O iPhonech, palmech i sousedovic kočičce

Měl jsem úplně první iPhone, který se zde ještě neprodával. Pamatuji si, jak jsem s několika uživateli palmů naštívil jdnoho pána, bylo to někde v terénu a on nám tam předvedl iPhone. Nedůvěřivě jsme na to koukali a hlasitě jsme uvažovali o tom, jaké se na to lepí asi ochrany displaye, jak se asi musí blbě psát na display rukou, byli jsme zvyklí z palmů na stylus. Ale brzy jsem pochopil, že toto je něco zcela jiného a mimořádného. Hned jsem pátral po možnosti koupě, a to se stalo v jedné restauraci, kde jsem měl sraz s pánem, který jich dovezl asi deset z Německa a tam to přišlo z USA. Samozřejmě černý prodej, bez dokladů, bez záruky... Prostě musel jsem ho mít. Když jsem ho začal užívat, byl jsem ohromen, oproti palmu to bylo o několik tříd lepší, úžasný display, možnosti psaní.... to jsem si tehdy myslel. A to jsem byl aktivní palmista, přispíval jsem do webu Uživatelů PDA Brno. No časem jsem poněkud vystřízlivěl a dnes je to tak, že se ke starému palmu rád vracím, měl v sobě něco, co žádný telefon, ani iPhone nemá. Prostě kalendář je nesrovnatelně lepší, neotravují vás všelijaké nabídky z kontextu, poznámkovník na palmu nemá chybu, četba knih ve formátu pdb... prostě na svou dobu to bylo skvělé, a i dnes ho rád budu užívat. Mám LifeDrive se čtyřgigovým diskem, jehož otáčení trochu zpomaluje činnost. Znám se ještě s panem Daňkem, který je také užívá a měl jsem od něho první palm, s ještě černobílým displayem. No užil jsem si ho a měl jsem k němu telefonní modul, takže když se nasadil, byl z toho telefon, sice pořádně těžká cihlička, ale fungovalo to. Podobně k tomu byly i jiné moduly, ale ty jsem neměl. iPhone mi vlastně vše nahradil. Jen lituji, že jsem daroval nevlastní neteřince svůj první iPhone, a děti ve škole jí ho prý rozbily. Byl by to dnes cenný archivní kousek. Podobně jsem vyhodil svůj první palm když mu odešla baterie. Toho jsem pak také moc litoval, baterie by se dala docela snad i dnes sehnat. Tak aspoň mám svůj druhý palm LifeDrive, sám jsem si v něm, vyměnil i baterii, pak jsem ho donesl p. Daňkovi, který mi v něm vyměnil disk za kartu, to mělo urychlit činnost LifeDrive. Ale nestalo se tak, naopak nastaly problémy, takže mi zase vyměnil kartu za původní disk. Mě to tak nevadí. Tento palm je sice multimediální, ukazuje barevné obrázky, přehrával jsem na něm i seriály, nevím, jak se jmenoval, snad Útěk z vězení. Někdo mi ho sehnal, já jsem si musel video překonvertovat, přidat k něnu titulky a dostat to do palmu. Pak jsem třeba čekal někde v ordinaci a přehrával si seriál či posloucha hudbu... No na toto je i Phone mnohem lepší. Takže když jsem shromáždil peníze, nelitoval jsem je, musel jsem mít iPhone 6+. No po roce už byla další, vyšší verze, ale na to já si nepotrpím. Telefon iPhone dělá krásné fotografie, číst se v něm dá také krásně, na vše se dají sehnat aplikace. Právě se chystám aktivovat si službu Jít spát a Budíček, neb jdu ráno k lékaři. Bez iPhone ani krok.

Před svátky jsem byl v Ivanovicích na Hané za manželkou a přijely tam dvě dcery s dětmi a jedna i s přítelem. Pěkně jsme si popovídali a zahráli si společně Člověče nezlob se. Bylo mi celkem dobře. Ale pak, v sobotu odpoledne jsme jeli do Brna. Kvůli změnám v dopravě jsme vystoupili v Židenicích a tam jsme se rozešli. Já jsem čekal na osobní vlak, který mě za chvíli dovezl na Hlavní nádraží. V neděli jsem byl převážně doma a měl jsem dopoledne jedinou návštěvu, sousedovic kočičku Čiko. Ta občas přichází obratně po zábradlí společného balkonu a na okně mňouká, aby ji pustil dál. Učinil jsem tak a nechal ji pobíhat a šmejdit. Posléze obratně vyskočila až na nejvyšší skříň. Možná jsem ji už zde v blogu zmiňoval. Kočky mám moc rád a ony to většinou cítí a běhají za mnou. Tak i tato britská modrá, což nejsou moc milé kočky. Přikládám její posezení na nejvyšší skříni na obrázku.

Něco osobně aktuálního

Přidávám dnes další příspěvek, týkající se nyní více mé osoby. – Jakkoliv jsem si v prosinci užil bolestí, takže jsem zvýšil užívání náplastí Dolforin z minima 25 na vyšších 75, v pondělí 17. prosince večer jsem sundal náplasti a nové jsem si nedal. Proti bolesti zabírá přes den účinně obvaz krku, i v noci jsem se vzbudil a cítil bolest i přes náplasti. Obvázal jsem si tedy v noci krk a usnul jsem. Bingo! Přes den jsem se cítil výborně a doufám, že to nyní vydrží. Jedině nesmím nic (relativně) těžkého nosit, zvedat a zvláště s nataženýma rukama něco těžšího podávat... Po takových činnostech, které mi sice momentálně nevadí, nastává později bolest krku a ramene etc. Když jsem byl za manželkou v Ivanovicích na Hané, přesvědčil jsem ji, že není problém jet do obchodů ve Vyškově dvakrát, ale že to všechno odtahám v batohu. Cítil jsem se skvěle, a to jsem předtím táhl i docela plný batoh z Brna. Ovšem posléze nastaly značné bolesti. Protože se takové věci opakovaly, vidím již jejich negativní vliv a vyhnu se jim. Snad to postačí. – V Ivanovicích si rád vyjdu na procházku k rybníku Kačáku. Vody v něm velmi ubylo a nyní byl zcela zamrzlý. Klademe si otázku, zda se na jaře z toho vzpamatuje. Na trochu starším obrázku je tento rybník ještě nezamrzlý, ale bídný stav vody je už dlouho patrný.

Stavební činnost v okolí

Na Francouzské i v jejím okolí se poměrně dost staví. Zaujala mě zvlášť stavba na pozemku bývalého historicky význámého objektu, naposledy sloužícího jako kino Lípa. Někdy v době mého dospívání jsem do toho kina několikrát zašel. Nyní již více let objekt chátral, stal se odkladištěm odpadů pro cikány. Občas odpady někdo odvezl, krátce poté tam byly zase. Objekt se nachází na ulici Spolkové. Rád tudy chodím, abych se co nejvíc vyhnul Bratislavské. I Bratislavská dřív byla příjemná ulice, v níž sídlili normální obyvatelé a v přízemí domů se nacházelo více dílen řemeslníků. Toto jsem slyšel od pamětníků, já jsem zažil tyto ulice už jen jako najezdní cíl cikánů, kteří zde obsazovali neobydlené byty a domy a plundrovali je. I v pondělí jsem kráčel po té ulici, abych zjistil, zda je průchozí, neboť stavební lešení a ohrady zasahují do silnice. Průchozí je, průjezdní nikoliv. Obrázek je ze stavby, historická budova již je zbouraná, to čeká nyní už zadní budovy. Mají zde být vybudovány domy s luxusním bydlením. Kolik asi bude stát takový byt s krásným balkonem či dokonce terasou? Fotografii jsem přídil svým iPhonem6+. Hned po jejím pořízení se vypnul a chvilku se motající kolečko na černém displayi svědčilo o něčem neobvyklém. Za chvilku jsem to pochopil – iPhone mě nabídl přepnutí do úsporného režimu a oznámil mi vypnutí SIM karty. To již jsem viděl, že baterie je zcela vybitá, no pořídit obrázek ještě iPhone zvládl.

Nikde nic, jen bolesti

V uplynulých dnech jsem byl mimo Brno, v Ivanovicích na Hané u své manželky. Bylo mi zprvu dobře, pak najednou nastaly silné bolesti krku. Zvětšená náplast proti bolesti nepomohla, našel jsem tam uschovány ještě dvě poloviční, tak jsem jednu přidal. Mám nyní tedy Dolforin 75, ač předpis zní na 50. Bylo mě zprvu velmi dobře, jak jsem přijel do Brna, začal zase silné bolesti krku, naštěstí během dne ustaly, ani dnes (12. prosince) bolest večer nenastává. Kéž by to vydrželo. V Brně také zprvu nesněžilo jako na venkově. Ani pak moc ne, spíš slabší déšť, občas. Měl jsem jít za zubní zákrok v 8 hodin ve čtvrtek. Samozřejmě jsem to zaspal, spím teď celkem dobře, Dolforin zabírá, ale s takovými důsledky. V 8 hodin ráno ve čtvrtek mi volali, omluvil jsem se a termín je o týden přeložen. –Nemám teď jiné zážitky, pořád zápasím s nějakými zdravotními problémy.

Po vyšetřeních

V minulých dnech jsem absolvoval závěrečná vyšetření, a to PET-CT, čili jakýsi scan většiny těla, zda se tam něco nežádoucího nerozšířilo. Naštěstí nikoliv, ovšem oblast krku a okolí je dost nejasná, takže se to bude zase opakovat.  Také jsem tam byl na ORL a se svým lékařem na radioterapii. Za několik dní nato jsem byl za svým operatérem ve FN Brno-Bohunice. Odtud jsem byl po prohlídce rovnou odeslán do nutriční poradny (velké zhubnutí) a do ambulance léčby bolesti. Tam jsem se stejně chystal. Dostal jsem zase mnoho rad ústních i na papíře na cvičení (to stejně neprovádím, nemohu si kvůli bolestem lehat a manipulovat s nataženýma rukama apod.), snažím se chodit pěšky a jsem i často příliš unaven a znechucen, než abych se snažil provádět nějaké cviky, když stejně doma dost pracuji na úklidu, vaření, nákupech... a také pro firmu na počítači... To snad stačí, když jenom bez pohybu neležím a pod. Byly mi předepsány léky, jeden z nich jsem hned odložil, když jsem si přečetl příbalový letáček. Ne že bych to bral tak vážně, co tam píší, ale necítím se psychicky potřebný brát ten lék a navíc se tam varuje při užívání při urologických potížích. Ty mám a rozhodně se bojím jakéhokoli možného zhoršení. V ambulanci léčby bolesti mi pan doktor předepsal nové léčebné náplasti proti bolesti Dolforin, nyní už silnější na mou žádost, začal jsem totiž doma brát dvě slabší naráz, takže už jsem žádné neměl. Nyní jsem ji konečně použil (stejně jsem je bral už dříve, takže vím o co jde, jak to pomáhá). Bolesti to určitě zbavuje, i když ráno a zvláště večer se jí nevyhnu, ale rozhodně mnohem lépe spím, nevstávám už v 5 hodin, ale třeba v 8.30 jako dnes. Tolik o mém stavu. Pochybuji, že to někoho zajímá, ale po rozvaze budu psát tento blog více jako osobní deníček, a samozřejmě cokoliv o zdejší ulici a okolí. Pokud jde o reakci na různé informace, filmy, četbu a podobně, to budu psát do jiného blogu, který jsem již dříve vedl a nyní ho obnovím, jako jsem obnovil tento blog. Budu tedy psát do obou. Ten druhý blog je možno najít zde: zdeny

Právě jsem tam dal nový příspěvek.

Koukám z okna, poprvé letos sněží. Ne že bych z toho měl radost, jen to konstatuji do svého deníčku. Loni byla teplá zima, letos také, ale přece jen je více chladu. A sníh ve městě znamená jen marast. – Překvapilo mě, že Francouzská, Černopolní i jiné ulice měly sníh odhrnutý, takže chůze byla bez problémů, jichž jsem se trochu obával.

V úterý už nesněžilo, po sněhu ve středu Brna ani památky. Jel

jsem tento den za švagrem a sestrou do Soběšic, tam ještě zbytky sněhu přetrvávaly, ale celkově bylo docela teplo.

V bytě mě celkem pravidelně navštěvuje mladší přítel AMM, nechci ho přímo jmenovat. Přál bych mu jen, aby byl optimističtější a našel si uspokojení v osobním životě i při získání práce. Hodnotit to zde nechci, i když si něco myslím. 

Přišel mi doporučený dopis z Úřadu Brno-střed. Konečně uznávají, že manželka zde nežije a že jsem zde sám. Takže jsem hned běžel na bytovou správu a doufám, že už v tomto měsíci si platbu snížím. Opravdu žasnu kolik je kolem toho byrokracie a tiskovin. Ještě že mám právníky v rodině. – Ale jak jsem psal, byl jsem v Soběšicích za švagrem k vyzvednutí dokumentů. Má hrozné bolesti po operacích, tak jsme uznali, že bude lépe mu tuto práci odebrat.