Ve vedrech osvěží pivečko

Rytířská upoutávka

V pátek odpoledne ve velkém vedru jsem zašel osvěžit a vylepšit pitný režim. Neměl jsem vůbec chuť se někam dál ploužit a uchýlil jsem se do hospody na Hvězdové ulici. Na dvoře tam to bylo rozpálené jako v pekle, usadil jsem se tedy v sále. Pivo Staropramen mi moc nechutnalo, navíc jim pivo došlo a obsluha telefonicky svolávala dodávku. Odešel jsem tedy směrem k Dětské nemocnici a skončil v Simpson baru na rohu Durďákovy a Merhautovy. Zde jsem byl poprvé. Interiér příjemný, pivo Svijany, chládek. Poslouchal jsem hovor štamgastů a připadal si jako v TV seriálu Hospoda. Musím uznat, že je to příjemné místo. – Večer se strhl liják a asi se ve dne na Slunci a snad i večer na Měsíci objevily skvrny. Jak jinak si vysvětlit chování cikánů z Bratislavské, kteří pozdě v noci hulákali tak hlasitě, jako by se vraždili, takže jsem nemohl spát. Vřeštění paviánů z zoo je proti tomu rajská hudba. Přál bych všem rádoby humanistům, kteří nás denně poučují o rasismu, něco takového pravidelně zažívat. 

V neděli po  obědě Evu čekala povinnost (stejně jako v sobotu u maminky) pohlídat dítka dcery při návštěvě v nemocnici. Šli jsme tam spolu příjemnou procházkou, pak jsem cestoval trolejbusem do města. Eva litovala, že jsem jí nepomohl s hlídáním dítka. Maličký chlapec byl velmi aktivní, uhlídat jeho pobíhání a současně opodál stojící kočárek se všemi osobními věcmi bylo pro ni náročné. Počasí o víkendu bylo oproti předchozím vedrům chladnější.

V pondělí nastalo opět teplejší počasí. Tyto změny nám působí různé zdravotní potíže jako bolesti vzádech či nohou. Projevilo se to i na odpolední vycházce, kdy jsme zrušili původní plán na delší výlet a spokojili jsme se s chozením po Bohunicích. Snad bude v příštích dnech lépe. – Ráno pokračovaly práce na Francouzské v sousedním domě. Zbourali část zahradní zdi na opačné straně. Drobný videoklip ukazuje ranní ruch v zahradě. Fotografii reklamního poutače na Rytířskou krčmu jsem dostal od známého e-mailem. Ukázalo se, že je efektivní, majitel si pochvaloval, že po jeho uplatnění přišlo více hostů. Přeji mu to.

Léto ve městě

Na koupališti v Kovalovicích

Pondělek začal krásným letním počasím. Hned od rána se za plotem dvora objevili opět pracovníci a s pomocí menšího stavbařského stroje Locust začali bourat zeď ohraničující sousední zahradu, aby rozšířili vstup. Zřejmě zde bude vjezd pro auta. Z ulice možnost majitel domu nemá. Pak se věnovali úpravě terénu a bourání některých stavebních částí dvora. V úterý v pracích pokračovali, ve středu už zahradili vjezd provizorní bránou. Na výsledek bude nejlépe počkat, těžko to z pouhého pohledu odhadnout. – V úterý jsem spěchal hned ráno na soukromou zubní kliniku. Tuto péči si již několik let platím ze svého. Zuby mám díky kvalitní péči v pořádku, lépe než třeba před dvaceti lety. Jak dlouho mi chrup vydrží, samozřejmě netuším. 

Vedra trvala i ve středu. Odpoledne jsme po dlouhé době měli schůzku s Jožkou a Liduškou. Souhlasili s mým návrhem na setkání v Rytířské krčmě. Nakonec přišel Jožka sám, Lidušce prý ve vedru není dobře. Tak jsme poseděli jen ve třech, ve sklepní prostoře bylo příjemněji než ve vedru venku. K mému překvapení Jožkovi nechutnala místní specialita pivo s medovinou, no proti gustu žádný disputát. To platí pro každého, Eva zkusila malou sklenici piva Svijany 13º  kvasnicového a chutnalo jí. Popovídali jsme si a snad nám setkání zase někdy vyjde. V čtvrtek bylo stejné počasí, venku skoro nesnesitelně, až pozdě odpoledne jsem opět v Rytířské krčmě ochutnal kvasnicové pivo. Je dobré, má plnou chuť s nepatrnou hořkostí.

V pátek brzy dopoledne jsme si opět vyjeli autobusem do Kovalovic na koupaliště. Bohužel nejsou moc operativní, i v takovém vedru otevřeli areál až v  10 hodin, takže jsme půlhodinku museli počkat. Koupání bylo příjemné, voda osvěžující, příjemné teploty. Setrvali jsme tam dvě hodiny. V poledne už začalo přicházet více lidí.

Víkend horký a vzrušený

Vyklizená zahrada

V pátek bylo spíš pod mrakem, ale teplo, později odpoledne nás zastihl déšť na procházce bez deštníků.–  Hned ráno jsem viděl, že do prostoru před dvorem našeho domu přijelo několik aut. Skupina mužů vstoupila do zpustlé, hustě zarostlé zahrady sousedního domu. Nedávno jsem psal, jak odtam cikáni odnášejí úlovek do sběrny. Tentokrát bylo zřejmé, že nový majitel se ujímá nemovitosti a provádí vyklízení. Zahradu posekali, keře vyklučili, bazén zlikvidovali a všechen odpad odnášeli do kontejneru nákladního auta. Na obrázku je pohled z okna na výsledek jejich práce. 

My jsme tento den vyjeli na krátký výlet do nedalekých Kovalovic. Eva zde má nějaké pohledávky. Autobusem je to kousek za Pozořicemi. Vesnice se rozkládá v úzkém údolí s protékajícím potůčkem. Domy a zahrady stoupají do svahu. Prošli jsme se kolem pěkného rybníka a koupaliště. To se mi velmi líbilo, ale nešli jsme tam, protože Eva nebyla vybavena věcmi na koupání. Zkusíme to snad jindy. Video je od hráze rybníka. Eva se čistí od projevů loyality zde pobíhajícího psa.

Celý víkend byl poznamenán tím, že manžel Eviny nejmladší dcery, měl vážnou havárii a skončil v nemocnici   na JIP. Informace se objevila i ve sdělovacích prostředcích, například zde. Nejdříve zavládlo zděšení. V neděli odpoledne jsme ho navštívili, kromě nás a jeho manželky Veroniky s dětmi přišli i jeho rodiče a další příbuzná. Ležel na lůžkovém pokoji, čeká ho operace kolena. Vypadal už veseleji, zdá se to na dobré cestě. Měl radost z dětí, nejmenšího bral i do rukou. Celou neděli bylo horko, cestování v tramvaji či trolejbusu bylo úmorné.

Slušnost je vzácnější

Počasí bylo v poslední době v Brně proměnlivé, střídalo se vedro s deštěm. Ve středu a ve čtvrtek už jsem zaznamenal jen horko. Co v takovém horku? Jako vždy čtu zprávy. A co tam třeba najdu? Politická strana TOP 09 se cítí dotčena, a dokud viník pan Bátora zůstane sedět v úřadě na ministerstvu, budou bojkotovat jednání kabinetu a vlády. On si totiž dovolil předsedu strany, pana knížete nazvat starým chudáčkem. Ale copak pan Schwarzenberg? Aristokrat, sice letitý, ale nejen u mládeže je in. Jaký je slovník tohoto vzoru důstojnosti a ctnosti? Tak zrovna na pana Bátoru poznamenal, že se na ministerstvo hodí s odpuštěním jako pazdeří k jisté části těla (pazdeří? dnes nepříliš frekventované slovo, produkt vyrobený z rostlin, zejména lnu, sloužilo jako podestýlka či izolace). A pokud pan kníže zrovna nepodřimuje ve sněmovně, tak se i jindy kulantně vyjadřuje. Lidovce nazval černoprdelníky. A když řekl, že ve státním znaku bychom měli vyměnit lva za sojku nebo krtečka, asi to byl také vrchol vtipnosti a slušnosti, takže se nikdo dotčen necítil. Na adresu jiných toho v podobném duchu pronesl více. Stačí trochu namáhat paměť či browser. Nikdo se nepohoršoval, nevyvozoval z toho závěry. Hlavně že třeba pan Marek Eben si před časem pochvaloval volby – konec hulvátství v politice, radoval se. Opravdu? A můžeme vzpomenout i třeba na dřívější výroky p. M. Zemana, M. Topolánka, D. Ratha a mnoha jiných. Volbami se samozřejmě nic nezměnilo. S hulvátstvím zřejmě nejdál dojdeš. Vidíme to konečně i v běžném životě. Snadno vznikají hádky ze zcela banálních důvodů, lidé si neřídka hrubě nadávají v úplně běžných situacích, ženy jako muži. Stačilo by často pouze říci promiňte, omlouvám se... Ale to se nenosí. A ani to vám nemusí stačit, reakce nemusí být tomu přiměřená. Slušnost je vzácnější host. Celkově mezilidské vztahy zhrubly.

Trocha pesimismu

Nejsem žádný staromilec, nicméně nepřijímám hned vše nové. Zmíním jednu věc. Ve vážnosti býval kdysi ten, kdo v něčem vynikl, ať už v hospodářství, živnosti, řemesle, podnikání či obchodu, v umění a podobně. Prostě ten, kdo přinášel sobě i jiným nějaké hodnoty. Podvodníci, šejdíři, zloději, bandité, devianti, zlí lidé... existovali samozřejmě vždy. Rozdíl je v tom, že věci byly přece jen označovány pravými jmény a podle toho se k nim přistupovalo. Dnes je společenské eso podvodník, zloděj, tunelář, gangster, sexuální zvrhlík, vrah... Těmito hrdiny masíruje společnost vševládný hollywoodský film, převládající bulvární tisk a jemu podobná „literatura“, jakož i jiné výtvory jako počítačové hry, ale i tzv. seriosní media. V sobotu jsem na ČT24 s překvapením hleděl na pořad o hráčích pokeru. Dřív by taková činnost byla v nevážnosti. Karban, byť s ním leckdo také finančně uspěl, byl prostě podezřelá věc. Nyní se to předvedlo jako prima solidní podnikání. Co na tom, že taková činnost naprosto žádné skutečné hodnoty nepřináší? Dnes už jen čekám na nějakou „solidní“ reportáž s provozovatelem klubu (dříve bordel) či s podnikatelkou prostitutkou. Možná že to vše v našich „skvělých“ sdělovacích prostředcích už dávno také bylo, jen jsem to nezaznamenal. Ničemu se divit nelze. Nyní nás zahrnují bláboly o pražském pochodu hrdosti čtyřprocentních (jaké hrdosti, to bych rád věděl). Do halasu  jednotné hlásné trouby se zapojují všelijaké „osobnosti“ v osobních blozích i veřejných médiích. Pokud někdo vyjádří nesouhlas či pochybnost, hned je napadán a označován nějakou nálepkou tak, že by si od něj pes kůrku nevzal.

Nová Zuno banka

Před pár lety přišla na bankovní trh mBank, která přinesla přímo revoluční změnu. Nízkonákladová, čistě internetová. Podmínky měla zpočátku pro obyčejného uživatele ideální: slušně úročený účet, výběry ze všech bankomatů zdarma, vedení účtu zdarma, platby zdarma. To se sice časem trochu zhoršilo, ale pořád vychází z hlediska nákladů uživatele nejlépe. Mezi její výhody počítám i fórum uživatelů, což jiné banky nemají. Letos se přihlásily o slovo další banky tohoto typu. První z nich spustila provoz banka ZUNO. V základní trochu očesané verzi je bankovnictví také zdarma, ovšem výběry z bankomatů nic levného. Zato úročení účtu s denním připisováním úroků je velmi zajímavé. Proto jsem se rozhodl jako doplňkový si její účet zřídit. Šlo to rychle, po pár dnech mi kurýr doručil smlouvu. Přes internet a telefon jsem dostal dočasné heslo a... zde se to zaseklo. Celkem mi poslali heslo třikrát znovu, ani jedno však internetové bankovnictví nevzalo. Nic, jen chybová hláška. Slíbili to prověřit na technické kontrole. Večer, kdy po pěti neplatných pokusech byl účet opět zablokován, jsem zavolal do banky, mají nepřetržitou službu. Operátorce jsem vše vysvětlil, po chvíli mi volala zpět, sdělila, že to bude v pořádku. A skutečně bylo, nové dočasné heslo bylo konečně funkční. Mohu tedy zkoušet, jak funguje. Podle prvních dojmů zatím zápasí s vyladěním internetového bankovnictví. Stalo se mi, že jsem se nemohl připojit, případně mi to opět hlásilo špatné přihlašovací údaje. Stačilo činnosti nechat a zkusit to později. Bankovní chat také nefunguje ideálně, v nějakém bodu se konverzace ztratí. Počáteční potíže tohoto rázu chápu. Záleží na tom, jak dlouho budou trvat.

Sobotní výlet do Bílovic

Jezírko u Bílovic.

V sobotu dopoledne jsme se vypravili na výlet. Cestovali jsme ze Staré osady na Velkou Klajdovku, pak jsme putovali pěšky do Bílovic. Počasí nám úplně nepřálo. Bylo pod mrakem, občas mírně pršelo. Bylo však bezvětří a docela příjemně. Chránily nás koruny stromů, na volné ploše pak deštníky. Celá cesta vedla po pevné ploše, příroda idylická, připadalo mi to jako procházka velkým parkem. V Bílovicích jsme se zastavili na oběd v restauraci u nádraží, pak jsme se vrátili vlakem do Brna. Konečná byla už v Židenicích, na hlavním nádraží probíhají nějaké práce. Výlet byl i přes ne zcela ideální počasí pěkný. Jen jsme se znovu přesvědčili, jaké nádherné prostředí máme v okolí Brna. Později odpoledne se vyjasnilo, po dešti ani památky. Vice obrázků je zde: Do Bílovic.

Pokud vás zajímá problém tzv. ropného zlomu apod., doporučuji film na YouTube, původně pochází z televize, je velmi výmluvný: Až dojde ropa.

Další odkaz jsem dostal poštou. Hlavní persona tohoto projektu Slávek Popelka je mi nesympatický, vidím ho jako osobu mírně řečeno nevyrovnanou, nepochybně povahou v něčem příbuznou s Petrem Cibulkou. Pokud něco nyní zamýšlí a organizuje, byť má v podstatě jednoduchou pravdu, právě svou osobou mi záměr znevěrohodňuje. Stránky však shrnují některé informace, známé mi již z dřívějška, stojí za to se na ně podívat, zvláště na některá svědectví týkající se figurek sametového převratu: http://opona2009.

Káva musí vonět

Ve středu bylo velmi teplo a slunečno, léto. V poledne jsem měl schůzku v restauraci Adria na rohu Masarykovy a Josefské. Pivo pouze Budvar, sice dobrý, ale výběr piv vlastně žádný, asi jsou zaměřeni jinak, navíc vyšši cenová kategorie. Odpoledne jsem se věnoval práci, která mi došla e-mailem. Při odpočinku u okna jsem si všiml, že cikánští výrostci se dobývají přes zeď do zahrady sousedního domu. Šmejdili tam, dostali se do kůlny a začali vytahovat věci. Šlo o získání kovů pro sběrnu. Svůj lup dostali přes zeď a v tu chvíli se tam zastavilo auto Městské policie. Policisté jim něco sdělili, načež výrostci věci vrátili ke zdi zahrady. Policisté se rozhlédli kolem a... odjeli. Samozřejmě výrostci čekali jen na to, hned byli nazpět a věci odtáhli do sběru. Čistě cikánská sběrna kovů je za rohem. Dům majitel prodal, zatím je opuštěný, takže si jich tam nikdo všimnout nemohl. Šlo o harampadí, možná budoucí uživatel bude rád, že je to pryč.

Ve středu moje zážitky s cikány pokračovaly. Většinou nestojí za zmínku. Alespoň jeden: Jel jsem na zubní kliniku do Židenic. Měl jsem dost času, takže jsem se trochu prošel po Táborské a okolí. V jedné ulici pracoval cikán, stříhal keř rostoucí podél chodníku. Když jsem se přiblížil, vznesl pozoruhodně inteligentní dotaz. Ukázal na zem a zeptal se mě, zda je to klíště. Užasle jsem se podíval nejen proto, že jsem nečekal žádný hovor. Viděl jsem tam hemžit se škvory. - Na klinice mě moc nepotěšili, čeká mě postupná výměna zbylých amalgamových plomb, ale uznávám, že je to dobře.

Odpoledne jsme zajeli na Ústřední hřbitov a poté tramvají dojeli k Dětské nemocnici. Protože jsem pociťoval nápojový deficit, přesvědčil jsem Evu, abychom zašli na pivo do restaurantu Pod kaštany. Musel jsem však vypít kromě svých i objednané malé pivo za ni, což mi samozřejmě nevadilo. V dusném odpoledni po chození po hřbitově a cestě též v dusnu v tramvaji to byla dobrá volba, navíc jsme si zde pěkně popovídali. – Zkoušel jsem kávu původem z Brazílie, koupenou v Lidlu. Není špatná, ale potřebné aroma prostě takto balená káva nemá. Vynahradil jsem si to v prodejně na Kounicově. Musel jsem po vstupu do prodejny chvilku počkat, než kávu nasypali do zásobníku, byla totiž právě upražená. To je opravdu jiná sorta. Krásně voněla, hned po příchodu domů jsem si ji připravil, dříve než bych dělal cokoli jiného.

O nové prodejně masa a něco o kávě

Ani v pondělí nepřišlo lepší počasí. Těžko říct, zda se v srpnu dočkáme ještě léta. Zatím nám nezbývalo než se spokojit s drobnými procházkami. Uvažovali jsme o pobytu mimo Brno, ale dnes zájemce bez vlastního auta se do kýžené lokality dostane v mnoha případech jen komplikovaně. Trmácet se někde pěšky se zavazadly se mi opravdu nechce. Již v úterý se však počasí výrazně zlepšilo.

V tento den jsme se zašli podívat do nově otevřeného řeznictví na Hybešově ulici. Psal jsem o něm v předminulém záznamu. Prodejna se nachází v novostavbě, není příliš velká. Na úvod se setkala s pěkným zájmem kupujících. Provedli jsme zkušební nákup a ochutnali jsme. Očekávání zklamáno nebylo, ba byl jsem velmi spokojený. Pokud jim kvalita vydrží, budu tam docházet. Na úvod měli za pultem trochu zmatek. Chtělo by to pořídit drobné ošatky, do kterých by prodavačky vkládaly objednávky od jednotlivých kupujících. Jistě si to časem přizpůsobí, aby se jim obsluhovalo lépe.

O kávu jsem se zajímal od mládí, zprvu spíš teoreticky, pili ji rodiče a vůbec všichni kolem. Psalo se tehdy opatrně, na rizika vyšší konzumace se upozorňovalo. Kávu jsem sám dříve nepil, moc mi nechutnala, zvláště v dobách, kdy se v domácnostech i na pracovištích vařil tzv. turek. Nicméně v kavárnách byly k dispozici sestavy na překapávanou kávu, k níž nabízeli šlehačku. Jak to bylo v luxusnějších podnicích, to už nevím. Ale musím přiznat, že nejlepší kávu vařil můj bohužel již zesnulý přítel Staňa Keršner. Nevím, jak to dělal, čím to bylo způsobeno, nic zvláštního k dispozici neměl, ale turek u nich v bytě zaujal krásným kávovým aroma. Mně se to nikdy nepodařilo, ať jsem to zkoušel jakkoliv. Také jsem se znal někdy v 80. letech min. století s ing. Otmarem Doležalem. Byl to vegetarián, stoupenec hnutí Mazdaznan, o tom něco zde, velmi laskavý člověk, udržovatel a ctitel tradice Jána Maliarika, o něm třeba viz zde Ján Maliarik. V bytě na Bayerově ulici pořádal semináře s duchovní tematikou o účasti deseti i více zájemců. Kávu velmi uznával, ale vždy zásadně turka. Asi mazdaznanský přístup. Prostě horká voda se lije do kávy. Když si někde koupil kávu se šlehačkou, žádal šlehačku zvlášť, pak turka přelil přes ni, což budilo údiv nejen u prodavaček. Též kvůli aroma uznával rum do kávy, ovšem zase tak, že rum se musel zalít horkou kávou. Ale abych se vrátil k počáteční úvaze. Slyšel a četl jsem mnoho špatného, mnoho údajně zdravotních výhrad na adresu kávy a pravého čaje. Přitom jsem věděl, že v Brazílii pijí třeba 20 šálků denně a jsou v pohodě. Já jsem zase pil od dětství denně velké množství čaje a také mi po něm bylo vždy dobře. Takže žádné takové strašení jsem nebral vážně. No a nyní čtu zase varování, že káva prý může bránit otěhotnění. Věřte, pokud chcete. Článek je zde. Nyní už hezkých pár let kávu piji ve větším množství dopoledne i večer. Ani mně nijak zvlášť nepovzbudí, ani nebrání spánku, jen mi chutná, pokud je podána se smetanou.