Bezinkový likér a jiné na venkově

V pondělí odpoledne jsem se vrátil z Brna do Ivanovic n. H. Absolvoval jsem v nemocnici scan mozku, jinak jsem vyřizoval různé věci, bylo mi docela dobře. V Ivanovicích jsem televizi hned sledoval pořad ředitele TV Barandov J. Soukupa, v němž rozebíral činnost miliardáře Z. Bakaly, jak manipuloval s jemu svěřenými byty horníků nebo koho. Mám mizernou paměť, takže na detaily zapomínám. Pořad byl skvělý, použil výroku soudu a nazýval ho gaunerem. Z faktů, které uvedl, s ním souhlasím. 

Dále jsem ve zprávách slyšel předsedu vlády A. Babiše, jak říká, že problém emigrantů se musí řešit mimo Evropu a rozhodně odmítl přijímání migrantů. Toto řešil i při své cestě do Itálie atd. Tím mě velice nadchl, už jen proto ho budu volit. Ostatně, co jsem slyšel o gaunerovi Z. Bakalovi, toho nikdo nekritizuje, zato do A. Babiše pořád někdo vrtá, hledají, jak by ho kompromitovali... prostě nehodí se do krámu té bandě politiků, kteří jsou nekompetentní a hlavně se obohacují na svých funkcích. A. Babiš je kompetentní, nehodí se jim do krámu.

V Ivanovicích jsem se vypravil pěšky podívat se po bezinkách. Každý rok jsem pro bezinky jezdil na kole. Nyní jsem si vzal po radě své milé manželky papírové tašky z prodejen velkoobchodu Lidl. Nasbíral jsem spoustu bezinek, doma jsem měl zásobu rumu a vodky, koupil jsem cukr a vanilkový cukr a po dva dny jsem bezinky obíral a třídil a po získání potřebné váhy jsem vařil likér. Bezinky s alkoholem podle starých údajů mají léčivý vliv například na zánět trojklanného nervu a na různé bolesti. Navíc je velmi dobrý. Navařil jsem asi 16 půlitrových lahví bezinkového likéru. Budu tak mít pěkné dárky milým dcerkám i jiným. Bezinky barví, nejlépe se barvivo odstraní octem. Pokud by měl někdo zájem o speciální recept, dá se sehnat na internetu. Základní recept se vaří s půllitrem rumu, ale to je málo. Speciální recept je lepší.

Pár vzpomínek a názorů

V pátek 24. srpna jsem v TV zprávách viděl a slyšel, jak Švédsko končí s dobrovolnou vojenskou službou a zavádí všeobecnou vojenskou povinnost. Proti tomu nelze namítat. Ale zdůvodnění, volně interpretováno: Nebezpečí jde prý z Východu, ti zlí Rusové si dovolili anektovat ukrajinský Krym. Rusové se vůči tomu okamžitě ohradili. Samozřejmě takovým pitomostem může věřit jen nemyslící stoupenec politiky NATO. Inu ukrajinský bolševik Chruščov sebral odjakživa ruský Krym a přidělil ho Ukrajině. A to je asi na věky nedoknutelné. Každý soudný člověk ví, jakou politiku vede ukrajinská vládní klika vůči rusky mluvícímu obyvatelstvu. Rusy osídlený Krym se rozhodl, že se vrátí k Rusku a Rusko s tím radostně souhlasilo. A to má být anexe. Směšné. Ať se každý stará o vlastní menšiny a ukáže, jak to umí.

Také jsem vícekrát slyšel, jak jsme špatný lid, když tady dříve bylo tolik komunistů. To je příliš jednoduché a hloupé vyjádření. Ta věc právě jednoduchá není. Uvedu to na příkladu svých rodičů. Podotýkám, že já jsem nikdy ani náznakem komunista nebyl! Ale třeba má maminka – byla nemanželské dítě, sice nadaná hudebně i jinak, ale bez možnosti se nějak uplatnit. Ve 14 letech už začala pracovat někde u krav a pod., bez jakéholiv perspektivy. Může se někdo divit, že byla trochu levicového smýšlení a někde do KSČ vsoupila? Nikdy v životě se o politiku nezajímala a na schůze ani jednou nešla. Takže tak začínala v 18 letech. Tatínek byl vyučený kuchař. Když přišel do Brna, první slova v učení, která slyšel v Grand hotelu, byla: „Pojď sem, ty vole!“ Takhle tvrdě s ním zacházeli. Přesto se pěkně vyučil a pracoval na mezinárodní výstavě v Paříži i jinde v zahraničí. Může se někdo divit, že byl levicový? A to měl vždycky jen své vlastní názory. Ve Francii se rozhodl, že se připojí k mezinárodním brigádám ve Španělsku, kde zuřila občanská válka. Byl tam i zatčen, inu užil si toho dost. Španělé byli prý vesměs anarchisté, když prý šel Španěl na toaletu, i cestou tam si zpíval Internacionálu. Když válka končila vítězstvím generála Franca a porážkou levice, mohl tatínek odjet lodí do Mexika, ale rozmyslel si to. Rozhodl se pro poslední bitvu, ač předem prohranou. A zde v roce 1939 se stal komunistou. Ti prý jediní měli nějakou efektivní organizaci. Po bitvě skončil v internačním táboře ve Francii, odkud si ho vyzvedlo myslím gestapo z protektorátu. Odvezli ho do Brna, po výsleších skončil jako Rot Spanien Kämpfer v koncentračním táboře Dachau. Zde byl do konce války, užil si tam také dost! Také zde prý jedině komunisté měli jakousi organizaci. Po válce, kdy Dachau osvobodila americká armáda, se vrátil do Brna. Vážil 36 kg, byl zdravotně zdecimován. Musel se znovu učit držet v ruce pero a podobně. Nemocí se už nikdy nezbavil. Komunisté měli velký vliv. Umístili ho k policii, ale jen jako úředníčka. On sám poslechl, i když by si neraději najal do správy nějaké gastro zařízení, hotel, restauraci... No skončil zde. Nějakou kariéru tam neudělal. Ani neměl informace o tom, co se chystá a pod. O volbách 1948 prý s maminkou vystavili v oknech Masaryka a Beneše, až na zlobný pokyn od komunistů ho odstranili. Takhle to s nimi bylo! O událostech si myslel, že skončí handrkování v politice a začne konečně vlastní efektivní čs. vláda. Vůbec netušil, co se děje, že přijdou bolševičtí poradci ze SSSR... Přišla 50. léta a hon na nepřátele za každou cenu. Tak přišli na řadu i bojovníci ze Španělska. Byli v zahraničí a to bylo podezřelé! Skončil ve vyšetřovcí vazbě, rok ho týrali tak, že to srovnával s koncentrákem. Byl by prý nakonec podepsal i vlastní popravu! Nicméně přišel soud a soudkyně obžalobu smetla ze stolu jako nesmysl. No ona už ta nejhorší doba končila. Pak byl bez možnosti zaměstnání, už dříve si koupili s maminkou jen malý domek v dost špatném stavu v osadě mezi Přízřenicemi a Modřicemi. Pracoval v Modřicích na dráze a podobně. Nic moc. Maminka si přivydělávala ve Frutě. Když byl tatínek ve vyšetřovací vazbě, zůstala maminka sama s třemi malými dětmi, bez jakékoliv pomoci! Já si na tu dobu už trochu pamatuji, jak jsme tu jako děti pomáhali na poli a podobně. Doba se měnila, nakonec organizace tzv. španěláků, pomohla tatínkovi najít místo v Brně v tehdejší vládní vile v Pisárkách. Jde o vilu Stiassni, v poslední době hodně zmiňovanou. Užil jsem si ve velké zahradě krásné dětství, byl tam bazén, hřiště, rostly tam houby a spousta ovoce a ořechů. Naučil jsem se jako kluk zabíjet a stahovat králíky, střílet ze vzduchovky a pod. Ale nejde zde o mě, ale o tatínka. Zde konečně uplatnil svou kvalifikaci.

Měl vždycky svoje názory na to co, se děje, vzpomínal na minulost a vyhodnocoval dění. Žádný fanatik, o politiku se zajímal a ze zkušenosti si nedělal žádné iluse ani o Západě. A myslím, že měl pravdu. Moc na něj vzpomínám. Vzhledem jsem na něj velmi podobný, podědil jsem však i nemoci. Rád bych věděl, co by si myslel o dnešním dění. Ještě bych zmínil tzv. komunistické prověrky po roce 1968. Maminku vyloučili z KSČ jako naprosto lhostejnou, která nechodí ani na schůze. Tatínka nikdo neprověřoval, jako předválečný člen strany byl považován za spolehlivého bez prověřování. Jak to bylo ve skutečnosti, vím už jenom já! Takže končím s tím, že jednoduché posuzování tehdejšího dění je k ničemu. Byla to složitá doba.

V sobotu odpoledne jsem z Ivanovic n. H. jel zase do bytu na Francouzské. Čeká mě v pondělí nějaké zdravotní vyšetření, jinak toho mám více, takže jedu dříve.

O mém zdravotním stavu a vzpomínkách při pohledu na televizi

A nyní něco o mě. Když jsem před pár dny jel s manželkou do Brna, cítil jsem se dobře. Jak jsem stál u dveří, chytlo mě zvracení a veškerý vypitý čaj byl na zemi. Ještě že jsem nic nejedl. V Brně jsme jeli do Masarykova onkologického ústavu na  rozhodující závěrečné vyšetření. Ani nevím, jak přesně se to oddělení jmenovalo, ale vyšetření PET-CT. Také jsem se cítil dobře, ale jak jsem vystoupil z trolejbusu, chytlo mě dávení žaludku. Ještě že v něm nic nebylo. Uvědomil jsem si, že to všechno souvisí s ránem, kdy mi bývá vždy špatně a stáním na vlastníh nohou. Při jakémkoliv sezení či ležení nic. To jsem uplatnil po návratu do Ivanovic. Už jsem skutečně nezvracel. Definitivní výsledky vyšetření se dozvím příští týden. Cítím se nyní trochu lépe a mohu doma pracovat se skenerem a trochu si přivydělat, což potřebuji a jakkoliv je to někdy obtížné, jsem tomu rád.

V neděli jsem sledoval pořad o roku 1968. Proti tomu jsem nic neměl, vím že celý národ až na výjímečné jednotlivce, ať komunisté či kdokoliv jiný nesouhlasil se sovětskou okupací a všichni se stavěli proti. To trvalo asi rok. Pak komunisté vylučovali na schůzích členy, kteří nezaváhali a nesouhlasili se sovětským obsazením země. Mnozí si však spočítali, co je jim bližší, nebo spíš se báli postihu svého i celé rodiny, což zdaleka nebylo tak hrozné, jak se nyní vykládá a váhavě souhlasili. Někteří ovšem patřili mezi tvrdé komunistické jádro a sledovali ostatní. I ti režimu neoblíbení si však často našli zadní vrátka ke studiím a nějak dálkově vystudovali některé obory. Měli jsme se však materiálně dobře, to že nemůžeme cestovat na Západ či kupovat luxusní zboží ze Západu, jak jsme si mysleli, jsme brali jako velký nedostatek režimu. Církve byly státem placené, jen část kněží musela formálně být členy takových organizaci, jako byla Pacem in Teris, nebo jak se jmenovala. Ve městech se nikdo nemusel bát, když jde do kostela, to vím z vlastní zkušenosti. Na maloměstě, kde se lidé navzájem znali, to mohlo být horší. Potom nastala doba Charty 77. Nikdo nevěděl, o co běží, ale stát vyžadoval na pracovištích schvalování rezolucí odsuzujících Chartu 77. Západní sponzoři si vybrali jako svou osobnost, která bude čelem opozice, Václava Havla. Údajný dramatik sesmolil jakési směšné hry, které dnes nikdo nezná a nehraje, ale on je představován jako úžasný dramatik. Na Západě se vybíralo na Chartu 77, peníze dostalo pár vyvolenců, kteří pořádali alkoholické orgie –  jako V. Havel na svém Hrádečku. Takzvaná demonstrace studentů koncem roku 1989 byla pochod organizovaný režimní organizací Socialistický svaz mládeže a hlavní účastníci byla prominentní mládež studující exkluzivní vysoké školy a pod. Demonstrace dospěla do města, kde čekala policie. Demonstranti na ně pokřikovali, ale policisté nijak zvlášť nezasáhli. Pár lidí odvlekli na výslech, to se potom zveličovalo jako policejní masakr. Stačí se podívat na záběry ze Západu, co to jsou policejní masakry. Václav Havel netušil, že se něco děje, dovlekli ho z Hrádečku do vznikajícího Občanského fóra a organizovali rozhovory s KSČ a podobně, dělili si budoucí funkce... Bylo jasné že režim končí, vyvolencem na presidenta byl V. Havel. Poněvadž on ani jeho kamarádíčci nebyli schopni stát řídit, vybrali si představitele tvrdého jádra režimu Mariana Čalfu, který jim ochotně sloužil. Hlavně že západní sponzoři mu udělovali všelijaké vysoké ceny a představovali ve sdělovadlech ho jako úžasnou osobnost našeho národa. Vzpomínám si, jak V. Havel jako president řekl, že chce být presidentem do řádných voleb, ale jak byl zvolen, tak se funkce za žádnou cenu nevzdával a hned tvrdil, že chce kandidovat na presidenta nadále. Raději zavřeli tehdejšího populárního politika a poslance M. Sládka, jen aby byl zase zvolen. Jednou cestoval jako president do Brna. Pamatuji si na ten obrovský doprovod aut, proti kterému byli komunisté žabaři. Zíral jsem na to tehdy s úžasem. Havel přijel, odmítl se sejít s přestaviteli krajského národního výboru jako pozůstatku minulosti a odcestoval do cikánské hospody. Vím, kde se nachází, ale nepamatuji si jméno ulice. Tam se opil tak řádně, že se poblil, a tak ho dopravovali zpět do Prahy. Toto vím od svého švagra, který nastoupil na KNV na Výbor lidové kontroly po roce 1989. Byl jeho postojem zklamán a pak měl ve spolupráci s policií na starosti presidentovu bezpečnost. No, myslím, že už to stačilo. co jsem napsal, a pokud někdo nadává na komunisty, že je nezakázali, měl by vědět, kdo za tím skutečně stál a že je takové lamentování dnes zbytečné.

Z poslední doby

V poslední době jsem pobýval v Ivanovicích na Hané a částečně v Brně na Francouzské. To souviselo s návstěvami nemocnice a bude to pokračovat. Dodělal jsem také domácí práci scanováním. Šlo to těžko, ale musím si něco přivydělat. Poslouchal jsem kratičký pořad, myslím na rádiu Čas, kam volali posluchači a stěžovali si na důchodce, jak je obtěžují v supermarketech i jinde. Ano do jisté míry to chápu, ale chtěl bych všem říci, že budou-li mít štěstí, jednou z nich také budou důchodci, lidé s malým příjmem, velkým vydáním za léky a hledající každou úsporu. Důchodci jsou staří, neatraktivní, pomalí... Dnes máme kult mládí, i Karel Got zpívá ...jen mládí, nikdy stáří... sám je dnes přitom kmet. Jenže on je populární zpěvák stále a na supermarkety má lidi, kteří pro něho nakupují a pracují, takže to není typický příklad. Chtělo by to, když nic jiného, trochu tolerance a pochopení... Jak čtu, vláda chce přidat na důchodech a dost. Jenže jde na to chytře, aby to tolik nestálo, týká se to jen těch nejstarších nad 85 let. Snad se i my ostatní něčeho dočkáme. 

Když jedu vlakem do Brna či naopak do Ivanovic n. H. přes Vyškov, vidím nakládání celých vlaků dřeva do aut. V TV jsem viděl zprávu, že se dřevo bude nyní vozit do Číny. No to je úžasné. Místo abychom dřevo zpracovali a vyvezli nějaké hotové výrobky, tak vozíme kmeny přes půl zeměkoule. Jsou si toho vědomi, ale nic s tím nedělají. 

Ve vlaku jsem četl v Katolických novinách zprávu o řeckokatolické církvi na východě. Stěžovali si, jak jim Stalin ubližoval a jak usilují o vrácení majetku. No, on existuje i jiný pohled. Proč katolická církev zakládala řeckokatolickou církev na východě? Aby likvidovala pravoslavnou církev. Nezatěžovali se zakládáním katolických farností na východě, asi by s tím moc neuspěli, jednodušší a efektivnější se jim ukázalo zakládat řeckokatolickou církev, která má stejné bohoslužby jako pravoslavná církev, jen podřízenost spadala pod Řím. Podřízenost běžný věřící celkem nevnímal, zato stejnou bohoslužbu přijímal. Takže se řeckokatolická církev velice rozvíjela, aniž by deklarovala svůj skutečný plán.

Sleduji také zprávy o H-Systému. Je to lumpárna takhle ožebračit důvěřivé lidi, kteří si chtěli zajistit bydlení. Proč by měli být takhle okradeni? Nebo proč by to měl platit stát? – jak jsem slyšel. To jsme my všichni a platilo by se to z našich daní a z výdajů na různé potřebné věci. Mají to zaplatit ti, kdo to zavinili. Jedině ti nesou vinu!

Na Pražském hradě za účasti presidenta spálili hasiči na otevřeném ohništi červené trenýrky, které jistí chytráci vyvěsili na Hrad a tak vylepšili jeho pověst i vzhled. Nyní přišlo anonymní udání na Hrad, že spálením červených trenýrek poškozují ovzduší. Opravdu úžasný, geniální zákon, jehož uplatnění se skvěle uplatnilo.

Zase na Francouzské

Před pár dny jsem jel do nemocnice na Žlutém kopci a pak do Bohunic. Bylo mi dobře. Kontrola krku byla optimistická, skutečně vypadá dobře. Pak jsem zavítal do mBank u hlavního nádraží. Stěžoval jsem si na nemožnost odeslat platbu do Equa Bank. Pracovník to řešil se mnou, částečně musel odbíhat k jiným návštěvám. Přesvědčil jsem se o tom, jak bezpoplatková banka přichází snadno k penězům. Takřka nepřetržitě jsem telefonoval z tamního telefonu na dobře placenou mLink. Problém byl nakonec vyřešen, ale jen mě utvrdil v odhodlání změnit banku. – Do Brna za mnou přijela manželka. Také měla svoje záležitosti, jinak jsme spolu v bytě. – Později mi otekla část krku, což mě znepokojilo. Zašel jsem do Bohunic, tam mi to prověřili a konstatovali, že jde o otok, nikoliv o vznik něčeho jiného. Uklidněn jsem se vrátil domů.

Nyní jsem opět na Francouzské. Jel jsem vlakem až v sobotu večer. V neděli jsem si zašel do evagelického kostelíčka, pak domů. Neměl jsem co dělat, sledoval jsem televizi. Nejdříve jsem zapnul Historii na ČT24. Nikdo mě nepřesvědčí, že slovenští cikáni z hnusných chatrčí na východním Slovensku, kteří byli dopraveni k nám už dříve, mají něco společného z nějakou cikánskou historií týkající se našich dřívějších dob. Nic mě jinak na tom nezaujalo. Následovaly informace a všelijaké reakce politiků k úmrtí tří českých vojáků v Afghanistanu. Žasl jsem nad těmi tlachy. Vojáci jdou dobrovolně do války, jsou to normální žoldáci. S tím museli počítat. Ve válce, i takové, se umírá, není čemu se divit. Takže tlachy o tom, že bojují proti terorismu, za naši bezpečnost a pod., jsou normální hlouposti. – Navštívil mě zdeTonda, manžel mé sestry.

Raději řeším své zdravotní problémy, které mě neopouštějí, chystám se na pondělní návštěvu psycholožky na Žlutém kopci. S sobotu jsem žádal e-mailem Moji ambulanci o zaslání e-receptu. Snad se ho v pondělí dočkám,