Na závěr

Britská modrá Čiko mňouká na parapetu

Rozhodl jsem se, že ukončím tento skromný blog. Důvodů je více, ale v zásadě nemám motivaci psát více o ulici, není to prostě dostatečné téma. To ostatní, co se v blogu vyskytuje, je rovněž jen nějaký skromný ohlas na nějakou událost či informaci. Co jsem napsal, to jsem napsal, stačí to. Možná se časem pustím do něčeho jiného. Mám celkem čtyři blogy – dva již neaktivní, jeden speciální občasník a pak tento právě končící blog. Na závěr stručně popíšu dnešní dojem z ulice. Předsudky totiž ve veřejnosti nadále trvají, chtěl bych každého ujistit, že zbytečně. Tato ulice je velmi rozdílná od Cejlu či Bratislavské.

Na Francouzské bydlím zhruba jedenáct let. Za tu dobu se ulice dost proměnila. Z počátku nebyla žádná zvláštnost, když jsem musel jít po ulici znečištěné rozházeným odpadem kolem nevábných fasád. V nynější době se s tím nesetkávám, ulice je docela čistá, fasády jsou opravené. Určitý rozdíl je však mezi částmi ulice. Já ji dělím na části dvě. První od začátku až po odbočku na ulici Hvězdovou, další úsek odtud až do konce, kde Francouzská ústi do ulice Cejl. První část ulice je čistější, žije zde méně cikánů. Domy jsou ovšem opravené po celé ulici, takže její truchlivý zjev z dřívějších dob, myslím třeba 80. léta min. století, je dávno pryč. Dnes vypadá docela pěkně.

Jak je to s bydlením? Zde záleží na tom, s kým dům sdílíte. A to platí jistě i jinde. Pokud se nastěhujete do novějšího či rekonstruovaného domu, kde žijí všichni platící a relativně slušní nájemníci, žádný problém to není. Pokud máte okna bytu orientovaná do dvorních či zahradních prostor, je to příjemné, okna do ulice jsou jistě horší varianta. Na Francouzskou se dostanete z města v pohodě i pěšky, a to docela brzy. Tramvají je to pár minut z Moravského náměstí či ze zastávky Hlavní nádraží. Vystupovat na Cejlu je vhodné spíš pro odolnější povahy, raději jezdím k Dětské nemocnici. V obou variantách se ale rychle dostanete do místa bydliště. Téma  bezpečnosti, kriminality a pod. je zbytečné otvírat. Po celou dobu svého života zde jsem se nesetkal s nějakými závažnými problémy. Není nutné se zde něčeho obávat více než kdekoliv jinde ve vnitřním městě.

Dosavadním čtenářům děkuji za zájem. 

Na obrázku je kočička Čiko, která mě při psaní zrovna vyrušila, když přišla loudit pamlsky.

Ramu nekupuji

Počasí se na víkend ochladilo, ba i sprchlo. Celkem se mi to zdálo příjemnější než předchozí vedra. Ovšem v neděli odpoledne už se teplé počasí vrátilo, vypadá to že na pár dní. 

Okolnosti kolem tzv. církevních restitucí pěkně popsal ve svém článku známý publicista z řad Apoštolské církve Aleš Franc. Doporučuji si přečíst: K otázce pozadí církevních restitucí. Pěkně od plic se vyjádřil k témuž tématu milionář Zelenka z Mostu zde.

K této informaci, kterou vám jistě televize nesdělí, nemám co dodat, prostě Islanďané uhodili hřebík na hlavičku: Island to udělal správně. Co kdyby se i jiní inspirovali a zkusili to stejně? Možná by bylo brzy po tzv. krizi.

Nad tímto zůstává rozum stát. Margarin Rama má jiné složení v České republice, jiné v Německu a Rakousku. Samozřejmě německá Rama obsahuje více tuku, je prostě lepší. Šejdíři z firmy tlachají o tom, že to odpovídá chuti našich spotřebitelů. Já bych se zeptal: Zjišťovali jste si to? Kde a kdy? Chtěli snad naši kupující margarin s menším obsahem tuku a horší chutí? Kdepak, odpovídám si sám. Takto se dá samozřejmě více vydělat, místo tuku vodu a hotovo. Dělají z nás hlupáky a není proti tomu jiné obrany než takové produkty ignorovat. Článek je zde.

Zametače sledovat raději z povzdálí

Počasí v počátku týdne bylo jakoby namixované. Ráno a dopoledne olověná obloha a docela chladno, odpoledne vyjasnění a dusno. Ve čtvrtek však bylo slunečno a horko hned od rána. V úterý jsem zaznamenal dopravní zácpu – nejen na Kolišti, ale i na Francouzské jsem se jen s delším čekáním na chodníku mohl dočkat možnosti přejít ulici. Na Merhautově ulici pracovní četa čistila okraje chodníků od vzrostlé trávy. Jeden muž pracoval s mašinkou připomínající malou sekačku na trávu, ale na jejím konci se netočila struna, nýbrž jakési kartáčové kolečko. To umožnilo vypudit trsy trávy rašící mezi dlažebními kostkami. Další dva pracovníci přidržovali kolem něho plachtu a snažili se tak zamezit odletování prachu, hlíny a kamínků. To se dařilo jen částečně. Sám jsem byl nepříjemně zásažen odmrštěným kamínkem do ruky a raději jsem se klidil co nejdál na ostrůvku u tramvajové zastávky. Všiml jsem si také, že na Moravském náměstí a v parku na Kolišti jsou postaveny mobilní ohrady kolem areálů. Jak jsem se dozvěděl, budou se opravovat cesty v parku i jiné zdejší záležitosti, bude to trvat skoro rok.

V úterý byl narychlo odvolán policejní president P. Lessy. To se dlouho čekalo, nyní to náhle spadlo. Ministr vnitra Kubice okamžitě jmenoval do funkce plukovníka M. Červíčka, určitě správného muže pro tuto funkci, žije na hromádce s poslankyní ODS J. Černochovou. Jistě je to jen láska, kdepak nějaká politika. Politici se dušují, že o změně nic nevěděli, je to prý jen kompetence ministra vnitra. No, nevěřte jim, když tak přesvědčivě mluví. 

Velmi znepokojující článek najdete zde, opravdu truchlivé čtení. Hlavně že se má u nás zakázat kouření v restauracích, to jistě zabere na všechno a MUDr. Králíková nechť dostane metál. Stejně tak smutné jsou i informace o neúrodě a očekávaném zdražování masa, třeba zde.

Mítinky soc. demokracie začaly v Brně

V pondělí odpoledne jsem se zastavil na mítinku sociální demokracie na Moravském náměstí. Zde začali se sérií takových akcí, které proběhnou po celé republice. Nejvyšší straničtí bossové se zde sešli kompletně. Vyslechl jsem je zčásti. Mluvit dovedou, ale výraznou osobnost mezi sebou nemají. B. Sobotka, M. Hašek, J. Tejc jsou dost nudní patroni, Škromach je starý, dobře usazený bafuňář. To M. Zeman i J. Paroubek byli jiná liga. Měli příznivce a obdivovatele, dovedli být vtipní a originální, měli to, čemu se říká charisma, mnozí je ovšem nenáviděli i zesměšňovali, lhostejní však veřejnosti nebyli. Ti nynější všichni i kandidát na prezidenta J. Dienstbier ml., který zde sbíral podpisy na svoji podporu, jsou nevýrazní a osobnostně nezajímaví. To je podle mě vážná chyba. Představili zde i kandidátku do senátu za obvod v Brně St. Slavíkovou. Byl jsem zvědav, kdo to je. Nakonec se ukázalo, že je to odborářská pracovnice. To nemusí být na škodu, společenská zkušenost a praxe z veřejné činnosti mají svou hodnotu. Promluvila klidně a sympaticky, zdůraznila, že celá její rodina ve všech generacích jsou Brňané. Z toho vyvodila věrnost zájmům Brna. Slíbila, že na své mítinky s sebou vezme pojízdnou lékařskou ordinaci, která poskytne zájemcům vyšetření zdarma. Pokud ve volbách uspěje, chce svou poslaneckou kancelář věnovat službě veřejnosti, totiž zřídit zde poradny ve věcech pracovních, sociálních, bytových apod. To zní docela sympaticky.

V horku na koupaliště

V pondělí trvalo tropické počasí. Zrušili jsme proto plánovaný výlet a zašli jsme si do lázní v Zábrdovicích. Dopoledne tam bylo málo lidí, cikáni žádní, nebyl problém nalézt vhodnou lavičku, voda v bazénu byla dost studená. Výpadek elektřiny znemožnil pořádání vlnových efektů, rovněž bufet byl ve své činnosti omezen. V úterý slunce tmavou oblohou neproniklo, bylo však nadále velmi teplo. Později odpoledne se vyjasnilo. Ve čtvrtek ráno byla tma a přišla bouřka. To se však rychle rozplynulo a kolem poledne jsme měli opět tropy. V pátek jsme si vyjeli na krátký výlet ven z Brna. Cestování moc příjemné nebylo – v autobuse horko eliminované průvanem z okének. Večer pršelo a zdá se, že víkend bude příjemně chladnější.

Tv pořad Hydepark sleduji pravidelně. Po prázdninové přestávce ho opět spustili. V pátek veřejnost oblažoval moudrostmi Havlův kamarádiček Žantovský. Prázdné floskule, nic než bezobsažné oficiální bláboly. Diváci se sice snažili získat nějaké zajímavější odpovědi, marně. Však mu to také v závěrečném hodnocení spočítali. 

Bojovnice za demokracii v Rusku Pussy Riot v akci. Zmínil jsem se minule, obrázky jsou výmluvné: zde. Video též: zde 

O Sýrii se lže nepřetržitě. Sem tam vyjde na světlo trochu jiných informací. Například zde. Na stránkách tohoto odkazu je další výstižný článek Opona blbosti.

Za veder o víkendu

V pátek navečer jsme se s několika známými dohodli na schůzce v restauraci U bilého beránka na Štefánikově ulici. Na poslední chvíli jsme zjistili, že tam mají přes prázdniny zavřeno, proto jsem navrhl jiné místo, totiž Pivní bar na Lidické 45. I tam však jsme přišli v poslední den jeho existence, dosavadní nájemkyně baru měla otevřeno tento den naposled. Byli jsme posledními hosty baru. Popovídali jsme si o všem možném. V lecčems jsem se s mladšimi známými neshodl, například o následujícím případu:

Ve sdělovacích prostředcích se kvílí nad ruskými chudinkami Pussy Riot, které se předvedly výtržností v pravoslavném chrámu v Moskvě. Například křičely „hovno, hovno, Boží hovno“ před ikonostasem chrámu. Prý také předváděly dříve v Biologickém museu sexuální orgie několika nahých dvojic včetně jedné silně těhotné. Tím měly ilustrovat znásilňování Moskvanů vlastní vládou. O tom naše sdělovací prostředky neinformují, interpretují to jako pouhou obyčejnou akci. Informace z listu Guardian je zde. Pokrytecké protesty, centrálně organizované světovými sdělovacími prostředky, jsou nechutné. Jakpak by taková provokace dopadla v jiných zemích? Zatleskali by jim doma? Názorný právní doklad, jak by taková událost dopadla v České republice, si můžete přečíst zde.

Neshodli jsme se ani ve věci logického myšlení. Já jsem zastával jeho nezbytnost a reálnost, oni, všichni mladší vysokoškoláci, to popírali. Vím samozřejmě, že jednoduché to není. Připadalo mi však, jako by tím popírali sami svou argumentaci, kterou hodně a rádi používali. Co je vlastně logika? Ona si přece všímá formy myšlenky, nikoliv jejího obsahu. Je to tedy záležitost formální. Hlavní úkol logiky spočívá v ověřování pravdy. Uvádíme-li pravdivé myšlenky do logickým pravidlům odporujících vztahů, dojdeme jistě k nepravdivému závěru. Umění demagogů je umění logického podvodu. Cituji ze staré knihy: „Hledíme-li na věc takto, shledáváme, že logika je daleko víc než učené označování samozřejmostí nebo pouhé cvičení rozumové pohotovosti: je to zbraň proti předsudku, pověře a ohlupování, je to páteř objektivity lidského ducha, jeho samostatnosti a tudíž i svobody.“ Napsal to Vladimír Neff ve svém Filosofickém slovníku neboli Antigorgiasi pěkně a výstižně. Je to kniha, k níž se rád vracím.

V pátek odpoledne jsme byli na Špilberku, jak jsem v minulém příspěvku napsal. Nezmínil jsem se však o tom, že na staveništi u hradu jsme spatřili kozu. Nikdy jsem v Brně kozu neviděl s výjimkou zoologické zahrady. Pěkně se zde pásla. Kozy mám jako zvířata velmi rád. V sobotu odpoledne jsem se tam vypravil znovu, abych se na ni podíval, ale nepochodil jsem. Kdoví jak se tam ocitla a jak zmizela. Místo toho jsem spatřil velkolepý průvod lidí, kteří se stylizovali oděvem do 17. století. Šlo o slavnost Den Brna, výročí obléhání města švédským vojskem během třicetileté války. Průvod šel Masarykovou, Českou, zde odbočil na Solniční ke Špilberku, kam vstoupil na Husově ulici. V parku na Špilberku pak jeho vyšňoření účastníci předvedli scény připomínající boje při obléhání Brna. Salvy z mušket zněly přímo hromově. Nejsem žádný ctitel válek, takže míra porozumění i pro historické připomínky je u mě malá. Připadali mi nadšení ze hry na vojáčky. Historická zkušenost třicetileté války je příliš tristní, ale na to účastníci jistě nemysleli. – Ještě jsem si všiml, že v horní části kopce jsou nové lavičky k posezení, zřejmě dochází k jejich postupnému rozmísťování a náhradě za staré, sešlé lavice, na jakých jsme seděli v pátek.

V neděli za tropického vedra, oblohy bez mráčku... jsme se rozhodli zajít na vycházku do Pisárek, kde je v parku a podél řeky dost úkrytů před slunečními paprsky. To se potvrdilo, poseděli jsme pak u splavu a pozorovali psa labradora, jak si užívá vodní koupele. Ani cyklistů tentokrát moc nejezdilo. Cestování tramvají či chůze po ulici i později odpoledne v žáru slunečních paprsků byly úmorné.

Ořešák moc neutrpěl

V pondělí dopoledne jsem si všiml činnosti stavebni firmy na našem dvoře. Levou stranu dvora ohraničuje nájemní dům stojící na rohu Francouzské a Hvězdové ulice. Na straně dvora je po celé délce tohoto domu přístavek. Slouží zřejmě jako garáže. Cihly jsou neomítnuté, plechová střecha rezaví. Značnou část plochy podél přístavku zabírá krásný ořešák. Vždy na podzim jsou na něm nádherné velké ořechy s tenkou skořápkou. Stavební firma musela část větví stromu ořezat, aby mohli pracovat. Na obrázku je střecha již skoro celá pokryta vrstvou materiálu bílé barvy, položeného na zrezivělý plech. Dále je vidět část parkovacího dvora s osobními auty i vozidly stavební firmy.

Ve čtvrtek jsme si vyšli na vycházku po parku na Špilberku. Problém je tam nalézt volnou lavičku, navíc ve stínu. To se nakonec podařilo, odpočali jsme si po procházce a za pozorování ruchu v Husově ulici i přicházejících vesměs mladých návstěvníků parku jsme si v pohodě popovídali. S lavičkami zde by mělo město něco podniknout ke zlepšení situace, Potom jsem zajel na Křenovou do Pivnice Litovel, kde jsme se sešli s Jožkou. Pivo ho příjemně překvapilo, čemuž jsem byl po jeho předchozí skepsi rád.

A ještě něco, co jsem si přečetl jinde:

Předseda KSČM Vojtěch Filip nedávno vyjádřil přesvědčení, že Nečasova vláda nejedná ani tak podle standardního programového prohlášení, ale funguje dle tajného programu, jímž slouží různým mezinárodním sponzorům a elitám. Americký novinář působící v Praze Eric Best píše: Nemůžu úplně vyloučit, že nějaký takový plán existuje, spíš to funguje tak, že vláda je pod tlakem EU, ze strany investorů, spekulantů, bankéřů a je tam tlak, aby se země dále a víc zadlužovala, protože to pro ně znamená velký zisk.To je podle jeho slov vidět nejen v naší zemi, ale především jinde, třeba na jihu Evropy. My jsme ještě v situaci, kdy máme trošku páku na EU, kdy můžeme říci, že na nás zatím příliš nemůžou a těm lidem se to pochopitelně nelíbí. Oni chtějí, abychom byli ve větších potížích. Celá zpráva je zde.

Konečně vlídnější počasí

Počasí se v průběhu týdne měnilo, přicházelo více chladu. V sobotu dopoledne bylo zataženo, trochu pršelo, teplota dosahovala 14–16 °C. Během dne chladno a přeháňky. 

V neděli bylo proměnlivé počasí s přeháňkami. Je to příjemnější než předchozí vedra.

Na počátku ulice M. Horákové se nacházelo lahůdkářství. Když jsem v polovině 90. let pracoval v sousední redakci nynějšího Deníku, chodívalo tam – „k Brychtovi“ – hodně lidí, u pultů stávala fronta, byl to docela vyhlášený obchod. Před nedávnem jsem si všiml, že zde probíhá rekonstrukce. Ve středu jsem se do obchodu podíval. Jmenuje se Aurellia Potraviny, patři firmě Finreka, s. r.o. Nyní je to samoobsluha se základním sortimentem a pultem s lahůdkami. Je to nový začátek na starém místě, snad se to tam časem zlepší.

Ve čtvrtek jsme byli s Jožkou domluveni na návštěvě Pivního baru na Lidické ochutnat spolu pivo Litovel Moravan 11°. Bohužel jsme nepochodili, vstup byl bez jakéhokoliv oznámení třeba na dveřích uzavřen. Spokojili jsme se s náhradním posezením pod slunečníky za rohem na Cihlářské. Pivo Kozel 10° nás ovšem nenadchlo.

V neděli odpoledne jsem slyšel z venku hluk – hlasy a psí štěkot. Podíval jsem se a spatřil jsem skupinku mladých lidí s několika pitbuly. Na větve stromu připevnili návnady a vybídli psy, aby se do nich zakousli. Pitbulové se zuřivě zahryzli do návnady, někteří další psi kolem řádili, lidé hulákali a řvali „trhej“ a podobně. Nebralo to konce. Zřejmě to někdo z okolí psychicky nevydržel a zavolal městskou policii. Po domluvě policistů a za začínajícího deště se mladící konečně rozešli. Je to dost divná záliba takto vychovávat psy, navíc dost nebezpečné.

Odepsal mi nový zástupce pivovaru Litovel pro Brno a sdělil některé podrobnosti. Například nepoužívají distribuci přes supermarkety. Ty totiž po nich „chtějí 40 000,- za tzv. listovné za Litovel Moravan 11°. Jedná se o každý řetězec a plus roční poplatky“, sdělil. Zájemce o lahvové pivo tak má jedinou možnost, totiž obrátit se na restauraci s touto značkou piva a jejím prostřednictvím odebrat celou přepravku lahví.

Po pondělním lijáku

V pondělí večer přišla bouřka. Nastal liják, jaký už déle nepamatuji. Druhého dne bylo chladněji, ale příjemně, ve středu od rána zase horko. U některých domů jsem si všiml po lijáku spadaných kusů omítky, například ruina Francouzská 42, čekající na rekonstrukci, na Durďákově u květinářství kvůli tomu obehnali část chodníku páskou. Liják zřejmě nepřežila černá kočka, jíž jsem si všiml ležící ztuhlé na kraji silnice na Francouzské. Už jednou jsem volal k uhynulému holubu městskou policii, tentokrát to někdo provedl zřejmě dřív, než jsem se v poledne vrátil z návštěvy zubní polikliniky. Mrzutost se mi málem stala u luxusního Francouského domu. Šel jsem ve středu dopoledne kolem a najednou dva kroky ode mne vytryskl odkudsi z vrchu proud vody. Lekl jsem se, uskočil jsem a ulevil si tichou nadávkou. Podíval jsem se nahoru po příčině. Tento dům má festovní zděné balkony. Od každého vede v úrovni podlahy do ulice krátká trubka, zřejmě pro odvod dešťovky. Nyní po lijáku jakási blond madam, s tupým a lhostejným výrazem ve tváři korzující po balkonu, asi když se teprve ve středu probrala, větší množství nahromaděné vody rázem vypustila na chodník z 2. patra bez ohledu na chodce. Nebyl jsem tam sám. – Škod vzniklo více, zaslechl jsem, že například liják způsobil pohromu v kasinu Boby Centra, že voda vnikla do jednoho kadeřnictví na Merhautově ulici atd. Uzavřena pro vjezd vozidel je Veselá ulice v centru města. Voda podemlela chodník i vozovku. Když jsem jel tramvají pod viaduktem od hlavního nádraží na Křenovou, všiml jsem si, že ještě v úterý dopoledne z oblouků viaduktu silně odkapává voda do velkých kaluží na zemi. I když nejde o žádné katastrofy – co způsobí jeden obyčejný liják!

Před několika dny jsem položil dotaz pivovaru Litovel, zda neplánují nějaké zlepšení v dodávkách pro Brno. Nyní mi odpověděla jejich obchodní zástupkyně, že v blízké době bude pro Brno okolí působit nový obchodní zástupce, takže situace by se měla zlepšit. Zatím například lahvové pivo zde není nikde k dostání, restaurace s touto nabídkou se daji spočítat na prstech jedné ruky.

Vedra i o víkendu

Počasí v Brně je zhruba stále stejné. Sice občas mraky hrozí deštěm, ale nic se neděje, naopak trvá stále vedro. Cesty tramvají bývají nepříjemné, když tam není úniku před horkými slunečními paprsky. Je zde rozdíl třeba proti jižním Čechám, kde kroupy poničily úrodu v sadech. Jsem zvědav, kdy nastane změna i v Brně.

Prohlížel jsem si stavební práce v začátku ulice. Zatím nepozoruji, že by se blížil konec. Ulice Stará je také rozkopána, zjevně jde nejen o povrch, ale i o rekonstrukce sítí. To by potřebovala i naše ulice.

Státní zemědělská a potravinářská inspekce upozorňuje na webu na nevhodné potraviny. Odkaz je zde: Potraviny na pranýři. Je to sice dobře, ale kladu si otázku, v čem to vlastně žijeme. Prostě zajdu do obchodu a vůbec netuším, jaký nákup si odnáším. Doma mohu prostudovat zmíněný web, ale ten jistě neobsahuje všechno. Obyčejný člověk je dnes vydán všanc všemu možnému. Uvažte si to sami. Mám někdy dojem, že potraviny jsou spíš na naši likvidaci než na výživu.

V pátek odpoledne jsme se setkali s přáteli Jožkou a Liduškou na zahrádce restaurace Pod kaštany u Dětské nemocnice. Popovídali jsme si. Jožka si plánuje postupný útlum cestování svým Hyundayem, nedivím se mu při dnešní dopravní situaci a cenám nejen benzinu. Rušivý moment v příjemné atmosféře znamenala návštěva rodinky olašských cikánů. Když si našli místo k usazení, domáhali se okamžité obsluhy. Personál jim vlídně sdělil, že momentálně to nejde (samozřejmě i my jsme museli chvíli počkat na obsluhu), cikáni se však hned urazili, zvedli se a za hulákání sprostých nadávek personálu odešli ke svému autu, s nímž nejspíš jezdí i pro sociální dávky. Byl jsem rád, že zmizeli.

Brno je zlatá loď

Počasí přetrvávalo během týdne stále ve stejném duchu, jak jsem se zmínil minule. V neděli jsme vyčkali po obědě na to, až přestane pršet, a pak jsme vyšli po Bohunicích na vycházku. Potom jsem tramvají sjel na Křenovou na pivečko. Na Francouzské mě poblíž našeho domu přivítala reprodukovaná hlasitá hudba. Zprvu jsem myslel, že se něco děje v Bistru 77, ale spatřil jsem shluk cikánů u restaurace pod křižovatkou s Hvězdovou, z níž se linul ten hudební projev. Asi nějaká oslava. Cikánským tlupám se vyhýbám obloukem, takže jsem nepátral po bližším určení události. Brzy nato vypukla bouřka, sice vzdálená, ale s lijákem zde. Ve zpravodajství sleduji informace o záplavách a různých problémech tohoto typu z různých míst. V Brně však nemáme žádný problém, aspoň o ničem nevím. Brno, historické hlavní město naší Moravy, je prostě „zlatá loď“. Žádné záplavy či jiné podobné hrůzy se zde nevyskytují. Naše město je prostě v pohodě.

O situaci v zemědělství jsem se zde na blogu už stručně zmínil. Po pravdě jako městský člověk tomu moc nerozumím, ale obecně se vyjádřit mohu, makovici snad prázdnou nemám. Výborný článek napsal ekonom Zbyněk Fiala, viz zde Úroda bude slabší, souhlasím s ním. Komunisté provedli združstevnění zemědělství, bylo v tom mnoho špatného, ale nakonec zde fungovalo funkční zásobování potravinami celé země. Při změně režimu v roce 1989 se mohly provést nápravy nedostatků a hloupostí, ale funkční věci stačilo pouze vylepšit, ne likvidovat či za babku rozprodat. Jenže zájmy jsou zjevně jiné než skutečné zájmy českého a moravského národa. Zemědělství je rozvráceno, veřejná doprava taktéž, zdravotnictví se likviduje, školství sotva přežívá, vodárny, zdroje energií atp. jsou k dispozici cizím soukromým firmám. Kdo to má na svědomí? Jsou to zločinci, jiné hodnocení nemám. Dojde-li k nějaké globální krizi, viz třeba ropný zlom, neodvažuji se ani odhadout důsledky pro naši zemi.

Vedra a déšť

Počasí bylo poslední dobou dosti proměnlivé, vedra a déšť. Tyto náhlé proměny počasí působí zdravotní potíže. Ne sice každému, ale na tyto změny je spousta lidí citlivých, život znepříjemní i jen bolesti zad či poruchy spánku. No jsou tací, kterým je rychle pomoženo se zdravím, ba i zkrácená noha jim doroste. Člověk žasne, čemu lidé jsou dnes ochotni věřit: VIDEO: Léčení IV - Dorostla mi kratší noha!

Prohlížel jsem si práce na rekonstrukci domů z začátku ulice. Novobarokní dům na rohu Staré se dočkal nové střechy, s fasádou se však nic nedělo. Bohužel ji nadále nevkusně hyzdí výstupy plynových gamatů. Cikánský dům o kousek dál se pilně opravuje, dostane i patro navíc. 

Objevil jsem tuto prodejnu masných výrobků – Pandrhola. Firma se nachází v Ivanovicích na Hané, v Králově Poli mají jen prodejnu. Udělal jsem zde zkušební nákup. Můj dojem mi říká, že je to sice kvalitní zboží, ale chuťově už tolik ne. Cena je nadstandardní.

Přečetl jsem si článek o pronájmu stíhaček Grippen. Desetiletý pronájem 14 strojů se servisem nás přijde na 20 miliard. Opravdu účelně vynaložené peníze. Pár pilotů se proletí... pěkný armádní koníček... K čemu nám to je? Myslím, že pro účely státu stačí malá letadla. Pokud ovšem je cílem toho všeho sloužit USA a Izraeli, tak to je jiná. Pronájem skončí roku 2014. Zatím není jasné, zda se smlouva obnoví. Stojí to dvě miliardy ročně a Švédi ne a ne slevit z ceny pronájmu. Pokud by se zvolil jiný dodavatel, levnější to nebude, jen přeškolení personálu by vyšlo na miliardy. Ve hře je prý i stát bez stíhaček, ale možná je to jen momentální hra vůči veřejnosti a nakonec budeme zase platit a platit.

O ptáčcích na dvoře i jinde

Z balkonu bytu, orientovaného jižním směrem, mám výhled nejen na komíny teplárny, ale do daleka i na budovu katedrály na Petrově a jiné vysoké městské stavby. Zblízka pak mi pohled nabízí dostatek zeleně. Vždy sleduji ptactvo, které se zde ukazuje. Nejlépe se daří kosům. Ti se uhnízdili v prostoru dvora a vyvedli zde i mladé. Vidět lze občas také sýkorky a vrabce. Ke svému překvapení jsem v neděli mohl sledovat i menší hejno vlaštovek, i jiné ptactvo, které ovšem nepoznám. To je ale opravdu výjimka. Dnešní město zřejmě ptactvu, dříve tak běžnému, moc nesvědčí. I tak obyčejný vrabec je docela vzácný.

V úterý jsem se ve Starém Lískovci zastavil v restauraci U nudle. Je to docela sympatické, příjemné místo. Nabízejí několik druhů piv. Zvolil jsem rakovnický Granát, speciální medové pivo 13°. Nelitoval jsem, pivo mi chutnalo, pěna úplně vzorově kroužkovala po stěně sklenice. To není jen nějaká legrační zmínka. S pivy se dost kouzlí, taktéž i s jejich pěnou. Taková pěna se zdá zprvu výrazná, velice rychle klesne a zmizí beze stopy. Kroužkování a chuť je ovšem do velké míry i věcí výčepního. I jinak kvalitní pivo může ve špatné restauraci zklamat.

Karel Daňhel, expert na vojenskou techniku na generálním štábu, zpracovával posudky k nákupu letadel CASA. Nedávno uvedl, jak na nákup tlačili politici a úředníci ministerstva obrany. Brzy poté, co o tom začal vypovídat na policii, přišel o bezpečnostní prověrku. Už dříve ho policie vyšetřovala také na podnět jeho manželky. Inu když je člověk v rozvodovém řízení, hodí se to jako na zavolanou. Nyní vyrukovali se zneužíváním nezletilé dívky, ta se však brzy přiznala, že si to vymyslela. Nedočetl jsem se zatím, kdo ji k tomu navedl. Připadá mi to vše jako v nějakém špatném filmu. Insider začne mluvit a čelí snahám o umlčení. Kde to žijeme?

Ve středu od rána ministr financí avizoval, že přijde s doklady usvědčujícími policejního presidenta. Počkal jsem si na televizní přenos a vyslechl si ty důkazy. Kalousek mával složkou s dokumenty a sebejistě tvrdil, že na počátku roku Lessy zaslal ministru vnitra dopis s požadavky na finance, z toho asi 17 milionů na auta Passat. Kubice v květnu dopis odeslal na ministerstvo financí, obratem mu přišla zamítavá odpověď. Tím byla věc ukončena. Za dalších pět týdnů mu prý Lessy v telefonu řekl něco ve smyslu – když vás mám, pane ministře, na drátě, tak potřeboval bych peníze na Passaty, 20 milionů. Tak toto má být Kalouskův důkaz. Já to vidím opačně. Proč by Lessy v náhodném telefonátu, dávno po zamítnutí požadavků na tuto věc, to opět takto hloupě otvíral? Navíc když tyto věci vyřizuje nikoliv policejní president, nýbrž ministr vnitra. Spíš mi to přijde jako Kalouskova pohádka.

Drzost těch panáků nezná mezí. Vše se omezuje, zdražuje se, ale oni si ke svým obrovským platům ještě bohatě přidávají. Ministr práce a sociálních věcí J. Drábek navrhuje, aby se plat ministrů, poslanců nebo senátorů vypočítával jinak než nyní. Ze státního rozpočtu má jít na jejich platy o 570 milionů korun ročně víc. Soudcům ale ani navrhované zvýšení nestačí. Chtějí vyšší nárůst mezd i z toho důvodu, že ke zmrazování platů u nich docházelo opakovaně bez ohledu na to, jestli se ekonomika nacházela v období růstu, nebo propadu. Chudáčci, pracují skvěle a opravdu jsou peněz potřební. Důchodce s devítitisícovým důchodem se asi při takové argumentaci rozplyne blahem. Politici prý za nic nemohou, vše se svede na Ústavní soud. „Vláda nemůže neakceptovat nález Ústavního soudu. Pokud se vám nález Ústavního soudu nelíbí, mně prosím pěkně také ne. Ovšem vždycky má někdo to konečné slovo. V tomto případě je to Ústavní soud a vláda nemůže dělat nic jiného než nález respektovat,“ vysvětlil nám to polopatě Kalousek. „Je to vynucený krok, který bychom nedělali, kdyby nebylo rozhodnutí Ústavního soudu,“ vysvětlil moudře i předseda vlády. Na tyto plky odpověděl představitel Ústavního soudu: „My jsme nerozhodovali ani o svých platech ani o platech jiných ústavních činitelů,“ uvedl pro ČRo předseda Ústavního soudu P. Rychetský. Co si o tom máme myslet? Pěkně vybarvení ptáčci! Je to prolhaná sebranka, která se stará jen o své blaho.

Zataženo nejen na obloze

Počasí se změnilo, teploty jsou nižší, zatažená obloha, občas déšť. Je to příjemnější, pokud zrovna neprší. Nevšiml jsem si ničeho zajímavého v okolí, ani jsme nikde necestovali, tak jsem více pročítal a sledoval různé zpravodajství. Své některé dojmy předkládám dále.

Jak jsem četl, tak firma Lesy ČR zaplatily za tzv. etický kodex firmě lobbisty I. Rittiga více než 1,5 milionu korun. Kodex obsahuje zásady slušného chování, varování před úplatky či vlivem politiků, stanoví pravidla mlčenlivosti. Dokument má 30 stránek! Takový blábol mohli podle mého skromného mínění zadat firemnímu právnímu oddělení a neplatit nic víc než mimořádnou odměnu vlastním pracovníkům. I kdyby to však zadali externě, není možný honorář v takové výši. Vychází to na 50 000 za stránku, šlo by i dělit dále a spočítat, kolik se platilo za jednu literku.Typická ukázka rozkrádání státního majetku. Je však zbytečné spekulovat nad zakázkou, sama částka je na první pohled tak nehorázná, že za nic než zlodějinu to označit nemohu.

V domácí politice převládá téma telefonátů ministra Kalouska. Typická fraška. Jeden plácá to, druhý ono, navzájem si spílají. Schwarzenberg přímo před televizními kamerami klímá, div se nezhroutí ve spánku ze židle, pak se komicky probere a s velkými potížemi s výslovností žvatlá nějaké fráze a nesmysly (dobrý tip pro postavu nějaké divadelní komedie). Kalouska obhajuje a omlouvá jako cholerika, ale vinu klade výhradně těm druhým. Prostě partička drží dohromady. Toto by měl být president? Pokud jde o samého ministra Kalouska, je možno si položit otázku, zda je to větší hulvát než svého času M. Topolánek. Tristní pohled na představitele státu. Potvrzuje se to ze všech stran, ale s Nečasem to nehne (nic jiného jsem ani nečekal). Pohrozili mu, že bez Kalouska TOP 09 ve vládě nesetrvá.

V pátek večer byl sněmovnou schválen zákon o tzv. církevních restitucích. Teď návrh půjde do senátu, tam ho jistě odmítnou, vrátí se zpět do sněmovny a ta ho musí schválit většinou 101 hlasů. To bude trochu těžší než předchozí kolo. – Sám si dobře pamatuji, že v letech 1990 a 1991 bylo do vlastnictví katolické církve zákonem převedeno asi 170 komplexů budov. Arcibiskup pražský, hlava katolické církve v Čechách a na Moravě František Tomášek státu za to tenkrát poděkoval a sdělil, že další majetky už katolická církev žádat nebude. Řekl přímo: To je poslední nárok, který církev vznáší. Přišel nový arcibiskup a vše bylo jinak. Asi dostal nový pokyn shůry. Skvělý rozbor situace je podán v tomto příspěvku: právní rozbor k problematice restitucí církevního majetku

Vedro i kroupy

Vedra stále trvají, v pátek večer bouřka přinesla zmírnění, ale ne na dlouho. Někde padaly kroupy a napáchaly škody, konkrétně ve Šlapanicích. Podobně vypadal i sobotní večer, déšť přinesl trochu ochlazení, ale v neděli dopoledne už převládalo dusno. V sobotu odpoledne jsem se stavil na pivo v hospodě na Hvězdové. Nemá štít se jménem, pouze s nápisem Staropramen. Dům prošel nedávno úpravami, má pěknou fasádu, vyměněná okna se žaluziemi a vchodové dveře. Interiér je poněkud zašlý, ale i ten také před pár lety prošel úpravami. Prostě je to obyčejná pivnice. Pivo nabízeli pouze Staropramen, vypil jsem jednu desítku přes velkou žízeň bez zaujetí. Pivo je fádní chuti, prázdné, nezajímavé. Podruhé bych si ho nedal. 

Všiml jsem si článku, že se zase uvažuje o legalizaci tzv. švarcsystému, tedy práce na živnostenský list místo běžného pracovního poměru. Myslím, že by to mohlo fungovat, ovšem záleží na právní úpravě. Dnes je spousta profesí, u nichž je zbytečné docházet někam na pracoviště a odsedět tam osm hodin. Pracuje-li někdo třeba na computeru, tak proč si to nedělat doma podle svých možností a nedodávat práci podle domluvy firmě? Zákonné podmínky by musely být takové, aby takový pracovník vydělal dost nejen na potřeby osobní a pracovní, ale i na daně, pojištění nemoci a na důchod. Jinak by to smysl nemělo. Článek je zde.

Výlety i v letních vedrech

Koncem týdne nastala vedra, v sobotu a v neděli byl pobyt venku v ulicích úmorný. Přesto jsme trochu cestovali. V týdnu jsme zajeli do Adamova. Městečko v krásném přírodním rámci, ovšem jeho hlavní část postavená ve svahu. Výhled z bytů na údolí je úžasný, představa chození serpentinami, čekání na místní skromnou dopravu apod. však není příliš vábná. Město velmi hyzdí víceméně opuštěné pozůstatky bývalého průmyslu. Poseděli jsme pod slunečníky jedné z restaurací poblíž prodejny Albert a železniční stanice Adamov-zastávka. Měli zde pivo Svijany 10°, to si občas kupuji lahvové. Čepované mi připadalo úplně jiné, ale docela příjemné na osvěžení v horku. Vedra zdánlivě skončila v neděli večer bouřkou a lijákem. Hned nato jsme je měli zpět. Nenáročné výlety jsme uskutečnili i v tomto počasí. Navštívili jsme ještě Zbýšov, Ivanovice na Hané a Nedvědici, tedy každé místo úplně odlišné. Ivanovice mám rád, Nedvědice je krásné místo na Vysočině, Zbýšov mě nezaujal.

Politiku sleduji, ale vyjadřovat se mi až na výjimky nechce. Konečně komentářů a komentátorů je víc než dost na internetu, v novinách, rozhlase (ČRO 6) apod. Jen bych poznamenal, že se nám obyčejným lidem vícekrát připomínala stará zásada – neznalost zákona neomlouvá. Pro madam Parkanovou a všechny ostatní dnešní „demokratické“ politiky či spíš nekompetentní rádobypolitiky, ale se statisícovými příjmy z našich daní, to zřejmě neplatí. Takto se nemohli vymlouvat ani exponenti minulého režimu, jejichž celkem  ubohé příjmy (proti dnešním demokratickým příjmům vyvolených) byly dehonestujícím způsobem vylepovány po sklech výkladů v roce 1989 jako hrozná nehoráznost. Nejsme jako oni, že? Spíš horší. Když jsou přistiženi, měli by odstoupit z funkcí a ne se nám drze vysmívat, že oni to tak necítí a nevidí.

Ryby a kachny v Ponávce

V sobotu dopoledne se zdálo chladněji, odpoledne však nastalo zase horko. Vyšel jsem si na vycházku podívat se po svatojánském pivním speciálu, ohlášeném na toto datum. Nakonec jsem ho ochutnal v Pivnici U Růžičky na Vídeňské ulici. Pivo mi vůbec nechutnalo, připadalo mi fádní, mdlé, nezajímavé chuti, jaksi vodové. Jen s přemáháním jsem sklenici dopil. Vůbec nechápu, že loni se mi jevilo tak dobré.

Říčku Ponávku je možno vidět na Špitálce, jak se vine kousek kolem budovy teplárny. Nevypadá moc vábně, do poloviny hladiny je zarostlá travinami, o odpadky zde nouze rovněž není. V místě stojí tabule se sdělením plánů na revitalizaci Ponávky. Termín je nejspíš ve hvězdách. Všiml jsem si, že v této ubohé strouze kupodivu plavou ryby a zahlédl jsem tam několikrát i kachny. Zřejmě je voda čistší, než se dá z prvního pohledu usuzovat. Revitalizace toku by věci jen prospěla.

S malým pochopením sleduji případ bývalé ministryně obrany V. Parkanové. Přímo fanaticky ji obhajuje ministr Kalousek. Proč asi? Jeho argumentace je lichá. Prý neměla žádnou zákonnou povinnost pátrat při posuzování nákupu letadel Casa. To je opravdu zajímavé. Pokud si ministryně kupuje nové křeslo do kanceláře, pochopím to. Letadla se kupují snad jednou za deset či dvacet let a jde o velký byznys. Ministryni přitom vůbec nezajímá cena. Nepoloží si otázku, zda by je šlo koupit třeba levněji, aby šetřila státní rozpočet. Nezajímalo to ani vládu, která nákup prosazovala (proč asi?) a nakonec schválila. Doporučil bych jmenovat ministrem obrany houpacího koně. Nestál by moc, všechno by odhoupal a odkýval, odvedl by stejnou práci jako taková kompetentní ministryně. Podle zpráv v tisku Ústav státu a práva potvrdil, že externí posudek ke koupi letounů nebyl třeba. To jsou jen právnické formality. Posudek na snahu o dobrý nákup určitě nepotřebovala. Lidé jsou vláčeni soudci, exekutory, úředníky z finančních úřadů atd. za delikty v řádu tisíců či desetitisíců korun. Zato prošustrovat či rozkrást stovky milionů či miliardy může ta naše „elita“ bez obav a beztrestně. V kauze Promopro zúčastění odmítají mluvit. Na to mají také zákonné právo. Kradlo se tam? Pochybuje někdo o tom? A je možné, že to kvůli zákonnému právu zlodějů vyšumí také do ztracena.

Voda netekla, pivo ano

V úterý dopoledne elektrikáři pracovali na úpravě osvětlení na chodbách domu. Původně jsme zde měli světla, která jsme museli zhášet sami. Já jsem s tím byl spokojen, ale spousta lidí je nechávala bezohledně zbytečně svítit. Nyní to máme jako jinde v nájemních domech, světla po chvilce zhasnou sama.

Obloha byla v úterý postupně zatažená, ale vedro trvalo nadále. Ve středu jsem čekal bouřku, celý den však bylo pouze velmi dusno. Až kolem půlnoci nastal liják s blesky a hřměním. Ve čtvrtek ráno jsem vstal v 6 hodin a zjistil jsem, že jsme bez vody. Na dveřích domu viselo už 14 dní oznámení, že voda nepoteče v pátek od 8 do 12 hodin. Něco musela bouřka způsobit, resp. urychlit. Ve zprávách jsem četl, že i jinde způsobila bouřka problémy – padající stromy, sesuvy půdy, bahno, přerušení dopravy... Během dopoledne jsem viděl, že havárie se stala před sousedním domem, procházejícím generální rekonstrukcí. Už jsem se zde zmínil, že je na chodníku i na silnici před domem vykopána šachta, nyní již delší dobu stabilizovaná k dalšímu užití, ale tak, aby nepřekážela chodcům i autům. Noční liják zřejmě způsobil nějakou havárii v odhaleném potrubí, vesměs starém. Opravu potrubí potřebuje celá ulice, ale nejsou finanční prostředky, takže se to jen flikuje. Tak se stalo i nyní, v poledne voda už tekla, v šachtě je vidět kus vyměněného, nového potrubí. – Odpoledne jsme se sešli v restauraci Pohoda na Štefánikově ulici s dvěma bývalými spolupracovnicemi Libuškou a Soňkou. Poseděli jsme na kryté zahrádce, popovídali si, poprvé jsem zde ochutnal pivo Louny 12°. Docela mi chutnalo. Eva vypila dvě lahvová černá Starobrna. Tím mě velmi překvapila, ještě nikdy jsem ji při takové konzumaci piva neviděl.

V pátek ráno opět netekla voda. Když jsem brzy dopoledne vyšel na ulici, spatřil jsem zase vodaře v plné práci. O kousek dál stála cisterna s pitnou vodou. Mohli nás aspoň o tom stručně informovat. Vyrazil jsem raději do Bohunic, strávili jsme většinu dne vycházkami na nákup, do lékárny, k lékaři, kde Eva musela dlouho čekat... Odpoledne jsem jel zpět, sjel jsem tramvají na Křenovou a zašel jsem v odpoledním horku do Pivnice Litovel. K tomu pivu se chci stručně vyjádřit. Litovel se drží klasických postupů a je to na pivu znát. Samozřejmě lahvové pivo je jiné než točené. Lahovové jsem dříve kupoval v Ivanovicích na Hané. Točená 11 a ještě více 13 mi velmi chutnají. Jedenáctka se vyznačuje příjemnou chutí, ba i vůní, barvu má měděnou, pěna brzy klesne, ale zbytky vydrží až na dno. Pěna na sklenici pěkně kroužkuje, můžete to vidět na obrázku. Říz piva je mírný, hořkost jemná, cítíte ji na patře ještě dlouho. Pitelnost piva je vysoká.

Nedělní vycházka na rozhlednu

V neděli trvalo velmi teplé letní počasí,  i když na obloze se objevovaly mraky. Tlak se měnil,  odpoledne jsem myslel, že může přijít bouřka. Po obědě jsme si vyrazili do Soběšic podívat se na tamní rozhlednu. Dočíst se o ní můžete zde: Soběšická garda Nikde jsem nenašel ideální popis cesty, nicméně jsou to známá místa, takže po chvíli cesty lesem jsme se dostali na správnou odbočku. Doporučuji tuto cestu jako nenáročný odpolední výlet i pro méně zdatné, oděv a boty stačí obvyklé městské. Ideální trasa je tato: Dopravíte se tramvají číslo 5 do Štefánikovy čtvrti. Tam na konečné najdete zastávky autobusů. Použijete číslo 57, směr Soběšice. Vystoupíte na zastávce Panská lícha, pak půjdete pěšky kousek po okraji silnice směrem do mírného kopce. Skoro nahoře uvidíte odbočující cestu doleva. Jsou na ní sice závory, ale těch si nevšímejte, obejděte je a po cestě jste za chvilku u rozhledny. Tam naleznete i lavičky vhodné k odpočinku a tabuli s turistickými informacemi. Vyjdete-li pak po schodech až nahoru, není jich příliš mnoho, odměnou budou krásné výhledy na Brno a okolí. – Delší a méně pohodlná cesta, jejíž část vede do prudkého svahu, odbočuje přímo ze zastávky Panská lícha mezi zahradami, pak se odbočí do prava do kopce.

V pondělí mi pošta doručila opravený psion. Skutečně šlo o výměnu flexi šňůr, jak jsem to odhadl. Také jsem se o této diagnóze předem ujistil dotazem na jednom fóru uživatelů. Jako bonus mi opravář vyměnil vypadlou krytku infraportu. Tuto přenosovou technologii však využívat momentálně nemohu. Nemám jiné zařízení vybavené touto parádní, ale již starou funkcí. Škoda. Pošta vylepšuje služby, doručení proběhlo podobně jako u soukromých kurýrních služeb. Nejdříve v pátek sms, že v pondělí balíček dojde, podle čísla balíku jsem se mohl podívat na jeho cestu. To však bylo celkem nicotné. V pondělí jsem tam četl pouze, že balíček doručí odpoledne. Tak se stalo. Doručovatel mi později odpoledne zavolal. Dal bych přednost flexibilnějšímu doručení, včasné domluvě na přibližném času, ale asi toho mají hodně. Celý den bylo horko, kromě návštěvy obchodu Brněnky na Lidické, jsem se ven nehrnul.

V Řecku proběhly volby. Zvítězili o fous konzervativci, ale jako vítězové voleb podle jejich úpravy dostanou 50 křesel v parlamentu navíc a tím pohodlnou většinu. Všichni evropští bafuňáři se rozplývají blahem a melou o pokračujících reformách. Směšné. Jaké reformy? Škrty, zdražování! A jako zdroj příjmů? Obrovské půjčky. Hospodářství v útlumu, daně se vybírají stále hůř a méně. Prostě eurocasino.

Rušný počátkek a letní konec týdne

Minulé pondělí jsem šel do středu města a zvolil jsem cestu ulicí Vachovou. Část této krátké ulice tvoří zadní fronta budovy České národní banky. Spatřil jsem tam celý chodník obsazený policisty v černém s dlouhými ručními zbraněmi, na silnici stálo více policejních aut. Přímo manévry. Ozbrojenci však vypadali pohodově, rád bych se jich zeptal, o co běží, ale neodvážil jsem se, asi by mě odmítli. Zřejmě šlo o nějaký velevýznamný převoz peněz. 

Odpoledne jsme si vyšli na vycházku po Starém Lískovci, když jsem se vracel, tramvaj uvízla na Pekařské. Většina lidí hned vystoupila, já jsem patřil k menšině setrvávající. Usadil jsem se a četl si detektivku v iPhone. Ovšem nakonec personál sdělil, že neví, kdy pojedou dál, takže jsme vystoupili všichni. Venku jsem zase viděl několik policejních aut a také hasiče. Co se stalo, nevím, asi nějaká havárie. Šel jsem pěšky až na Joštovu, teprve tam jsem se tramvaje dočkal. 

Odpoledne jsem zabalil psion a odnesl ho na poštu. Odeslal jsem ho na opravu. Zničehonic přestal fungovat, na displayi se zobrazovaly jen vodorovné čáry, jinak nereagoval. Odhadl jsem to na kolaps flexi šňůr, které drží display. Je to častá závada psionů verze 5. Uvidíme, jak to dopadne. Z pošty v IBC Centru jsem zamířil procházkou na Křenovou osvěžit se do Litovelské pivnice.

Ve čtvrtek jsem četl zprávu, že zemřel politik Jaroslav Šabata. Osobně jsem ho neznal, nicméně nějakou vzpomínku mám. Bydleli jsme v Pisárkách. Šabatovi měli byt v domě na rohu Hroznové a Kalvodovy ulice. Jako děti jsme si hráli často na ulici. Tehdy byly komunikace klidné, aut moc nejezdilo. A tam jsem se potkával s nejmladším Šabatou – Honzou. Také si pamatuji na jeho sestru Annu, ale ta mě jako holka tehdy moc nezajímala. Ani Honza nebyl nějaký kamarád, jen si na něj trochu pamatuji z dob klukovských. O rodině, jejich kariéře apod. jsem samozřejmě v té době nic netušil.

Na konci týdne přišlo zase letní počasí. V sobotu bylo v Brně slunečno s modrou oblohou bez mráčku.

Víkdendový deníček

V počátku týdne bylo deštivo a chladno. To nás nemile překvapilo v úterý na cestě k přátelům do Dolních Heršpic. Šlo o trochu předčasnou oslavu narozenin, poseděli jsme a popovídali si jako vždy, když se s Jožkou a Liduškou po čase setkáme. Ve středu už bylo tepleji, jeli jsme na Kociánku. Nicméně předpovědi počasí až do poloviny příštího týdne moc optimistické nejsou. Na Medarda v pátek večer to potvrdily blesky na noční obloze a déšť, v sobotu opět zataženo, déšť, plánovaný výlet jsme tedy odložili. V neděli stále stejně, takže jsme ven moc nechodili.

Povšiml jsem si, že do rekonstruovaných domů, o nichž jsem zde psal, se již stěhují nájemníci. Většinou zase cikáni, ale jak se zdá, jde o výběr těch, kteří budou platit a žít normálně, snad.

K aktuálním tématům zpráv nic nemám, jsem znechucen, ať jde o domácí či zahraniční zprávy. Toto stojí za přečtení: Rathova větička. A toto rovněž: Kubiceho krabice. Dále jsem se dočetl o tom, že planeta se blíží bodu zlomu. Je to jeden z varovných hlasů, viz zde. Bezohlednost při plundrování zdrojů a přírody, znečištění prostředí, přelidněnosti světa. To chápou snad všichni, ale řešení žádné není. Jiná zpráva novinek  zase sděluje, že v rodinách přibývá manželských hádek o rodinné výdaje. Lidé se prý ještě neadaptovali na zdražení. „Kde je bída, tam se hádají,“ slýchával jsem kdysi dávno, kdy jsem ovšem takové věci moc neviděl a neřešil. Jako radu nabízejí v článku to, aby rodiny měly zálohu asi tří platů na řešení problémů. Taková rada je celkem k ničemu. Bude se brát, až zase nic nebude. Ceny rostou, platy a důchody většiny nikoliv, takže jako řešení nanejvýš nějakou radu knížecí, jak zbohatnout. 

Noc kostelů a veselice místo výběhu psů

V pátek se konala akce Noc kostelů. Doprovodil jsem Evu nejprve do katolického kostela v Zábrdovicích. Podíval jsem se zblízka na tamější varhany a viděl jsem archivní prostory zdejšího regenschoriho Z. Hatiny. Má v nich spousty cenných notových materiálů. Později jsme ještě zavítali do katedrály na Petrově. Bylo tam mnoho lidí, trvalo dost dlouho, než jsme našli možnost se posadit. Pěkným zážitkem byla varhanní preludia v podání zdejšího varhaníka D. Postráneckého. Několik motivů tvůrčím způsobem rozvedl a dal zaznít nástroji v plné síle. Pak následoval půlhodinový koncert pěveckého sboru Beseda brněnská se sbormistrem P. Kolařem. Zazpívali několik ukázek z díla J. S. Bacha. Cílem Noci kostelů bylo prý i nalákání a podchycení ateistů. Hm, snad tomu nasvědčovalo i vábivé zvaní v mikrofonu na Petrově k poslechu varhaníka při pravidelných mších v jiné dny.

V odpoledních hodinách v sobotu jsem zaznamenal silný zvuk jakési hudební produkce ve volném prostoru, do něhož se vstupuje z Hvězdové ulice. Vyhlédl jsem z balkonu a spatřil skupiny lidí, v množství zde nezvyklém, jak si to užívají. Samotná produkce mi byla skryta za korunami stromů, ale decibely rozléhající se do prostoru ji umožnily lokalizovat. Nezbylo než zavřít okna a tak se zvukově utěsnit. O co šlo, jistě nevím, ale zřejmě jde o toto téma: Bronx v sobotu zaplní hudba, tanec a divadlo Koncem týdne jsem zde spatřil početnou skupinu pracovníků městské organizace, jak sekají trávu a porosty, čistí tento prostor a vyvážejí odpadky. Bylo mi to v tomto rozsahu divné, ale pokud jde o akci podporovanou a dotovanou městem, dává to smysl. Tato hudební produkce se mi nelíbila, je to typická kampaňová záležitost, na níž se přiživí řada lidí, kteří vědí, jak využít možností a přijít k dotacím. Copak jinde ve městě je živěji? Proč to neudělají třeba na Údolní? Co zde dosáhli? Oživení, zlepšení společenské atmosféry? Kdepak. Bezcenná produkce velmi hlučné reprodukované hudby, změť lidí, jako toalety se nabídly husté křoviny u zdí, trávník, který je užíván k výběhu psů, posloužil jako odpočivná plocha pro povalující se účastníky. Ve skutečnosti jen narušili klidné odpoledne a večer širokého okolí. Však večer už jsem toho měl opravdu dost a chystal jsem se volat na městskou policii. Naštěstí se to ve 22 hodin samo rozešlo. Drobný klip naznačuje atmosféru odpoledne, kdy tam ještě nebylo plno.

Kávu mám rád, piju ji několikrát denně. O kávě je toto video, které stručně ukazuje na „kvalitu“ běžně prodávané kávy: Peklo na talíři: Káva - Pořad: Peklo na talíři, Video na Stream.cz (ID: 684722)

Žvanilové se zase činí

Původně jsem chtěl něco psát na téma DPH, financí a obecné situace, ale pak jsem od toho ustoupil. Jsou rozhodně dostupné lepší texty na toto téma, než jsem schopen stvořit já. Nejsem žádný odborník, píšu jen dojmy a ohlasy. Takže je lépe se mírnit, i když z témat na Francouzské zrovna není co vybírat. Nabízím tedy jen pár doporučení.

Doporučuji například četbu stránek jesuity V. Umlaufa, stojí to za to, viz: Umlaufoviny Církevní témata jdou mimo mě, ale třeba téma Rath tam také najdete a určitě zajímavěji podané než v TV. A samozřejmě i mnohá jiná.

Nyní zvláště hrozí, že EU nám pořádně přiškrtí kohoutky s financováním projektů. Její auditoři shledali příliš mnoho pochybení v zaslané dokumentaci žádostí. Výstižně to popisuje Zbyněk Fiala na webu Vaše Věc. Pokud jde o tzv. církevní restituce, tam je cesta monstrózních výdajů bez omezení. Jenže ty nekontrolují luxemburští auditoři, to zůstane jen na našem šlendriánu. Opět doporučuji pozorně přečíst: Ceny spadlé z nebe - Týdeník EURO

Jinak se hodně píše o výročí atentátu na Heydricha. Jako vždy při takových tématech se vyrojila spousta žvanilů v komentářích, kteří uráží vlastní národ sprostými plky o tom, že jsme národ udavačů a podobně. Nejde samozřejmě o žádnou národní vlastnost. Udavači a kolaboranti byli všude, třeba ve Francii, Norsku, Holandsku... Naopak naší národní vlastností je výskyt spousty sebemrskačských žvanilů, kteří takto plijí na vlastní národ. Toto je spíš společenský problém. Co jsou asi ti pisálkové zač? Ať raději každý popíše své vlastní činy. Můj táta, dávno po smrti, byl ve válce, ale téměř celou ji strávil v koncentračním táboře Dachau. Když ho opouštěl, vážil 36 kg, fyzicky i psychicky na dně, musel se učit znovu psát... nikdy se z toho docela nedostal, zvláště když si ještě prožil vazbu i v 50. letech min. století. Víš, ty chytráčku, co si všechno při tom užil?Maminka tehdy řadu měsíců zůstala sama se třemi dětmi bez prostředků. Já jsem strávil většinu života za minulého režimu, do KSČ jsem odmítl vstoupit, stálo mě to pracovní místo, byl jsem předvolán i na StB a znovu vyvolán ke schůzce v kavárně. Přímo jsem tehdy odmítl dělat udavače. Bylo mi sice vyhrožováno, ale skončilo to. Nezastával jsem žádnou funkci či lukrativní pracovní místo, tak mi nakonec dali pokoj. Nebylo mi tehdy moc veselo, žádné zastánce či sponzory jsem neměl, ale nepovažuji to ale žádné hrdinství. Nechápu však, že mě někdo uráží hnusnými sprostými žvásty.

Neveselé zprávy

V pondělí odpoledne jsme si vyšli na vycházku do Obřan a dále směrem na Bílovice. Nedošli jsme až tam, spokojili jsme se s posezením na troskách lavičky někde v polovině cesty a vrátili se zpět. V pondělí byl na stezce celkem klid, cyklisté a bruslaři jezdili zřídka. Počasí bylo příjemné, na slunci až horko, ale vál i osvěžující vítr. V Obřanech jsme cestu zakončili venkovním posezením v hospůdce na konečné tramvaje. Tři obrázky z vycházky jsou na konci webového alba zde. I v polovině týdne je velmi teplo, pouze úterní večerní bouřka přinesla vláhu nejen vyprahlým zahradám.

Pondělní zpravodajství: České maso mizí z pultů, prasat je nejméně za 91 let, hlasá titulek. Dováží se sem levnější dotované maso, dokonce odkoupené z hmotných rezerv Německa a Dánska. Poklesly i chovy drůbeže. – Půda se rychle kazí, zemědělství může potkat pohroma, zní jiný titulek. Mohou za to stroje a intenzivní zemědělská výroba při nedodržení osevních postupů a nedostatku organických hnojiv. Důsledkem je eroze. Příklad z Archlebova a Ždánic – v roce 1938 byla vyčíslena eroze na 16 %, nyní na 56 %. – Zato: Na průměrnou mzdu nedosáhne stále víc lidí. Loni činila 24 319 Kč, 67 % zaměstnanců ji nemá. O důchodech není v článku zmínka. Ty jsou namnoze i třetinové oproti tzv. průměrné mzdě. Asi 900 000 lidí má mzdu nadprůměrnou. Co k tomu dodat? Co bychom se báli? Vždyť neviditelná ruka trhu jistě vše vyřeší, že, milí modrobolševici? Co dále potěší (ovšem jak koho?), je oznámení, že Česká republika je ochotna podporovat armádu Afghánistánu až jedním milionem dolarů ročně. Jistě, to je nepochybně náš prvořadý státní a národní zájem a peníze zde budou efektivně využity. 

Východisko z toho nevidím. Všechny války, státní převraty, intervence zvenčí proti tzv. domácímu teroru a v zájmu tzv. demokracie... to vše je dílem těch, kdo skutečně ve světě vládnou a mají zájem o změnu. Jsou to složité operace, ale řízené profesionálně. Spoléhat na to, že nějaké bezzubé domácí hnutí něco změní v České republice, je marné. Postavení naší republiky je dáno rovněž zvenku – je okrajové a nevýznamné. Sloužíme jako průjezdní země a ochotně a servilně sloužíme tam, kde je nám to určeno v diplomacii i válečných akcích. Není zde ani ropa, o kterou by měl někdo zájem.

Trocha historie

Počasí koncem týdne bylo zase spíš letní, do konce měsíce má vydržet, což vede k úvahám a plánům na výlety.

Jak jsem se dočetl, zemřela pop zpěvačka Donna Summer ve věku 63 let na rakovinu. Její hit Hot Stuff mám rád a občas si ho pouštím. Během své  pěvecké kariéry dostala pět hudebních cen Grammy. Aby nebylo podobným smutným zprávám dost, zemřel i Dietrich Fischer-Dieskau, německý barytonista. Ovšem věku se dožil dost vysokého, 86 let. Byl to vynikající operní pěvec, rovněž interpret písňové tvorby, například Franze Schuberta. Kdysi jsem měl několik LP desek s tímto pěvcem, naštěstí jsem si leccos převedl do digitální podoby a mám to dodnes.

V televizním pořadu o Hitlerových bodyguardech jsem zaslechl, že Adolf Hitler jako vegetarián, což je všeobecně známo, měl svého ochutnávače jídla. Ne snad kvůli jedu v potravě, ale ochutnával prý, zda není jídlo moc slané, sladké a podobně. Také měl v péči vůbec vhodné složení jídelního lístku. Hitler, jak se vyjádřil, totiž trpěl „kolosální flatuencí“. Takže vůdce nejen, že měl na svědomí válku, ale také zjevně přispěl globálnímu oteplování (viz minulý příspěvek blogu). Kdyby měl více rozumu, neživil by se vegetariánsky. Tedy nejen to. Jak se asi trávicí problémy promítly do jeho rozhodování? O tom vůbec nepochybuji.

Letem internetem

Tak nám zavřeli Ratha. Ať se stalo cokoliv, jsem jen zvědavý, zda se bude mít v lochu tak dobře jako ukrajinská ex kráska Timošenková včetně péče německých lékařů, extra jídla... a také doufám že se EU rozhodně postaví proti stíhání demokratického politika, bude zpochybňovat zacházení s ním a soudní řízení, usilovat o propuštění vězně a hrozit sankcemi vůči ČR. Demokratičtí pisálci se rozepíšou o tom, jak chudáčka bolí plotýnky, televize ho budou ukazovat kňučícího v posteli, německá Angela se okázale distancuje od Prahy, nastane evropský bojkot sportovních akcí v ČR...  Rathovi by měli na oplátku dostat azyl na Ukrajině, stejně jako ho dostali ukrajinští zločinci, pardon demokrati v České republice. 

V Sýrii se prý nedávno konaly volby. Účast 51 %, s přehledem zvítězil blok Národní jednota prezidenta Assada. Naše skvělé zpravodajské kanály si toho samozřejmě nestačily všimnout pro samé tlachy o tom, kolik že Assadovi vojáci zase zastřelili bezúhonných, mírumilovných občanů. Zprávička o volbách je zde.

Tibetský dalajláma se prý bojí o život. Starý duchovní vůdce se zavírá v paláci a obává se činnosti falešných ctitelek, vycvičených čínskými agenty, které se mohou dostat do jeho blízkosti a podat mu jed. Dalajlámu média označují za jednoho z největších duchovních vůdců světa. Jak se ta duchovnost pozná, jak se změří, to ani po letech netuším. Hlavně že to o něm píšou. Dalajláma jezdil i do ČR a na uvítanou si třeli nosy s V. Havlem, to byla věru také duchovní osobnost, takže si oba jistě přišli na své, nejen při tření nosů. O dalajlámových starostech se dočtete zde.

Na co na všechno nepřijdou vědci. Dinosauři pro nás představují něco strašlivého, stačí si vzpomenout na barevné hollywoodské trháky. Nyní se dovídáme, že nejen byli obrovští, ale ti býložraví prý tak hrozně prděli, že svými plyny způsobili před 200 miliony let globální oteplení. Bakterie v trávicím traktu těchto monster působily obrovskou produkci metanu podobně, jako je tomu v menší míře u dnešního dobytka. Všichni dnešní přežvýkavci ho vyprodukují mezi 55 a 110 miliony tun ročně. No, že do toho zatím nezapočítali také lidskou složku – těch sedm miliard lidí jistě vyprodukuje také hezkých pár tun plynu. Že by tu byl další důvod pro omezení světové populace? Článek o dinosaurech je zde. 

Zataženo všude

Pankrác, Servác, Bonifác čili tři zmrzlí. Letos to vyšlo dokonale. Chladno, vítr, deštivo... V neděli jsme se prošli cestou k přehradní zdi a také po druhé straně řeky. Vítr byl chvílemi nepříjemný. Uvidíme, jak se pranostiky počasí uplatní dále.

V sobotu jsem se rozhodl, že ještě jednou přeinstaluji powerbook. Chtěl jsem totiž hlavně získat vyšší verzi aplikací iTunes a iPhoto. Do lokalizovaného systému nic nového přidat nejde. Bohužel jsem si přidal práci navíc. Existuje totiž deinstalátor lokalizace, ale já jsem si toho nevšiml. Stačilo by odstranit lokalizaci a pak vyměnit aplikace. Tak jsem to dělal v systému 10.5.8, ale tam byla možnost odstranit lokalizaci přímo zabudovaná do instalátoru. Čekal jsem, že to bude stejné v obou případech, proto jsem se zmýlil. Nicméně výsledek práce je dobrý. Mám nyní iTunes 9.2.1, které umožňuje synchronizaci s iPhonem. Aplikaci iPhoto mám 5.0.4. Chtěl jsem ještě vyšší, ale nesehnal jsem. Nicméně i tato je na dostatečně dobré úrovni. Start systému od stisknutí zapínacího tlačítka po spuštění aplikací zařazených do této fáze potřebuje čas jedné minuty. S tím jsem spokojený.

Zprávy které čtu, jsou často skličující. Myslím, že jako já uvažuje více lidí, neskočí úplně na zmanipulované informace sdělovacích prostředků, ale snaží se přijít věci na kloub. Psal jsem zde vícekrát o Libyi, Sýrii i Řecku. Jaké byly zprávy z Libye, si každý může vzpomenout. Bestie Kaddáfí vraždí občany, musíme zasáhnout! Tak to bylo prořád a stejný scénář je nyní v Sýrii. Tam zlovolný Assad prý nechá také vraždit pokojné občanstvo. Směšné! Představme si naši republiku, kdyby zde najednou operovala komanda, dobře vyzbrojená, útočící na režim, střílející na policii i vojsko. Tak to bylo i v oněch zemích. Občas něco ve zprávách vyplave na povrch, ale kdo si toho dodatečně všimne? Nyní se například objevila zpráva, že nálety NATO na Libyi měly dost obětí mezi civilním obyvatelstvem, což je v rozporu se zdůvodněním zásahu. Nynější zdůvodnění? Asi v duchu hesla: Když se kácí les, létají třísky. Nyní jsem také objevil informaci o synu Muammara Kaddáfího Saifu al-Islam Kaddáfím, vězněném v Ziltanu v Mali. Navštívili ho zástupci Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Podali informace, ty byly zveřejněny na stránkách soudu, ale po pár dnech zmizely. Vězeň v bídném stavu má zájem dostat se do vězení v Haagu. Ale jak to najednou vypadá, prokurátor Luis Moreno Ocampo nemá zájem. Inu, vězeň toho ví jistě dost a není tedy žádoucí, aby promluvil. Jsem zvědavý, zda vůbec k tomu soudu dostane. Podrobně o tom píše tento článek:  Saif al-Islam Kaddáfí a zákulisní boj o jeho osud

Proměny ulice

Současný vstup na Francouzskou

Počasí během týdne bylo více i méně příjemné, často vedro, jako bychom si léto vybírali už nyní. Samozřejmě počasí svědčí i stavebním pracím. Na sousedním domě, o jehož rekonstrukci jsem psal již dříve, začali z ulice kopat přípojku, zřejmě plynu. Na protější straně ulice je zatím vykopaná, zakrytá díra, propojená přes silnici a chodník s domem. Uvnitř intenzivně pracují řemeslníci na interiérech, otevřenými okny vidím, že tam pomalu nezůstane nic dosavadního kromě základních zdí. – Na začátku ulice se již pěkně do výšky tyčí  první nájemní dům, dlouhá léta vypadající smutně a nevábně. Nebýt vedlejšího nízkého vetchého domu, vypadal by počátek ulice celkem bez vady. Práce probíhají na dvou domech v okolí počátku Staré ulice. Rovněž před chátrajícím domem se zabedněnými okny Francouzská 42 v pátek dopoledne posádka nákladního auta stěhovala pozůstatky z bytů. Mohl jsem nahlédnout okny dovnitř. Je to poslední dům na této straně ulice čekající na rekonstrukci.

Ze zpráv jsem se dozvěděl, že projekt elektronického zdravotnického informačního systému iZip končí. Trval 10 let a stál 1,8 miliardy Kč. Můj názor je tento. Z hlediska uživatele je to výborný systém. Sám se ho účastním jako uživatel dosud, i když jsem opustil VZP. Cena se mi zdá i za těch deset let příliš vysoká. Vyhodit tyto peníze jen tak, že se to zavře, se mi zdá hloupé. Osobně bych přivítal, kdyby zákonodárci přijali takovou úpravu, aby všichni lékaři měli povinnost se do toho zapojit. Teprve potom by měl projekt smysl. Nemohl by pak už jen tak někdo podvádět, posílat na zbytečná vyšetření, účtovat nesmysly.... Na internetu by měl každý lékař snadno dostupné informace o pacientovi, nemusel by se ho vyptávat (někdy to ani nejde, pokud není při smyslech), zjistil by si sám hned diagnosy, výsledky a doby vyšetření, způsoby léčby... Pacient by si také mohl kontrolovat vše, čím prošel, kolik to stálo... Nepochybuji, že mnozí lékaři jsou proti, jistě si najdou spoustu důvodů.

Starší mašinky jsou pořád skvělé

Po letních teplotách pomalu přišlo ochlazení, večer déšť, případně bouřka, takže v pondělí už bylo veškeré dusno pryč. V úterý jsme na vycházce došli až do areálu kancelářských budov a obchodů, táhnoucího se od Ústředního hřbitova až ke Svratce. Poseděli jsme chvíli u umělých jezírek. Bylo tam docela příjemně. Voda v nich je sice dost nečistá, ale pozorovali jsme hejna rybek pod hladinou. Při pohledu na tolik obrovských administrativních budov jsme jen kroutili hlavami nad tím, jak to vše mohou zaplnit kancelářemi.

V pondělí jsem se definitivně rozhodl k přeinstalování svého powerbooku s 12palcovým displayem. Uvažoval jsem o tom už déle, náročnost mě však odrazovala. Také při úvahách o návratu ke starší verzi operačního systému jsem si uvědomil, že se budu muset rozloučit s některými aplikacemi. Nicméně čas nastal, když se objevila hrozivá hlášení o závadě disku. Při prohlížení internetu se například častěji na displayi objevila modrá plocha a vše zatuhlo. Při kontrole disku jsem pak byl přímo vyzván k jeho smazání z důvodů zjištěné chyby disku. Velmi mi také vadila pomalost činnosti, dlouhá čekání skoro na vše... Prostě nebyl to ten malý rychlý powerbook z počátků. Dospěl jsem k názoru, že mu patří systém 10.4. s označením Tiger, s nímž jsem ho i zakoupil, nikoliv novější verze systému 10.5. Leopard. – Nastala několikahodinová práce s mazáním, kopírováním, přenosem dat, aktualizacemi, prověřováním aplikací, nastavením internetu... Musel jsem se rozloučit například s nejoblíbenějšími aplikacemi BusyCal, Mac Notepad a dalšími. Snad časem seženu jejich starší verze. Nicméně se nová instalace povedla a powerbook zase startuje i pracuje rychle. Nemohu už zde bohužel synchronizovat iPhone kvůli starší verzi iTunes. 

Proto jsem vytáhl k užívání staré PDA Psion 5MX. Naštěstí je ve výborném stavu. Sice má jen display bez barevného provedení, ale softwarové vybavení psionu je úžasné, Myslím, že ani dnešní smartphony na psion nemají. Vypadá jako miniaturní notebook, má bezvadnou klávesnici umožňující pohodlné psaní dvěma prsty. Bez problémů jsem na něm dříve napsal článek. Je vybaven 32bitovým operačním systémem Epoc. Ten umožňuje spouštět několik aplikací najednou, může se mezi nimi snadno přecházet a mohou si mezi sebou vyměňovat objekty (do textu lze například vložit graf nebo obrázek). Téměř ve všech programech lze také kdykoli snadno zvětšit písmo. Lupa je na bočním okraji, stačí přiložit stylus. Obsahuje aplikace, snadno spustitelné díky ikonám umístěným pod displejem. Jde o Word (textový editor), Sheet (tabulkový kalkulátor a program pro tvorbu grafů), Data (databáze), Agenda (diář, plánovací kalendář), Jotter (skvělý zápisník), Time (budík), Calc (kalkulačka vědecká nebo standardní), Sketch (kreslicí program) a jiné. Aplikace jsou na velmi dobré úrovni, například Word umí zarovnávat z obou stran, umožňuje použití více fontů a stylů, zobrazuje skryté znaky nebo počítá slova v textu. Tabulkový kalkulátor disponuje množstvím funkcí a umožňuje vytvářet i 3D grafy.  V programu Agenda můžete plánovat a záznamy prohlížet v režimu den, týden, rok (někdo lituje, že ne i měsíc, ale to je na malém displayi zbytečné) a můžete si vytvářet tzv. To-do list s úkoly nebo seznamem výročí. Program Sketch je kreslicí program, k dispozici má i knihovnu docela pěkných obrázků. Jsou zde některé zvláštnosti. Například neplatí, že otevřeme aplikaci a pak dokument uložíme jako... Vše se ukládá automaticky hned při tvorbě, ale lze to zrušit a vrátit se k prázdnému dokumentu. Nový dokument je nejlépe vytvářet z nabídky boční lišty, kde se při užití stylusu objeví nabídka nového dokumentu té či oné aplikace. Psion je vybaven na přední straně třemi tlačítky, která slouží k provozu PDA jako diktafonu. Jedním stiskem prvního tlačítka se spustí aplikace, druhým nahrávání, po celou dobu ho držím stisknutý. Druhým tlačítkem zastavím nahrávání, třetím spustím nahrávku. Funguje to docela dobře. Na čtení e-knih se hodí také výborně, lze užít palmovský formát pdb – takových textů mám spousty. V šeru či tmě lze zapnout příjemné, decentní podsvětlení zelenavé barvy. Psion je poháněn tužkovými bateriemi, záložní knoflíkovou baterií, ovšem i připojením adaptérem k elektrické zásuvce. Na multimedia psion vybaven není ani displayem, ani dalšími možnostmi. Sice je možno zkusit prohlížet obrázek v šedi, či přehrát MP3 v tak nízkém bitrate, že nejsem s to ho ani nikde vytvořit, ale to je zde spíš jako kuriosita. Reproduktor je dobrý jen pro diktafon. Slabé místo psionu 5 je upevnění displaye páskami, které časem odejdou v závislosti na zacházení. Jinak v době své slávy stál 30 000 Kč, bylo lze na něm vést úřední agendu v terénu. Je vybaven infraportem, ve spojení s mobilními telefony se užíval i pro internetový přenos. To je už minulost. Dodnes se však užívá v Německu a Velké Británii, pokud vím. I u nás se najdou stále jeho fandové.

LIDEM lidem

Přímo letní počasí trvalo i do začátku května. Prvního máje jsme šli na procházku po Špilberku. Tam jsme si všimli, že se koná na hradě nějaký program. Pořádaly ho odbory, účast byla průměrná. Na podiu hudební část měla na starost jakási skupina s názvem Renegáti. Mne nezaujala, raději jsem se klidil, abych to vřeštění jejich zpěvačky se stařičkým hitem nemusel více poslouchat. Ještě jsme zhlédli produkci maličkých dětských mažoretek ze Šlapanic, pak jsme pokračovali procházkou po parku. Ve vedru jsme se však dlouho nezdržovali. Koncem týdne už bylo příjemněji, slunce se ukrylo za temnou oblohu.

Chvili mi trvalo, že jsem si uvědomil, že zde máme název nové politické strany LIDEM. Jméno mi připadá směšné. Název politické strany by měl být určitě zvolen pořádněji. Ale - LIDEM může být lidem lhostejná, lidem to určitě  nic nepřinese. Významově to je dáno ze slovního spojení „liberální demokracie“. Strana tohoto názvu zde už byla na počátku 90. let. V závěru její existence ji jistá paní Viktorie Hradská rychle dovedla k likvidaci. Kdo asi může věřit dnes jiné paní – Peake, která pobývala v ODS, pak ve Věcech veřejných v nejvyšších patrech, byla samozřejmě u všeho, u tvorby zásadních stranických dokumentů, zcela loyální vůči vedení a nominovaná za tuto stranu do vysoké parlamentní funkce. Nyní jí najednou spadly šupiny z očí, prozřela a vykládá, jak tam trpěla, takže musela pryč zakládat novou stranu, aby mohla lidem sloužit. Dostalo se jí a její partičce dokonce označení uprchlíci. To jsou však jen cynické hry se slovíčky. Je to pouze parta odpadlá od Věcí veřejných, to jí nikdo neodpáře a věrohodnosti jí to nedodá. Smysl toho všeho do detailu neznám, ale považuji to za účelovou záležitost. Myslím, že důvěru mezi lidmi nezíská a spíš bude pro smích. Třeba takto.

Poslední dubnový víkend v letním hávu

V pátek jsem zašel do nové prodejny s názvem Sklizeno. Dozvěděl jsem se o ní odtud. Nachází se na Křídlovické ulici. Je zde sortiment potravin, které lze jinak koupit na farmářských trzích. Prošel jsem celou ulici ve směru od Vídeňské, prodejnu jsem našel až na konci u haly Rondo, čili u dnešní Kajot arény. V nabídce mají celou řadu produktů, od zeleniny, jablek přes kozí jogurty, spousty sýrů, hovězích klobás a dalších uzenin po pečivo, víno, pivo až po vejce, která jsem ve velikosti XXL zakoupil. Cena byla vyšší než obvykle, ale taková vejce jsem viděl málokdy. Podíval jsem se jen zběžně, ještě se tam však podívám, s tímto prodejem sympatizuji. V tento den bylo přímo horké letní počasí, zcela žíznivý jsem po vycházce skončil v chladu sklepa Rytířské krčmy při sklenici svijanského piva. 

Přímo letní počasí pokračovalo i o víkendu. V sobotu jsme se prošli po lese v Kohoutovicích, na kopci byl listnatý les řidší, patrné bylo sucho, v údolí jsme si všimli bohatší zeleně i květů. Nalezli jsme zastávku autobusu a svezli se na Mendlovo náměstí. Cesta místy připomínala silničku někde v horách. Brno má krásné okolí. Na náměstí jsme se občerstvili v Pivovarské pivnici. Nepohrdl jsem nabízeným pepřovým speciálem. V neděli  bylo počasí mixem horka a silných poryvů větru. Odpoledne jsme jeli na Kociánku za Evinou maminkou. Tentokrát se tam sešla větší rodinná společnost až po ta nejmenší pravnoučata. Maminka z toho měla radost. Děti si hrály na zahradě, dospělí si povídali v zátiší na lavičkách.

Jak jsem uvedl minule, v pátek se mimořádná schůze sněmovny zabývala jednáním o vyjádření důvěry vládě. Toto hlasování bylo samozřejmě předem domluveno. Stačilo by tedy dopoledne po pár promluvách provést hlasování. Opak byl pravda. Diskuse probíhala po celý den, vysílala ji TV stanice ČT 24. Nechápu, co to má za smysl. Jedna strana neposlouchá druhou, prostě se jen řeční do prázdna. To je ta jejich poslanecká práce, ale hlavně že se nezapomněli sami pochválit. Sám jsem  zhlédl jen zlomek diskuse, mimo jiné i premiéra P. Nečase. Jeho tlachy mě jen ujistily, že kdyby tento panák zmizel z čela státu, bylo by to pro nás zatím to nejlepší.

Třeba se i zasmějeme

Hned v pondělí dopoledne jsem se ze zpráv dozvěděl, že Karolina Peake již má svou partičku dostatečně doplněnou. Nic jiného jsem v tom divadélku nečekal. Potvrdil mi to i článek, najdete ho zde.  Jasně ukazuje pravou podstatu „zodpovědné péče“ poslanců o setrvání vlády i sněmovny. Poslanci berou bohatou mzdu a náhrady, pak si pořizují si hypotéky, kupují auta... snadno mohou z bohatých zdrojů platit své zájmy, takže musí vydržet ve funkcích celé volební období. Kdepak by se jen tak připravili o zdroje příjmů a pohodlný život. Nové volby by přinesly jen výměnu těchto panáků. Nikdo si nemusí dělat iluze, že tento Augiášův chlév skončí, ať se v něm válí kdokoliv z parlamentních partají té či oné strany politického spektra. No, Evropská unie tlačí na vlády, aby šetřily, Evropská komise však přišla s návrhem navýšit rozpočet EU příští rok o 138 milionů eur. Takže EU – našim poslancům vzor. Pan premiér s vážným a rádoby ušlechtilým výrazem i tónem v hlase sdělil, že musí být v termínu sestaven nový parlamentní klub s dostatečným počtem členů. Jinak prý raději předčasné volby. O dva dny později už na klubu tak nezaleží, jen když jich bude mít paní Peake aspoň tolik, aby měla vláda v parlamentu většinu. Je opravdu trapný. Přitom jaká to bude vláda s nepatrnou většinou? I v ODS jsou nespokojenci a nemusí některé návrhy ve sněmovně podpořit. V úterý byla na týden přerušena schůze sněmovny, v pátek se má na mimořádné schůzi hlasovat od důvěře vládě. Přeji ODS a spol. ve volných dnech efektivní přesvědčování dalších zatím málo rozhodnutých. Když nic, tak se tomu všemu třeba zasmějeme.

E-mailem mi přišel text s názvem Slivovica. Je to valašská óda na tento nápoj. Nic proti tomu, také si dám rád sklenku. Pisatel se však nedrží jen tématu. Zabrousil i do historie a nechutně se otřel o Aloise Jiráska. Zapomíná především, že Jirásek není historik, ale beletrista, historické názory čerpal od Fr. Palackého. A to byl historik a vzdělanec par excellence. Vypracoval se přitom také z docela ubohých poměrů. Jako každá koncepce historie i ta jeho samozřejmě v něčem časem zastarala. Ovšem kdo je dnešní valašský pisálek, aby poučoval o historii? Píše: „Zajímavé je, že na konci Doby temna české země tvořily elitu Evropy. Hospodářsky, vzdělanostně, kulturně i technicky.“ To je samozřejmě naprostý nesmysl, svědčí o autorově neznalosti. Pokud jde o východomoravský venkov, stačí si přečíst nějaké vzpomínky i z mnohem pozdější doby. Třeba T. G. Masaryk vzpomíná, jak se už jako hoch styděl, když přijelo k nim do moravské vesničky panstvo a rozhazovalo něco mezi shluk prostých lidí, kteří se o ty drobty přímo rvali, zatímco panstvo mělo z toho pohledu zábavu. To je jen detail, samozřejmě, ale výmluvný. Alkoholismus na východní Moravě byl také velký problém, mnoho lidí si zničilo zdraví, život svůj i rodinný. Bída, chudoba, nevzdělanost  zde byly hlavní příčinou tohoto stavu. To snad byla ta elita Evropy? Opakovat tlachy dnešních pisálků nemá vůbec význam. Jsou to ubožáci, kteří se s Jiráskem ani Palackým nemohou vůbec v ničem měřit, ale jsou trapně sebevědomí ve svých soudech.

Víkendový deníček

O víkendu bylo dost zataženo a občas sprchlo, takže jsme zrušili plány na výlet a spokojili se s běžnými procházkami cestou k automatu na mléko či do domova pro seniory na Kociánce navštívit Evinu maminku. Tam řádila nějaká drobná epidemie, takže jsme raději nezašli ani do bufetu.

V sobotu se do Prahy sjely desetitisíce lidí na protivládní demonstraci. Nálada je kritická, slyším to i běžně mezi lidmi. Třeba v sobotu v Bohunicích někdo zazvonil u dveří bytu. Byla to nenápadná starší paní, sousedka, s níž se nanejvýš při setkání v domě pozdravíte. Vzrušeným hlasem se ptala, zda sledujeme přenos demonstrace v TV. Byla nadšená z množství lidí a projevů odborářů. Já svůj názor mám, nějakou demonstraci nepovažuji za efektivní způsob pro dosažení nějakého výsledku. Nanejvýš se jí budou ohánět opoziční politici. Snad organizátoři vymyslí něco efektivnějšího. Taková stávka na železnici by měla větší význam.

Sdělovací prostředky pořád věnují velkou pozornost Karolině Peake, rozené Kvačkové. Provdaná je za Australana česko-čínského původu, odtud její příjmení. Začínala v letech 1997–98 v ODS, asi včas nerozpoznali její kvality, tak si našla v roce 2005 příležitost ve straně Věci veřejné, nejdříve jako nezávislá, členkou se stala roku 2007. Tam uplatnění našla hned, nejdřív v komunální politice, pak například v kalendáři s barevnými obrázky polonahých krásek ve volební kampani 2010. To byl opravdu čin přímo státnický. Jako věrná přítelkyně Kateřiny Klasnové posloužila jako svědkyně na její svatbě s V. Bártou. Ať si dnes plácá, co chce, sama se účastnila politiky strany v nejvyšších funkcích a byla s tou partičkou i osobně jedna ruka. Nyní se tváří, jako kdyby tam trpěla, až chuděrce nezbylo než vše hodit za hlavu. Jako místopředsedkyně sněmovny by však především měla ihned rezigovat na funkci, když stranu, za kterou byla zvolena, opustila. Jenže ta je jí asi příliš drahá. Jak to divadélko dopadne, nevím, jistě ale všichni zainteresovaní udělají vše, aby zůstali u vlády. Nyní paní Peake zakládá novou stranu liberálního typu, snad jí snaha vydrží do konce volebního období. Doufám, že časem zmizí ze zorného pole novinářů i širší veřejnosti. Neudělala v politice vůbec nic, jen když má možnost, tlachá ty své trapné výmysly.

Jarní čištění ulice

V pondělí bylo zataženo, ba deštivo. Na ulici jsem si všiml probíhajícího blokového čištění komunikace. Obyklý obrázek čisticího vozu s kartáčovými sběrači. Doplňovaly ho dvě čety pracovníků s vozíky na odpadky a smetí, vybavení potřebným náčiním. Podle jejich vzhledu jsem usoudil, že jsou mezi nimi lidé bez zaměstnání, kteří musejí takto pracovat, aby nepřišli o dávky v nezaměstnanosti. Ovšem to je jen moje domněnka odvozená z pouhého pohledu kolemjdoucího. Ulice pěkně prohlédla, už ve středu se však objevil na chodníku před zchátralým domem č. 42 vyhozený starý nábytek. – Eva jela v pondělí za maminkou na Kociánku. Jako obvykle poseděly také na jednom z tamních pěkných míst vyhrazených odpočinku. Pochválila nový sedací nábytek a hned nato se dozvěděla, že z tohoto jednou firmou darovaného nábytku kdosi polovinu odcizil a zřejmě si odvezl. Hyeny se najdou všude a nestydí se okrádat i domov pro seniory.

E-mailem mi přišel text, který údajně sepsal 66letý Zdeněk Mejzlík z Týna nad Vltavou. Popisuje hrozný příběh své dcery postižené roztroušenou sklerózou. Léky už nestačily, ale zabralo konopí. A to je problém, uživateli hrozí postih kvůli droze. Proto vznikla iniciativa, která se obrací na veřejnost s žádostí o podpis petice za legalizaci konopí k léčebným účelům: www.lecebnekonopi.cz/petice/podepsat. Já sám s tím žádnou zkušenost nemám, ale pokud to pomáhá v tak hrozné nemoci, souhlasím.

Divadélko rozpadu politické strany Věci veřejné je k smíchu i k pláči, zejména uvážíme-li, že jde o vážnou věc řízení státu. Mám pocit, že paní Peake a její nové squadře se zalíbilo v dobře placených funkcích, a proto se snaží z pádu VV do nicoty vyváznout s nově založenou politickou stranou do dalších let příjemného sněmovního života. To se líbí koaličním politikům, rádi budou pokračovat s jistou potřebnou podporou nové strany a hrát si na ušlechtilé, kteří nic nechtějí mít se zloduchem V. Bártou, od něhož se najednou teatrálně distancují. Co na tom, že do parlamentu byla zvolena konkrétní politická strana, že ta má mandát od voličů. Ne žádná odštěpená skupina! Klidně ji však pí Peake a její věrní opustí a budou se ohánět všelijakou sofistikou, aby si zdůvodnili a ospravedlnili pokračování pod novou vlajkou. Koho ale nyní budou zastupovat? Jen sami sebe. Pokud stranu opustili kvůli pocitu nemožnosti dál v ní politicky pokračovat, měli by rezignovat, odejít z politiky a začít zcela znovu, až si získají novou podporu voličů. Ano, to by bylo morální rozhodnutí. Ale to je samozřejmě sci-fi.

Stavební ruch na Francouzské

Počasí je dubnové, kolísá, třeba ve čtvrtek deštivo, v pátek krásně a tak dále. Jaro je definitivně tady, což je patrné i na zelenajících se i kvetoucích stromech... V sobotu odpoledne jsme poseděli doma s přáteli Jožkou a Liduškou, v neděli jsme zašli na hřbitov, celý den bylo zataženo. – Toto období svědčí i stavebním pracím. V pátek jsem viděl, jak k domu Francouzská 46 přivezli autem novou krytinu a latě. V tomto domě sídlí i grafické studio Miroslava Švejdy, stránky viz zde. Pracuje sám a užívá jako já computery Apple. Zřejmě má na domě majetkový podíl, viděl jsem ho i nyní, jak pomáhá při vykládce materiálu. Ve dvoře jsou starší stavby, možná se stavební práce uskuteční tam. Opravy začínají již i u dalších domů na začátku ulice, například lešení se objevilo u starého pěkného domu v historizujícím slohu, stojícího na rohu Francouzské a Staré ulice.

Jak jsem se dočetl zde, hrad Špilberk si vyžádá navýšení rozpočtu na opravy. Nově byla zjištěna zjištěna rozsáhlá poškození teras. Izolace jsou prý ve špatném stavu kvůli nekvalitním a neodborným pracím v roce 1991, sdělil mj. pan primátor. Žasnu nad tím. Kdopak provedl ty práce a stavební dozor? Jak je to možné u tak závažných a velkých veřejných prací? Takto se mrhá se státními prostředky.

Rozsudek ve sledovaném procesu s politiky Věcí veřejných byl vyhlášen. Celkem výstižnou glosu k tomu najdete v časopise Týden: Vyhnání Bárty. Na novinky.cz jsem našel rozhovor se soudcem o procesu. Na otázku redakce odpověděl: „Nevím, jak moc jsou politici zkušení nebo zvyklí manipulovat. Když se na ten případ podíváte z trochu jiné strany, tak paradoxně závěr soudu byl takový, že pan Bárta se objektivně doznal a ti, co stáli proti němu, předkládali soudu různé důkazy o své nevěrohodnosti. A řekl bych, že z části i naivním způsobem.“ Výstižné pro celý pohled na rozsudek. Já osobně vidím V. Bártu jako toho, kdo by zasloužil největší trest, on začal, rozdával obálky s penězi. Půjčky? Směšné! Celý rozhovor je zde: Bárta. Rozsudek je komentován na různých internetových fórech. Zdaleka ne všichni jsou jím nadšeni a vznášejí různé námitky, třeba zde: Kosa Nostra.