Na konci týdne rušno

V pátek jsem se ráno dostavil do převazovací ambulance Masarykova onkologického ústavu. Sestřička mě přivítala a zkontrolovala ránu. Změřila její rozměry, vyfotografovala ji. Volala zainteresovaným lékařům, ale měli moc lidí na vyšetření, tak to odložili na příště. Pan MUDr. Novotný však snad že přijde později, vyžádal si tedy odběr krve. Po pečlivém převazu rány jsem zašel na odběry. Pak jsem se vrátil, ale pan doktor tam nebyl, tak jsem jel domů. Doma se ozval telefon. Pan doktor mi volal. Ptal se, zda netrpím krvácením, na stavy únavy apod. To vše vyplývá z krevního obrazu. Nekrvácím, ale únava a vnímání reality, to vše není obvyklé. Řekl, že kdybych se cítil moc špatně, mám zavolat a domluvila by se infuze. Poslal mi e-recept prostřednicvím sms a s ním jsem si vyzvedl v lékárně lék. Stačilo magistře přečíst si zaslaný kód. To mě velmi zaujalo. Uvidím, co mě čeká při příští návštěvě. Večer jsem šel na poštu – byl jsem tak unavený, že jsem myslel, že nedojdu domů. Je to opravdu horší.

V sobotu jsme čekali celé odpoledne na stěhováky, kteří od švagra z kanceláře rozváželi, to, co si každý dotyčný vybral. Přijeli až večer a po všelijakých zmatcích se vše skončilo. Některé věci nedošly, jiné byly navíc. Prostě někdo, kdo byl na řadě dřív, si to vyřešil lépe. Mě to však nevadí. Zaplatil jsem stěhováky, ostatní je zadarmo.

Značná únava a různé nepříjemné stavy přetrvávají. Snad to týden vydržím, pak v nemocnici bude nějaké řešení.

Sledoval jsem rozmluvu ředitele TV Barrandov p. Soukupa s prezidentem M. Zemanem. Zase opakoval svoje preference. Spojenectví s Izraelem je základní konstantou české zahraniční politiky. Kdo to nechápe je hloupý amatér. Tak nějak se zhruba vyjádřil. No prezident, který pronesl před časem přiznání Já jsem Žid, nemůže mít jiné poznání. No člověk jako já zase takové názory nebere. Už aby odešel do zaslouženého důchodu někde u Mrtvého moře. Ale kdo by měl být prezidentem zatím netuším

Tento týden

Od minulého čtvrtka do neděle jsem čas trávil v Ivanovicích na Hané. Bylo mi tam dobře. Vyšel jsem si k rybníku i jinam, věnoval jsem se práci, neboť tam mám velký display a scanner, takže se tam dobře pracuje. Léky jsem si vzal s sebou. Mohu už jíst celkem cokoliv, záleží na tom, jak se cítím. Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že chuť se vrací, potom zas jsou chutě hrozné. Jídlo nebo pití se zdá odporně hořké či kyselé a konzumace je také odporná. Vždy provádím medikaci Aulinem a léky proti bolesti a nevolnosti. Po jejich přijetí nastane zlepšení. Samozřejmě mám vždy opioidní náplasti. Odpoledne v pondělí jsem se cítil výborně. Krk úplně volný, jíst mohu zcela bez obav, co bude následovat. Co však chybí, je chuť pokrmu, zatím je to velmi ubohé. Doufám, že to vydrží, že nenastane třeba zítra nějaké omezení a že chuť se časem obnoví. Zdá se, že nastává dobrý cesta. 

V úterý jsme měli setkání spolužáků ze střední školy. Sešli jsme se v bytě jedné bývalé spolužačky. Byt to byl veliký, měla tam velkou krásnou knihovnu, ale šlapat po točivých schodech do třetího patra není nic příjemného. Byli jsme jen tři, povídali jsme si, zjistil jsem že oni dva toho mají více společného z pobytů na Vysočině. Tak jsem se časem zvedl a rozloučil se. Odešel jsem bez bundy a přišel jsem na to až u Dětské nemocnice. Musel jsem jet zpět, ale v bytě nikdo nebyl, musel jsem čekat před domem, naštěstí jen chvilku, už přišla. Tak jsem si bundu vyzvedl a jel domů.

Můj švagr, velmi dobrý advokát, ruší svou praxi. Z jeho kanceláře si mohu odstěhovat nějaký nábytek, starší typ scaneru, a další různé věci. Za to švagrovi pomáhám s vyklízením kanceláře. Je to pro mě velmi únavné, ale stojí mi to za to. Švagr prodal své volvo a ponechal si jen Kiu Sportage. Přijel pro mě na Francouzskou, jeli jsem do kanceláře a plnili pytle dokumenty k odvozu do sběrny papíru. Z dokumentů jsem si schoval spoustu igelilových obalů, spousta jich však šla s papírem do sběru. Po návštěvě sběrny jsme jeli do jejich domu v Soběšicích na oběd. Tam jsem si odpočinul v příjemném prostředí. Pak mě zavezli domů a slíbili dovézt tašku, kterou jsem v kanceláři nechal. Já jsem mezitím dotáhl skener na Křenovou do počítačové firmy, kde mi slíbili sehnat potřebné kabely. Také jsem vyzvedl manželce nákup v Oriflame, jež se nacházi u hlavního nádraží v domě Letmo.

Co nás asi čeká

Četl jsem článek o Coudenhove Calergim. Je to již druhý článek po delší době na zvedavec.org. Totiž o jeho plánu likvidace evropského obyvatelstva smíšením s rasami z Afriky a pod. Z toho se vyjímají Židé, kteří jako vyvolená rasa jsou určeni k vládnutí, které samozřejmě bude s novou smíchanou rasou jednoduché. Sám Žid nebyl a obě jeho manželky ano. Vzbudil zájem Rotschildů, jež ho finančně zabezpečili. No jak by ne! Dnešní EU má Coudehove Calergiho mezi svými proroky, uděluje jeho cenu. Výmluvné! No a co se děje dnes v Evropě. Tento plán v plné parádě. No a co nikdo nepřipomíná: Velkým obdivovatelem CK byl taťka Masaryk. Takže jestliže dnes se mluví o TGM ideálech, které je třeba připomínat a uplatňovat, tak které to jsou? Mezi nimi jsou i ty Coudenhove-Calergiho a nikdo to nepřipomněl ani neřekl, že tyto ne. Já TGM rád nemám, vím to o něm moc dobře. Jeho drželi také Židé. – Skutečně kvalitní, ušlechtilé osobnosti, jako byl Karel I. Habsburský, se nepřipomínají ani vůbec nezmiňují. Habsburkové jsou tabu. Raději si dát něco k jídlu, je mi z těch myšlenek na nic.

Proto nyní jeden recept. Já to jídlo mám zrovna v lednici. A snad se bude někomu hodit. Jde o smetanovou fazolovou polévku. Je to jednoduché. Moje manželka to nesnáší, já to mám moc rád.

Co potřebujeme:

1 cibule

1 klobása nebo něco podobného

Fazole, já užívám konzervu červených fazolí

nejsou žádné zažívací problémy

1 smetana 40 či 30 procent

1 zakysaná smetana

Sůl, pepř, kostka masoxu a trochu octa

Postup

Cibuli oloupeme, nakrájíme

Klobásu podobně

Dáme cibuli smažit na sádle, po chvíli přidáme nakrájenou klobásu a osmahneme. Přidáme horkou vodu, sůl, pepř, masox a necháme vařit půl i více hodiny, abychom získali vývar z rozpuštěné cibule a klobásy a koření. Pak přidáme fazole včetně nálevu. Povaříme. Přidáme zakysanou smetanu, povaříme, nakonec nalijeme sladkou smetanu, povaříme. Hotovo. Do porce k jídlu nebo jinak můžeme přidat trochu octa. Dobrou chuť.

První dny po ukončení léčení

Pracovnice reklačního oddělení 02 mi volala hned v pondělí v podvečer. Když se ujistila, s kým mluví, začala mě krmit svými moudrostmi. To já vše  vím. Ale byl jsem pod vlivem medikace, každý den jsem chodil do nemocnice na zákroky, na ozařování, chemoterapii a měl jsem jiné starosti. Byl jsem v prodejně 02, to přece není žádná pokoutní firma, a přece mě docela primitivně podvedli. Hovor jsme přerušili, bude mě kontaktovat prodejna a zrušíme smlouvu. Čeká mě platba za toto zrušení. Co nadělám. Podruhé se této firmě vyhnu obloukem.

Navečer jsem šel na schůzi brněnských monarchistů. Nedělám si iluze o perspektivách tohoto sdružení, které se oddělilo od politické strany Koruna česká. Oddělilo se proto, že začalo zastávat názor, že politická činnost k ničemu nevede. No a nepolitická snad ano? Schůze spočívají v konání přednášek. Třeba dnes to byla bitva na Bílé hoře. To si rád poslechnu. Pokud jde o přednášky, ty spočívají na dr. L. Šubertovi, bývalému pedagogu Vojenské akademie. Je prostě tak trochu ve svém živlu. Nebýt něho, nedovedu si činnost Sdružení představit. Čas od času přijde někdo nový. Tak jsem přišel kdysi i já. Postaral jsem se o webové stránky sdružení. Nyní je vede někdo jiný, vzhledem k nemoci jsem se vzdal této činnosti. Všichni členové jsou katolíci, s výjimkou mě, já náboženství považuji za zastaralou věc. Ale nepovažuji za nutné to zdůrazňovat. S pobavením sleduji jejich zájmy. Třeba přítel Vilém, jehož znám ze školních let, když jsme bydleli v Přizřenicích, on v Dolních Heršpicích. Do přízřenické školy chodil s mým starším bratrem, já jsem byl o pár ročníků níže. Ale sešli jsme se zde. Vilém pracoval jako taxikář, vydělal si hodně peněz a nakupoval za to knihy, je velmi sečtělý. Všelijaké zajímavosti si od něj půjčuji. Dnes tam však nebyl. Mezi Vilémovy zajímavosti patří členství v nějakém katolickém řádu. Musel si pořídit slavnostní oděv, který si oblékne jednou za rok při mši za císaře Karla I. na Petrově. Pak se postaví spolu s ostatními, jako jsou brněnští ostrostřelci, moravští rytíři a pod. To všichni se seřadí a jdou středem katedrály dopředu, na konci pochodují zpět. Co z toho mají, netuším, ale dělá jim to nějak dobře.

Minule jsem psal na téma židovství. Ve středu vyšel zajímavý článek na  zvedavec.org. Je to tento. Končí větou: Izrael je psychopat mezi národy, a to znamená obrovskou schopnost manipulovat, zastrašovat, morálně korumpovat, získat to, co chce, a zanechat za sebou utrpení. Doporučuji k přečtení.

Co bude vlastně konec?

V pondělí mi bylo nevolno, vstal jsem ve tři hodiny po tmě a dával se několik hodin do pořádku. Kolem sedmé jsem volal lékaři, že se na ozařování necítím a sdělil podrobnosti. Řekl, že to musí vidět. Nejdříve jsem tedy šel na odběry krve, pak na Převazovnu, kde mě sestra ošetřila a pozvala lékaře. Prohlédl si ránu, ptal se mě, zda se tedy na to necítím. Ale mě už otrnulo a chtěl jsem jít. Podíval se na krevní obraz, byl v pořádku, takže nebylo o čem další řeči. Jen mi napsal recepty na léky proti nevolnosti a speciální náplasti na krk.

V poledne jsem byl doma, čekala mě manželka. S paní, která platila elektřinu a plyn za předchozího uživatele, jsem pak šel do kanceláře E-ON. Dozvěděl jsem se, že za elektroměr se platí, byť by nikdo v bytě nebydlel. Za elektroměr tedy dlužím té paní a hned odpoledne jsem jí to zaplatil. Chystám se na zítřek, kdy mě čeká návštěva u neurologa a poslední ozařování. Pak už budu jen v péči lékařů dvou nemocnic. V úterý jsem došel ráno na neurologii, vyslechl si nález na páteři – odpovídá věku. Předepsal mi Gordius 300 devět krabiček. Dalo mi dost práce, než jsem našel lékárnu s dostatečnou zásobou. V nemocnici jsem byl na posledním ozařování. Rozloučil jsem se s pravovnicí a odešel.  Závěrečná zpráva ještě nebyla k dispozici, pošlou ji poštou. Nyní budu je pod dohledem zde a v Bohunicích, kam musím zajet se ukázat.

V televizi jsem sledoval amerického presidenta D. Trumpa, jak se rozplývá blahem nad tím, že přemístili velvyslanectví do Jeruzaléma. S Izraelem na věčné časy. Ono to vypadá trochu směšně, ale aspoň můžeme pochopit, kdo v USA vládne. A Židé mají přece na vše právo. Co na tom, že v té zemi tisíc let nežili, že tam žil někdo jiný? Kdyby takovou argumentaci použil někdo jiný, byl by považován za xenofoba a rasistu. Ale ne tak Židé. Ti mají právo na vše. Já samozřejmě chápu, že žádné právo neplatí, že platí jen to, co se vyhlásí za právo. Takže Palestinci, poslouchejte, válka je mír, mír je válka. Takto ve skutečnosti mluví pan Trump. To vhodně doplnil film Česká křídla nad Sionem v podvečer na ČT2. No, vzpomínejte a oslavujte všechny ty židovské funkcionáře z 50. let min. století. Slánský a Šling, to byli ti praví. Ostatní mohli za komunistický režim, za deformace... Tito jistě ne. My jako bezvýznamný státeček jsme dnes také s Izraelem na věčné časy. Poslouchám to často. Prezident Zeman o tom ví mnoho. My Moravané jsme kdysi měli také svůj stát. Řekne se moc dávno. Opravdu? Ale o to nejde. My nemáme žádného Rotschilda a jemu podobné, nevlastníme Hollyvood a filmy, které se tam točí. Nevlastníme banky, které financují to či ono. A to Židé mají, proto mají svůj stát a proto jim jdou všichni na ruku.

Psal jsem minule o podvodu a nyní mohu psát zase. Telefonní služby mám od Vodafonu. Mobilní internet mě natolik zklamal, že jsem službu zrušil.  Podíval jsem se ke konkurenci O2. Personál oblečený jako někde na západě, také jednání rádoby na úrovni. Nabízeli mi služby, vše jsem zamítl. Až jeden se zeptal, co byste řekl tomuto: Mobilní internet za 500 měsíčně, ale když budete chtít a oznámíte to, internet se na požadovanou dobu zastaví. S tím jsem souhlasil. Mám internet druhým měsícem, a protože mi končí léčba, nebudu bydlet tolik v Brně. Šel jsem tedy do prodejny službu přerušit. A ejhle! Nejde to, máte službu objednanou do roku 2020, pokud dodávku přerušíme, musíte stále platit! Ale to je podvod, řekl jsem, a popsal jsem co mi bylo nabídnuto. Jen krčení rameny. Volání do Prahy, pak jsme došli k tomu, že mi zavolá nějaká pravovnice do pěti dnů. – Je to smutné, v čem to žijeme, kolik lidí se snaží člověka podvést. Asi je to tím, že již jsem starší a jevím se jako laciná kořist. Co bude ukončeno? Jen léčba, nebo i tato problematická služba?

Ne příliš radostný konec

Ve čtvrtek jsem absolvoval ozařování a pak chemoterapii. Bundu jsem si dal do šatní skříňky a šel dovnitř. Sestra po mě chtěla plánovací kartičku a já jsem ji nemohl najít. Nic neřekla a vzala jeden jednostranný list, aby ho použila. Hledal jsem dál, a konečně jsem kartu našel. To stejné jsem zažil při odchodu ve 13 hodin. Klíček od skříňky nebyl, byl jsem z toho zoufalý. Ujala se mě jedna sestřička. Šli jsme do ambulance, uvolnila jeden stolek a já jsem tam vyložil obsah tašky. Nic. Podívala se na mě a řekla, nemáte ho v kapsičce od košile. Nu ano, tak byl. Děkoval jsem jí a mohl jsem odejít. Doma jsem šel koupit tři dárková balení čokolády,  jedna pro tuto sestřičku a k tomu 20 dkg pečiva z cukrárny pro ostatní sestry z chema. Další dvě veliké čokolády jsem koupil pro sestřičky z Převazovny. Zítra tam budu, tak jim to předám. Také budu mluvit s dokorem Novotným, navrhnu mu odběr krve, aby výsledky byly v pondělí, a také se ho zeptám na osud PEG. Pokud bude navrhovat jeho setrvání, já namítnu, že jsem celou léčbu absolvoval s volnými ústy a možností jíst takto. Schází jen chuť, ale už minule mi řekl, že ta se vrátí v rozmezí pár týdnů. – Dárky jsem rozdal, zdálo se mi, že byly obdarované překvapeny a měly radost. Jinak jsem se dozvěděl, že ozařování mi končí až příští týden, a to v úterý. 

V pátek večer jsem se po delší době opatrně celý vysprchoval velmi opatrně jsem osušil krk. Nic se nedělo, pak začal krk bolet. Nasadil jsem postupně nějakou medikaci a po dvou dnech jsem šel konečně spát. Probudil jsem se ráno s krkem plným zaschlé krve. Takto jsem ho už dlouho neměl. Provedl jsem dezinfekci a natřel to silně předepsanou mastí. Asi po dvou hodinách byl krk plný jakési směsi krve a masti. Opatrně jsem to setřel suchým obvazem, krev zmizela. Dezinfekce a nasazení léčivých náplastí (cena jednou balení několika kusů je 700 Kč). Přes ně jsem dal suchý obvaz a třetí stabilizační věc, náplast ve formě návleku. Takto to ponechám do pondělka.

Jakým způsobem se dnes kšeftuje vůči těm nejslabším obyvatelům, tj. seniorům, dokládá můj osobní případ. Bydleli jsme několik let v Adamově. Pak jsme odtamtud z různých důvodů odešli. Už to nastěhování! Nebylo možno si zajít někam na firmu a objednat si dodávky plynu a elektřiny. Museli jsme převzít ty, co dodávali předchozímu uživateli bytu. Z nich vynikla severočeská Centropol Energy. Setkáte-li se s tímto názvem, doporučuji udělat čelem vzad a vůbec je neposlouchat. Při odchodu zase nebylo možno změnit smlouvu, která byla formulována tak, aby se jich člověk nikdy nezbavil. Trocha pochopení, že se náhle potřebujete stěhovat atd. prostě na to neslyší. Závěr byl ten, že nám naúčtovali sankci 4000 Kč. Zplatil jsem bez mrknutí oka a myslel jsem, že jsem se jich konečně zbavil. Opravdu? Nyní nás kontaktovala pražská právnička, že smlouva stále trvá, že ji nedodržujeme a máme zaplatit sankci!  Jinak vyhrožovala soudem. Vyhledal jsem si ji v seznamu advokátů, na a na jejích stránkách jsem jí popsal zhruba celý případ i s tím, že jsem sankci zaplatil před několika lety a od té doby jsem o Centropol Energy nezavadil. Pokud nějakému dodavateli energie dlužíte měsíční platbu, již vás upomíná. Centropol Energy volí jinou taktiku. Starším lidem paměť tolik neslouží, jsou nemocní.... Takže spoléhají na toto a že je zastraší, takto si vydělávají peníze. Zajímavé je, že o tom nikdo nepíše, netočí reportáže apod. I když – před několika lety jsem viděl jednu krátkou reportáž přesně na podobné téma. Těmto lotrům by měl být učiněn konec. No, co z toho ještě bude, teprve poznám.

Něco z četby, něco osobního

Na novinky.cz jsem četl rozhovor s odcházejícím generálem Bečvářem. Jsou to tlachy, jak jsem hned přepokládal. Pan generál hovořil o nezbytnosti setrvávat v NATO, doložil to údaji o zoufalém stavu armády. Jednak kdo nás vojensky ohrožuje, jednak která evropská armáda je bojeschopná? Nejvýznamnější stát EU Německo má armádu v rozkladu. Pan generál hovořil o nezbytnosti náletů v Sýrii. Takže, pane generále, našli tam něco závadného? A i kdyby, jak to, že se učiní vojenský nálet na suverénní stát? Současně pan generál mluví o pár našich vojácích tu v Iráku, tu v Afghanistánu... A o to jistě jde. Posílat naše žoldáky do světa sloužit skutečným páníčkům světa a budit dojmy o správnosti věci. Takže naše armáda je jinak k ničemu, stačí pár těch specialistů. Samozřejmě hovořil i o Rusku. Nemusíme se ho bát, ale sledovat jeho ambice na Ukrajině, na Krymu a pod. Co na tom, že na východní Ukrajině jsou Rusové a chtějí jen svá práva. Jak jim někdo může zakazovat jejich jazyk? A kdo žije na Krymu? No samí Rusové a historicky byl vždy ruský. Takže o čem je řeč? A jestli vojska NATO  dělají manévry u ruských hranic, není to nic jiného než směšná provokace. Putin je nejlepší president, jakého si Rusové mohli zvolit. Oni mají jako jediní v Evropě pořádnou armádu. Na Krymu chtěli Američané také základnu. To si má Rusko nechat líbit? Jak by nestačil ten trapný majdan na Ukrajině?

V pondělí jsem brzy ráne jel s nefugujícím maželčiným iPadem do Duhového servisu v Černých Polích. Ale v 8 hodin tam bylo zamčeno. Paní ze sousedství mi sdělila, že neví, jestli vůbec přijdou. Asi si udělali dovolenou. Jel jsem tedy do CBC na Gorkého ulici. Tam si pracovník vzal iPad, za chvilku ho přinesl, že mu nic není, jen byl nějak zaseklý. Bohužel nevím, co to znamená, ale byl jsem rád.  Za to jsem nic neplatil, ale koupil jsem ještě nabíjecí kabel, který měla žena poškozený. Za to jsem platil tři stovky. Pak jsem uháněl do nemocnice. Nejdříve do Převazovací ambulance, kde na mě čekala sestra. Zeptal jsem se jí, zda přijde dr. Novotný a dr. Dymáčková podívat se na ránu a rozhodnout, co dál. Telefonem je informovala a oba za chvíli přišli. Sestra mi rozbalila pooperační krk, oba si ho prohlédli. Pak mě udělala nový obvaz a dala mi některé pomůcky a rady. Dr. Novotný mě předepsal dvojí kapky na usnadnění kašle přes den a jeho útlum v noci, abych mohl spát. Pak jsem se vydal do na odběry krve a do ozařovacího pracoviště. Tam jsem ale musel  nejdřív dlouho čekat, teprve pak jsem byl vyzván ke vstupu. Došlo totiž k úpravě masky, která se mi přikládá na obličej při ozařování. To posoudil a rozhodl dr. Novotný. Pak proběhlo ozáření a mohl jsem jít domů. V úterý je státní svátek, takže nikam nejdu. Zato ve středu mě čeká nějaký rentegen páteře v soukromé nemocnici u Lužánek. Tam mě posílá neurolog. Pak se musím co nejrychleji dostat k dr. Novotnému, svému hlavnímu lékaři. Posoudí odběry krve, zda se zlepší či zhorší. Podle toho určí, zda půjdu ještě na chemoterapii. No a další a to zatím nevím. Ale blíží se už konec, takže doufám, že to vydržím. 

Více pacientů v mém stavu přestává se ztrátou chuti k jídlu jíst a podléhají situaci. Pak je musí hospitalizovat a dávat je do pořádku. Já se držím, stále jím ústy, PEG jen udržuji v pohotovosti. V tom mi pomáhá manželka, která mi vaří polévky, vývary a a omáčky s drceným masem. Takže stále mám co jíst. Pokud ne, vezmu si smažená vejce, ty také snadno projdou zúženým krkem. To že necítím žádnou chuť k jídlu, si vůbec nepřipouštím, tedy aspoň se o to snažím. Doufám tedy, že  vydržím až do konce, ač můj krk vypadá zvenku hrozně. Zevnitř je ale v pořádku, tam mi ozáření neublížilo.

Komunální beseda ANO v Brně

Ve středu jsem jel do nemocnice na kontroly. Bylo mi sděleno, že se mi zhoršil krevní obraz, také jsem zhubl, takže mi byla zrušena chemoterapie. Navštívil jsem také převazovnu, kde se mi dostalo drobného školení, jak provádět nově ošetřování krku. Neměl bych to často měnit. I když dostanu k tomu potřebné náplasti a pomůcky, jsou tak drahé, že se musí jimi šetřit. Po návratu domů jsem pobyl v klidu ve  společnosti manželky. Pak však jela do Ivanovic. Potom mě navštívil bývalý kolega ze zaměstnání. Po jeho odchodu jsem nejdřív sledoval TV program. Na TV Barrandov se její šéf věnuje závažné publicistice. Odhaluje šokující případy. Pak jsem chystal k spánku. Nejdříve jsem zkusil nové ošetření krku, snad se to povedlo. Provedl jsem také experiment s opioidní náplastí. Vzal jsem silnější dávku. Efekt byl pozitivní, spal jsem bez přerušení do 7. 30 hod. Musím to však sdělit lékaři.

Ve čtvrtek jsem po návratu z nemocnice vypravil na setkání vlády a A. Babiše s veřejností v Semilasu. Stihl jsem to včas. Jak jsem si to prohlížel, přišli sem návštěvníci starší i mladší, přišlo jich tak 80–90 % s ohledem na kapacitu haly. V této chvíli vláda vstoupila na jeviště a usadila se. Jak jsem viděl později, přišli ještě další, takže 90 % bude pravdivější. U vchodu rozdávali lístečky těm, kdo by chtěli položit dotaz. Také jsem si vzal a dotázal jsem se okolo sedících, zda nemají tužku. Po chvíli jeden mladík tužku nabídl. Začal jsem psát dotaz. V podstatě jsem se ptal, proč se A. Babiš snaží o koalici se soc. dem. když jsou to takoví podrazáci. A připomněl jsem minulé volební období, kdy měli soc. dem v gesci policii a postarali se prostřednictvím předstírané reformy policie o likvidaci jejího šéfa a potom policejními metodami o dehonestování A. Babiše. Předčasné volby by byly lepším řešením. – Bohužel pán, který distribuoval tyto dotazy, sdělil, že více lidí se ptá na toto téma, které pak velmi ochuzujícím způsobem sdělil. Takže Babiš pak velmi omezeně odpovídal. Byl jsem nespokojen. Následovalo další kolo dotazů, vyznělo to jako jakási komunální beseda. Ke konci jsem si všiml, že vzadu sedí jacísi cizí aktivisté a vystrkují jakýsi transparent s urážejícím nápisem, cosi jako nechceme komunistu, agenta stb. Babiš to nechtěl komentovat, řekl jen, že každý má právo na svůj názor. To se mi nezdálo. Nešlo přece o vyjádření názoru ale o oganizovanou  provokaci. Kdybych nebyl zdravotně tak mimo, šel bych k nim a vyhodil bych je. Nebyli totiž nijak zdatní. Jakási holka a pár podobných. Spolu s dalšími jsem pak šel k ním a sípavým hlasem jsem jsem sdělil, aby tady neprovokovali. Holka nejistým hlasem odpověděla, že má právo na svůj názor. Řekl jsem jí, že ano, ale ne tady, ať táhne na podobnou akci u soc. dem. či ODS... Měli tam kameru, která vše natáčela. Prostě provokace. Kdyby byli zdatnější, oslovil bych pár přítomných, byli tam docela silní chlapi. Řeč mi moc nešla, tak jsem raději odešel a zařadil se do fronty na podepsání knihy. Vybral jsem si knihu Andrej Babiš v rozhovorech s 18 osobnostmi. Toho jsem se dočkal za chvíli. Pak už jsem vyhledal zastávku a odjel tramvají. Byl jsem tím to setkáním dost zklamaný. Skutečně to vyznělo jako komunální řečnění.   

O svátku doma a na vycházkách

Byl jsem moc velký optimista. Možnost mluvit je zatím ztracena, jen sípám. To trvalo den, v úterý už zase trochu mluvím i když ztěžka. Krk vypadá nepěkně, netěším se na další ozařování. Bylo mi řečeno, že po jeho skončení asi měsíc a půl se pokožka bude dávat do pořádku. Celý den při cestách ven jsem užíval náplasti napuštěné speciální mastí. Důsledkem toho je odstranění povrchové vrstvy. Co tam vznikne dál, netuším.

V úterý dopoledne jsem si vyšel na vycházku. Myslel jsem, že všechny velké obchody mají zavřeno, ale jak jsem viděl zdejší hypermarket Albert má otevřeno. Šel jsem pěšky mostem přes Svitavu. V řece jsem viděl vyhozené staré vysavače. Kdopak to asi má na svědomí? Šel jsem pak zdejšími ulicemi. Myslel jsem, že jsem v Židenicích, ale na domech byly dlouho cedule s nápisem Zábrdovice. Až jsem došel skutečně do Židenic na Karáskovo náměstí. Vévodí mu velký kostel československé církve husitské. Vlastní park je upraven jako dětské hřiště. Sedl jsem si zde na chvíli na lavičku. Pak jsem pokračoval dál do Židenic, minul jsem na Jílkově evangelický kostel začleněný do fronty domů. Dospěl jsem až na Táborskou, zde se nacházelo kdysi gymnázium, v němž jsem skládal přijímací zkoušky na střední školu. Zde jsem také poprvé v životě zašel do hospody se studenty a vypil několik piv. Také jsem tam minul pivnici, kde jsem si kdysi zašel na čepované litovelské pivo. Postupně jsem došel na Životského, zde jsem nasedl na tramvaj 9, která mě dovezla až k Dětské nemocnici. Zde jsem na zastávce tramvaje četl leták hnutí ANO, v němž se A. Babiš obrací k veřejnosti a zve ji na setkání s ním a celou vládou do královopolského Semilassa dne 3.  května ve čtvrtek. Odpoledne jsem šel opět na delší vycházku. Došel jsem k Úrazové nemocnici pak přes Křenovou kolem Svitavy až do Obřan. Tam jsem nasedl na autobus, vystoupil jsem na Staré osadě a tramvají pak na Tkalcovskou. Odsud je to domů kousek, samozřejmě mezi tlupami cikánů. Podle údajů aplikace Zdraví v iPhonu jsem ušel celkem 14 kilometrů.

Rozhodl jsem se, že nebudu používat iPhone 6 plus. Nebudu to nějak vysvětlovat. Pokud by se někdo se zájmem o tento telefon našel, rád mu ho prodám, případně vyměním za televizi.