První dubnový den nebyl jen april, i když zmatky alespoň mne se týkající tomu nasvěčovaly, ale opravdu i změna času. Pořád čekám, kdy už se toto nesmyslné konání zruší, zatím nic... nikdo se k tomu nemá. Měl jsem první den rehabilitace. Přišel jsem o hodinu dříve, tedy vlastně správně. Nicméně jakási sestřička mi řekla, že je brzy a nikdo tam není. Byl jsem zmaten a šel jsem pryč. Podíval jsem se trochu po městě na místa, kde jsem dříve bydlel, totiž na Grohově ulici. Po 2. světové válce rodiče krátce bydleli na Jiráskově třídě. Vše jsem prošel, a jen jsem se ujistil, že bych dnes na těch místech bydlet nechtěl. Obecní byt je pro mě lepší než bydlet u nějakého restituenta. – Bylo chladno a vrátil jsem se do hlavní haly polikliniky. Odpočíval jsem na lavičce. Pak jsem usoudil, že mohu jít na rehabilitaci. Když jsem přicházel k malé tělocvičně, ozval se telefon. Volala terapeutka, kde že jsem atd. Přišel jsem za ní a ona mi tvrdila, že mám špatně nastavený čas, že je změna ať si spravím hodiny... Ujistil jsem ji, že jsem byl na místě už před hodinou a byl jsem odeslán pryč. Kroutila nad tím hlavou, usoudila, že panují zmatky a nakonec řekla, že mi dají náhradní termín. – Odpoledne jsem byl u sestřenice Elvirky a sešel jsem se tam mimo jiné i s její nevlastní dcerou Lídou, která se mnou chodila na střední školu. Měl jsem ji tehdy rád, moc se mi líbila. Došlo mi konečně potvrzení z lázní. Jedu 30. dubna do Lázní Slatinice u Olomouce. Neznám je, ale jsem rád, že je to na Moravě, kousek od Olomouce. Začal jsem hledat cestovní zavazadlo. Mám velkou cestovní tašku po mamince. Takže tu použiju. Vybavil jsem ji adresou svou i lázní, koupil jsem malý, ale kvalitní zámek, jímž spojím zipy. Byl jsem na poště se zeptat, zda jde takovou tašku odeslat, a pracovnice za přepážkou to odmítla. Prý musí být v krabici nebo zabalená do fólie. To by mělo údajně zabránit, aby se někdo do tašky nedostal. Mávl jsem rukou a šel jsem pryč. Nabývám dojmu, že Česká pošta je z větší části sbírka hlupáků. Rád bych věděl, oč je nějaká krabice či fólie pevnější zábranou proti narušení zásilky. – Později jsem se zeptal přímo taxikářů, kolik by mě taková cesta stála a dozvěděl jsem se, že asi 2000 Kč. Takže to klidně použiji.
Doma mě zase navštívila sousedovic kočička a vylezla na opačnou skříň, viz fotka dole. – Navštívil jsem sestřenici Elvirku a sešel jsem se tam s její nevlastní dcerou Liduškou, s níž jsem kdysi chodil na střední školu a měl jsem ji tehdy moc rád. Při druhé rehabilitaci již vše proběhlo normálně, zjistil jsem, že nemusím nosit nic na převlékání. – Volal jsem i lékaři do ambulance léčby bolesti. Schválil mi používání Dolforinu 100. Své dojmy z toho popíšu příště.
- Liduška
Žádné komentáře:
Okomentovat