jsem zmaten a šel jsem pryč. Podíval jsem se trochu po městě na místa, kde jsem dříve bydlel, totiž na Grohově ulici. Po 2. světové válce rodiče krátce bydleli na Jiráskově třídě. Vše jsem prošel, a jen jsem se ujistil, že bych dnes na těch místech bydlet nechtěl. Obecní byt je pro mě lepší než bydlet u nějakého restituenta. – Bylo chladno a vrátil jsem se do hlavní haly polikliniky. Odpočíval jsem na lavičce. Pak jsem usoudil, že mohu jít na rehabilitaci. Když jsem přicházel k malé tělocvičně, ozval se telefon. Volala terapeutka, kde že jsem atd. Přišel jsem za ní a ona mi tvrdila, že mám špatně nastavený čas, že je změna ať si spravím hodiny... Ujistil jsem ji, že jsem byl na místě už před hodinou a byl jsem odeslán pryč. Kroutila nad tím hlavou, usoudila, že panují zmatky a nakonec řekla, že mi dají náhradní termín. – Odpoledne jsem byl u sestřenice Elvirky a sešel jsem se tam mimo jiné i s její nevlastní dcerou Lídou, která se mnou chodila na střední školu. Měl jsem ji tehdy rád, moc se mi líbila. Došlo mi konečně potvrzení z lázní. Jedu 30. dubna do Lázní Slatinice u Olomouce. Neznám je, ale jsem rád, že je to na Moravě, kousek od Olomouce.  Začal jsem hledat cestovní zavazadlo. Mám velkou cestovní tašku po mamince. Takže tu použiju. Vybavil jsem ji adresou svou i lázní, koupil jsem  malý, ale kvalitní zámek, jímž spojím zipy. Byl jsem na poště se zeptat, zda jde takovou tašku odeslat, a pracovnice za přepážkou to odmítla. Prý musí být v krabici nebo zabalená do fólie. To by mělo údajně zabránit, aby se někdo do tašky nedostal. Mávl jsem rukou a šel jsem pryč. Nabývám dojmu, že Česká pošta je z větší části sbírka hlupáků. Rád bych věděl, oč je nějaká krabice či fólie pevnější zábranou proti narušení zásilky. – Později jsem se zeptal přímo taxikářů, kolik by mě taková cesta stála a dozvěděl jsem se, že asi 2000 Kč. Takže to klidně použiji.
Doma mě zase navštívila sousedovic kočička a vylezla na opačnou skříň, viz fotka dole. – Navštívil jsem sestřenici Elvirku a sešel jsem se tam s její nevlastní dcerou Liduškou, s níž jsem kdysi chodil na střední školu a měl jsem ji tehdy moc rád. Při druhé rehabilitaci již vše proběhlo normálně, zjistil jsem, že nemusím nosit nic na převlékání. – Volal jsem i lékaři do ambulance léčby bolesti. Schválil mi používání Dolforinu 100. Své dojmy z toho popíšu příště.

  • Liduška


čtvrtek 28. března 2019

Čtvrteční deníček


Ve středu jsem se po nalepení nové náplasti Dolforin cítil dobře. Byl jsem tedy hodně venku, doma jsem více uklízel... unavil jsem se. Večer jsem proto usnul v houpacím křesle a probudil jsem se až v noci. Podíval jsem se rychle ještě na televizi, nic mě nebavilo, tak jsem spustil ČT24 a užasl jsem. Vysílali záznam z jednání sněmovny. Myslím, že toto by se mělo vysílat v normálním čase ve dne, aby lidé mohli vidět, co si to zvolili, jak jednají a reagují. Opravdu poučné! Žasl jsem třeba nad takovýmto žvástem opozičního poslance: Za vlády ODS a spol. měli učitelé lepší platy než dnes. A jak je to možné? Pan poslanec tvrdil, že sice plat byl  nižší (asi o 10 000, nepamatuji si přesně), ale rozdíl mezi tzv. průměrnou mzdou a platem učitele byl menší než dnes! Takže byl lepší než dnes! Geniální logika ODS! Co je to průměrná mzda? Co je to průměrný důchod? To například mě vůbec nezajímá! Mě zajímá jen a jedině to, kolik mi přijde na účet a předpokládám, že u učitele a kohokoliv jiného (asi kromě členů a stoupenců ODS a spol.) je to stejné. Takže já bych byl pro to, aby ČT byla zprivatizována a vysílal by jen jeden či dva státní kanály sloužící jako servis vládě, sněmovně.... Samozřejmě občan by za toto nic neplatil. Dnes ČT slouží... komu vlastně? Těm kdo ji provozují? A těm, s nimiž oni sympatizují? Nic jiného v tom nevidím.

A když už o tomto píšu – Jaký by měl být vlastně stát? Osobně bych byl pro centralistickou monarchii s naprostou mocí panovníka. Samozřejmě takový panovník, jehož moc by se odvozovala od historického práva, by respektoval nějakou formou zemské zřízení – Morava, Slezsko, Čechy. A pokud by monarchie nemohla být, tak by byl pro stavovský stát, žádné volby v současné podobě, žádné žvanění těch ubožáků. Představitelé jednotlivých stavů by reprezentovali svůj stav v nějaké sněmovně. Nebudu to více rozebírat, něco už tady historicky bylo, je to zprofanované a je to dnes tabu. Ale stačí se ale zeptat, pokud by ta možnost nastala, Španělů na Franka, Portugalců na Salazara... Co bylo pro ně lepší? Jak by vypadala dnes Itálie, kdyby se Mussolini tak hloupě nezapletl ve světové politice...? No, myslím, že to stačí. Kdo ví, za co budu někým nyní označen.

pondělí 25. března 2019

Pondělní deníček


V pátek jsem jel za manželkou do Ivanovic na Hané. V pátek odpoledne jsme si udělali pěkný výlet k většímu Ivanovskému rybníku. Ten má vody dost, v létě by se tam snad dalo koupat, voda se jevila nyní čistá, dno bylo pískové a kamenité, tedy nikoliv bahnité. Cestou tam jsem sbíral po zemi ořechy ještě z loňské úrody, kupodivu všechny byly pěkné a chuťově dobré. Telefonem jsem pořídil řadu obrázků, jeden pohled na rybník zde přidávám – Druhý den mě bolel krk, nelíbilo se mi také, jak se mnou manželka hovořila, tak jsem se náhle rozhodl, že okamžitě odjedu. Divila se tomu, vyptávala se proč odjiždím. Přiznal jsem jen bolest krku, bylo mi jí nakonec líto ji obviňovat z nějakého chování. Je na druhé straně fakt, že při bolesti jsem citlivější na jednání se mnou. Jel jsem autobusem, naštěstí jsem měl sólo sedadlo, takže mě s míry nevyvedlo ani asi 20 cikánů, kteří hromadně nastoupili ve Vyškově.
Velký  Ivanovský rybník

Pohled k pomníku na náměstí v Ivanovicích na Hané

V neděli jsem šel na výlet na přehradu. Trolejbusem 36 do Komína, tam jsem přesedl na tramvaj a dojel do Bystrce na zastávku u zoo. Šel jsem po cestě k přehradě a vzpomínal na staré časy. Fotografoval jsem (něco sem přidám). Po hrázi jsem došel až k Restauraci U lva. Zde jsem poobědval. Smažený hermelín, hranolky a malé pivo, 160 Kč. Jedl jsem dlouho, moc mi to nešlo. Lodní doprava ještě nefunguje. Šel jsem pomalu zpátky po druhé straně Svratky. Došel jsem zase na stejnou tramvajovou zastávku a dojel do středu města, zde na další tramvaj směr domů. Byl jsem velmi unavený a zmatený. Uklidil jsem prádlo a zkoušel jsem pracovat, moc mi to nešlo. Skončil jsem někdy v 2 hodiny v noci. Ráno v pondělí jsem vstal, vyňal z příruční tašky deštník a vložil jsem tam dvě hřbitovní svíčky. Dojel jsem na hřbitov, ale začalo pršet a bylo mi chladno. Volal jsem sestřenici a nějak jsme se nakonec sešli. Ona naštěstí deštník měla. Ukázala mě hroby strýce a tety, sešli jsme dolů, počkali na tramvaj 5 a dojeli jsme do zastávky ÚH Smyčka. Zadním vchodem jsem jí ukazoval cestu k našemu hrobu. Všude u našich hrobů jsme zapalovali svíčky. Byla také moc ráda, že jsem jí ukázal cestu k našemu hrobu. Povzpomínali jsme naše zesnulé a jeli jsme tramvají do města. Šel jsem s ní do AirBank, jinde se v bankomatu neodvažuje vybírat. Pak jsem šli na tramvaj 9 a jeli společně domů. Já jsem samozřejmě vystoupil dříve a rozloučili jsme se narychlo v tramvaji. Při jídle mě něco pořád tlačí na krk. Obávám se nejhoršího...

 Pohled k hrázi
Výpusť vody z přehrady

čtvrtek 21. března 2019

Čtvrteční deníček


Chodím každý den na vycházky na nákupy. Tak v sobotu: ráno silné bolesti v den výměny náplasti Dolforin. Nyní po návštěvě praktického lékaře mi přibyly kompresní punčochy na lýtka a chodidla, která otékají, jen na noc je mám odložit. Lékařka se zeptala na návštěvu v ambulanci bolesti, protože mi předepisuje i náplasti Dolforin, na mou žádost silnější verze 75. Ujistil jsem ji, že se to již blíží. Neobávám se, že by mi tamější lékař nevyhověl ve mnou požadované síle náplasti. Chci se ho jen zeptat, jak dlouho je musím užívat a nechat si předepsat ještě další balení. Rozhodně bych se chtěl však zbavit léku Gordius. Přičítám mu různé problémy, které mě nedávno postihly. Opioidní náplasti, tak se jmenuje ikona s potřebnými údaji, tu jsem si nově zařadil na plochu.

Dnes ráno jsem právě byl v Ambulanci léčby bolesti ve FN Brno-Bohunice. Nachází se ve staré nemocnici, trochu se mi težko hledá. Ale dnes tam bylo málo lidí, byl jsem hned na řadě. Pan MUDr. Křikava se jako vždy choval velmi laskavě, stanovil mi řád k ukončení užívání léku Gordius 300, kterému přičítám své mnohé potíže i problémy s psychikou. Pak přejdu zase postupně na lék Pregamid 75. Náplasti Dolforin 75 mi schválil a předepsal dalších šest ks balení. Ptal jsem se na předepisování u praktického lékaře. Řekl mi, že s tím mohou mít finanční problémy. Jedno balení má reálnou cenu 1000 Kč. V případě nezbytnosti mi recept vystaví on sám. Vystavil mi Průkaz pro léčbu opioidy. Budu ho nosit stále s sebou v peněžence.

Už mám u pojišťovny schváleny lázně, jen mě překvapilo, že mnou požadovaný Hodonín ani Lednice se tam neobjevily, zato Luhačovice – odtam mi již volali – odmítl jsem, nebyla možnost jednolůžkového pokoje. Nyní se žádost údajně přesunula do Lázní Jeseník, případně Velkých Losin, tam bych jel moc rád, takže si případně připlatím i za větší pokoj, prostě potřebuji a trvám na tom být na pokoji sám. Nepůjde-li to, raději nikam nepojedu. 

Nyní jsem zaplatil za odvoz odpadu, za brýle, u jedněch dokonce oprava stála 1000 Kč, počítám i koupi deštníku a další drobné, třeba z Poštovného zdarma. Například jsem koupil tester baterií, ale je to užitečná věcička... Prostě více samých sice drobných, ale výdajů navíc – při minimálním důchodu. 

Ve zprávách jsem slyšel, poslouchám je jen zřídka, na rádiu to moc nelze kvůli stanici, a ani v TV ne, že EU považuje RoundUP za neškodný. Děkuji pěkně, jen víc toho do našich polí luk a hájů. – Bosenskosrbský generál Radovan Karadžič byl odsouzen k doživotnímu vězení. To považuji za účelově lživé svinstvo. R. Karadžiče považuji za skvělého generála a hrdinu svého národa. Takové lidi bychom potřebovali my.

Když jsem šel po ulici, všiml jsem si, že zde začala probíhat výsadba stromů.Totiž když jsem se sem před léty nastěhoval, rostly zde a byla to jedna z mála předností této ulice. Dnes vypadá ulice daleko lépe a i stromy se sem vracejí. Až povyrostou, pěkně ulici pozmění. Pořídil jsem obrázek z výsadby. A šel jsem také jako obvykle po ulici Spolkové a stavební úpravy zde vydatně pokračují. Udělal jsem obrázek i z těchto prací.





středa 13. března 2019

Středeční deníček


Sleduji často TV stanice Viasat. Stanice Visat History vysílá pořady věnované konspiračním teoriím. Nabyl jsem dojmu, že americká CIA nemá na svědomí naprosto nikoho. Nemá na svědomí žádného latinskoamerického presidenta (nepokusila se o atentáty na Castra, nemá na svědomí venezuelského Cháveze a mnohé jiné). Rovněž kolem smrti Kennedyů atd. to vše jsou jen a jedině konspirační teorie, jimž přece člověk intelektuálně na úrovni nemůže věřit. Psychologicky to pěkně zdůvodnili. No já nějakým všelijakým teoriím také nevěřím, ale o úloze CIA v politice jsem maprosto přesvědčen. Vezměme si např. vytvoření ďábla ze Srbů a rozpad Jugoslávie. Stejně tak rozpady dalších různých států. Proč to vše? Nedá se to vysvětlit cizím vlivem? Rozpadlo se to jen a jedině přirozeně a nikdo tam nezasahoval? A co ten Mezinárodní soud v Haagu? Smrt Sl. Miloševiče byla jen a jedině přirozenou? Nikdo tomu nenapomohl? Co je to Srebrenica? Přirozené místo dokládající bestialitu Srbů, zatímco ti hodní Muslimové jen a jedině trpěli? No a jak je to s činností KGB? Také jen konspirace? Jsem přesvědčen, že americká CIA má toho na svědomí toho víc než dost. A co Mossad?– Ve středu jsem sledoval pořad o využití Mafie v politice. Také jen konspirace? Je to legrační. Mussolini zatočil v Itálii s Mafií, USA s ní spolupracovaly. Dalo by se pokračovat, jistě toho zhlédnu více.


Protože zaměření blogu je Francouzská ulice, pokusím se o nahrání svého staršího kratičkého videa ze situace na zdejší ulici. Samozřejmě dnes ulice vypadá lépe.

úterý 5. března 2019

Úterní deníček


Bolesti trvají celý den, ráno se objevuje rozostřené vidění, zmatenost. Zápasím s běžnými věcmi. Nyní se přidaly bolesti zad, ráno nejhorší... Dolforin se zdá málo účinný. Čhut’ k jídlu je nepatrná... Ráno se cítím i zmatený, bolí mě krk a rameno bez ohledu na Dolforin. Během několika hodin se zmatenost rozplývá, bolesti trochu zmenší. Bez pohybu je to lepší, ale tako je to takto samozřejmě málo reálné... Byl jsem v úterý dopoledne ve zdejší optice poblíž Dětské nemocnice. Nové brýle skoro tisícovka, pouzdro dvě stovky... Zaplatil jsem a najednou telefon – sestřička z Ambulance léčby bolesti – mají tam moc lidí, tak mě přeobjednala na podndělí. 

To jsou ty nevzhledné ruiny. Ta lepší vlevo je zřejmě bývalá prodejna kol, patří myslím nějakému radnímu z té minulé squadry


Chodím trochu ven a pozoruji stavby na ulici. Naproti našeho domu kousek směrem do města stavební firma Spilka staví v proluce a opravuje sousední dům. Stavba v proluce vede celé nové křídlo směrem do bývalé zahrady. Stavba postupně pokračuje, zajímala by mě cena zdejších nových bytů. Předpokládám, že bude velmi vysoká. Ulice potom bude mít další pěknou stavbu, starých ruin tu už moc není, jen hned vedle jsou dvě, které by si zasloužily demolici. Snad k tomu také časem dojde.

Stavba v proluce a rekonstrukce vedlejšího domu

čtvrtek 28. února 2019

Opět – čtvrteční deníček


Jak jsem psal, zápasím už jen s bolestí. Pořád mám nutkání náplasti Dolforin zrušit. Je mi třeba celkem dobře, vynechám a... hrůza. Už několikrát. Tentokrát jsem jen zapomněl si ji vzít. Ve 4 hodiny v noci 28. února jsem se vzbudil. Byla mi hrozná zima, bolel mě krk a rameno a celé tělo. Vymotal jsem se do koupelny, rychle jsem nalepil 75 Dolforin a ulehl. Bolesti těla se stupňovaly, najednou jsem si uvědomil, podle silných záběrů bolesti kolem bederní páteře, že by to mohl být ústřel. Ten už jsem řadu let nepoznal! Jak je to možné? Pomaloučku jsem se plazil do šatny, trochu se oblékl a stáhl jsem si záda velkou modrou pryžovou pomůckou. Nestačilo to. Našel jsem ještě jednu, podstatně užší a přidal jsem ji. Konečně jsem mohl jít, s důkladně staženým tělem, oblečený jako ven, krk obalený šálou proti bolestem krku, opatrně uklidit lůžkoviny a provést hygyienické úkony. Pak přišla na řadu snídaně. Držím se Optimální diety podle polského lékaře Kwasnievského. Takže plátky slaniny ohřáté v remosce. S potížemi jsem snědl pár plátků. Také přihlížím k názorům MUDr. Lukeše, které jsem našel na internetu, zvláště jeho tzv. Lukeší desatero. Hodně doporučuje pít Coca colu slazenou, cukr moc doporučuje jako palivo pro mozek. Colu i pro obsah fosforečnanů, nezbytných pro kosti. Ovšem já se držím Optimální diety a ta cukr moc nepřipouští. Dr. Lukeš vychází ze zkušeností starých lidí z venkova, kteří žádné barevné obaly nepřitahují a drží se starých zvyklostí. Nebudu zde popisovat vše, to se dá najít na internetu. Pak jsem si v koupelně vyčistil zuby, používám ústní sprchu, ta dokonale zbaví proudem vody všechny zbytky potravy v zubech, mezizubní kartáčky se zdají zbytečností. Následoval elektrický zubní kartáček. Vše jsem zvládl. 

Pak jsem šel pracovat, zoufalý z toho množství práce, co mi přišla. Následovalo vaření, zoufalý opět z těch úkonů jednoduchého receptu, klobásy jsou obaleny plastem, doluji ho pryč a krájím kolečka. Třetina šla do odpadu, nešlo mi to. Pak už jen hodně nakrájené cibule a sádla na smažení obou surovin na obrovské pánvi Aston, podlití horkou vodou, a volba teploty na indukčním vařiči (ten jsem málem zničil svým zmatečným jednáním – položil jsem nedávno horké víko remosky, vlastně pečenky přímo na něj – hrůza, víko se zabořilo do plastového těla vařiče, naštěstí se to ukázalo spíš jako vada na kráse, funguje beze změny). Nyní měla přijít na řadu konzerva fazolí, ale tu Optimální dieta zavrhuje, takže nic. Zbyla jen největší smetana na šlehání nalezená v hypermarketu, zakysaná smetana a úplně na konec špetka octa, samozřejmě sůl, pepř, podle toho, co za chuť ucítím z klobás. Z toho bude hustá polévka na několik dní. Hledám sklenice na uskladnění, zdá se jich málo, přemýšlím nad další variantou, ale nakonec to dákování vyšlo dobře.

Během dopoledne se zdá, že Dolforin už zabral, šel jsem si tedy zapálit cigaretu na balkon. Je mi jedno, co kdo o tom říká. Dědeček kouřil Partyzánky celý život až do své smrti v 88 letech a – žádná rakovina... Tatínek byl také silný kuřák, zemřel sice brzy na infarkt, ale bylo to v létě na chatě za silného vedra ve včelíně, kde opatroval svoje milované včeličky. Navíc měl za sebou moc těžký život, šest let v koncetračním táboře Dachau, před tím věznění ve Španělsku, utěk z vězení, mnohá zajetí... Věznění v 50. letech... to se promítlo do jeho zdraví i psychiky. Já jsem po něm vše podědil i povahu a nejen dokonalou podobu, ale i vředovou chorobu žaludku... Lékaři v nemocnicích mi nic na kouření neřekli, asi vědí svoje. Až na urologii lékař (je též z Masarykova onkologického ústavu) mi to vytkl jako důvod rakoviny. Řekl jsem mu svůj názor, že kouření je fackovací panák místo skutečných důvodů. Těmi byly atomové pokusy od konce světové války. Kampak se to ztratilo? Když nesouhlasil, zeptal jsem se ho, co říká tomu, co jde z každé domácnosti do přírody... Poučil jsem vás, dělejte, co chcete, řekl zhruba. V duchu jsem nad ním mávl rukou a šel jsem. Ostatně když mě bolí celé tělo, tak co?... Jdu po ulici na procházku, bolí nejen krk, chodidla jako když chodím pro rozpálené plotně apod.... Kouřím stejně maličko, přiznávám pět denně, ani to téměř nevdechuji, no vím, že bych neměl, mám za sebou i operaci jazyka... Pozoruji výhled na Petrov, na komíny teplárny, cikánské centrum s hřištěm, děti na zahradě mateřské školy... a je mi najednou lépe.

Přesnidávka – umělá výživa, takový pudink s vanilkovou příchutí (jinou jsem odmítl, stejně jako tekutou výživu). Dovezli mi to z nemocniční lékárny, něco jsem musel zaplatit. Mám toho spousty, musím dvě denně sníst. Stejně nepřiberu, ani nechci. Ostatně z tučného jídla se nepřibírá, sacharidů jím maličko. Stačí mi 65 kg váhy, nyní mám, 63.

Nakupovat chodím nejraději do Lidlu, Albert mám ovšem nejblíže. Také malé obchody. Včera jsem se vypravil do svého oblíbeného obchodu kdesi u Zvonařky. Nechal jsem tam celé dvě stovky! Hm, to je částka, co?

Obrázek asi není moc zdařilý, je ze včerejšího přechodu Plotní ulice do Lidlu, v místech, kde se buduje tramvajová trať. Asi to každý ví, ale opakuji to pro jistotu, když kliknete na obrázek, zobrazí se samostatně v plné velikosti.

čtvrtek 21. února 2019

Čtvrteční deníček


Dne 19. února jsem prodělal už po třetí vyšetření PET/CT. Po něm jsem byl jsem poučen, že se mám vyhýbat dětem a těhotným ženám a co nejvíce pít. Tělo prý asi den vyzařuje radioaktivitu. Namítl jsem, že v dopravních prostředcích to nejde. „Inu, to už je život,“ podotkl lékař. Vyhýbal jsem se, co jsem mohl, pouze když kolem mne pobíhala cikáňata na Cejlu, jsem na to nedbal, nebylo to ostatně ani možné. O den později jsem zvěděl výsledky – žádná nová ložiska rakoviny v těle nebyla objevena. Po pět let budu sledován, pokud nenajdou nic, budu považován za zdravého. No, pokud se vůbec toho věku dožiji. Doufám, že ano. Měl jsem z výsledků vyšetření radost, odložil jsem proto – zatím – obvaz krku. Ten mě zbavoval části bolestí a poskytoval vhodné tepelné prostředí této onkologickou péčí postižené operované části těla. Takto jsem zamířil večer i na schůzi Sdružení monarchistů Brno. Zde jsem spatřil více mi neznámých tváří a vyslechl pěknou přednášku MUDr. M. Horáka o snaze (marné) císaře Karla I. převzít vládu v Uhrách 1918 a vyrazit vojensky na Wien a posléze o jeho umístění na ostrov Madeira. Odešel jsem trochu dříve, i když probíhala zajímavá diskuse, trochu ale zmatená přičiněním jednoho účastníka. – Velmi mě zde potěšilo setkání s W. Waltrem, rodákem z Horních Heršpic, který kdysi chodil do základní školy v Přízřenicích jako já a především můj bratr, stejného věku jako Vilém. Viléma si velmi vážím jako člověka i jako skvělého znalce historie, vybaveného doma bohatou knihovnou. Potěšil mě jeho zájem o setkání se mnou projevený už den předtím e-mailem. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že do Ambulance léčby bolesti nejdu, až za týden. Musím si  náplasti proti bolesti vyžádat od praktika. Vypravil jsem se tedy objednat se na rehabilitaci. Vybral jsem si Polikliniku Zahradníkova, kde jsem si domluvil termím. Nejraději bych chtěl se naučit pár cviků a pak to provádět doma. Uvidím, co mi řeknou. Jinak jsem celý den pracoval,mám toho moc, ale jsem tomu rád, že si něco přivydělám.

neděle 10. února 2019

Nedělní deníček


Pobyl jsem přes víkend opět u manželky v Ivanovicích na Hané. Tentokrát sami dva. Dopoledne v sobotu jsem šel něco nakoupit do místní prodejny v síti Hruška. Cestou tam jsem se bavil se sousedem, který bydlí v protějším bytě. Popisoval mi barvitě své nynější zaměstnání. – Po obědě jsme vyrazili k rybníku Kačáku, který jsem zde vícekrát zmiňoval, je totiž stále s nedostatkem vody. Tento stav se ne a ne zlepšit. Bylo dost zima, mně to nevadilo, spíš manželce, ale začaly mě zlobit neurologické potíže, totiž pocit jako bych šlapal po horké plotně, tak nějak to na chodidlech při našlapování pálí. Také prsty na nohou mi v poslední době trnou, prostě těžko to popsat. Když jsem se vrátil začal mě bolet krk. Pocit jako by se mi stahoval, bylo to úděsné. Ležel jsem bez hnutí a snažil se najít polohu, kdy bych nic necítil, také to těžko popsat. Šel jsem spát ve 2 hodiny, kdy jsem se k tomu odhodal a našel si vhodnou polohu. V neděli ráno bylo celkem dobře. V poledne jsem nasedl na autobus a odjel do Brna. Jen se divím všem těm kritikům vlády, kteří jí vyčítají plošné slevy na dopravě pro seniory a studenty. Je to pro nás velká pomoc. Jel jsem nejdražším spojem, platil jsem 17 Kč za jízdenku. Jiný spoj je ještě levnější. Za vlak z Brna do Ivanovic na Hané platím 10 Kč. Skvělé.

Doma jsem hned pracoval, abych na březen stihl potřebné pensum na dostatečný honorář. Vzal jsem si práci i na návštěvu, abych v klidu některých chvil mohl pohodlně pracovat. Ale zklamal jsem se. Texty připravené na Mac Minim s MAC OS 10.6.8 byly ma Macbooku Air s nejnovějším OS MOJAVE skoro nepoužitelné, zobrazovaly se kompletně nekorektně. Přitom používám stejný textový editor Bean. Ten jsem si oblíbil. Moje práce spočívá v tom, že nascanuji texty knih či knižních sešitů a text se snažím dodat naprosto v pořádku včetně opravení chyb a pod. Prostě aby byl připraven k dalšímu vydání. Pochopitelně text bere do svých rukou k práci ještě redaktor. Nejsem zodpovědný za výsledný produkt. Ale myslím, že je to pro nakladatelství výhodné, když pro ně tak levně texty připravím v dobré kvalitě.

pondělí 28. ledna 2019

Pondělní deníček

Pobyl jsem přes víkend u manželky v Ivanovicích na Hané. Setkal jsem se tam s dvěma jejími dcerami, (jež považuji za své). Veroničin mladší přítel Kája byl rovněž přítomen, toho mám také rád. Zahráli jsme si stolní hru, pokuřovali jsme na balkoně a pobavili jsme se. Děti pobývaly v pokoji s tablety a mobilními telefony se bavily víceméně samostatně. Já jako dítě kdysi bych určitě spěchal ven (ovšem, neměl jsem tablet, počítač, mobil TV s množstvím programů... ale hodně jsem četl knihy a ani ty by mě netáhly k domácí četbě v neznámé krajině, abych ležel při četbě na pohovce u četby nebo u televizoru). Asi to bylo lepší než toto povalování se doma. 

Abych nezapomněl, dcerušky mi přály k svátku, koupily mi jako dárky cigarety a jakési stírací losy (nic jsem nevyhrál). Moc mě potěšilo, že si na mě vzpomněly. Manželce přinesly k nadcházejícím narozeninám spousty květin a kalendáře s rodinnými příslušníky na fotkách – mě se omluvily, že moje fotografie neměly. Natočil jsem vše iPhonem na krátké video, ovšem nepodařilo se mi ho sem zprvu vložit. Nátačel jsem ho běžně pak na širokou stranu.


Když jsem přijel autobusem domů, v pondělí jsem si nalepil náplast Dolforin, pomohlo to s bolestí. Pak se ozval telefon – vezli mi umělou výživu 50 ks krému Fresubin, podle mého přání jen s vanilkovou příchutí. Musel jsem doplatit přes 300 Kč, což jsem nečekal. No šetřím, jak se dá. Stejně se mi to moc nedaří. Objednal jsem si na internetu knihu, kterou jsem nesehnal zde v bazaru – Od Jonase Jonassona titul Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Titul Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) jsem mezitím v bazaru knih sehnal a právě ji čtu. Je to příjemná, vtipná, zábavná četba. Dále jsem si koupi bezdrátovou myš na Poštovném zdarma, ještě nedošla, je však zaplacená a je na cestě – Na aukru jsem zase získal za tři stovky psací stroj. Zatím se však nikdo se zásilkou neozývá, což mě zneklidňuje. Podvodníků je více než dost. Pravděpodobně je to i lékař z Havlíčkova Brodu, jak se sám označil, od kterého jsem chtěl koupit powerbook G3 Pismo. Poslal mi obrázky, byl jsem nadšen a v důvěře v lékaře jsem mu poslal okamžitě 2000 Kč. Nic neposlal, jen sdělil, že powerbook přestal fungovat a že ho má technik v parádě. To nějakou dobu trvalo... nic nesdělil, až po mých neustálých dotazech sdělil, že se oprava nezdařila a že posílá peníze zpět. Nic nedošlo, nereaguje. Hlavně že se jen ohradil vůči mě, že ho označuji už za podvodníka, on že „nehnípe“ každý den na internetu, že tam pobývá jen večer. No omluvil jsem se mu a čekal jsem na vrácení peněz a čekám stále. Nezbývá mi než za podvodníka ho považovat. Jaký problém je vrácení peněz v internetovém bankovnictví? Proč je údajný lékař nevrací? A jak dlouho ta věc trvá? Už od konce listopadu! Rád bych se mu omluvil i za toto psaní, ale zatím se prostě zdá vše marné.

sobota 19. ledna 2019

Sobotní deníček


Začal jsem si vařit doma ze zásob, aby zbytečně neležely a nezkazily se snad. Na pečence ETA si dělám neobalované řízky z plátků krkovičky. To mi jde nejlépe, je to jednoduché a jde to rychle. Zato kuřecí stehýnko se mi nepovedlo... bylo moc tvrdé. Určitě bych to lépe zvládl na horkovzdušné troubě lépe, ale tu jsem přenechal manželce. Pečenka je menší, ale nedá se tam regulovat teplota podle potřeby ani čas. Co nadělám? Ještě jiné zbytky zpracovávám.– Koupil jsem si LOC Amway, je to vynikající přípravek na úklid. Našel jsem distributorské stránky Amway na internetu, napsal jsem e-mailem. Odpověď přišla obratem. Byl jsem požádán, abych platbu provedl přes intenetový obchod, pak mi slíbil osobní předání. Zajel jsem do Šlapanic a vyzvedl si to na zastávce trolejbusu podle domluvy. 

Elektřinu a plyn odebírám od Moravských naftových dolů.  Elektřinu již dlouho, tam problém nebyl. S plynem to prostě nešlo. Musel jsem uzavřít nejdřív smlouvu s dosavadním dodavatelem tohoto bytu E-onem. Výpověď jsem si stanovil na konec roku. Sice mě lákali pořád dál, nereagoval jsem, tak se se mnou rozloučili fakturou s doplatkem hodně přes tisíc korun. Kotel jede v podstatě jeden měsíc! Zajímavé.

Manželce přestal fungovat iPad. Chtěl v podstatě jen přihlášení k iCloudu, ale heslo nebylo známo. Nevěděl jsem, co s tím. Zašel jsem do Duhového servisu v Brně, s jehož majitelem a jeho asistentkou se znám už léta. Pro sebe jsem u nich i všechno kupoval, velmi si jich vážím, jsou velmi ochotní. S iPadem si zatím nevěděl rady, ale měl ještě jeden nápad, tak si ho zatím ponechal, ale hned v pondělí se ozval. Přišel jsem si pro něj, je konečně v pořádku. Ještě mi tam sdělili, že mají zájemce o iPhone 1. generace. Že nefunguje nevadí. Hned večer mi napsal pán, který ho chtěl. Přijel za mnou také ihned do bytu. Pěkně jsme si popovídali. Řekl mi například, že si myslí o mém iPodu Touch 1. gen., že by neměl být problém ho synchronizovat. Slíbil, že se zeptá svých známých, jak na to. No a starý iPhone jsem mu nechal za symbolickou cenu 200 Kč. Bude na nějaké výstavce. Rád se na ni podívám. Zeptal jsem se, zda mu na novém iPhone jedou videa. Mně totiž ne. Sdělil mi, že ano a že musí být ve formátu mov. Takové video nemám a nevím o softwaru, který by mi moje videa převedl. Sdělil mi, že se to dělá se softem Handbrake. Stáhl jsem ho do macbooku, ale nějak se mi to převést nedaří, zatím. S někým se musím poradit.

pátek 11. ledna 2019

Páteční deníček


Začal jsem se stravovat tak, že jsem si jídlo začal kupovat hotové. Na radu sousedky jsem zavítal párkrát do jídelny Máj ve středu města. Chodí tam hodně lidí, zvláště starších, nabízejí za 10 Kč i rozvoz. Jídlo stojí 86 Kč. Popravdě mi ale moc nechutnalo. Tak jsem našel na rohu Bratislavské a Cejlu vietnamské bistro. Mají slušnou nabídku. Vybrané jídlo hned připravují čerstvé. Chutnalo mi lépe, cenově to vychází ještě levněji. Bohatě mi stačí na dva dny, případně na dvě jídla během jednoho dne. Stěží to sním, zpravidla část přílohy jsem zatím vyhodil. Mám to tam časově mnohem blíž, což je také důležité. Zašel jsem také kousek dál, tam nabízejí, zřejmě Turci Kebap a podobná jídla. Velmi mi chutnal, sice trošku dražší, ale bez problému vydržel i na druhý oběd, ohřál jsem ho zase v remosce. 

Manželka na mnou byla ve středu, uklidila mi, popovídali jsme si. Měl jsem z toho také velkou radost. Doufám, že za týden opět ve stejnou dobu přijede, že nebude mít žádné překážky... Nemá to také jednoduché.

Ve čtvrtek jsem byl poprvé plavat po velmi dlouhé době v bazénu na Ponávce od 12 hodin. Začalo to od 12 hodin cvičením. Paní plavčice nám to předváděla na suchu, my starší, hlavně ženy – myslím, že jako muž jsem cvičil sám – jsme cvičili napodobením cviků ve vodě. Bohužel se mi stalo to, že jsem zjistil ztrátu náplasti proti bolesti Dolforin. Lekl jsem se, požádal jsem vedle stojící paní o kontrolu... Prostě použité náplasti se musí odevzdat v lékárně! Musím si to naplánovat tak, abych příště před plavaním náplast oddělal a novou si po plavání nalepil. Musí se to povést!  A v pátek jsem konečně natrefil v lékárně na správné mezizubní kartáčky. Pořád jsem se trefoval, síla nebyla dostatečná a než jsem konečně trefil tu správnou velikost... kartáčky jsou dost drahé, vyhazovat je člověk jen tak nemůže.

čtvrtek 3. ledna 2019

Čtvrteční deníček

V posledním vydání blogu jsem vzpomněl první iPhone, který jsem v dobré víře věnoval neteřince. Spolužáci jí ho zničili. Na můj dotaz mi dcera sdělila, že je k dispozici a donesla mi ho. Teprve při důkladné prohlídce vidím mechanické poškození. Telefon však nereaguje ani na možnost nabití. Zašel jsem s ním do jedoho Apple servisu, ale dozvěděl jsem se, že přijímají do opravy jen novější typy iPhonů. Zkusím to ještě v mně dobře známém Duhovém servisu.

Byl jsem před několika dny na kontrole v nemocnici. Nemohu to pochopit, ale s bolestmi se mi to zdá stále horší, čekal jsem že po půl roce to pomine, ale ne. A to beru silnou náplast proti bolesti, Dolforin 75. Jediné vysvětlení je, že došlo poškození nervů v rameni a okolí. Ale proč mě bolí krk? Od operace je to již rok. Otok je tam pořád, při dotyku to nebolí, ale jakoby zevnitř trpím bolestí hlavně odpoledne a zvlášť večer. Také ráno když vstanu trpím bolestmi. Měl bych prý chodit na nějaké cvičení s ramenem. Zeptal jsem se na možnost plavání, bylo mi to schváleno. Tak to zkusím. Příští měsíc mě čeká PET CT, to znamená jakýsi scan celého těla, zda se nemoc nerozšířila. Už po třetí se to opakuje.