Počasí nás neodradilo

S Adriankou u splavu nedaleko maloměřického mostu

Počasí bylo chladnější po celý týden, dočkali jsme se i deště, nicméně pokud to šlo, chodili jsme na vycházky. O Svitavě jsem se již zmínil dříve, šli jsme ale i ke Svratce v Jundrově a také jsme se loudali Černými Poli. Obrázek patří k návštěvě u Svitavy, popsané před asi týdnem, nicméně celý následující týden probíhal v tomto duchu. – Docela se zájmem se dívám z balkonu do dvora jednoho protějšího domu. Tam si docela často pěkně v koutku u zdi, kryti korunou stromu, i za horšího počasi, užívají nájemníci piknik u ohniště.

Před několika dny přinesly sdělovací prostředky informace o záhadné velké ledové kouli, nalezené v lese u Božího Daru. O jejím původu se fantazírovalo, až konečně fanoušci z Facebooku kouli odpálili a nalezli v ní paroh a láhev opojného moku Jägermeister. Šlo tedy o zvláštní reklamu, nicméně zabrala pěkně do široka. Více se o tom dočtete zde.

Sdělovací prostředky přinášejí občas zprávy bulvárního typu ze světa svateb královských rodin. Zpravidla se dozvíme, že si princ či princezna berou někoho z řad nearistokratické veřejnosti. Jednou je to herečka, jindy trenér atp. Tak i nyní se dočítám, že nejstarší vnučka královny Alžběty se provdala za ragbistu. No princezna je sama sportovní jezdkyně. Nejspíš vidíme postupný konec šlechty, která takto ztratí poslední zbytky své exklusivity. Více o sňatku najdete zde. – Pěkný blog týkající se staré monarchie jsem nalezl docela náhodou. Ten rozhodně stojí za podívání: Pohledem Starorakušana.

Řeznictví bude

V minulém blogu jsem se zmínil o řeznictví Fr. Janíčka ze Židlochovic. Nedalo mi to, napsal jsem mu. Sdělil mi, že dne 2. srpna v 9.30 hodin se otvírá jejich provozovna v Brně na Hybešově ulici 30. Nenechám si to ujít.

Pokud jde o Anderse Behringa Breivika, vrtá mi hlavou, jak jediný člověk dokáže tolik věcí. Na internetu obrovský 1500stránkový strukturovaný dokument, výroba výbušniny ve velkém, sehnání a transport spousty munice a systematická likvidace tolika lidí... prostě nedovedu si to představit. Nic z toho není jednoduché. Naopak vším vybavená norská speciální antiteroristická jednotka od hlášení o události se zdržela nejméně hodinu! Policejní helikoptéry prý nejsou pro přesun jednotek vhodné, člun, do kterého nastoupili policisté, se začal potápět... Nebýt té tragedie, spíš gag pro veselohru. – Více svědků tvrdilo, že vidělo ještě jiného střelce, což se všek oficiálně zatím nepotvrzuje. Na mě to činí dojem, jako by to bylo jaksi připraveno a veřejnosti je předhozen příběh o izolovaném jedinci. Inu například presidenta Kennedyho také odstřelil bezvýznamný jedinec. Tedy toto se předhodilo veřejnosti. Neberete to vážně? Ale důkazy? Pro obyčejného člověka nedostupné. Můžeme jen čekat, k čemu nynější událost vlastně poslouží. Zatím jsem ve zprávách zaslechl, že na Masarykově universitě vyvíjejí software na vyhledávání závadných textů na internetu. Něco takového jsem čekal. Přeji jim záslužné šmírování. Stejně tak náš Útvar rychlého nasazení (URNA) si vzal inspiraci z norské události. Bylo přijato opatření, že vrtulník pro přepravu osob se dostane do základny URNA za půl hodiny bez složitého vyjednávání. Tedy Nory určitě trumfnou.

Trhy jsou prý nervózní z nejistoty jednání o navýšení dluhu amerického rozpočtu. Ale z čeho vlastně? Zbývá pár dní do termínu 2. srpna! Ale - přece USA nevyhlásí bankrot. Peníze mohou tisknout dle libosti.

Povšiml jsem si na počátku týdne

V pondělí bylo spíš deštivé počasí, ale ne příliš, takže jsem mohl běhat po nákupech a jiných záležitostech. Mimo jiné jsem se vypravil hledat Copy centrum, abych si něco mohl nechat vytisknout na papír. Původně sídlilo v uličce u obchodního domu Centrum, nedávno jsem tam zahlédl ceduli s oznámením, že se přemístili na Křenovou do sídla zvaného Nosreti. Netušil jsem, co to je, ale nakonec jsem zjistil, že jde o budovu bývalých papíren. Opravená, výroba pryč, jen sídla spousty menších firem. Cíl cesty se nachází v prvním patře. Narozdíl od původního místa, kde stávaly skupiny čekajících, jsem zde byl jediný zákazník. Možná jsem měl jen štěstí, možná si tam ještě zákazníci cestu nenašli. Ve městě vím o ještě jedné firmě se stejným zaměření, a to na Pekařské ulici.

Kolem norské tragedie, již má na svědomí muž jménem Breivik, se objevilo mnoho zpráv a komentářů. Tak i kníže pán Schwarzenberg se jal v této souvislosti poučovat. Češi nejsou prý úplně čistí (jsem arci Moravan), máme na svědomí hrůzné činy vůči Romům. To zřejmě chce říci, že každý z nás se na tom jaksi podílí (jistě ovšem vyjma jeho samotného, jaké národnosti vlastně je on sám, nevím). Za vrženou láhev hořlaviny dostali aktéři z Vítkova takový trest, jaký dostane norský terorista za naprosto nesrovnatelný čin. No a v každém lidském společenství se najde určité procento různě vychýlených lidí, takže takové mudrování je k ničemu. Plácání pana knížete odsud mě opravdu nezaujalo. Měl by si jít raději zdřímnout do sněmovny. Diskuse sice jednoduchá, ale zato jednoznačná se rozvinula zde.

Jinak mě zaujalo, že bývalá sekretářka Marcela Urbanová, známá z kauzy Čunek, si pro svoje nepochybné morální i odborné kvality vysloužila ze Vsetína pracovní místo tajemnice nadace Občanského fóra. V této pozici je ovšem tak sociálně politováníhodná, že jí soud odpustil poplatek 400 000 Kč. Není nad to správně se angažovat. V minulosti jako dnes. O případu se podrobněji dočtete v tomto článku.

To nejlepší na konec. Zajímavější než shora uvedené informace mi připadá tato. Malá řeznická firma Františka Janíčka ze Židlochovic uspěla se svými produkty v krajské soutěži. Vzpomínám na skvělé řeznictví v Ivanovicích na Hané. Zde to mám nyní blíž, snad se tam někdy vypravím. A prý chystají i prodejnu v Brně. Už aby to bylo. Posuďte sami, co nabízí: Janíček & Čupa Židlochovice

Jak se bude psát za... (deset?) let?

Jsem již starší, takže s úžasem čtu sdělení o blížícím se konci ručního psaní, i když myslím, že tak horké to stále ještě není. Je to prý jen technologie zápisu informace na externí hmotu a dnešní době již nestačí. Zápisu na klávesnici a elektronickým přenosům dat prostě nemůže konkurovat. Mechanické, pak i elektrické psací stroje také vládly domácnostem i kancelářím. A kdeže je jim konec? Elektronickým knihám se věnuji již pár let, takže divit bych se vlastně i kvůli tomu neměl. Jedna čtečka e-knih velikosti pouhé jedné papírové knihy obsáhne celou knihovnu. Námitka závislosti na elektřině a spolehlivosti zařízení také těžko obstojí. Tužka a papír rovněž nemusí být dostupné. A kdyby padla elektřina, řešili bychom samotné přežití a ne nějaké psaní. Konečně sledujeme-li problematiku, zjistíme, že trend elektronického psaní pomalu proniká i do základních škol. Historie je prý neúprosná, o tom trochu více zde.

O víkendu bylo spíš pod mrakem, ale příjemně. Když uvážíme jiná místa, kde hrozí záplavy, můžeme si Brno pochválit, je to prostě zlatá loď. Volný čas jsme trávili vycházkami. Eva má na starosti na několik dní vnučku, takže program se odvíjel od toho. Zejména v neděli si užila vycházky do Maloměřic, kde v území Cacovického ostrova je spousta prolézaček a různých atrakcí pro děti. Když se vydováděla, šli jsme do Obřan a chtěli si oddechnout na začátku Maloměřic v restauraci, kterou jsme navštívili nedávno. Bohužel otvírali až v 16 hodin, tak jsme pokračovali pěšky směrem do města, až jsme spočinuli v maloměřické restauraci Dělnický dům. Až na tuto drobnost se výlet vydařil.

Zajímavé knihy přišly nečekaně

Ve středu jsem viděl, snad poprvé v životě, srážku tramvaje s autem. Stalo se tak na křižovatce Lidické a Lužánecké ulice. Tramvaj se rozjela ze zastávky a napálila to do dodávky odbočující přes koleje. Kdo to zavinil, nevím. Na první pohled se mi zdálo, že tramvaj mohla trochu zbrzdit či počkat, přece auto řidič musel vidět. Na druhou stranu má ale tramvaj v dopravě přednost a auto mělo počkat. Takže předpokládám, že chyba je především na straně řidiče dodávky, protože počkat měl on, až tramvaj odjede.

Ve čtvrtek se výrazně ochladilo a pršelo celý den. Pošta mi doručila balíček. Podivil jsem se, nic jsem nečekal. Ale po přečtení jména odesilatele Moravskoslezský kruh jsem začal tušit. Balíček obsahoval dvě knihy:  menší, subtilnější výtisk knihy veršů „A trubači troubili mambo Zambezi. Neznámí a tajně slavní básníci Moravy a Slezska.“ V úvodu se píše, že jim byl z ministerstva zamítnut grant na vydání knihy. Inu, pořád stejné, doprošovat se v Praze... Knihu jsem přečetl a myslím, že stojí za to. Některé verše jsou pěkné, jiné spíš zajímavé. Druhá, obsáhlejší, sestává také z příspěvků více autorů a jmenuje se „Novinářem v Brně“. Na jejím vzniku jsem trochu technicky spolupracoval. Není to zdaleka celá historie zdejšího novinářství. Zrovna v pátek dopoledne jsem potkal bývalého šéfredaktora brněnské Lidové demokracie Ant. Drobného. Nebyl to žádný psavec, ale vedl tyto noviny v poslední době, dokud si zachovávaly ještě tradiční tvář. Vážil jsem si ho jako člověka i šéfa. Nicméně kniha představuje sice částečný, ale přece jen podstatný výběr z tematiky. Doporučuji každému, koho zajímá Brno.

Setkání po letech

O víkendu přetrvávalo pěkné počasí. V neděli odpoledne jsme si zajeli do Bystrce na procházku podél Svratky. Bylo teplo, ale vál chladivý větřík, což procházku zpříjemnilo. V pondělí bylo již zataženo, občas sprchlo, ale takové počasí mám rád a cítím se lépe, záda i nohy nebolí. Byli jsme opět na procházce, odpoledne se stavil bývalý spolupracovník z nakladatelství na kus řeči. Je už pár let bez práce, snad mu konečně svitne naděje.

Ve úterý odpoledne mě čekalo setkání se spolužáky ze střední školy. Absolvoval jsem SVVŠ Brno, Opuštěná, maturoval jsem v památném roce 1968. Původně jsme přijímací zkoušky skládali na Táborské, ale tam byla zrovna škola zrušena, takže nás dali na Opuštěnou. Ve třídě jsme byli jen čtyři kluci, dívky měly mnohonásobnou přesilu. Chtěl jsem studovat španělštinu, kterou jsem se učil už předtím, ale obor jako naschvál neotevřeli. Vzal jsem zavděk francouzštinou. Učil jsem se průměrně, do tří let studia bylo naskládáno přiliš mnoho učiva. Vynikal jsem v dějepisu, naopak matematika a ruština, každý předmět z jiného důvodu, mi nešly. V roce 1968 se z ruštiny nemuselo maturovat, byl jsem jediný žák na škole, který toho využil, zkoušku jsem složil z francouzštiny. Opuštěná byla tehdy zcela klidná ulice, téměř bez života. V místech, kde je dnes autobusové nádraží, byl zčásti parčík, kam jsme se uchylovali do zákoutí na cigaretu, i prostě jen tak... Dnes se v budově nachází Městský úřad Šlapanice. Se spolužáky jsem dávno ztratil kontakt, nanejvýš jsem občas někoho zahlédl ve městě. Třeba Marcelka prodávala v knihkupectví na náměstí Svobody. S ní jsem jednou seděl při písemce. Najednou si povytáhla sukni, pod černými punčochami měla zasunuty taháky. Nevěděl jsem, kam se dívat dřív. Nebo Evička, ta chodila do zpěvu a uplatnila se později v operetním sboru. Bylo bych jich na vzpomínání  více, prostě holky z naší školky. Před několika lety jsem v jakémsi hnutí mysli založil třídu v příslušném oddílu na seznam.cz. To byl počátek, který vedl až k nynějšímu setkání. Jako místo jsem navrhl Rytířskou krčmu na Lidické ulici a objednal jsem tam stůl. Sešli jsme se pouze tři ze čtyř - jedna se omluvila kvůli dovolené. Proti mě seděl Petr Dvořák a Jarka Němcová, kterou jsem si ovšem pamatoval pod dívčím jménem Turýnová, snad je to správně. Pěkně jsme si popovídali, minulost se náhle rozprostírala před očima. Snad to nebylo naposled.

Requiem v katedrále

Průvod v katedrále. Foto M. Pauřík

Ve čtvrtek jsme se zúčastnili requiem za Ottu von Habsburg v katedrále. Avizo jsem zařadil v minulém příspěvku.  Zádušní mši celebroval brněnský biskup Mons. V. Cikrle. Katedrála byla slušně zaplněná. Obřad začal průvodem, v němž kromě kněžské složky kráčeli brněnští ostrostřelci v parádních uniformách - o nich najdete něco zde a členové královského řádu moravských rytířů také ve vznešených úborech - o nich se dočtete zde. Panu biskupovi asistovalo několik dalších kněží, hudební složku obstaral skvělý Filharmonický sbor Beseda brněnská včetně sopránových sól a samozřejmě se uplatnily varhany. Eva v tomto sboru dříve zpívala také, takže zde potkala známé a dozvěděla se, že zpěv byl bez zkoušky, takže někde prý zaváhali – ovšem to pro posluchače neznamenalo nic rušivého. Já jsem v hudební složce postrádal jen císařskou hymnu. Jinde se při těchto příležitostech hraje, pro Brno je to ovšem stále tabu. Kázání bylo zajímavé, s překvapením jsem vyslechl, že zesnulý navštívil snad dvakrát za svého života Brno a konkrétně biskupství. Kázání zakončil p. biskup připomenutím obdivného výroku židovského komunisty Williama S. Schlamma, který podle článku v novinách Die Tagespost v roce 1977 napsal Ottovi von Habsburg: „Kdybyste se stal tím, k čemu jste byl předurčen, potom by měla západní Evropa nejvýznamějšího císaře od doby Karla Velikého. Ale protože západní Evropa v roce 1918 vykolejila, má ve vás dnes jediného privátního státníka, kterému může důvěřovat.“ 

V pátek jsme zajeli do prodejny nábytku Asko vyhlédnout židle. Vhodné jsme našli, ale odvoz by stál tolik, že by se jeho objednání nevyplatilo. Původní zjištěné informace o levném odvozu prý platí jen pro nákup přes internet. Zajímavé řešení. No v rodině se někdo ochotný odvézt židle vlastním autem jistě najde. Odpoledne jsme vyšli na procházku a zastavili se v Rytířské krčmě. Před patnáctou hodinou tam žádní hosté nebyli, obsluha zrovna dokončovala vytírání podlahy. Vzduch tam byl jaksi zatuchlý, takže jsme se zdrželi jen chvíli.

Není nad odborný výklad

V noci na pondělí bylo denní vedro vystřídáno bouřkou, která mě vzbudila. Přes den v pondělí bylo příjemnější počasí, na obloze mraky, chvílemi dusno, ale občas vál osvěžující vítr. – Ve zprávách jsem se dočetl, že při letecké nehodě sportovního letadla zahynul bývalý skvělý hokejista Jaroslav Jiřík. Vzpomínám na klukovská léta, jak jsme mu nadšeně fandili.

Na internetu jsem si přečetl, že v Japonsku se prodávalo maso obsahující radioaktivní cesium. U měřeného dobytka byla norma překročena sedmapadesátinásobně oproti normě. Hlavně že úřady potvrdily nulovou nebezpečnost této potravy, jistě s požehnáním odborníků. Čekám jen, až nám budou vykládat, že je to zdravé.

Před časem jsem zřídil webové album Brněnská monstra. Jako první fotografii tam lze najit obrázek tzv. ukazatele času na náměstí Svobody. Můj názor na tento výtvor vyplývá z názvu alba. Nyní zde zařazuji krátký klip, na němž tvůrce tohoto veledíla vskutku odborně vysvětluje jeho funkčnost. Hned je mi to jasnější. Na obyčejné hodiny bych pohlédl a tím okamžikem bych věděl čas. To je holt moc jednoduché. Město však musí mít něco extra za miliony. Kdyby to aspoň bylo pěkné a přinejmenším stejně funkční.

Horký víkend

Pohled z okna na kosení plochy

Přes všechny předpovědi počasí jsme měli v Brně i o víkendu krásně slunečno. Pro přílišná vedra a trvající zdravotní potíže jsem toho však venku moc nenachodil. – Prostor, na který vidím z okna a kam chodí venčit své psy snad všichni jejich chovatelé z okolí, patří městu. Takže občas přijedou posekat trávu, naložit ji na auto a odvézt. To se stalo i tentokrát. Vytí motorové sekačky a ručního fukaru (či jak to nazvat) však zrovna pěkné sobotní dopoledne nezpříjemnilo. Plocha ovšem viditelně prohlédla.

Sdělovací prostředky přinesly sdělení o úmrtí a následně i řadu informací o zesnulém Ottovi Habsburském. I v Brně se bude konat requiem za tohoto syna posledního císaře, krále a markraběte etc. Karla I. Informaci naleznete zde.

Informace o této osobnosti lze přečíst zde a zde, dále třeba zde.

Jan Hus trochu zkrátka

Ve středu ráno jsme byli zase bez vody. Je to zde už pravidelná záležitost. Zmínil jsem toto téma hned v počátcích tohoto blogu. Vždy je to prasklé potrubí někde na ulici, tentokrát přímo u našeho domu. Cisternu s vodou dovezli celkem brzy. Při odchodu z domu jsem se pracovníků zeptal, jak to vidí. Z jejich odpovědi jsem usoudil na termín v poledne, ovšem ještě později odpoledne práce probíhaly. Až večer jsme se vody z vodovodu dočkali.

Navečer jsme si s Evou zašli do Husova sboru na Botanické ulici. Konala se slavnostní bohoslužba na památku Mistra Jana Husa. Liturgii vysluhoval biskup brněnské diecéze husitské církve, kázání obstarala farářka metodistické církve. Byl jsem zvědavý, jaký důraz zazní na téma Jan Hus, ale nedočkal jsem se. Kázání bylo ryze biblické. Jen občas pan biskup zmínil jméno reformátora.  Jan Hus zde přišel trochu zkrátka. Kdybych předem to nevěděl, nepoznal bych, že je to na jeho památku. Slavnostní ráz zdůraznilo účinkování smíšeného pěveckého sboru včetně sopránového sóla a varhanní produkce.

Ve čtvrtek jsem musel zrušit veškerý program kvůli bolestem zad. Nezbylo než polehávat doma a dopovat se Coxtralem a Brufenem. První má omezené užití, druhý jsem užil poprvé. Je více léků se stejnou účinnou látkou Ibuprofenem. Přesto nepůsobí na každého vždy stejně. Mně se Brufen zdá na moje problémy účinný. Proto již v pátek odpoledne jsem vyšel na krátkou vycházku. Šlo to těžko, ale dávku brazilské kávy jsem si koupit stihl.

ERA nás nenadchla

Moravská vlajka konečně na radnici

V pondělí jsme se spolu já s Evou a s Liduškou a Jožkou vypravili navštívit právě renovovanou architektonicky proslulou kavárnu ERA v Černých Polích. Byli jsme na ni zvědavi. Nedávno byla otevřena a působí zatím ve zkušebním provozu. Jožka během studií na nedaleké vysoké škole tam často chodíval, ovšem to byla doba degradace na pouhou pivnici. Jak se nám jevila nyní? Prostory jsou řešeny účelně – rozmanité vnitřní i venkovní plochy v přízemí i na patře. Interiér však působil chladně, připadal jsem si tam jako někde na nádraží. Holé zdi barevně modré a bílé, podlaha výrazně červená, na zdi zelená tabule s křídou naškrábaným menu, venkovní stěna celá prosklená, posezení v boxech nevalné, jídelní stoly a židle dojmu zařízení skladové kanceláře. Opravdu nic příjemného, pohodlného ani na pohled přívětivého. Konzumace nás také nenadchla. Pivo sice dobré, croissant však Liduška ani nedojedla, marinované pečené vepřové koleno se jíst dalo, ale nenadchlo. Ochutnala ho jen pánská část návštěvy, dámy jen zvědavě přihlížely. Provozovatel a tedy i kuchařský personál souvisí se známou, ale drahou restauraci U kastelána na Kotlářské ulici. Ať je to jak chce –  řekli jsme si svorně, že jedna návštěva stačila. Opravdu raději si zajdu kamkoliv jinam.

V úterý jsme si s Evou vyšli na kratší vycházku do Maloměřic. Od mostu přes Svitavu jsme šli cestičkou k novému mostu na Cacovický ostrov (obehnaný ramenem Svitavy), zde po nové stezce až do Obřan. Nejen jsme objevili tento nový most, ale i ten další starý byl opravený. Vůbec celý ostrov prošel částečnými úpravami. Pěkné rejdiště tam mohou užít zvláště děti. V řece, dříve hodně znečištěné, jsme překvapivě viděli hodně ryb, na hladině se proháněly v hojném počtu kachny. Na vycházce se procházelo více lidí, také zde projíždělo dost cyklistů, kteří se bohužel nedrželi své trasy a jezdili kdekoliv. Na konci v Obřanech jsme přešli na hlavní ulici a po chvilce cesty zpět do města jsme objevili restauraci, kde jsme se usadili. Měli tam ještě červené svatojanské pivo. Ale asi z jiného pivovaru, chuť už byla jiná než při první ochutnávce před časem. Hospůdka byla příjemná, na stěnách vyzdobená zarámovanými obrázky ze starých Maloměřic, také různými zábavnými nápisy. Rozhodně se mi zde zdálo posezení příjemnější než v pověstné kavárně ERA.

Z iniciativy Moravské národní obce některé radnice na sv. Cyrila a Metoděje vyvěšují moravské vlajky. Jak jsem se dočetl, letos je o to mimořádný zájem, takže jsou dokonce vyprodány. Mě potěšilo, že konečně brněnský magistrát se k tomu odhodlal stejně jako městské části, i když se najdou i odpůrci jako v Bystrci a Komárově. Pěkně to pověděl starosta obce Jindřichovice pod Smrkem (v Čechách) – když vyvěšují tibetskou vlajku, tak proč by nemohli vyvěsit také moravskou, která je jim bližší.

Chladný konec týdne

Odkaz na obamaslibya.com na konci minulého příspěvku dlouho nevydržel. Stránky nabízející videa s příšernými popravami zajatců byly z nějakých důvodů zablokovány či zrušeny.

Před časem jsem dostal tip na zasílání sms do všech sítí zdarma z jednoho místa. Dlouho to bylo nefunkční. Nyní jsem to zase zkusil a konečně šlo sms odesílat, a to na čísla všech mobilních operátorů. Najdete je zde.

Počasí se nám koncem týdne zhoršilo. Zpočátku to nebylo nejhorší, přes občasné sprchnutí jsme měli v Brně teplo. Až v neděli obloha olověné barvy, vytrvalý déšť a citelné ochlazení vůbec nelákaly ven. Moc lepší to prý nebude, meteorologové slibují léto až na konec července.

Protože jsem za takového počasí moc venku nepobyl, četl jsem doma o to více článků. Nějaké odkazy nabízím: Zajímavé rozhovory poskytl bývalý šéf tajných služeb Karel Randák. Přečíst si je lze tady a zde. Už dlouho čekám na to, až se objeví digitální vysílání rozhlasu. Zatím je slyším jen z televizního přijímače. Konečně to vypadá na změnu, viz zde. Placení v obchodech prostřednictvím mobilního telefonu vypadá také zajímavě. Právě začínají s pilotním projektem. Stručná zpráva je zde.  Čokoládu jsem již dlouho nejedl, ale prý ji nelze jinými pochutinami, byť obsahujícími stejné účinné základní látky, nahradit. Píše se o tom zde.