Mrazivý víkend

Pěkné autíčko ve Vaňkovce

Ke konci týdne se ochladilo, ba nastal i mráz. V takovém počasí jsem chodil jen na nezbytné pochůzky. S Evou jsme však chodili i na drobné procházky po Bohunicích, v sobotu jsme zašli ke Galerii Vaňkovka, abychom se podívali, zda bude možno navštívit výstavu výtvarného umění. Přes víkend se zde však konala pouze svatební výstava, zdálo se, že slušně navštívená mladšími zájemci. Dovnitř jsme však nešli, jen jsme obhlédli auta před vchodem, viz obrázek zde v blogu. No, nevím, která nevěsta si poručí takový odvoz na obřad, ale možná se mýlím, je prostě jiná doba.

Protože v takovém počasí jsem setrval nejvíc času doma, tak jsem si mimo jiné stáhl z internetu film Quanti – alchymisté z Wall Street. Je to jeden ze spousty se vyskytujících filmů, nabízejících nějaký pohled na skutečnosti světa. Quant je osoba, která využívá kvantitativní metody, matematiku, statistiku, informatiku, aby modeloval hodnotu finančních produktů. Někdy v 80. letech minulého století to byla volná profese, slovo samo nemělo nejlepší zvuk, spíš se chápalo ve významu geek, čili dejme tomu počítačový maniak. Dnes se tomu věnují profesionálně. Samozřejmě na tyto produkty se snesla kritika v době krize, ale i tomu se film věnuje. Jeden z nich ve filmu říká, že software, který dělal, byl u zdroje potíží, ale kdyby do něho zadávali dobré hypotéky, nikdy by nezpůsobil problémy. No to je možné, ale je to jen kdyby. Celý tento obludný systém se zvrhl. Bankovnictví ztratilo kontakt se svým původním účelem. Dnes už více lidí obchoduje s deriváty produktů, než kolik lidí tyto produkty vytváří. Na toto téma je tento film a za zhlédnutí stojí.

Folklór Cejlu

Počasí se zmírnilo, na ulicích je místy dost břečky. Samozřejmě nikdo to neuklízí. Děkuji panu Kuberovi a všem, kdo to nadšeně schválili, za geniální zákon o ponechání neuklizených chodníků svému osudu. V tomto počasí a marastu jsem ve středu cupital přes Hvězdovou, Bratislavskou a Soudní na Cejl něco zakoupit. Chodím tam nerad, cikánské tlupy, kterých se tam pohybuje víc než dost, mi nejsou zrovna příjemné. V polovině ulice jsem viděl shluk lidí. Když jsem se přiblížil, rozeznal jsem spoustu policistů, mezi nimi cikány. Stálo tam asi deset policejních aut. Chtěl jsem nějak projít, ale policisté mě bez jakéhokoliv vysvětlení vykázali na druhou stranu ulice. Zřejmě obvyklý zdejší folklór. Bližší nevím, nejspíš nějaký konflikt mezi cikány. Ve zprávách ani na stránkách policie jsem o tom nic nenašel. Není divu. Sledujeme krimi zprávu o ničemném Slovákovi, z televizní obrazovky však civí tmavá osoba (logika: když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna, kváká jako kachna, tak je to kachna). Pokud se koná něco pozitivnějšího, pak je to prezentováno pod pravými jmény. Prostě pozitivní ano, negativní se nezmiňuje nebo se převede na jiné. Tomu se říká korektnost.

Ve středu večer jsem se při televizních zprávách srdečně zasmál. Téma? Nobelova cena míru pro ex hudebníka a rádobypolitika, přeušlechtilého pana M. Kocába. Myslel jsem zprvu, že je to nějaký vtip. Ale ne, a jistě už organizují svou klaku, aby tuto směšnou myšlenku vnukli veřejnosti.

Tak nám zastřelili... Z1

V pondělí bylo ohlášeno, že končí televizní stanice Z1. Jsem tím překvapen (nejen já: Je to šok), divím se, že někdo vloží do projektu tolik prostředků a pak to všechno odepíše jakoby nic. Tuto televizi jsem kdysi přivítal, ale jejím vývojem jsem byl zklamán. Pokud si někdo myslel, že získá diváky vysíláním úzce speciálního zpravodajství, kdy před blikajícím displayem moderátor přežvýkává údaje o hodnotách akcií a komodit třeba v Budapešti, je na omylu. Profesionálové netráví čas u něčeho takového, ani jich není tolik. Pro běžného diváka je to nezáživné. Prostě nedokázali pořádně vymezit, čeho a jak toho chtějí dosáhnout. Nebo neměli vysílat celoplošně a mohli se spokojit s nějakou minoritou při nižších nákladech. Přitom je jistě dost diváků, kteří by dali přednost inteligentním pořadům - jen pokud by byly k mání. Z1 šlápla vedle a končí.

V poslední době jsem měl problémy s poštou. Koupil jsem zboží přes internet, balíček došel, ale jedna věc v něm chyběla. Po reklamaci sdělili, že posílají dodatečně chybějící komponentu. Čekal jsem, marně. Opět reklamace. Sdělili, že balíček odeslali před čtrnácti dny. Čekal jsem dál. V pondělí pošta přivezla balíček, ale šlo o jinou zásilku. Odpoledne jsem zkontroloval schránku a našel jsem v ní avizo od pošty s upozorněním, že jsem si nevyzvedl balíček. Vyzývali mě k nápravě. Musel jsem tedy na poštu a konečně jsem očekávaný balíček dostal. Zajímavé je, že údajně mi ho doručovali dřív, ale ve schránce nikdy nic nebylo, kontroluji ji denně. Pošťačka dovezla jiný balíček a o lístku ve schránce nic neřekla. Prostě nepořádek. Hlavně že na autech mají napsáno Dnes podáte, zítra doručíme.

Začalo mrznout

V minulém záznamu jsem se zmínil o poklesu zájmu veřejnosti o mléko z automatů. V pátek, tedy v den, kdy začalo zase pěkně mrznout, jsem se k automatu v Novém Lískovci vypravil. Stála tam skupinka lidí, rozpačitě se pokoušeli mléko koupit. Automat však nebral peníze. Vmísil jsem se mezi ně a zkusil jsem to také. Rovněž bez úspěchu. Jedna paní si šla pro telefon a zkusila zavolat na automatu uvedené telefonní číslo. Spojila se a zjistila, že pokud svítí maličké signalizační žárovečky červeně, znamená to, že v automatu mléko není. Proto nebral peníze. Slíbili, že do hodiny mléko dovezou. Byl jsem zklamán, to by se jim stávat nemělo. – Druhý pokus následoval o den později, tentokrát jsem uspěl. Problémy jsou zde někdy s mincemi. Mají tam sice na automatu plošku, na které lze hranu mince zdrsnit, ale někdy musím pokoušet automat několikrát, než minci přijme. 

Na schůzku s p. Holíkem z Vojenskohistorického spolku (zmínil jsem se o něm v blogu 14. ledna) jsem nezapomněl. V pátek v podvečer jsem do Rytířské krčmy zašel. Poseděl jsem 20 minut u sklenice Rytíře. Zaznamenal jsem, jak se členové spolku schází, dva přišli v uniformě, ale spíš polní, pro fotoaparát nezajímavé. Spíš bych si vyfotografoval nový personál – dvě slečny obsluhy ve stylovém slušivém odění. Pan Holík stále nešel, takže jsem na další čekání rezignoval.

Jak jsem se na začátku zmínil, najednou začalo mrznout, v neděli večer i sněžilo. E-mailem mi přišel zvláštní návod proti chřipce. Prý už v roce 1919 za chřipkové epidemie se jeden lékař podivil rodině, které se nákaza vyhnula. Řekli mu, že do místnosti dali nádoby s neloupanou cibulí. Pod mikroskopem pak zjistil, že cibule pohltila viry a rodinu uchránila od nákazy. Za vyzkoušení to jistě stojí.

Mléko z automatu

Automat na mléko v Novém Lískovci. Snad vydrží.

Když se objevily automaty na prodej mléka, vzbudily zájem veřejnosti. Nedávno jsem četl články, které mě velmi překvapily: článek  Zájem o prodej prý zde klesá, některé automaty se ruší, někde se jen omezuje prodej na vybrané dny. Asi je to typické pro lidskou povahu. Lidé se nadchli při novince, přijali racionální argumentaci, ale jen na chvíli. Časem vše zevšednělo, nechce se chodit někam dál, v supermarketu je přece mléko levnější, navíc pan hlavní hygienik zvedá varovně prst.  Co na tom, že to z automatu, pokud ho hned nesvaříme a držíme trochu déle, zkysá nebo po jeho svaření vznikne tvaroh, zatímco z toho ze supermarketu tvaroh nikdy nevznikne ani nezkysá, ale zkazí se, zapáchá a může se vyhodit?  Je mi z toho smutno. Už jsem viděl, že z automatu budu kupovat nejen mléko, ale i máslo a třeba i vejce. Vše čerstvé a od našich moravských zemědělců. Asi se toho nedočkám. Mléko jsem dříve nepil, nyní si beru z automatu několik litrů týdně. Zatím chodím kupovat mléko do Nového Lískovce, dodává ho tam Agros Vyškov. Přeji jim, ať vydrží.

Vzpomněli markraběte

Před kostelem sv. Tomáše

Počasí je stále relativně teplé, s různými výchylkami. Počátek týdne se vyznačoval častou hustou mlhou, ale odpoledne zase zimním sluníčkem. Je otázka, zda to není prostředí pro šíření chřipky.

V úterý odpoledne jsem zašel na vzpomínkové shromáždění k uctění výročí 600 let od úmrtí moravského markraběte Jošta Lucemburského. Pořádala ho strana Moravané, přišlo i pár monarchistů, v kostele sv. Tomáše. Sešlo se tam snad čtyřicet lidí. Na podlahu označenou jako místo pohřbu položili květiny a stáli tam vlajkonoši s moravskými prapory. O Joštově životě a významu promluvil historik Jiří Adámek. Říkám si, že kdyby Jošt tak náhle předčasně nezemřel, mohly se dějiny Moravy ubírat jiným směrem:  clánek Jenže je to jen „kdyby“. Aspoň že Joštova třída se viditelně mění v krásný bulvár. Barokní sochu markraběte najdeme přímo vedle kostela: obrázek 

Brněnská monstra

Je to had? Plocha na začátku Francouzské.

Máme jich v Brně opravdu dost. Radnice nás jimi postupně obšťastňuje. O některých nových se diskutovalo hojně ve sdělovacích prostředcích: předražený rádoby ukazatel času na náměstí Svobody, kovové monstrum před Nejvyšším správním soudem na Moravském náměstí, údajně symbolizující obtížnost nalézání práva, dále drátěný výtvor na počátku Kobližné zasvěcený poctě žárovek E. Edisona. Před Bílým domem na Žerotínově náměstí stála socha K. Gottwalda, byla stržena a nahradilo ji jiné nehezké monstrum. Klement tam stál státnicky rozkročen a kynul rukou. Sochař to údajně pojal tak, že drží v ruce dýmku, to se však soudruhům nezdálo dost důstojné, takže dýmku vynechali. Ani sochu mladého Mozarta před Redutou na Zelném rynku nepovažuji za nic jiného než paskvil. Některé ohavnosti zde straší již léta, například betonové monstrum na křižovatce Nových sadů a Vídeňské, či výtvor podivné příšery  v polovině Pekařské. Mohl bych pokračovat. Nějakých skutečně hodnotných pomníků je pomálu. Největší pomník je věnován Rudé armádě. Není ohavný, ale přesto ho zařazuji zde. Stalinistický výtvor s ruským vojákem s imperiálním gestem, asi nám ho tu nechají na věky. Že je to na památku osvobození? Ani náhodou! Prostě nás vojensky a pak politicky obsadili a 50 let tu vládli. Nejlépe by bylo sochu přemístit na Ústřední hřbitov a areál upravit parkovým způsobem. Za nejlepší považuji zbytek pomníku císaře Josefa II., původně umístěný u již neexistujícího Německého domu, nyní bohužel zastrčený v zahradě Psychiatrické léčebny v Černovicích. Typické!

Jedno monstrum máme i na Francouzské. Při vjezdu do této ulice je na rozmezí oddělující ul. Milady Horákové s Merhautovou malá volná plocha. Pokud by ji osázeli trochou zeleně, považoval bych to za záslužný čin, ale místo toho zde máme jakéhosi mohutného hada stočeného do kolečka ve stříbrném, přímo staniolovém provedení. Opravdu úchvatné dílo. No snad s tím ještě něco provedou.

Radnice by udělala nejlépe, kdyby před záměrem umístit někde pomník nechala na místo instalovat nejdříve maketu. Veřejnost by pak mohla věc posoudit a vyjádřit se k ní. Teprve potom by bylo možno něco trvale umístit. 

Obrázky se nacházejí ve webové albu. Průběžně je budu doplňovat:Brněnská monstra

Podivný leden

Leden je v našich končinách nejchladnější měsíc, nejtypičtější zimní. Zatím ale ani uplynulý týden nepřinesl změnu počasí. Bylo sychravo, mlhavo, zataženo, vlhko, sníh zmizel, občas vál ostrý větřík, ale celkem mírné počasí. Na chodnících na Francouzské i jinde zůstal jen drobný štěrk, který se původně sypal proti náledí. Šlapat po něm není nejpříjemnější. Jinak počasí vypadalo spíš jako v listopadu než v lednu. Ve středu se dokonce vyjasnilo, mlha zmizela, ve čtvrtek v podvečer bylo deštivo, to trvalo až do pátku dopoledne, odpoledne zavládlo zase teplo a vysvitlo slunce. Vzpomenu-li na loňský rok, nevycházím z údivu. Úplný obrat. Je ovšem polovina měsíce, kdoví co bude třeba zítra.

Na serveru zvedavec.org vyšel počátkem týdne zajímavý článek Radima Lhotáka Kritická analýza trhu a ekonomické krize Opravdu skvěle a výstižně popsáno. Autor je systémový analytik, publicista a spisovatel.

Po delší době jsem se podíval na Apple}graf Tento blog jsem dříve pravidelně četl a litoval jsem, když ohlásil útlum. Nyní je v novém kabátku a zdá se, že bude pokračovat.

Ve čtvrtek v podvečer se mě pan majitel v Rytířské krčmě zeptal, zda nemám nahrávku císařské hymny v naší řeči. Slíbil jsem, že se podívám, ale v tu chvíli se vmísil do řeči pán sedící vedle s partnerkou a nabídl, že ji má na nějaké staré LP desce. Dal jsem se s ním pak do řeči a zjistil jsem, že je to p. Holík z Vojenskohistorického spolku v Brně. Trochu mi popsal situaci v jejich činnosti a pozval mě, abych se stavil na jejich schůzku v téže restauraci příští týden. Ujistil mě, že přijde v historické uniformě, což mě zaujalo, a dohodli jsme se, že si ho mohu vyfotografovat. I on je ctitelem JCKV Karla I. Internetové stránky zatím nemají.

Na konci týdne

V šeru chrámu sv. Máří Magdaleny
před začátkem mše

V pátek ráno, resp. od čtvrtečního večera prý bylo v Brně náledí. Sám jsem to nezaznamenal, venku jsem byl až dopoledne, a to už po něčem takovém nebylo stopy. Konečně se trochu oteplilo. Na schodišti našeho domu je tma, musí se v případě potřeby i ve dne rozsvítit. Šel jsem ven. Výtah byl v použití někoho jiného, tak jsem se rozhodl sejít pěšky. Ale ouha, vypínač nereagoval a zamířil jsem tedy po temném schodišti dolů. Nedopadlo to nejlépe, špatně jsem šlápl a následoval pád. Naštěstí bez větších následků. Podruhé už to zkoušet nebudu.

 V sobotu bylo pod mrakem, ba i sprchlo, v neděli halila město od rána mlha. K večeru bylo i trochu deštivo. V tomto čase jsem se vypravil na večerní mši v chrámu sv. Máří Magdaleny na hudební událost, již jsem minule zmínil. V tomto chrámu jsem nikdy nebyl. Usadil jsem se vzadu a naslouchal jsem. Zábrdovický sbor a hudebníci v  počtu několika desítek lidí obstarali hudební složku. Zázněl nejen sbor, ale i sóla sopranistky, též malý orchestr se uplatnil samostatně. Po skončení obřadu následovaly jako dodatečný vrchol produkce podstatné ukázky ze mše E. Marhuly. Hudba byla melodická a hudebníci se při ní mohli plně uplatnit.

O ruském oligarchovi (jak se s nádechem devótnosti často říká) M. Chodorkovském se i u nás objevují informace. Státní i soukromé televize málem roní slzičky nad uvězněným nevinným dobrodincem, jehož jedinou chybou prý bylo, že podporoval nezávislá média a demokratické síly. Takovými bláboly nás krmí. Já si myslím něco jiného. Zájemcům doporučuji k četbě toto: BLOG.SK (ema.blog.sk)

Stáhl jsem si film Český mír. Je to zajímavý pohled na vývoj kolem možnosti vybudovat v Brdech americký radar. Jinak mě ale znechutila vulgárnost jak tvůrců filmu, tak popisovaných osob, třeba takový pan Jirous, to je opravdu těžký kalibr: Ceskymir

Kdo byl E. Marhula

Na internetu jsem se podíval po moravském hudebním skladateli Edvardu Marhulovi (1877–1925). Dosud jsem ho vůbec neznal. Studoval v Brně na Janáčkově varhanní škole, později učil hudbu, muzicíroval, psal církevní hudbu i operetu (některé byly provedeny i v zahraničí) a měl i jiné zásluhy o hudební život v Rožnově a hlavně v Ostravě. V některých brněnských katolických kostelech je možno jeho tvorbu občas slyšet. Sbírku not, pokud vím, má regenschori v zábrdovickém kostele Z. Hatina. A právě ten se svým sborem a dalšími hudebníky bude účinkovat při mši v chrámu sv. Máří Magdaleny na Františkánské ul. v Brně, a to v neděli 9. ledna v 18 hodin, a provedou něco z díla zmíněného autora. Jeho hudba je melodická a přístupná.

Optimistický náhled na vývoj počasí mi příliš nevyšel. Ledový vítr v úterý opravdu na cestách po městě nepotěšil. Zato mi udělalo týž den radost setkání s přáteli Jožkou a Lídou v Bohunicích. Překvapili mě, že adresu našli bez problému. Hledání adresy v takovém sídlišti mi připadá obtížné. Asi jim pomohla navigace v autě (v tom se moc nevyznám), snad dobrá orientace v terénu, nebo obojí. 

Zde je odkaz na aktuální příspěvek týkající se situace ve zdravotnictví: Blog Je argumentačně přesvědčivý a navíc vtipný. Velmi zajímavý rozhovor se najde také zde: Nárožný 

O úklidu v našem domě jsem se zmiňoval. Spokojenost se současnou situací zde není. Paní sice uklízí chodby, ale na vstupní prostory je úklid jednou týdně málo. Navíc je třeba se podívat i na prostor pro popelnice. Vzniká tedy snaha zorganizovat úklid vlastními silami nájemníků. Myšlenka to není špatná, ale je otázka, jak se k tomu všichni postaví. Obávám se, že i při obecném souhlasu se najdou takoví, kteří se tomu spíš budou chtít vyhnout. Asi by to musel někdo kontrolovat.

V novém roce 2011

Nový rok nás přivítal trošku lepším počasím, den se pomaloučku prodlužuje, také měsíc 4. ledna částečně zastínil slunce V Brně bylo míjení Slunce s Měsícem nejlépe viditelné ze Špilberku. Opět jsem dvakrát zavítal do Rytířské krčmy, nové stylové hopody na Lidické ulici: Rytířská krčma Jednou jsem tam měl domluveno setkání, následně jsem tam zašel s Evou na oběd. Čepují svijanské pivo, naráží tam sud přímo v šenku, takže odpadá vedení trubkami. Pivo je dobré, zvláštní pochutina je Rytíř, čili svijanský máz s medovinou. Pokrmy jsou podávány pouze s chlebem, jiné přílohy nevedou. To mi vyhovuje, přílohy nekonzumuji. Majitele a současně obsluhu v jedné osobě potěšilo, že jsem jeho podnik přidal do seznamu brněnských hospod na internetu: Hospody v Brně Prozradil mi, že chystají rozšíření o další místnost, což je potřeba, protože prostory jsou tam zatím dost skromné.

Už delší dobu se v médiích objevují rozmanité informace týkající se aféry úniku informací prostřednictvím serveru Wikileaks. Na serveru zvedavec.org vyšel překlad článku nazvaný „Švédsko kooptováno CIA/Pentagonem pro šíření telegramů Wikileaks“. 

(Nevím, proč píší „telegramy“, snad je to nevhodný překlad.) Autorem je Wayne Madsen, americký investigativní novinář. Zvedavec je placený server, nemá tedy smysl dávat odkaz. Píše se tam o informacích od dlouholetého konzultanta Republikánské strany. Zhruba to, že CIA použila Švédsko, aby pro Wikileaks vyčistilo a předalo pečlivě prověřené a upravené telegramy ministerstva zahraničních věcí a aby následně předalo tyto informace pečlivě vybraným korporátním zpravodajským médiím ke zveřejnění. Švédsko bylo vybráno kvůli své tak zvané tradici „tiskové svobody a svobody projevu“ ve snaze zajistit, aby zveřejnění telegramů Wikileaks vypadalo, že není napojeno na tajný program psychologických operací CIA a Pentagonu, určený pro další zvýšení kontroly internetu. Pak jsou tam popisovány různé osobnosti a jejich vztahy, což usnadňuje pochopení. Pokud jde o obvinění Juliana Assange ze sexuálních deliktů, píše, že někteří ve Švédsku vznesli obvinění, že obě žalobkyně jsou součástí pečlivě připraveného komplotu - k zastavení švédské azylové operace Wikileaks poté, kdy posloužila svému cíli: být velkou mezinárodní zpravodajskou událostí mající za cíl poskytnout větší podporu vládám na celém světě včetně Švédska, Velké Británie  a Spojených států, aby mohly drakonicky přiškrtit internet.

No, nic se neděje bez příčiny, přiškrcování internetu, šíření informací i osobních svobod můžeme už pozorovat.

V našem domě

Náš dům sestává ze čtyř podlaží a mezzonetu, čili byty ve čtvrtém patře mají k dispozici navíc tentýž prostor na sebou. Byty spravuje realitní kancelář, zřízená městem: Radnice zřídila organizaci pro správu bytů v problematické lokalitě, Brno - střed Inkasuje nájmy, podává vyúčtování, kontroluje stav vodoměrů a počet lidí v bytech. V případě bytové havárie je možno si vyžádat opraváře. Úklid měla na starosti jedna nájemnice, původně i péči o chodník, to však brzy pominulo a chodník nikdo v zimě neodmetá. Nyní už má i celkový úklid na starosti pouze speciální úklidová firma, do našeho domu dochází paní ve středu, doprovází ji dcerka. Zatím uklízí krátkou dobu a zdá se, že dobře. Za předchozího stavu to však bylo lepší. Prostory kolem vchodu do domu, které nejvíce trpí, byly uklízeny vícekrát v týdnu. Podle informací z městských dokumentů (viz odkaz) patří náš dům do problémové části města. Nevím, že by zde byli nějací neplatiči nájmu nebo cikáni, pardon - sociálně vyloučení. Nicméně podle tohoto programu bychom se mohli dočkat funkce domovníka, což považuji za nejlepší řešení.

V domě jsou pěkné sklepy, naopak domovní chodby jsou tmavé. Naprostou chybou architekta jsou sušárny prádla. Využívá je minimum lidí, z dřívějších zkušeností vím, že se našli takoví, kteří si tam zapnuli elektrické vytápění a takto si sušili prádlo - na účet společné elektřiny. Místo těchto sušáren mohla být rozšířena odpočivná plocha na patře s pořádným oknem. Nyní se musí i ve dne v tmavé úzké chodbě svítit. Vypínače nejsou automatické, každý kdo si rozsvítí, musí i zhasnout. Mnozí to však ignorují a světlo pak svítí nadarmo. Při stěhování hrozí v úzké chodbě poškození nábytku i omítky. V bytech má každý svůj plynový kotel, to je výborné řešení.

Dům bývá označován jako polyfunkční, patrně proto, že v přízemí se nachází kanceláře Fondu ohrožených dětí, o. s.: Fond ohrožených dětí - Brno Domovní dvůr měl být původně zastřešen pro účely parkování a výstup na tuto obytnou střechu byl plánován z přízemí. K tomu bohužel nedošlo. Dvůr byl pouze oplocen a z poloviny upraven na nekrytou parkovací plochu, další část užívají někteří nájemníci, ba zřídili si svépomocí i malé pískoviště pro děti.

Konec roku

Vánoce a celé období konce roku nemám rád. Ani závěr roku 2010 mě nepřiměl ke změně názoru. Celé to sváteční období se vyžívá v konzumu, přejídání a opilství, excesech chování, nakupování nesmyslných dárků ba dávání si peněz navzájem (což výmluvně svědčí o prázdnotě a formálnosti této zvyklosti). Obchody jsou přeplněny, pak prodejní doba omezená či žádná, veřejná doprava samá výjimka a omezení. Venku mrzne a potýkáme se s neodhrabaným sněhem, náledím či marastem ze špinavého sněhu písku a štěrku. V televizi uvádějí desítky let stále stejná opakování filmů a zábavných pořadů, na internetu je mrtvo. 

Co je vlastně svátek? Pracovní volno, posedávání doma či v kavárně nebo vyjížďka k příbuzným, do zimního střediska, jídlo, pochutiny, sladkosti a alkohol? Toto by mohlo být jen příznakem svátků, rodinná pohoda všech spolu a kolem prostřeného stolu má jistě svůj význam a půvab, ale sama o sobě obsahem svátku není. Někteří lidé poci'tují svou osamělost a litují sami sebe právě o Vánocích. Je to nesmyslný postoj. Den jako den, je to stále stejné. Je hloupé podléhat sugescím. Prostě nic si od toho neslibuji a pouze čekám, až to všechno skončí.

Na Nový rok přednáší svůj proslov president republiky. I letos tomu tak bylo a nezapomněl mudrovat nad tím, že jsme si žili na dluh a nyní že je třeba rozpočtové zodpovědnosti a reforem. Hm, sedí tam dost dlouho a o zodpovědném rozpočtu mohl on a další (ne)zodpovědní činitelé rozvažovat od roku 1990. Já jsem státní zadlužení nezpůsobil. Je to jen tlachání a nedivím se, že o tomto a jiném podobném se téměř nemluví: Víte, kolik peněz jsme už nasypali do Mezinárodního měnového fondu? 

Drobnosti ze života

Na Francouzské ulici bydlím přes deset let. Když jsem se k tomu rozhodoval, setkal jsem se s různým přístupem lidí. Jedni byli skeptičtí. Například moji příbuzní vyjadřovali přímo pohoršení a tvrdili, že za mnou nikdy nepřijdou. To se však nestalo. Paní v bytové kanceláři mi při předávání klíčů také sdělila svůj pochybovačný názor. Byla mínění, že vchod do domu, schránky na dopisy i jiné budou brzy zdevastovány. Nestalo se to. Jiná moje známá, bydlící na třídě Milady Horákové, byla naopak potěšena a konstatovala, že na Francouzské rostou stromy... Mohu-li to shrnout, je zřejmé, že vůči tomuto bydlišti panuje obecná předpojatost. Za deset let jsem se zde však nesetkal s žádnými excesy či násilím, vchod do domu poznamenal pouze sprayer. Různé jiné nepříjemnosti měli na svědomí někteří sousedé, to však nejsou cikáni, ti v našem domě nebydlí, všichni si totiž byty museli zaplatit. Došlo také k vykradení sklepů, krádeži bot na chodbě, ohavnému znečištění bytové chodby... To však není žádná místní specialita. Pokud jsou nájemníci liknaví a nezamykají dům, dočkají se lecčeho i na jiných místech Brna. Na ulici nemusím chodit večer ozbrojen, vůbec necítím obavy z nějakých ataků od individuí. Určitě považuji za nebezpečnější místo třeba noční prostor kolem hlavního nádraží. Pokud jde o cikány (nebo Cikány či Romy – já se také nezlobím, když mě někdo označí za Moraváka či Čecha, což se děje pořád, ačkoliv já sám si připouštím jen označení Moravan), tak jejich hlavní nesympatické projevy jsou nepořádek a odpadky na ulici, hlučnost a nezřídka i drzost. Odpadky vysypané na ulici, rozháněné větrem, odhozené hadry, zbytky nábytku či jiné předměty nejsou žádnou vzácností, opakuje se to, není to však trvalý stav. Vadí mi to, ale snažím se cikány a produkty jejich životního stylu ignorovat a nevšímat si jich. Obvykle se s nimi nebavím, nicméně pokud mě osloví, chovám se slušně. Šel jsem nedávno po ulici směrem k Cejlu, zapálil jsem si cigaretu. Tu z jednoho průjezdu vykoukl cikán a žadonil cigaretu. Nabídl jsem mu z tabatěrky. Náhle se za ním objevila skupina soukmenovců jako hejno kobylek a hned žadonila také. To jsem samozřejmě odmítl a klidil se pryč.

Někdy se však i zasměji. Přecházel jsem tak jednou ulici a čekal jsem, až přejede ještě jedno auto. Byla to rachotina, se zájmem jsem na ni hleděl, jak zdolává nenáročnou trasu. Najednou se s cukáním zastavila, vyskočil z ní cikán a rychle sbíral nějaké součástky, z auta náhle upadlé. Jeho soukmenovci ho hlasitě vybízeli k rychlosti. Cikán brzy hbitě naskočil a rachotina za škytání motoru a hlasitého hulákání osazenstva se opět rozjela. Výjev jako z filmové grotesky.

Jindy jsem mířil k Cejlu na tramvaj. Zastavil mě cikán, slušně oblečený, a spustil tirádu. Dušoval se, že není cikán, ale Maďar, že musí odjet vlakem domů a chybí mu menší částka na vlak. Smál jsem se jeho herecké kreaci a jen jsem poznamenal, že je mi jasné, co je zač a oč mu jde. Ale on pořád gestikuloval a mlel stále svoje, že je to životně důležité a že mi penízky určitě vrátí... Nakonec jsem mu dal, myslím, jen desetikorunu, a ujistil ho, že vrácení nečekám.  Komedie skončila blahořečením, málem by mi líbal ruku, ale co si o gadžovi ve skutečnosti myslel, mi bylo jasné.