Errata

V příspěvku Perikola jsem jako příklad uvedl myšlenku ředitele divadla, kterou přečetla úřednice divadla před představením. Později jsem četl článek a hle, vidím, odkud pan ředitel svá moudra čerpal. Je vidět, že se vyzná. Bez dalšího komentáře uvádím citát z článku A. B. Bartoše o instituci B´nai B´rith: „Po Havlově smrti uvedl šéf ADL (Anti-Defamation League, Liga proti pomluvám): „Byl inspirativní postavou pro miliony lidí na celém světě, která důsledně projevovala sílu morálního vůdcovství. Bude všem scházet, napsal Abraham Foxman.“ Článek najdete třeba zde: B´nai B´rith 

Totéž se týká výroků V. Havla. Věděl jsem, že  výrok o pravdě a lásce, který v listopadových dnech 1989 použil bez uvedení jeho autora, patří Mahátma Gandhímu. Ale ani pojem humanitární bombardování, o kterém jsem se také zmínil, nevymyslel on. V rozhovoru pro francouzský Le Mond (29. 4. 1999) sice použil tento termín, ale sám to pak popřel – „Tento obskurní pojem jsem samozřejmě nejen nevymyslel, ale nikdy ani nepoužil a ani použít nemohl, neboť mám – troufám si tvrdit – vkus.“ vyjádřil se později Havel – pro deník MFD. Původ pojmu humanitární bombardování lze najít ve slovníku A. Hitlera před napadením Polska. Havlův přesný citát najdete v politické části tady: Václav Havel – Wikicitáty. Sami posuďte pravdivost vyhlašovaného guru s patentem na pravdu. Jeho klaka se už stará, aby tento samolibý, ješitný polovzdělanec přijetím zákona byl postaven vedle prvních presidentů republiky. Jsem také zvědav, s čím vším ještě vyrukují. Aspoň lidé zapomenou na hanebné zvýšení DPH a uklidněni budou poslouchat jiného vládního lumpa, jak jim vykládá, že péče o zdravotně postižené, staré lidi se má přesunout prý v jejich vlastním zájmu zpět do rodin, do běžného života. Inu, ušetřit se přece někde musí a lukrativní budovy ústavů, jako třeba ta moderně vybavená a upravená ústavu v Brně-Chrlicích, si jistě své zájemce, čekající na vhodnou chvíli, najdou. Typické je, že se šíří oficiální zprávy dementující záměr zrušení ústavů. To je však jen taktika. Veřejnost se uklidní, petice se psát nebudou a najednou budou ústavy prázdné. Stane se tak?

Vánoční

Vánoční období jsme prožili klidně, ani počasí nepřineslo nějaký vzruch. Mokro, místy mlha, teploty kolem nuly.  Nemám rád žádné svátky, pro mě je den jako den. Vánoce jsou mi zvlášť protivné svou obchodní atmosférou, která začíná již na podzim. Také je mi nesympatický zvyk dárků, s úžasem čtu zprávy, že se staří lidé zadluží jen proto, aby si drahým dárkem koupili přízeň mladých. Jsem rád, že vánoční období už skončilo. Konečně budou otevřeny prodejny a restaurace, budou fungovat úřady a divadla, začne normální život. V pondělí už byla tržiště ve středu města z větší části opuštěna. Někteří trhovci lamentovali nad špatným prodejem, například keramiky, zato prodejci občerstvení si prý vedli lépe.

O smaženého kapra nestojím, cukroví nejím. Nicméně bylo tak pěkné, že jsem ochutnal marokánky a koule z mletých ořechů, čokolády a kdovíčeho ještě.

Eva si vzala domů na svátky maminku z domova pro seniory. Ta ač téměř devadesátiletá si vyjela si tramvají sama do města, zašla si na mši, prohlédla si trhy s nabídkou zboží i programů a kostely s betlémy... Po návratu spokojeně vyprávěla, jak se jí to líbilo. O svátcích Eva zpívala v kostelním sboru. Na půlnoční mši do Zábrdovic jsem ji z důvodu bezpečnosti doprovodil. Zatímco odešla na kůr, setrval jsem v chrámu a zúčastnil se obřadu, i když jsem k tomu lhostejný. Po mši mi potvrdila mé dojmy, když popsala, jak se regenschori snažil o patřičné tempo, ale hostující hudebníci si ho nevšímali a hráli pomalu po svém. Myslím, že když dostali zaplaceno, měli by se více snažit. Ovšem regenschori by si snad mohl zjednat větší respekt. Konečně kdyby se ředitel kůru spokojil jen s varhanním doprovodem, udělal by lépe. Dobrý varhaník takový mdlý orchestrální doprovod, jaký jsem poslouchal, ve výsledném efektu předčí.

Perikola

Ve středu jsme zašli do Janáčkova divadla. Lístek jsem měl koupený už dříve, využil jsem objednávky přes internet. Cena lístku se mi zdála na dnešní poměry nezvykle nízká, brzy jsem zjistil, že šlo o veřejnou generální zkoušku. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Průběh představení se však příliš nelišil od jiných uvedení. Na programu byla klasická opereta Perikola od J. Offenbacha. To mě zaujalo, nikdy jsem se s ní na jevišti neshledal, ačkoliv hudebně ji znám skoro celou už dlouho a mám ji rád. Název Perikola nám byl nejasný až do samého závěru, kdy byla hlavní hrdinka Kamila spíš posměšně nazvána po papouškovi Perikola. Scéna byla moderní, ale celkem nápaditá a přijatelná. Ocenil jsem text libreta běžící na displayi nad scénou. Děj není nejvýraznější, hudebně je to rozhodně lepší záležitost. Nicméně poradili si s tím slušně. Osobně lituji toho, že zde byl zrušen samostatný soubor operety. Pokud si na něj dobře pamatuji, dali by takové inscenaci lepší šmrnc než operní soubor. Závěr vyzníval dost aktuálně, když děj vyústil ve státní převrat, garda dostala k jeho provedení za úkol verzi samet. Byla vyhlášena republika. Prvním činem presidenta bylo zrušení baletu a založení opery. Ve finále zpívali jakýsi ironický chvalozpěv na kulturní vládu, která pečuje o operu a vychvalovali operu jako umění. Jistě je známo, s jakými existenčními problémy se setkává v současnosti brněnská opera. Nezvyklým činem bylo hlasování diváků. V průběhu přestávky mohli ve foyer vhazovat jakési žetony do válcovitých nádob na váze, každá symbolizovala jiné vyústění děje. Já jsem se toho nezúčastnil. Myslím, že hlasování nic nezměnilo. Nemohu nezmínit ani počátek představení. Před oponu vešla zřejmě nějaká úřednice divadla a s několika přeřeknutími mdle přečetla výtvor pana ředitele. K čemu jinému než k nebožtíku V. Havlovi. Byla to opravdu přehlídka důvtipu, například bylo řečeno, že Havel svými myšlenkami ovlivnil miliony lidí na celém světě, bla bla bla, jedna mantra za druhou. Na závěr vyzvala diváky, aby povstali a vzdali zesnulému géniovi čest minutou ticha. My jsme zůstali sedět. Ani mě nenapadne, abych se do toho veřejného blbnutí jakkoli zapojoval. – Oficiální informace k představení jsou zde.

Ve středu poprvé výrazně sněžilo, přes den se ale oteplilo a sníh tál. Hned ráno jsem na aktualne.cz četl, že se jeho redakce zapojuje do havlovské piety tím, že ruší diskusi pod články. To je opravdu přiměřené uctění člověka, kterého vyhlašuji za guru demokracie a svobody. Rozhodl jsem se, že do konce týdne vůbec nebudu číst žádné zpravodajství, nebudu sledovat zprávy v televizi ani v rádiu, dokud s těmi pitomostmi nepřestanou.

Místo toho se věnuji údržbě powerbooku a jeho baterií - reset PRAM a NVRAM, SMC reset a kalibrace baterií, deaktivování widgetů a aplikací spouštějích se při zapnutí, kontrola disku a oprava přístupových práv... Činnost zabere více hodin, výsledek vede ke zrychlení laptopu a polepšení baterií. Také se více věnuji domácnosti a zajdu si někam v klidu na pivko.

Dementia triumphans

Jako obvykle pročítám zprávy a blogy na internetu. Nevycházím z údivu. Snad každý má potřebu vyjádřit se k úmrtí soukromého důchodce V. Havla. V Hradci Králové chtějí přejmenovat náměstí po nebožtíkovi. V Praze zase jistý klan pléduje pro přejmenování ruzyňského letiště po V. Havlovi. Tetička socioložka J. Šiklová stejně jako zodpovědný pan premiér P. Nečas tvrdí, že Havel má být řazen co do významu a poct vedle TGM. Vláda vyhlašuje třídenní smutek. Ruší se společenské události a kulturní pořady. Jsou vystavovány kondolenční listiny, které lidé mohou chodit podpisovat. Lidé hromadně, stádně zapalují na náměstích svíčky. Proč? Je to směšné a hloupé a nechápu, proč takto všichni blbnou. Asi je to nějaká lidská potřeba, kterou mohou objasnit spíš psychologové a sociologové, pokud ovšem sami jsou nad věcí. Když se reportéři ptají nějakého občana, čeho si váží na odkazu V. Havla, zazní jen velmi stručné prázdné a nicotné fráze. Kde nic není, ani čert nebere. Pamatuji si, že když kdysi zemřel sovětský vůdce L. Brežněv, chodila po pracovišti sekretářka a předkládala list papíru k podpisu, měl se stát součástí kondolenčních listin. Bylo to také pěkně stupidní. Odmítl jsem to tehdy podepsat, podívala se na mě s úžasem, ale nic se nestalo. Dříve jsem si myslil, že většina lidí jsou kariéristé, kteří melou to svoje poplatné době, aby se prosadili, aby na sebe upozornili. Ono to asi nebude tak jednoznačné. Lidé jsou namnoze jednodušší. Papouškují to, co momentálně platí, rádi se poslouchají a nabývají ve vlastních očích důležitosti. Dříve nebyl internet, uplatňovalo se to na schůzích, školeních, při aktualitách na pracovištích... a někteří lidé tam rádi a poplatně době hovořili. Prázdné dušičky. Dnes jich je také plno, lidé jsou pořád stejní. Sice mně nikdo nenutí nic k podpisu, ale všechny sdělovací prostředky slaví přímo havlovské orgie, lidé mladičcí i staří melou nesmysly a nezbývá než čekat, až to konečně vyšumí. O tom jsem přesvědčen, po nějaké době prostě zesnulý zmizí ze zorného pole veřejnosti. 

Trochu o počasí i jiném

Počasí o víkendu bylo zimně mírné, s pořádnou zimou jsme se v Brně letos ještě nesetkali. V pátek odpoledne byla Francouzská úplně zablokovaná auty, která jen postupně popojížděla kupředu. V souvislosti s blížícími se svátky zřejmě lidé vyjížděli ven z Brna. Vyšli jsem si v neděli pěšky z Okrouhlé do Nového Lískovce pro mléko k automatu, nazpět jsem raději sjeli autobusem. Ani tam na kopci jsem nezaznamenal horší počasí.

V neděli bylo oznámeno, že zemřel bývalý president Václav Havel. Není předmětem ani ambicí tohoto blogu se zabývat těmito věcmi. Zmiňuji se jen stručně proto, že jsme zavaleni spoustou neuvěřitelného blábolu o tomto člověku. Myslím, že přiměřenou charakteristiku napsal už dávno M. Dolejší ve své Analýze 17. listopadu: „Z bezvýznamného člověka a průměrného spisovatele Václava Havla vytvořila světová reklama nákladem cca 13 milionů US dolarů osobu, nazývanou světovým spisovatelem, králem filosofů, evropským politikem, největším žijícím humanistou atd.“  Pojem „humanitární bombardování“ je zřejmě jeho nejoriginálnější výrok. Ať si dnes plkají co chtějí, neznám, netuším nic, co by stálo za zmínku, leda něco pro zasmání. S kamarádem jsme si poč. r. 1990 prohlíželi fotografii zesnulého na koni. Mediální poradci se zjevně činili, chtěli navodit souvislost s TGM. Pohled to byl úžasný, i Kondelík na dřevěné kobyle by vypadal důstojněji. Dlouho jsme se tehdy smáli, fotografie ale rozšířena nebyla, asi poznali, že šlápli vedle. A ještě 17. listopadu 1989 ho museli narychlo sehnat a dovézt do Prahy, neměl o věci ponětí, ale dnes se tvrdí, že on stál v čele dění. Takto to napsal jeden čtenář v komentáři na internetu: „...znal jsem ho osobně ještě před Sametem, loutka, ubožák, neználek, opilec, blekota. Jestli takhle má vypadat světová „elita“, tak v tom případě jsem raději ten nejhorší plebejec...“ Docela výstižné. No, nechť si každý věří, čemu chce.

Vánoční trhy - propadák

Četl jsem zprávu o nedávném incidentu na vánočních trzích na náměstí Svobody, lépe na Velkém náměstí. Zrovna při produkci Ivy Bittové ve zdejším velkém stanu vjel na místo konání autem jeden trhovec, narušil program a způsobil škodu. Policie to vyšetřuje jako nehodu z nepozornosti, ale jinde jsem zaznamenal sdělení, že se stánkař vztekal kvůli nízkým tržbám. To mi připadne pravděpodobné. Sám jsem trhy několikrát prošel, ale neutratil jsem tam nic. Ceny jsou nehorázné. Skleničku sladké, slabě alkoholické bryndy pít za cca 40 Kč nepotřebuji. Loni jsem si tam ze zvědavosti koupil u stánku kousek tlačenky. Při rozbalení doma jsem zjistil, že polovinu tvoří čisté sádlo. Nic proti sádlu, ale zde to byl podvod. Měl to tak narafičeno, že jsem nic nezpozoroval. Takže se raději těmto prodejcům vyhýbám. Dal bych přednost tomu, kdyby se tyto trhy v centru Brna nekonaly.

Počátkem týdne jsem si objednal kávovar, kupodivu ve firmě, která prodává, tonery do tiskáren, baterie a papíry: Káva : Patrony,náplně,tonery a inkoust do tiskáren., Inkoustmonster. Zmíněné kávovary snad proto, že ze severních Čech, kde se firma nachází, to mají kousek do Německa a odtamtud si zřejmě nějak dovezli kávovary, ba i kávu. Jde o kapslový systém Philips Senseo, v Německu velmi populární. Proběhlo to rychle, peníze šly hned přes internetbanking, takže zásilka přišla také ihned, cenově to vyšlo ideálně. Kávové kapsle jsem jednak objednal také, nějaké byly přibaleny přímo k přístroji, také jsem objevil firmu ve středu Brna, kde kasple mohu kupovat citelně slevněné: brita, sodastream, senseo, tassimo, dolce gusto.

Nedělní vycházka podél Leskavy

Týden uběhl klidně, počasí sice zimní, ale nijak zvlášť chladné. V neděli odpoledne bylo dokonce docela příjemně, obloha jasná. Vyšli jsem si v Bohunicích směrem k železniční trati. Tam vede cestička mezi ploty, stezkou podél potoka Leskavy, pak jsme přešli most, přes železniční trať, pod viaduktem a zamířili do kopce k Moravanům. Potok je dost zanedbaný, zarostlý. Ocenili jsme občas pěkné zahrady, zato divoké skládky odpadu cestu hyzdí a dávají špatné vysvědčení zdejším lidem. Nedošli jsme daleko, brzy jsme se otočili. Eva spěchala domů, chtěla se věnovat vánočním přípravám.

Než jsme odešli na vycházku, sledoval jsem chvíli televizní debatu Otázky Václava Moravce. Profilovali se tam předseda sociální demokracie B. Sobotka a ministr zahraničí K. Schwarzenberg. Tématem byly poslední události týkající se Evropské unie. Sobotka se úlisně zaklínal EU, Schwarzenberg mu zdatně  sekundoval. Naprostá ztráta suverenity daná centrálním dohledem na státní rozpočty jednotlivých států je žádoucí, zaplatit 3, 5 miliardy eur, čili téměř 90 miliard Kč Mezinárodnímu měnovému fondu v souvislosti s připojením ke vznikající smlouvě na záchranu eura je asi maličkost. Kde se vezmou? Doma se provádí politika finančních škrtů ve všech rovinách, policie likviduje své činnosti a úřadovny, propouští personál. Městská i železniční doprava se zdražuje. O penzijní reformě a zdravotnictví se ani nezmiňuji. Máme zde i velký finanční tunel tzv. církevních restitucí, Baťovi potomci se hlásí o pět miliard, některé arbitráže zatím klidně spinkají, ale jistě se zavčas také uplatní. Nás obyčejné lidi čeká v příštím roce brutální zvýšení DPH, ceny už preventivně rostou nyní. Ale to páni zodpovědní politikové jaksi nezmiňují. Podle pana Sobotky nám to EU vlastně všechno vrátí v dotacích zpět. Opravdu? Tak proč ten cirkus s placením? Ať si ty finance zrovna nechají a dají do fondu přímo. Jenže ono to asi bude všechno jinak. Nikdo se nezmínil ani o funkci tohoto řešení. Čistě finanční operace zachrání ekonomiku? Nic než tisknutí peněz, půjčky, úroky...? Na otázku moderátora na možnost referenda se oba distancovali, každý jinak. Nejlépe ovšem ospalý pan Schwarzenberg. Nemá rád institut referenda a vůbec ho v této věci nedoporučuje. Lidé by nepochopili správně otázku a špatně by to dopadlo. No, v čem se to tlachání liší od tlachů demokratického centralismu blahé paměti?

O pivních speciálech a bydlení pro neplatiče

Hned v pondělí po poledni jsem zašel do restaurace Olymp na Durďákově ulici, mám to asi čtvrt hodiny pěšky.  Tam se v přízemí zde typické černopolní vily nachází restaurace Olymp. Na dveřích měli oznámení o jihlavském pivním speciálu Čertovské pivo. Takže jsem měl příležitost ho ochutnat. Je to 16° pivo se 7,1 % alkoholu, temně červené barvy způsobené přidáním výtažku z červených hroznů. Subjektivně se mi jevila chuť vyvážená s plnou, ale jemnou hořkostí, ovšem nijak zvlášť zajímavá. Hodnotil bych pivo spíš jako lepší průměr.

Další pivní nabídkou prosince je Adventní speciál, 15° pivo, které se vaří klasickým dvourmutovým dekokčním způsobem a zraje v klasickém ležáckém sklepě při teplotě 2 °C. Je připravováno pouze z domácích ingrediencí a je obzvláště dobře nachmelené. Vyznačuje se sametovou pěnou, zlatavou barvou a skvělým řízem. Tak to aspoň tvrdí vrchní sládek z pivovaru Velké Březno. Já jsem ho ochutnal v restauraci U kormidla na Kounicově ulici. Obsluhující slečna mi tvrdila, že je to Starobrno, ale to jsem jí nevěřil. Později nastoupil číšník a od toho jsem se dozvěděl, že Starobrno je pouze distributorem tohoto piva. Chuť byla plná, výrazná, podtržená příjemnou hořkostí. Hodnotím ho jako výborné pivo, které rád ochutnám znovu.

Dům na Francouzské 44 už se vyloupl z lešení, prodělal sympatickou úpravu. Stále je nepřístupný chodník před domem, ale zřejmě už brzy se dočká nových obyvatel. Kdopak to asi bude? Vedlejší dům číslo 42 je další adept na opravu. Okna v přízemí jsou zabedněná, vypadá dost sešle. Průchodem chodí obyvatelé do dvorního traktu, asi pavlačového, ten vypadá docela nově. Ovšem už jsem si přečetl, k čemu bude sloužit starý dům Francouzská 42, až ho opraví. Bude zde 35 bytů, to znamená, že asi přibude jedno či dvě podlaží, magistrát zde spustí pilotní program bydlení tzv. sociálně vyloučených lidí. Město vymyslelo jakýsi model bydlení ve třech stupních. V tzv. krizovém bydlení klient získá přechodné bydlení v pronajatém bytě – cílem je podchytit hlavně rodiny s nezaopatřenými dětmi, které nesplňují kritéria pro nájem v obecních bytech. Po dvou letech následuje tréninkové bydlení pro ty z nich, kteří se budou snažit sami vlastními silami stabilizovat svou situaci i rodinný rozpočet. Po dalších dvou letech ve třetím stupni mají možnost získat standardní integrované bydlení v obecních nájemních domech. Tedy shrnuto: pokud projdou úvodními dvěma stupni programu a mají splaceny veškeré závazky vůči městu, mohou začít normálně bydlet. Termín „sociálně vyloučení“ je typický newspeak. Z něho je jasné, o koho půjde, nemusím jmenovat. Tréninkové bydlení, to je paráda. A hned pak jistě přednostní přidělení městského bytu. Ještě by ty chudáčky sociálně vyloučené mohli úředníci vodit za ručičku na sociálku a zpět, aby bohaté sociální dávky správně využili. Kdybych já dlužil na nájemném, jestlipak by úředníci brali tolik ohledů? Zdroj informace je zde: Brno chystá chráněné bydlení Ovšem nic se tam nepíše o tom, co bude s těmi, kdo nebudou mít splněny závazky vůči městu, nebo kteří prostě v kterémkoli bodě lhůty neobstojí. Kam půjdou?

Co s domem hrůzy, čertovským pivem a Babišem?

Předminule jsem se zmínil o některých zdejších stavbách. I o bývalém cikánském domě ve Spolkové ulici 3. Nyní o něm informují i sdělovací prostředky. Má tam být zřízen dům pro sociální bydlení, tedy levné dočasné pobyty, dokud se takový člověk nedostane sám k něčemu lepšímu. Na to jsem zvědavý, pokud se to ovšem vůbec dozvím. Koho tam ubytují? Myslí si někdo, že člověk v tíživé sitaci za pár měsíců sežene slušné zaměstnání a přestěhuje se do bytu s normálním nájmem? Zvlášť pokud tam dají opět cikány. Ale to jsou jen domněnky. Snad to mají nějak promyšleno.

V sobotu za mlhavého a vlhkého dne jsem ve Starém Lískovci zašel do restaurace Amur. Eva jela za maminkou do domova pro seniory, já jsem se tedy uchýlil do restaurantu. Měli točit od počátku měsíce Čertovské pivo, jihlavský sváteční speciál. Dozvěděl jsem se pouze, že zatím k tomu nedošlo, takže jsem se spokojil v prázdné restauraci se starobrněnskou jedenáctkou. Jak vidím, připravují pivovary během roku stále nějaké speciály, tu lepší, tu horší, ale hodnocení je samozřejmě relativní. Na Čertovské pivo jsem velmi zvědavý. Zkusím to někde v příštím týdnu.

V poslední době více vzruchu způsobil podnikatel Andrej Babiš svou kritikou poměrů, promluvami na veřejnosti i založením sdružení ANO s politickou ambicí. Tím se nepochybně mnohým znelíbil a nedivím se menším či větším útokům proti němu. Jistě to sám předvídal, a proto na stránkách sdružení zveřejnil svůj podrobný životopis – na rozdíl od pánů Nečase, Topolánka a dalších, kteří cudně mlčí o své minulosti. Nynější největší útok na Babiše – zveřejnění dokumentu o jeho spolupráci s StB – mu jistě ublíží. Tato nálepka je dost odpudivá a ti, kdo moc nemyslí nebo nechtějí myslet, se s ní spokojí. Soudný člověk ale ví, že StB byla státní  výzvědná služba, taková, jaké mají i jiné státy. Jejím úkolem nebylo jen stíhat nepřátele režimu uvnitř státu, většina činnosti vedla ven a měla konkrétní cíle zisků pro stát. A o tom mluví sám Babiš v životopise. Pracoval v zahraničním obchodě a tam nepochybně musel pro státní tajnou službu podávat informace snad každý. Tím nic zlého neudělal. Ale informace ve sdělovacích prostředcích se podávají tak, jako by se spojením se jménem StB kdovíjak provinil a ušpinil. Každý farář, který vycestoval za minulého režimu na nějaký kongres, podával po návratu informace. No a co? Převolali ho, musel. Stačilo něco sdělit a hotovo. Samozřejmě se našli takoví, kteří byli aktivní více, než bylo nutno.

Internetové telefonování z iPhonu

Používám k telefonování wi-fi internetové připojení. K tomu je nezbytné uzavřít smlouvu s poskytovatelem služby. Já jsem zvolil firmu Fayn, jejíž tarify jsou celkem příznivé. Do mobilní sítě mám minutu za 3,29 Kč, do pevné sítě 0,53 Kč přes den, 0,29 Kč od 19 do 7 hodin, tarifikace je bohužel po minutách. Vlastní zařízení sestává jednak ze softwarového telefonu – takto je možno volat odkudkoliv, kde je nějaké wi-fi připojení, případně i přes kabel přímo. Jednou jsem si chtěl zavolat z restaurace, ale wi-fi bylo tak mizerné, že to nešlo. Obsluha mi nabídla zapojení kabelu přímo do laptopu. Pak jsem si vyřídil všechny hovory bez problému. Kvalita volání při příjmu na laptopu je dobrá, u volaného si často stěžovali na ozvěnu. Proto jsem si pořídil na doma další zařízení. Zvolil jsem přenosný telefon, koupil jsem levně v Alze Philips CD 150. Nabíjen je tužkovou baterií, jinak doma a v okolí funguje v dosahu wi-fi podobně jako mobilní telefon. V klidu spočívá v základnové stanici zapojené do zásuvky na elektřinu a dále propojené s drobným zařízením, VOIP bránou ATA 172 Welltech, do níž ústí kabel s internetem. Volám s tím i na mobilní telefony, protože je to levnější než můj Twist od T-Mobile. 

Nyní jsem se na stránkách Faynu dočetl, že internetové telefonování je možné i z mobilních telefonů, pokud jsou v dosahu wi-fi či mají možnost 3G sítě. Týká se to i iPhonů. Stáhl jsem si aplikaci zdarma Linphone. Nastavení je jednoduché. V iPhonu se vstoupí do Nastavení, vyhledá se aplikace Linphone. Tam jsou všechna nastavení – User Name (zde dáme telefonní číslo Fayn, bez mezer a bez převolby +420), Password (heslo, které má každý uživatel sítě Fayn), Proxy (sip3.fayn.cz) a Domain (tam dáme IP adresu, v případě  Faynu 213.168.165.13). Dále mám zaškrtnuté Outbound proxy a všechny kodeky, a Background mode. Při spuštění vlastní aplikace spatříte dole řádek: registration on sip3fayn.cz successful. To je signál, že nastavení proběhlo dobře. Nyní je možno volat. Volat je nutno bez předvolby +420 a bez mezer (při dělení čísel na trojice a podobně) jinak se to nepodaří. Volat mohu odevšad, kde se připojíme na wi-fi, kromě domácí sítě třeba na veřejné síti, v kavárně apod. Jiné sítě na to neužívám, nevyplatilo by se mi to. Při tomto nastavení už vlastně nepotřebuji pevnou linku ani VOIP bránu. Bohužel jsem to dříve neznal.

Dodatek: Jakmile se signál „usadil“, zjistil jsem, že výše zmíněná omezení neplatí. Čili ani mezery, ani předvolba. Chce to vyzkoušet. Z kavárny s vi-fi připojením jsem uspěl zatím jen částečně. Spodní řádek se Successfull se tam neobjevil, pouze sdělení Ready. Hovor na mobil sice prý proběhl, volaná strana však mluvila marně, neslyšel jsem. Budu dále zkoušet. Jinak hlasový signál doma je lepší než z pevné linky.

Co je zde nového

V sobotu bylo trochu příjemněji než předchozí den. V neděli zase mlha, že by se dala krájet. Ale počasí se vylepšilo a v pondělí bylo i slunečno. Mohli jsme si vyjít na delší vycházku. Přes tyto změny převládá chladné počasí. Co také na prahu prosince čekat? Tedy kromě sucha, musel jsem o víkendu zajet na hřbitov zalít stromečky, což je touto dobou nezvyklé.

Na Francouzské se stavební činnost přesouvá do interiérů. Například od rohového domu s ulicí Hvězdovou zmizelo lešení. Fasáda je zatím neřešená, zřejmě pracují uvnitř. Vždy jsem si toho domu všímal a říkal si, že je ho opuštěného škoda. Nyní dostal dvě patra navíc, což je pro rohový dům správné, zvláště když okolní domy ho převyšovaly. Jak to dopadne, uvidím asi na jaře. Původní dům byl starý, měl členitou fasádu, nová patra jsou strohá. Snad to architekt vymyslí dobře. Kousek níž směrem k Cejlu přibyl po levé straně hotel. Tak se po rekonstrukci proměnil jeden nájemní dům. Z chodníku je vidět luxusní interiér restaurace, sice osvětlený, ale zatím bez života. Netuším, jakému účelu může sloužit hotel takové kvality v těchto místech. Je ovšem pravda, že většina domů zde už září novotou po rekonstrukcích. Obrázek této ulice z konce minulého století se dnes hodně změnil k lepšímu. Informaci o hotelu najdete zde: Old Town Hotel, Brno. Končí také práce na domě Francouzská 44, o němž jsem se již dříve zmínil. Právě dokončují fasádu. 

Toto jsou pěkné obrázky. Být poslancem Evropského parlamentu je opravdu terno. Obrovský plat a relaxace.

Evropský chlívek spinká a zívá 

Toto video s titulky na téma Libye je velmi výstižné. Ve sdělovacích prostředcích se s takovými informacemi sotva setkáte.

http://www.youtube.com/watch?v=ht_k2RKAWGs

Zima je tady

Zmínil jsem se, že jsem si povšiml nadměrné prašnosti. Ostatně počasí i zprávy o něm a celkové situaci tomu také nasvědčovaly. Zpráva o ovzduší v Brně je zde: Automobily dusí Brňany. Děkujeme, pane primátore. Pokud jde o počasí v Brně, v úterý ráno padal poprvé sníh, i když jen trochu. Počasí je stále inverzní, chladné a nevlídné, dá se říci, že zima je tady. Tak nějak to bylo celý týden, v pátek ráno bylo úplně bílo, v noci pořádně sněžilo. V týdnu jsem moc ven nechodil, jen kvůli nezbytnostem. Proto jsem si venku ani ničeho nevšímal, a zveřejňuji jen pár odkazů z vlastní četby.

Nedávno jsem se zmínil o americkém presidentovi Kennedym. Nyní jsem našel pěkný článek na toto téma. Doporučuji přečíst: Proč musel Kennedy zemřít

A jste-li příznivci církevních restitucí, či naopak, rozhodně stojí za to přečíst toto: Peníze a církve.

A konečně výstižné a vtipné video. Na serveru se těžko hledalo, takže jsem ho raději stáhl, převedl do úsporného formátu pro smartphony a vylepšuji si jím blog. Podívejte se, nemám, co bych k tomu dodal.

Inverze a ochlazení o víkendu

V pátek bylo počasí přijatelné, docela teplo, ovšem stále zataženo a vlhko. Odpoledne jsme navštívili přátele Jožku a Lídu. Potěšilo nás, že vypadají dobře a jsou i dobré mysli, i zdravotně je to s nimi lepší. 

V sobotu odpoledne jsem si vyšel do restaurace Černý medvěd na Jakubském náměstí. Chlubí se nejstarším názvem po krčmě ze 17. století v Běhounské ulici. V nynějších prostorách jsou od roku 1925. Již dříve jsem si všiml, že nabízejí černé pivo Svijanská kněžna 13°, alkohohol 5,2 % , a to jsem chtěl ochutnat. V restauraci bylo prázdno. Je vidět, že  když je restaurací ve městě mnoho, tak to s návštěvností může váznout. Pivo mě příliš nezaujalo. Chuť byla na patře sice výrazná až svíravá, ale jaksi neúplná, na jazyku s mírnou hořkostí. Není špatné, ale ani takové, abych se k němu vracel.

V neděli se více ochladilo, obloha byla tmavá, přetrvává tzv. inverzní ráz počasí. Tedy nic příjemného, ostatně jsme na vycházku ani čas neměli. Spokojil jsem se s nákupem roční jízdenky na městskou dopravu. V neděli ji lze koupit na nádraží u pokladen komplexního odbavení, zřejmě v rámci systému IDS. Platil jsem ještě starou cenu 2700 Kč, od příštího roku jsou jízdenky zdražené na 2950 Kč.

Cikány v okolí vídávám různé. Nejčastěji černé Rumungry. Takový třeba tlačí jakousi rachotinu, pozůstatek kočárku. Slídivým zrakem sleduje ulici. Protože se zde hodně staví, stojí mu to za to. Tu spatří kus drátu či nějaký stavební železný odpad. Oči mu zasvítí a hop pro úlovek. A už pokračuje s nákladem dál. Sběrnu kovů, provozovanou soukmenovci, má při ruce na Hvězdové ulici. Občas zde zahlédnu i Olahy, ti jsou mi naprosto nesympatičtí. Pleti jsou světlejší, zpravidla módně nahastrošení, ženy často s dlouhými sukněmi, černá barva je jim nejmilejší. Nezřídka jsou ověšeni zlatem. Rozlišit obě skupiny je někdy obtížné. S Rumungrem se Olah nepaktuje. O to víc mě zaujal tento článek o cikánském podnikateli v Německu. Autor málem roní slzy, že takový nabob se nenajde i v Čechách a na Moravě. Já říkám: to by nám ještě scházelo. Článek je zde Cikánský multimiliardář.

Mluví-li se o EU a její měně, zpravidla to končí u tlachů o výkupu toxických dluhopisů a nezbytnosti finanční sanace bank. To vše vypadá bezvýchodně. Objevují se však i takovéto články: Německo se údajně připravuje opustit eurozónu, tiskne marky.

Svatomartinské pivo dobré

V pondělí přetrvávalo pěkné podzimní počasí. Mám ovšem dojem, že se zase značně zvýšila prašnost v ovzduší, což je patrné zejména v bytě. Dopoledne jsem zašel do zdravotní pojišťovny dokončit přihlášení. Odpoledne jsem se vyšel podívat po svatomartinském pivu. Kvůli nemoci jsem na to musel v příslušném termínu zapomenout, ale předpokládal jsem, že se bude čepovat více dní. Zašel jsem do restaurace U hada, která se nachází v prostoru před hlavním nádražím. Docela přijatelné místo k posezení. Pivo vaří ve Velkém Březně. Je třináctistupňové, světlé, zaznamenal jsem příjemnou plnou chuť s výraznou, ale jemnou hořkostí. Kdyby bylo podáno ke svatomartinské husičce, nemělo by to chybu.

V úterý se ve dvoře našeho domu pracovalo. Došlo k opravě a zvýšení plotu, takže cikáni snad mají se svými zájmy zde utrum. Dozvěděl jsem se, že přes víkend řádili v sousedním domě, který se dlouhodobě opravuje. Ukradli míchačku na beton, radiátory a další věci.

V Evropě máme zásadní personální změny. Jak jsem si přečetl, tak nový prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, nově jmenovaný italský premiér Mario Monti a nový řecký ministerský předseda Lukas Papadimos svorně prošli proslulou americkou investiční bankou Goldman Sachs. Raději si o tom přečtěte a udělejte vlastní názor, text je zde. Pokud máte rádi mořské ryby, jistě váš „potěší“ tento článek na stejném serveru Časovaná bomba.

O víkendu již v pořádku

Hned v pátek dopoledne jsme zašli do Zdravotní pojišťovny min. vnitra, nachází se na začátku Cejlu. Eva si přečetla blog a hned věděla, že za nového klienta jí pojišťovna dá odměnu. Na internetu jsme zjistili, že pátek je poslední den na uplatnění odměny, takže proto jsme šli tak brzo. Vyřídilo se to celkem rychle, odměna spočívá v proplacení účtů za zdravotnické prostředky, léčebné kúry, léky a doplňky výživy v ceně 1000 Kč. To stálo za využití.–Zdravotně už jsem se cítil lépe, takže cca hodinová vycházka mi prospěla. 

V neděli jsem definitivně skoncoval s ohledy, usoudil jsem, že již jsem zcela v pořádku. Po obědě jsme vyšli na dlouhý okruh po Bohunicích a Starém Lískovci. Počasí bylo příjemně slunečné, podzimních barev v přírodě stále dost. Po vycházce jsme byli docela unaveni. V neděli se mi také podařilo prodat televizor z Chvalkovic. Tam jsem ho koupil Evině mamince. Po návratu do Brna se však stal přebytečným. S odvozem mi autem pomohla Judita, dvacetikilovou TV odnesl její vnuk Ivo. Moc jim za to děkuji.

Zase tady máme zprávičku o radioaktivitě. Paní Drábová, ředitelka SÚJB, ujišťuje, že je to zdravotně nezávadné. Zpráva je tady: Drábová . Čekám jen, kdy ohlásí, že je to vlastně zdravé. V TV na ČT2 v pátek večer ukázali pořad Černobylský přírodopis. Opuštěné území, silně kontaminované, se nyní stalo domovem zvěře, která zde nikdy nežila. Přímo na torzu elektrárny hnízdí ptáci. Takže zdraví prospěšné? Vysvětlení film podává. Doporučuji pořad zhlédnout případně na internetu tady

Toto, prý kolující po internetu, upravili na serveru vasevec. Stojí to za přečtení:Několik vět 

Záznam spíš zdravotnický

Pan ministr Kocourek vysvětloval na brífingu ve středu své problematické záležitosti. Podle jeho slov lze soudit, že je čistý jako lilie. Vše ostatní byly prý čiré spekulace. Nejdřív nechtěl nic říci a tvrdil, že jsou to peníze matky. Nyní tvrdil zase, že jsou jeho, vydělané, rodinné, historické... Prý nechtěl rozkrýt hned citlivé body svého soukromí, tedy otázky rozvodu. Vlastně přiznal, že chtěl peníze uchránit před vyrovnáním s manželkou. Opravdu vzorný představitel. Plácal, byl velmi nejistý... Dostal čas na svou pohádku a nějak ho využil. Po tiskovce se od něho ostatní politici zjevně odvraceli. Později bylo oznámeno, že podal demisi.

Od pondělka mě sužuje nemoc, nejspíš nějaká chřipka. Únava, malátnost, bolesti těla, teplota... Nasadil jsem z domácích zásob Coldrex, horký nápoj, a Saridon, analgetikum a antipyretikum. Obojí zabralo dobře. Saridon jsem si kdysi pořídil na bolesti zubů, tehdy nezabral.

Ve čtvrtek odpoledne někdo klepal na dveře. Podíval jsem se, jakýsi podivný chlapík. A hned spustil, že zastupuje Vojenskou zdravotní pojišťovnu a ta se prý sloučí se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra. Hned mi nabízel přestup, že to za čtvrt hodinky bude hotovo. Všeobecná zdravotní pojišťovna je prý na tom moc špatně (ano, četl jsem, že mají finance na platby pouze na dva dny dopředu), lékaři prý odmítají její klienty, viz třeba zde. Poděkoval jsem mu se sdělením, že takhle mezi dveřmi to řešit nebudu, že se po tom musím podívat. Skutečně jsem našel informace o chystaném sloučení, třeba zde. Asi tuto změnu vezmu vážně.

Plyn unikal u bytu

Počasí v sobotu se nezměnilo, bylo zamračeno, zato v neděli bylo jasno a příjemně. Prošli jsme se po Bohunicích, po zastávce na Francouzské jsme pokračovali v procházce po Černých Polích a v Lužánkách až skoro do setmění. Celkem vlídné počasí jsme měli i v pondělí. 

Již delší dobu se mi zdálo, že v chodbě, z níž se vstupuje do bytů, cítím plyn. Nepřikládal jsem tomu větší význam, chodba nemá jiné větrání než dveře k výtahu. Pokud zůstanou zavřené, vzduch není nejsvěžejší. Sousedé také nic neříkali. Nicméně více návštěv konstatovalo, že cítí plyn. Tak jsem se v pondělí odhodlal zavolat do RWE na poruchovou službu firmy. Technici přijeli asi za hodinu a skutečně našli únik plynu od plynoměru k mému bytu. Dali se do práce, na závěr jeden z nich třímal v ruce velkou rezavou matici a vysvětloval mi, co tam zavinila. Mám prý bonus od RWE, nemusím nic platit. Tomu jsem se v duchu podivil. Je to přece jejich vedení a dalším ztrátám firmy jsem zabránil já svým upozorněním. No plyn už neuchází, o to mi šlo.

V pondělí odpoledne jsme si vyšli na procházku na přehradu. Z Bohunic jsme jeli autobusem do Bystrce, zde pěšky po stezce ke hrázi. Bylo sice slunečno, ale u řeky vál docela chladný vítr. Stromy v lese ještě nabízely k pohledu své barvy, podél řeky  jsou už opadané a smutně se tyčící se zbytky suchého listí.

Ve zprávách jsem čekal, jak pan ministr Martin Kocourek vysvětlí finanční zbohatnutí své matky o 16 milionů zrovna v době, kdy byl šéfem dozorčí rady firmy ČEZ. Kdyby to bylo jasné, jistě by odpověděl ihned nebo do druhého dne. Ale ono se to pořád odkládá, dostává stále další lhůty na vysvětlení. „Já také nevím, jak moje matka vychází s financemi,“ jeví porozumění Přemysl Sobotka, který by se rád stal presidentem. Děkuji pěkně, ani pana Kocourka, ani takového presidenta bych nechtěl. Jestli si v rodině neřeknou o mnohamilionových finančních záležitostech, tak je to víc než podivné, je to prostě lež. Pan Kocourek má prostě co nejdelší lhůtu, aby stvořil příběh a důkazy. Uvidíme, s čím vyrukuje na konci týdne. 

Smog nad Brnem

Počasí nebylo počátkem týdne příjemné, smog se vznášel nad městem, prý tentokrát to bylo stejné jako někde v Ostravě. Ve čtvrtek bylo docela jasno a vál vítr, takže s tzv. inverzí problém nebyl, ale v pátek jak by spadla na Brno deka. Mně to celkem nevadí, jen že je příliš tmavo. V Bohunicích, kde jsme byli na procházce, jako vždy vane vítr, je tam po stránce ovzduší daleko příjemněji než v centru města, přetíženém dopravou.

Před nějakou dobou jsem zde v blogu napsal něco o Amway. Protože produkty této firmy spokojeně používám, podivil jsem se na internetu mnohým podivným negativním výlevům. A začal jsem psát blog na téma Amway, kde popisuji to, co a jak používám. K nalezení je zde: amway.brno-positivne.

Tlachy ve sdělovacích prostředcích na téma Sýrie neberou konce. Nějakou objektivitu, hlasy různých stran a názorů po zkušenostech se sdělovacími prostředky nečekám. Proto mě zaujalo, že se přece jen někdo odhodlal napsat článek zcela odlišný, jistě i díky tomu, že má přímý kontakt přímo do místa dění. Článek je zde: Sýrie: o čem se nemluví  Jak to přesně v Sýrii je, ovšem netuším, jen pokud mohu, porovnávám informace. 

Každý den čtu o problémech Řecka, stále se kladou otázky, zda se kvůli němu rozpadne EU atd. Přiznávám se, že tomu nerozumím. Licituje se s přímo nepředstavitelnými částkami. Kde se nabraly? Přitom bilance zahraničního obchodu evropských států je prý vyrovnaná. To vše svědčí jednak o tom, že jde především o finanční hry a machinace, jednak že ty peníze jsou nepředstavitelné, tedy mimo realitu. A proč zrovna Řecko se stalo černou ovcí? Proč ho mají „zachraňovat“ ti, kdo mají dluhy ještě větší? Jak je na tom Japonsko, Německo, Francie, Británie a zvláště USA? Obamovi stačilo jen navýšit limit amerického dluhu – a jede se dál. Můžete pročítat tabulky, čísla se ale příliš liší, psané názory jsou také příliš různé. Pro mě je jako trvalá připomínka smrt amerického presidenta Kennedyho. Nic se nevyšetřilo. Ani nemohlo. Tento president chtěl udělat zásah do americké měny, chtěl vrátit státu ústavní právo vydávat peníze. Nepochybuji, že to byl důvod, proč přišel o život a proč se nic nevyšetřilo. Dokud se měny nejen evropských států nevymaní z chapadel nynějších vlastníků, nic se nezmění, nezlepší.

Na Dušičky

Z podzimního parku Domova seniorů na Kociánce

Počasí je podzimní a stále vhodné na vycházky. V pátek jsme se prošli po Pisárkách. Kolem Svratky se otvíraly pěkné výhledy na hru barev ve stromoví. Zašli jsme i k vile Stiassny, ale měli zavřeno. Pak jsme se ještě prošli po Hlinkách na Mendlovo náměstí. V neděli bylo počasí ještě příjemnější. Eva jela jako obvykle za maminkou na Kociánku, já jsem se uchýlil na chvíli do restaurace Pod kaštany. Už se sedí jen uvnitř. Na  parapetech oken tam měli aktuální dekorace s využitím napadaných kaštanů. Příjemně bylo i v neděli a zvláště v pondělí, kdy svítilo slunce. V úterý ráno spadla na Brno dušičková mlha, kolem deváté hodiny však se už vyjasnilo. U příležitosti svátku jsme zašli na hřbitov. Eva z různých podkladů za pomoci tavné pistole zhotovila několik pěkných věnečků na hroby.

Nejsem nedůtklivý či mrzutý člověk, přesto často s údivem hledím na chování malých dětí. V tramvaji se často vztekají a křičí a důrazně se něčeho dožadují Okamžitě si také sedají na sedadlo, v tom je ovšem rodiče a další podporují. Vzpomínám na svoje dětství. V autobuse či tramvaji jsem jako malý kluk ještě předškolního věku vždy stál a byl zticha. Dlouho do dospělosti jsem byl zvyklý ve veřejné dopravě stát a automaticky přenechávat místo starším. Něco takového je dnes sci-fi. Nechápu, že dnešní dítě nemůže deset minut v tramvaji klidně postát a držet se madla. Dospělé, nejen rodiče, jsem přirozeně respektoval a nenapadlo by mi se něčeho vztekle dožadovat, jak to dnes vidím velmi často. Pokud jsem chyboval, byl jsem trestán minimálně důrazným napomenutím. Hračky jsem jako dítě skoro žádné neměl. Čas jsem trávil venku, pořádali jsme klukovské výpravy do přírody i do pro nás tajemných cizích zahrad, hráli jsme hry, kuličky, fotbal, pozemní hokej, sáňkovali jsme, jezdili na tzv. kárách i na kolech, v partách jsme válčili, stříleli prakem, později i ze zapůjčené vzduchovky... Dostával jsem a četl hodně knih a chodil jsem do knihovny. Sladkosti nebyly běžné, naprosto se to nedá srovnat s dneškem. Dnes se děti ládují podřadnými cukrovinkovými blafy, viz tady, jichž jsou ovšem oproti dřívějšku plné obchody, a kazí si tak hromadně zdraví. Kouřit jsme jako kluci zkoušeli potají, skutečně až po maturitě, dnes desetiletí bafají jako staří mazáci a klidně drze žadoní cigaretu po dospělých. Pivo jsem pil také poprvé před maturitou. Dnes se už nezletilí bez  okolků trochu napijí, hospod je jako máku, jacíkoliv hosté jsou vítáni, pak se někde pozvrací na chodníku. O drogách ani nemluvím. Dnešní děti mi často připadají buď jako neurotické bačkory a padavky, trpí alergiemi, nadváhou, zkaženými zuby, viz třeba zde, nebo drzí až agresivní spratci, viz příklad zde. Nechci nic zjednodušovat, i dřív se octly některé děti na šikmé ploše, některé byly drzé, ba zkažené. Naopak dnes se také najdou slušné a šikovné děti. Jenže jsou nějak málo vidět.

Před státním svátkem

Jak informovaly sdělovací prostředky, ve středu to prý na vrcholné schůzce EU vypadalo jako v mafiánském filmu: nabídka, kterou nelze odmítnout – odpuštění poloviny dluhů Řecku. Po půlnoci se předáci unie postavili do dveří a řekli, že pokud banky tento krok neudělají dobrovolně, budou k tomu přinuceny. Takže dohodu mají. A věří někdo, že to vyřeší problémy Řecka i další? Jeden nejmenovaný přední evropský politik tuto dohodu nazval „pouhou náplastí na zející ránu“. Viz zde. „Odklad, nikoliv řešení“ je název dalšího článku, viz tady.

Euroval se pravděpodobně navýší z nedávno oznámených 780 miliard eur na několikanásobek, pro našince poněkud nepředstavitelná částka. Může odpovídat několika desítkám letošních státních rozpočtů republiky. 

Dluhy jsou prostě spláceny dalšími dluhy. A EU si pomáhá tím, že tiskne peníze podložené dluhopisy. Dluhový kolovrátek jako každý jiný ale jednoho dne dohraje a již nyní je jasné, kdo následky odnese nejvíce – obyčejní lidé. Můžeme jen odhadovat, kdy se tak stane a co to bude pro nás konkrétně znamenat. 

A další kontroverzní zpráva. Planeta již má sedm miliard obyvatel. Už se ozývají nářky, že je to příliš mnoho. Že by na to zabrala nějaká pořádná válka či aspoň nějaká smrtící nemoc z tajných laboratoří? Nejlépe asi obojí. Co jiného světové osobnosti a mocnosti mohou vymyslet? Zbraně i vakcíny se vyvíjejí a vyrábějí v obrovském objemu. Na sklad jistě ne.

V pátek máme 28. října, tedy státní svátek, vzpomíná se vznik republiky 1918. Já osobně takový svátek nepřijímám a nic svátečního necítím. Lituji konce monarchie, hanebného vyhnání Karla I., osobnosti nesrovnatelně lepší než tatíček Masaryk a jeho kumpán E. Beneš.

Zatím zataženo, nejen v počasí

Počasí o víkendu bylo podzimní, obloha zatažená, ale celkem teplo, aspoň u nás v Brně.

Před časem, přesně 21. srpna jsem se zmínil o autohavárii, jejíž obětí se stal Staňa, manžel Eviny dcery Veroniky. Byl již propuštěn domů, ale v pátek ráno byl nalezen ve stavu naprosté indispozice. Následoval rychlý transport do nemocnice. Domácí podezření, že jde o těžkou dietní chybu (má onemocnění jícnu a s dietou se nikdy netrápil) se nepotvrdilo, naopak bylo zjištěno mnohem horší postižení – protržená slezina. To se v nějaké míře stalo již při havárii, lékaři prý takovou věc zjistit nemohli. Nezbývá než čekat pět dní, tuto lhůtu určili lékaři jako kritickou.

Zataženo bylo i na počátku nového týdne. V úterý navíc vál silnější vítr, takže jsem na hřbitově jen s obtížemi zapálil svíčku. 

S tím, jak se mluví o řízeném bankrotu Řecka, se objevuje zase strašení občanů tímto jevem. Jedno strašení Řeckem jsme absolvovali před parlamentními volbami. Naivní lidé uvěřili a zvolili si „zodpovědnou“ vládu. Ta se zatím postarala o škrty a zdražování a zřejmě chtějí intenzivně pokračovat tímto směrem. A tak zase straší Řeckem, mají to na koho svést. Skutečný problém ale řešit nechtějí. A ten spočívá v nevybírání daní. Spousta podnikatelů vykazuje nulový zisk, spousta firem sídlí v daňových rájích, vládami zprivatizované a za babku prodané banky nyní vyvádějí svá aktiva do problematičtějších mateřských bank v zahraničí. Mizerné hospodaření a korupce je obvyklá věc. Například jsem četl, že projekt Izip, který přišel bratru na dvě miliardy, by mohl být klidně opuštěn.To je věru rozpočtová zodpovědnost. Potom tedy nejsou peníze a jediný, kdo je na ráně, je obyčejný občan, jehož je nutno oškubat co nejvíc. Jediný rozumný hlas slyším od Františka Čuby z legendárního ZD Slušovice: František Čuba: Nové zemědělství (3) Ale kdo je dnes ochoten mu naslouchat?

Významný americký ekonom Paul Craig Roberts (72) si zřejmě vzhledem ke svému věku již servítky nebere a bez okolků komentuje americký sen. Podobně i letitý autor blogu Z. Trinkewitz, který to zveřejnil. Zajímavý příspěvek je zde: Proizraelská politika 

Slavnostní mše v katedrále

Z přední části katedrály, kde jsou místa na židlích.
Vlevo vpředu požehnání sošek.

Ve čtvrtek se konala na brněnském Petrově, nyní se dá již říci, že již každoroční mše za blahoslaveného císaře Karla I. Habsbursko-Lotrinského a také u příležitosti 100. výročí jeho manželství se Zitou Bourbonsko-Parmskou. Organizační části se ujalo Sdružení monarchistů Brno. Účast v katedrále byla slušná. Tentokrát sice nepřišli žádní ostrostřelci v uniformách, ani slavnostně odění moravští rytíři, zato tam byl nepřehlédnutelný rakouský pár v typickém oděvu. Nesli sošku císařského páru, kterou pak kněz požehnal. Kázání d. p. ThLic. Petra Šikuly na téma císařského manželství, zvláště života císařovny Zity, bylo zajímavé. Narodila se 9. 5. 1892 v Itálii. Jmen měla samozřejmě celou řadu, první jméno Zita dostala po italské světici ze 13. století, označované za patronku služek. Byla nejstarší dcerou vévody Roberta z Parmy z jeho druhého manželství s portugalskou princeznou Marií Antonií. Kázání se zabývalo její výchovou. Život neprobíhal v bezstarostných radovánkách, naopak byla systematicky a náročně vzdělávána. Denní program začínal v 6 h ráno, následovala výuka odborných předmětů a jazyků, sport, tanec, manuální dovednosti, náboženství... Musela umět zejména řadu jazyků. Zachovaly se i její studijní výsledky, její učitelé ji hodnotili velmi přísně. Nejde zde o nějaký neživotný obrázek samé ctnosti, občas provedla něco méně ctihodného, například jako dítě prý nalila černý inkoust do svěcené vody a pak se bavila pozorováním, jak se to projeví na příchozích na mši. Žila v početné rodině včetně zdravotně postižených sourozenců, starala se o ně. Jednou ročně měla na starosti přípravu jídla a obsluhu celé rodiny u stolu, cca 30-40 lidí. Přijala za své věnovat se dobročinnosti nejen desetinou svých příjmů. Celý životopis císařovny včetně svatby s Karlem I. najdete například zde: Zita Bourbonsko-Parmská . Tyto osobnosti, připravované pečlivě výchovou i vzděláním na své životní poslání, tradice staletí, jíž se cítili zavázáni, jsou pro mě mnohem přesvědčivější než dnešní politici a můžeme jen litovat jejich ztráty.
Více obrázků z popsané události naleznete zde: Mše k uctění památky JCKV Karla I. a Zity 

Nedávno jsem se zmínil o podivném výběrovém řízení města Brna na zakázku tzv. strategie parkování. Byla vybrána ta suverénně nejdražší nabídka. Přes počáteční odmítání změny nakonec uznalo město nesmyslnost svého výsledku a řízení zrušilo. Více o tom zde: Město zrušilo kontroverzní zakázku. 

O Řecku jsem se nyní dočetl, že většina investorů čeká jeho bankrot v prvním čtvrtletí 2012. Také jsem se o něm zde zmiňoval. Takže jsem na vývoj situace opravdu zvědavý. Článek je zde: Většina investorů očekává bankrot.

Ve čtvrtek se také sdělovací prostředky zabývaly honem na M. Kaddáfího. Nakonec s uspokojením ohlásily jeho smrt a ukázaly patřičné obrázky. Ať si každý záležitost hodnotí, jak chce. Můj názor je, že ať byl diktátor jakýkoliv, lépe nyní Libyjcům nebude. Obrázky zběsilé soldatesky, která svého vítězství dosáhla jen v důsledku nepřetržité letecké a jiné podpory velmocí, mi připadly odpudivé. Zuřivý chlap mávající mačetou, naznačující podřezání krku a vypíchnutí očí není obrázkem bojovníka za svobodu. Diktátor, již opuštěný a zahnaný nepřetržitým bombardováním do primitivního úkrytu v podzemí, byl na místě zastřelen a jeho zkrvavené tělo „osvoboditelé“ vláčeli po okolí. Není to tak dlouho, co se s Kaddáfím kdekdo z evropských činitelů objímal a přátelsky si s ním plácal po ramenou, nyní jsou obrázky a promluvy úlisných evropských potentátů ušklebujících se nad „vítězstvím demokracie“ odpudivé a falešné.

Atentát v Sarajevu a Brno

Mimo jiné obstarávám internetovou stránku Sdružení monarchistů Brno. Nyní jsem dostal k uveřejnění pěknou zajímavost. Ještě jsem ji sám nevyzkoušel, ale hodlám tak někdy učinit (problém je zrovna v jedné z igrediencí - kde vzít čerstvé vejce?) Jde o způsob přípravy kávy pro císaře Františka Josefa. Naleznete ho zde: Císařská káva

Ve středu jsem absolvoval přednášku s videoprojekcí, pozvánka zde: Zveme na besedu. Nikdy předtím jsem o Leopoldu Lojkovi neslyšel. Nyní jsem vyslechl nástin jeho života a prohlížel si obrázky promítané na zeď. Bylo to velmi zajímavé. Pocházel ze západní Moravy, narodil se v Telči 1886, otec byl řezník, vyznáním evangelík. Osudový význam pro jeho život měla příhoda, ke které došlo na císařských manévrech u Velkého Meziříčí 1908. Prý se tam splašili koně a Lojka prý se při jejich zastavení vyznamenal odvahou. Jiný výklad to líčí prozaičtěji – prý spadl z koně a přehnali se přes něj jezdci jeho eskadrony. Koně na člověka nešlápnou, ale bez zranění se to neobešlo. Na přednášce bylo řečeno, že hrabě František Arnošt Harrach byl zaujat Lojkovou odvahou a vzal ho do svých služeb. Prozaičtější výklad praví, že se hrabě ujal zraněného muže, postiženého následky tohoto zranění. V hraběcích službách se naučil obsluhovat automobil a stal se hraběcím osobním řidičem olivově zeleného automobilu Gräf & Stift, takového rakousko-uherského RollsRoyce. Roku 1914 se konaly v okolí bosenského Sarajeva manévry, jichž se zúčastnil následník trůnu Fr. Ferdinand d'Este s chotí Sophií (či Žofií). Automobil dodal hrabě Harrach i s řidičem Lojkou. Z hotelu Bosna vyjeli na slavnostní cestu městem. Na nábřeží řeky Miljačky však vhodil do vozu granát anarchista Nedjelko Čabrinovič. Následník trůnu zareagoval rychle, granát vyhodil, řidič šlápl na plyn. Exploze nastala pod vozem doprovodu. Fr. Ferdinand nechal zastavit vůz, sám obhlédl situaci a zraněné nechal odvézt do nemocnice. Pak pokračoval k radnici. Odmítl zde oběd a spěchal do nemocnice za zraněnými. Na přednášce bylo řečeno, že si Lojka spletl cestu, a když byl na to upozorněn, zastavil v ulici Fr. Josefa, aby změnil trasu. Jiný výklad praví, že řidič o změně programu nevěděl a tím že vznikla ona zastávka. Nicméně to byla chvíle pro dalšího teroristu Gavrila Principa, který se tam zrovna nacházel. Byl zklamán nezdařeným prvním útokem a pochytáním útočníků policií. Nyní tedy využil nucené zastávky auta, vytáhl zbraň a vystřelil. Nic nepomohlo, že hrabě Harrach stál na stupátku vozu, aby následníka trůnu chránil vlastním tělem. Výstřely byly smrtelné pro arcivévodu i jeho ženu. Po atentátu byl Lojka pověřen odesláním telegramů – císaři Fr. Josefovi, německému císaři Vilému II. a dětem arcivévody. Po válce žil Lojka v Brně, provozoval hospodu na Vranovské ulici, snad číslo 19. Hostům se vychloubal různými známostmi a historkami. Z toho vznikla představa, že dostal 400 000 Kč od císaře Karla I., jehož prý zachraňoval někde při nočních toulkách. To je ovšem zjevně přitažené za vlasy. Ve skutečnosti se obracel Lojka na svého dřívějšího příznivce hraběte Harracha a od něj obdržel půjčku 7000 Kč, kterou velkorysý hrabě rodině později prominul. Po Lojkově smrti jeho žena pátrala ve finančních ústavech, zda tam nejsou po Lojkovi uložené ony velké peníze. Marně. Pohřben byl na Ůstředním hřbitově. Přednášející Mgr. Jiří Skoupý by rád vydal o Lojkovi nějakou brožuru a chtěl by dosáhnout obnovy jeho hrobu, což je prý reálné.

S počasím spokojenost, jinak...

O víkendu jsme měli docela pěkné počasí. Dopoledne chladno, později slunečno a příjemněji. Nicméně již typické podzimní klima. V neděli jsme šli na delší procházku vedoucí z Bohunic přes Nový i Starý Lískovec. Docela příjemná cesta. V pondělí kupodivu bylo počasí během dne ještě příjemnější. Prošli jsme se po Černých Polích, ulicemi i parkem, poseděli jsme v Simpson baru. – Už druhého června jsem se zmínil o rekonstrukci domu Francouzská 44. Od té doby se tam stále pracuje. Dům bude o patro vyšší. Pokud jdu kolem, musím vždy přejít na druhou stranu ulice. Ta je totiž rozkopaná asi do půlky šířky, v pondělí začali konečně zahazovat výkop v silnici. O sousedním domě jsem také dříve psal. Práce tam pokračují uvnitř, zřejmě jde o důkladnou rekonstrukci.

Ve zprávách jsou samé podivné věci. Připadám si, jako by nám snad vládli kriminálníci. Píše se opět o vyšetřování předražených dodávek služeb poskytovaných firmou ProMoPro státu během předsednictví v EU. Truchlivé čtení. Nejlépe to asi komentovala jedna čtenářka: „policie je obviní, soudy je obvinění zbaví. Očekáváte něco jiného?“ Na počátku 90. let vystupoval jako kandidát na presidenta republiky jistý Jiří Včelař Kotas. Tvářil se ctihodně a konzervativně. Dnes ho vyšetřuje policie kvůli kriminální činnosti prodeje falšovaných obrazů. Pěkná ubohost pana kandidáta. Dále policie vyšetřuje... ministra financí (!) z podezření přijetí obrovského úplatku. Týká se to povolení internetových kurzových sázek, za což měl údajně dostat od šéfa investiční skupiny Penta Marka Dospivy několik milionů. Neuvěřitelné! A korunu všemu nasazuje informace, že se prověřuje možnost úplatku při udělování presidentské milosti. Možná je to výmysl hysterické ženské. To není ode mne jen posměšná nadávka. Nejdříve brala úplatky, jak přišel trest, tak se prý psychicky zhroutila. Je podivné, že bývalá zaměstnankyně cizinecké policie, odsouzená za podvody, vůbec dostala tuto milost. Tvrdila pak, že jí byla koupena. Tzv. presidentské milosti jsou však špatný institut. Milosti uděloval dříve monarcha, který odvozoval svou autoritu a moc z Boží vůle. Takže to byla jakási prodloužená ruka Páně. Dnes samozřejmě nikdo nepředpokládá, že by nám president vládl z Boží milosti. Presidentská milost je tedy přežitek a nesmysl, lepší by byla nějaká možnost mimořádné právní opravy.

Ale co? Proč bychom se netěšili? Česká televize nabídne už 5. listopadu lidu možnost hlasovat o tom, který projekt seriálu se nakonec natočí. Takže o zábavu máme postaráno.

Nic dobrého nečekám

V úterý po rozpačitém dopoledni se vyjasnilo a bylo docela teplo. Někteří mladí lidé se objevovali oděni zcela letně. Brzy se však obloha zatáhla a večer pršelo. Odpoledne jsem se stavil v Rytířské krčmě. K mému překvapení tam seděl pán, kterému jsem prodal elektrokolo. Sdělil mi svoje dojmy a popsal vylepšení i nehody, které kolo potkaly. Baterie mu pořád dobře slouží, což mě po několika letech užívání překvapuje. 

Bavili jsme se i o obecných věcech. Zastával názor, že tzv. občanská společnost může dosáhnou změny poměrů ve společnosti. S tím já nesouhlasím, myslím, že takové spolky jsou dobré jen pro prosazení a uplatnění některých jednotlivců, pro získání pracovního místa, pro nějakou zájmovou činnost apod. Žádné větší možnosti nemají. Úplatky, korupce, to je mor, kterým je společnost prolezlá od nejvyšších pater až dolů. Zrovna čtu článek Policie zkoumá, zda lídři ODS nevěděli o černých penězích. Samozřejmě okamžitě mají variantu, že bývalý poradce bývalého ministra Knetig mohl jednat na vlastní pěst. A předáci strany hned vyprávějí, že nic o tom netuší, že pana Knetiga ani nikdy neviděli, bla bla bla... Já jsem také společensky činný - ale jen v občanském sdružení, tedy na té nejnižší možné rovině. Nemohu nic dělat na vlastní pěst, o všem se musíme dohodnout a najít shodu. Vše se probere na schůzi či e-mailem. Jsem zvědavý, zda se zůstane jen u vyprávění pohádek, či zda předhodí nějakého obětního beránka, nebo zda to prostě nechají usnout. Nic víc nečekám. Další den čtu, že brněnský magistrát úžasně vyhodnotil soutěž na zpracování tzv. strategie parkování. Vinou početní chyby vyhrála nejdražší nabídka. Rozdíl je 2,3 milionu proti 4,7 mil. Náhoda, opomenutí, či záměr? Nové řízení náměstek primátora a člen komise Robert Kotzian z ODS odmítl. Inu, vše bylo podle zákona a firmy se již seznámily s nabídkami konkurence. Vyhozené dva miliony? Maličkost! - Bývalá vedoucí znojemského majetkového odboru loni poukázala na nekalé praktiky na radnici. Hned nato byla odvolána z funkce a dnes se domáhá spravedlnosti soudně. Pak se někdo diví, proč lidé jsou raději zticha, ač leccos vidí.

Vůbec se nedivím, že USA něco podnikají proti Íránu, spíš té formě. Vyšli do světa s historkou, že se Íránci obrátili na mexický drogový kartel, aby ho požádali o likvidaci saúdského velvyslance Adela Al-Jubeira. USA hned vyrukovaly se svým obvyklým nálepkováním - mají prý nyní důkaz, že Írán je největší stát na světě, který podporuje terorismus. Íránci to odmítli s tím, že nemají důvod pro takové dětinské hry, ale protestovali i oficiálně. Mně osobně by zajímalo, proč by něco takového chtěli provést? Co by tím jako stát získali? Nepochybně vadí Írán Izraeli. V USA ovládají Židé nejen banky, ale i Hollywood, sdělovací prostředky a samozřejmě americké ministerstvo zahraničí. Možná toho bude v arabském světě ještě víc. Nic dobrého nečekám ani zde.

Podzim se ohlásil

V pátek 7. října nastal zlom v počasí, skončilo teplo. Dosud jsme si pěkných dní užili dostatečně. V tomto týdnu jsme si opět zajeli do Přízřenic, prošli jsem se tam kousek a sbírali ořechy. To už nyní zřejmě nebude možné. Z léta rovnýma nohama do zimy, hlásá titulek jednoho článku. V pátek nás na Francouzské navštívili přátelé Jožka a Lída, tak jsme si spolu popovídali. Měli v Černých Polích nějaké rodinné povinnosti, takže to sem neměli tentokrát daleko.

V pátek 9. září jsem psal o problémech s objednanou baterií do laptopu. Nyní konečně po reklamaci dorazila z Honkongu nová. Při nenáročném užívání mi napoprvé vydržela pět hodin. To je dobré. Jen se divím, že takovou věc musím dostat až z Asie.

Vracím se k minulé otázce z blogu, že nás asi něco čeká. Pátral jsem ve zpravodajství a komentářích. No, to co naznačoval v blogu uvedený článek, se samozřejmě nestalo. Nejen Německo, ale i Řecko musí zůstat v EU. Nic jiného jsem neobjevil. Všichni, kdo mají ve vedení Evropské unie moc, si přejí, aby eurozóna vydržela. Řecko prý alespoň do Vánoc nepadne. A pokud ano, tak v rámci jistě mírného uložení do záchranného Evropského fondu finanční stability. Je to politický postup, nikoli ekonomický a rozumný. Bez obav mohou být i velké evropské banky, zejména francouzské a německé. Lze se přece spolehnout na státní pokladny, že bohatnutí bank bez ohledu na jejich rizika a odpovědnost, morální hazard, říká se, bude hrazeno z peněz daňových poplatníků. Potvrdila to nejen německá kancléřka po skončení čtvrteční konference. Chudáčci banky prý nemají dostatečný kapitál. Evropská centrální banka jim také hned slíbila poskytnutí peněz za úrokovou sazbu ročně 1,5 % a navíc nakoupí dluhopisy za 40 mld eur, kryté vládními úvěry i peněžními toky z hypoték. Poradenská firma Ernst & Young připravila zprávu o stavu eurozóny – považuje řecký bankrot za nevyhnutelný. Jde prý jen o to, kdy nastane a jak se provede. Ve Zprávě o stavu unie, kterou předseda Evropské komise Barroso nedávno vydal, se samozřejmě možnost řeckého bankrotu zcela vylučuje: „Řecko je a zůstane členem eurozóny. Zřídil jsem pracovní skupinu pro Řecko.“  Opravdu nevídaná novinka – pracovní skupina, to jistě zabere.

Četl jsem i jiné myšlenky – ve prospěch eurozóny. Existuje prý  snaha o chaotický rozpad eura s úmyslem skoupit starý kontinent za výprodejní ceny, zničit euro a tím vdechnout nový život upadající britské libře. Stejně tak prý chtějí zničit euro jako možného konkurenta dolaru v roli světové rezervní měny pro oceňování ropy, aktivit mezinárodních úvěrových institucí a v dalších funkcích. Dolar je prý nyní tak slabý, že může přežít jedině po pádu všech alternativních měn. Pomocí úvěrových swapů, silou spekulačních horkých peněz a za pomoci zkorumpovaných ratingových agentur a prodejných masmédií byli anglo-američtí finančníci brzy schopni vytvořit velké umělé krize ve veřejných financích menších zemí Řecka, Portugalska a Irska. To jsou prý kořeny současné evropské krize – nikoliv lenost Řeků a Portugalců, nikoliv pohodlnost Francouzů, nikoliv neotesanost Němců... Co dodat? Zní to jako konspirace. Na všem může být trocha pravdy, pojetí EU je však zcela v souladu s uváděnými agresory. Změna EU ve prospěch její skutečné nezávislosti a lepšího života všech občanů, stejně tak pozice vlastní měny eura... by musela být tak radikální, že si to snad nelze ani konkrétně představit.

Co na nás chystají?

Starosta ze Suché Lozi, nynější politický činitel pan Gazdík vstoupil do politiky před časem rozpačitě. Venkovánek se otrkal a nyní se cítí jistý a nezřídka rozdává svá moudra, když už mu sdělovací prostředky jdou na ruku. Mne z toho zaujalo víc, ale zmíním zde jen jedno. Nechal se slyšet o možnosti zdanění tučných potravin. Nemá to z vlastní hlavy, takový nesmysl zavádějí v Dánsku. Například zdražují máslo! Hlavně že jsem nedávno četl článek o skandinávském výzkumu dokazujícím, že máslo vůbec není tak špatné, viz zde. Konzumenti i u nás by dle p. Gazdíka měli platit více, a tím se bude prosazovat zdravá výživa. Chudáci zemědělci, nepochybně jsou názorem toho blba nadšeni. Má opravdu přehled a rozumí i výživě! Oni tomu sice moc nerozumí ani studovaní lékaři, ale mudrlant ze Suché Lozi rozdává rozumy. Možná jsem ho však úplně nepochopil, není vyloučeno, že nejvíc ho nadchla možnost zdražování, jakéhokoliv. To je ta geniální myšlenka, o které, věřím, že jí rozumí. – Ale k původnímu tématu: kvalitní živočišný či rostlinný tuk je nezbytnou součástí výživy. Obezitu a zdravotní rizika sám o sobě nepůsobí. To vím z pouhé vlastní zkušenosti. Denně konzumuji slaninu, vepřové maso, vnitřnosti, sádlo, máslo, smetanu, vejce... ale vyhýbám se cukru a sladkostem, nepiju sladké nápoje, nejím ani rýži, brambory, chléb, pečivo, těstoviny, různé pochutiny jako chipsy apod. Tělesná váha je stabilně nízká, cholesterol v normě, cukry v krvi nepatrné. Zajímá-li to někoho, nechť pátrá po pojmu „optimální dieta“. 

V úterý koukám s úžasem do displaye laptopu. Něco se asi chystá na jiné úrovni. Na čtvrtek 6. října jsou do Berlína svolány měnové rozhovory ministrů financí Německa, Francie, dále předsedů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské centrální banky a OECD. Že by si chtěli jen zdvořilostně poklábosit? Těžko. Snad napoví tento článek: Něco velkého je zřejmě ve vzduchu. Uvidíme na konci týdne.

Svatováclavské pivo

Ve čtvrtek přetrvalo pěkné počasí, odpoledne zcela letní. Zašel jsem zakoupit e-cigarety pro Ivu a Verču. Dozvěděl jsem se, že obchůdek U Badyho na Grohově č. 19, kde jsem tyto věci nakupoval, není trafika, ale bude sloužit nějaké širší nabídce prodeje zboží, asi v souvislosti s internetem. Plný provoz prý nastane až od Nového roku. E-cigarety jsem doma prověřil, závadu jsem neshledal. – Na internetu jsem si po upozornění všiml článku v Lidových novinách: clanek  Jde o rozhovor s nynější hlavou habsburského rodu. Na stránkách Lidových novin je jen ukázka, takže jsem zašel koupit noviny do trafiky. Téma je rozvinuto skoro na celou stránku. 

Povšiml jsem si při vycházce, že v restaurantu Pod kaštany ještě nabízejí Svatováclavské pivo. Tomu jsem neodolal a zašel jsem ochutnat. Nebylo to ovšem pivo z Velkého Března, ale speciál z Černé Hory. Je to svrchně kvašené 13° pivo, při jehož výrobě se používá minimálně jedna polovina sladu připraveného z pšenice. Oficiálně sdělují, že je osvěžující kořeněnou a ovocnou chutí, světlou až slámovou barvou s neprůhledným zákalem, který způsobuje živá kultura rozptýlených pivovarských kvasinek, a příjemnou kvasnicovou vůní. Mělo opravdu bohatou pěnu, ale silný říz? To jsem si jaksi nevšiml. Popravdě mě příliš nenadchlo. Ještě mi zbývá někde ochutnat komeťácké modré pivo, to jsem zatím nikde nezahlédl.

Kalendářně máme dávno podzim, 1. října však vládlo letní počasí. Přímo vedro. O víkendu jsem doplnil fotografie z výletu na Radhošť. Jsou k vidění na webovém albu zcela dole zde. V neděli jsem konečně ochutnal Svatováclavské pivo z Velkého Března. Oficiálně: Spodně kvašené 21° pivo s výraznou, ale jemnou hořkostí dosaženou použitím českých aromatických a hořkých odrůd chmelu. Jedná se o velmi silné pivo s obsahem alkoholu 9,5  %, které zrálo v ležáckých sklepech pod dozorem našich sládků více než 100 dní. Díky zbytkovému neprokvašenému extraktu je toto sytě zlato-hnědé pivo charakteristické velmi vysokou plností a nasládlým dozníváním s alkoholovými tóny. Můj dojem: Tmavé pivo, výrazné, až ostré chuti s rozprostírající se a doznívající hořkostí na patře. Jako speciál povedené, chutné. Velmi silné, hodí se konzumovat jednu až dvě třídecilitrové sklenice i jen z chuťových důvodů, prostě stačí.

Výlet za Radegastem

Před sochou Radegasta

V úterý  setrvalo stále pěkné počasí. Odpoledne jsme jeli na návštěvu milých přátel Jožky a Lídy. I oni mají rozsáhlou rodinu, z toho jim vyplývají různé povinnosti, takže času moc nezbývá. Občas se takto sejdeme a trochu si popovídáme. Současně jsme přijali nabídku na společný výlet ve středu na Valašsko.

Na výlet jsme vyjeli asi v 9 hodin z místa jejich bydliště v Horních Heršpicích. Cestovali jsme přes Hulín, Holešov do Bystřice pod Hostýnem. Zde jsme se osvěžili v kavárně. Nápis u vchodu sděloval, že smetanu zásadně neužívají rostlinného původu, ale pravou, takže jsem si bez obav objednal Vídeňskou kávu. Po městě jsme se trošku prošli, je docela pěkné. Pak jsme jeli dále přes Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm na Pustevny. Zde jsme měli před očima velký mumraj. Už samo zaparkování se vleklo v koloně čekajících aut, musel se koupit kupon na celý den, i když jsme měli zájem jen o pár hodin parkování. Potom jsme se vydali hledat vhodnou restauraci. Zavrhli jsme hotel Tanečnica, kde v restauraci nebyla ani noha, a odešli jsme jinam. Museli jsme v plné restauraci dost dlouho čekat na obsloužení. Po obědě jsme pokračovali pěšky na Radhošť k soše boha Radegasta. Cesta vedla místy kamením a prachem, některé části byly vyasfaltovány či na nich byly položeny betonové panely. V obou směrech kráčelo procesí stejných zájemců jako my. Stovky lidí, kočárky s dětmi, psi na vodítkách, cyklisté na horských kolech... Často se ozývalo skuhrání menších dětí, které evidentně moc venku neběhají. Po delší pěší túře do kopce jsme dorazili na místo. Sochu jsem čekal větší, jinak mě nezklamala.  Vytvořil ji sochař Albín Polášek, žijící v USA. Roku 1930 ji věnoval tomuto kraji. Později bylo nutno nahradit ohrožený originál kopií. O tom se víc dočtete třeba zde. Všude kolem stály davy, děti i adoslescenti se na ni šplhali. Chvíli jsme tam setrvali, pak jsme pokračovali ještě kus dál na pěknou vyhlídku na obě strany. Vál tam však dost silný vítr. Po návratu na Pustevny jsme poseděli u šálku kávy a valašských frgálů (kromě mě, já to nejím) na venkovní zahrádce restaurace, pak jsme cestovali zpět do Brna trochu jinou cestou přes Hranice na Moravě. Cesta byla dlouhá, ale výlet se vydařil. Obrázky jsou ve webovém albu zde v dolní části.

Pár slov na téma e-cigareta

V neděli jsme měli krásné počasí, obloha bez mráčku, slunečno, teplo... Odpoledne jsme si vyjeli na vycházku do Přízřenic. V polích u Svratky v hustém porostu se nachází pár ořešáků, takže jsme si nasbírali trochu ořechů. Bohužel jak to bývá, ruce od této činnosti zčernaly a nic efektivního na zbavení se této „okrasy“ jsem nenalezl.

Toto téma o zemědělství a potravinách stojí opravdu za přečtení včetně diskuse, zvláště pokud si hodláte zakoupit kuře z Vodňan: článek

Asi před týdnem jsem zakoupil tzv. e-cigaretu. Nabídka přišla ze slevové internetové akce, cena opravdu minimální, takže jsem si řekl, že to zkusím. Jsem slabší kuřák, kouřil jsem dříve jemné cigarety s hřebíčkem a orientálními bylinkami. Taková zapálená cigareta příjemně provoněla byt. S brutálním zdražením produktu jsem přešel na relativně levné cigarety, mnohem hrubší než předchozí. – E-cigaretu mi poslali poštou. Nabil jsem baterii, vložil náplň a zkusil. Bohužel marně. Reklamoval jsem to a osobně jsem si vyzvedl novou e-cigaretu, nyní již funkční. Zkušenost je pozitivní. Vdechuje se nikoliv dým, ale pára, obsahující nikotin. Obsah nikotinu je podle volby. Je možno přecházet až do nulového obsahu. Tuto cigaretu si lze „zapálit“ kdekoliv, nikoho neobtěžuje, nevztahuje se na ni omezení jako na tabákové výrobky. Nemáte starost, co s nedopalkem, užíváte pouze tolik, na kolik máte chuť, kdežto zapálenou klasickou cigaretu prostě většinou vykouříte celou. Nejste cítit kouřem, zuby nežloutnou atd. V pondělí jsem e-cigaretu předvedl Verči a Ivě, Eviným dcerám, obě jsou určitě silnější kuřačky než já. Vzbudila jejich zájem, takže i když slevová akce skončila, mám příslib prodejce na další dvě za slevovou cenu. Vyjde je to určitě zdravotně i cenově výhodněji než klasická kuřácká vášeň. Podotýkám, že systémů e-cigaret je více. Lze je nalézt na internetu. Na chuť v ústech je třeba si zvyknout. V mém případě to bylo okamžité.

Podzim přichází

Až dosud jsme se těšili z babího léta. Celkem příjemně, lehký oděv, procházky... Najednou se ochladilo, obloha se zatáhla, v pondělí večer bouřka a liják, v úterý zataženo a chladno. Předpokládal jsem, že začíná skutečný podzim, ale koncem týdne bylo opět tepleji, ovšem je to přece jen jinak, i den se zkrátil. Astronomický podzim tento týden nastal.

Na Francouzské stále probíhají stavební práce, ulice je místy rozkopaná, některé domy se opravují. Rohový dům na křižovatce s Hvězdovou už má dvě patra navíc. Úplně ho to promění. Kdopak tam asi bude bydlet?

Ve středu ráno při cestě nakoupit jsem si všiml pootevřených dveří od domu. Někdo zapomněl... usoudil jsem. Při návratu jsem pochopil. Nebylo možno odemknout, klíč se v zámku nehnul. Po chvíli jsem zazvonil a poprosil o otevření sousedku. Doma jsem pak zatelefonoval na Domovní správu a požádal o návštěvu zámečníka. Přišel brzy, zámek je už funkční. – Na dvoře při našem domu roste krásný vysoký strom a každý rok dává slušnou úrodu ořechů té nejlepší kvality. Málokdy jsem viděl tak velké, krásné ořechy. Samozřejmě to budí zájem nájemníků. Pozoruji, jak to letos začíná. Kdo dřív přijde... Každý den tam někdo slídí. Já nebydlím v přízemí, tak se tam nehrnu.

Před rokem jsem se zúčastnil propagační cyklojízdy Brnem. Nyní již kolo nemám. Jel jsem však tramvají přes Moravské náměstí a viděl tam shromážděné cyklisty. Nic mimořádného. Dodatečně jsem se však dočetl, že bez komplikací to nebylo. Policejní zásah mi připadadá podivný. Více o tom zde: Propagační cyklojízdu zakončil policejní zásah.

Při čtení zpráv jsem narazil na tento článek Německo tají obří dluh  Jestli je to pravda, tak je vše o Evropě a Euru mnohem horší, než se běžně vykládá.

Něco o Amway

Bylo to někdy počátkem 90. let minulého století. Pozvali mě do Bulharského klubu na České ulici v Brně, ten již ovšem dávno neexistuje. Kdo ví, co se tam nyní nachází... V místnosti nás čekali dva pánové z Prahy ve společenském obleku a začali něco povídat o novém, úžasném způsobu obchodu se skvělým zbožím a mimořádném podnikání. Předvedli ukázku produktu L.O.C. Do rukou zamazaných černým krémem na boty pán stříkl trochu tekutiny, chvilku je mnul, potom je utřel do bílého kapesníku. Ruce byly čisté, kapesník černý. Do misky s čistou vodou vložil kapesník, trochu ho zde vypral a chvíli ponechal... nakonec ukázal čistý kapesník. Zíral jsem na to, nic takového jsem si nedovedl představit. Nicméně jejich výkladu jsem nerozuměl, nechápal jsem, co s tím dále. Odešel jsem předčasně, ovšem dojem z L.O.C. zůstal trvalý. O něco později jsem si ho koupil od prodejců, kteří se toho ujali, a efektivně jsem ho využíval. Při  tehdejších platech však byl nákup těchto produktů málo reálný, takže vše jaksi zaniklo. Podnikání tohoto typu (MLM) zde nikdo neznal. To se časem změnilo a dnes už se nikdo nediví produktům Avon či Oriflame, kdekdo se jejich distribucí zabývá a rád produkty užívá. Amway je něco podobného, ale asi lepšího. – Roky ubíhaly, vícekrát jsem si na skvělý produkt L.O.C. vzpomněl, ale nikde jsem se s Amway neshledal. Až nyní jsem opět zakoupil L.O.C., dokonce za nižší cenu než kdysi, a opět ho skvěle používám. Na internetu lze najít více diskusí o Amway, zarazily mě spousty negativních výlevů, ovšem spíš nadávek a invektiv. Kdopak za tím asi je? Konkurence? Nebo prostě papouškování nějakých názorů? Proč však se tomu vůbec věnují? Nevím. Jako oponenti se tam ozývají příznivci Amway a jejich sdělení jsou naopak konkrétní a logická. Firma Amway působí snad po celém světě, prosperuje i v nynějších obtížných časech. Její výrobky jsou ekologické, takže za to obdržela i nějakou cenu OSN, manažerům z Amway se dostalo různého ocenění a uplatnění i jinde. – Kontaktoval jsem jednoho diskutujícího, pozval mě k sobě a předvedl mi celý sortiment. Myslím, že ty skvělé produkty stojí za vyzkoušení a rozhodně se do toho pustím. Vysoké ceny? Ano. Ale nekupuji vodu ani plnidla jako v obvyklých pracích prášcích či čisticích prostředcích, ale koncentráty vynikajících vlastností. Stačí trochu počítat, ředit si je doma sám a hned nám může být jasněji.

O vycházkách a trošku i o vzdělání

I v pondělí trvalo krásné počasí. Odpoledne jsme si vyšli na procházku po Černých Polích. Přímo vedro jsme zaznamenali v úterý. Eva se snaží pomáhat rodině nejmladší dcery, aspoň hlídáním dětí a podobně. Jak jsem se zde zmínil, její manžel je po autohavárii v nemocnici. Bohužel nastaly komplikace, s kolenem se mu to zhoršilo, trpí bolestmi... Jejich celková rodinná situace tím také zhoršila. Ve středu se již obloha zatáhla a odpoledne pršelo.

Ve čtvrtek jsme jeli autobusem až do Olympie v Modřicích něco nakoupit. Celkem úspěšně až na to, že jsem nenašel otevřený stánek s kořením, na který mám z dřívějška dobré vzpomínky. Jízda bezplatným autobusem je rychlá a celkem v pohodě. Odpoledne jsme navštívili Evinu maminku v domově pro seniory na Kociánce a popřáli jí k svátku. Po procházce v tamějším pěkném parku jsme se dopravili do Staré Osady. Tam jsme se na chvíli usadili v restauraci před vysokými domy. Je tam krytá terasa, celkem příjemné místo k posezení. Pak jsme šli procházkou Zábrdovicemi, kolem Svitavy... až nastal čas, kdy Eva mohla odejít na zkoušku farního pěveckého sboru. Měla obavu z nízké účasti, ale zbytečnou, zpěváků se dostavila slušná řada.

Před nedávnem jsem se zmínil o tom, že našim mladým vědcům nabízí příležitosti Francie. Nyní čtu, že je stát láká zpět. Že by se naši činitelé nad problémem zamysleli? Zpráva je zde: cesko-laka-zpet-domu-mlade-vedce-nachystalo-pro-ne-temer-pul-miliardy-korun Ale s výdaji na vzdělání obecně je to dost ubohé, tak nevím:na-chvostu-zebricku-zemi-podle-vydaju-na-vzdelani Lékařů prý odešlo do zahraničí za lepším výdělkem letos také více i přes zvýšení platů. Argumentují například rozdílem nástupního platu po náročném studiu zde a v Německu. To je sice pravda, ale pokud je to tak, pak je nejvyšší čas zavést školné na vysokých školách. Proč bychom měli ze svých daní platit studium lidem, kteří hledí na vzdělání jen jako na svůj vlastní úspěch, který mohou zpeněžit kdekoliv jinde? Podporovat by se měli jen ti, co hodlají pracovat v našich institucích. Není to ovšem jednoduché, zkušenosti odjinud jsou také cenné. Ale od toho jsou zde zodpovědní činitelé, aby kvalitně stanovili pravidla.