O iPhonech, palmech i sousedovic kočičce

Měl jsem úplně první iPhone, který se zde ještě neprodával. Pamatuji si, jak jsem s několika uživateli palmů naštívil jdnoho pána, bylo to někde v terénu a on nám tam předvedl iPhone. Nedůvěřivě jsme na to koukali a hlasitě jsme uvažovali o tom, jaké se na to lepí asi ochrany displaye, jak se asi musí blbě psát na display rukou, byli jsme zvyklí z palmů na stylus. Ale brzy jsem pochopil, že toto je něco zcela jiného a mimořádného. Hned jsem pátral po možnosti koupě, a to se stalo v jedné restauraci, kde jsem měl sraz s pánem, který jich dovezl asi deset z Německa a tam to přišlo z USA. Samozřejmě černý prodej, bez dokladů, bez záruky... Prostě musel jsem ho mít. Když jsem ho začal užívat, byl jsem ohromen, oproti palmu to bylo o několik tříd lepší, úžasný display, možnosti psaní.... to jsem si tehdy myslel. A to jsem byl aktivní palmista, přispíval jsem do webu Uživatelů PDA Brno. No časem jsem poněkud vystřízlivěl a dnes je to tak, že se ke starému palmu rád vracím, měl v sobě něco, co žádný telefon, ani iPhone nemá. Prostě kalendář je nesrovnatelně lepší, neotravují vás všelijaké nabídky z kontextu, poznámkovník na palmu nemá chybu, četba knih ve formátu pdb... prostě na svou dobu to bylo skvělé, a i dnes ho rád budu užívat. Mám LifeDrive se čtyřgigovým diskem, jehož otáčení trochu zpomaluje činnost. Znám se ještě s panem Daňkem, který je také užívá a měl jsem od něho první palm, s ještě černobílým displayem. No užil jsem si ho a měl jsem k němu telefonní modul, takže když se nasadil, byl z toho telefon, sice pořádně těžká cihlička, ale fungovalo to. Podobně k tomu byly i jiné moduly, ale ty jsem neměl. iPhone mi vlastně vše nahradil. Jen lituji, že jsem daroval nevlastní neteřince svůj první iPhone, a děti ve škole jí ho prý rozbily. Byl by to dnes cenný archivní kousek. Podobně jsem vyhodil svůj první palm když mu odešla baterie. Toho jsem pak také moc litoval, baterie by se dala docela snad i dnes sehnat. Tak aspoň mám svůj druhý palm LifeDrive, sám jsem si v něm, vyměnil i baterii, pak jsem ho donesl p. Daňkovi, který mi v něm vyměnil disk za kartu, to mělo urychlit činnost LifeDrive. Ale nestalo se tak, naopak nastaly problémy, takže mi zase vyměnil kartu za původní disk. Mě to tak nevadí. Tento palm je sice multimediální, ukazuje barevné obrázky, přehrával jsem na něm i seriály, nevím, jak se jmenoval, snad Útěk z vězení. Někdo mi ho sehnal, já jsem si musel video překonvertovat, přidat k něnu titulky a dostat to do palmu. Pak jsem třeba čekal někde v ordinaci a přehrával si seriál či posloucha hudbu... No na toto je i Phone mnohem lepší. Takže když jsem shromáždil peníze, nelitoval jsem je, musel jsem mít iPhone 6+. No po roce už byla další, vyšší verze, ale na to já si nepotrpím. Telefon iPhone dělá krásné fotografie, číst se v něm dá také krásně, na vše se dají sehnat aplikace. Právě se chystám aktivovat si službu Jít spát a Budíček, neb jdu ráno k lékaři. Bez iPhone ani krok.

Před svátky jsem byl v Ivanovicích na Hané za manželkou a přijely tam dvě dcery s dětmi a jedna i s přítelem. Pěkně jsme si popovídali a zahráli si společně Člověče nezlob se. Bylo mi celkem dobře. Ale pak, v sobotu odpoledne jsme jeli do Brna. Kvůli změnám v dopravě jsme vystoupili v Židenicích a tam jsme se rozešli. Já jsem čekal na osobní vlak, který mě za chvíli dovezl na Hlavní nádraží. V neděli jsem byl převážně doma a měl jsem dopoledne jedinou návštěvu, sousedovic kočičku Čiko. Ta občas přichází obratně po zábradlí společného balkonu a na okně mňouká, aby ji pustil dál. Učinil jsem tak a nechal ji pobíhat a šmejdit. Posléze obratně vyskočila až na nejvyšší skříň. Možná jsem ji už zde v blogu zmiňoval. Kočky mám moc rád a ony to většinou cítí a běhají za mnou. Tak i tato britská modrá, což nejsou moc milé kočky. Přikládám její posezení na nejvyšší skříni na obrázku.

Něco osobně aktuálního

Přidávám dnes další příspěvek, týkající se nyní více mé osoby. – Jakkoliv jsem si v prosinci užil bolestí, takže jsem zvýšil užívání náplastí Dolforin z minima 25 na vyšších 75, v pondělí 17. prosince večer jsem sundal náplasti a nové jsem si nedal. Proti bolesti zabírá přes den účinně obvaz krku, i v noci jsem se vzbudil a cítil bolest i přes náplasti. Obvázal jsem si tedy v noci krk a usnul jsem. Bingo! Přes den jsem se cítil výborně a doufám, že to nyní vydrží. Jedině nesmím nic (relativně) těžkého nosit, zvedat a zvláště s nataženýma rukama něco těžšího podávat... Po takových činnostech, které mi sice momentálně nevadí, nastává později bolest krku a ramene etc. Když jsem byl za manželkou v Ivanovicích na Hané, přesvědčil jsem ji, že není problém jet do obchodů ve Vyškově dvakrát, ale že to všechno odtahám v batohu. Cítil jsem se skvěle, a to jsem předtím táhl i docela plný batoh z Brna. Ovšem posléze nastaly značné bolesti. Protože se takové věci opakovaly, vidím již jejich negativní vliv a vyhnu se jim. Snad to postačí. – V Ivanovicích si rád vyjdu na procházku k rybníku Kačáku. Vody v něm velmi ubylo a nyní byl zcela zamrzlý. Klademe si otázku, zda se na jaře z toho vzpamatuje. Na trochu starším obrázku je tento rybník ještě nezamrzlý, ale bídný stav vody je už dlouho patrný.

Stavební činnost v okolí

Na Francouzské i v jejím okolí se poměrně dost staví. Zaujala mě zvlášť stavba na pozemku bývalého historicky význámého objektu, naposledy sloužícího jako kino Lípa. Někdy v době mého dospívání jsem do toho kina několikrát zašel. Nyní již více let objekt chátral, stal se odkladištěm odpadů pro cikány. Občas odpady někdo odvezl, krátce poté tam byly zase. Objekt se nachází na ulici Spolkové. Rád tudy chodím, abych se co nejvíc vyhnul Bratislavské. I Bratislavská dřív byla příjemná ulice, v níž sídlili normální obyvatelé a v přízemí domů se nacházelo více dílen řemeslníků. Toto jsem slyšel od pamětníků, já jsem zažil tyto ulice už jen jako najezdní cíl cikánů, kteří zde obsazovali neobydlené byty a domy a plundrovali je. I v pondělí jsem kráčel po té ulici, abych zjistil, zda je průchozí, neboť stavební lešení a ohrady zasahují do silnice. Průchozí je, průjezdní nikoliv. Obrázek je ze stavby, historická budova již je zbouraná, to čeká nyní už zadní budovy. Mají zde být vybudovány domy s luxusním bydlením. Kolik asi bude stát takový byt s krásným balkonem či dokonce terasou? Fotografii jsem přídil svým iPhonem6+. Hned po jejím pořízení se vypnul a chvilku se motající kolečko na černém displayi svědčilo o něčem neobvyklém. Za chvilku jsem to pochopil – iPhone mě nabídl přepnutí do úsporného režimu a oznámil mi vypnutí SIM karty. To již jsem viděl, že baterie je zcela vybitá, no pořídit obrázek ještě iPhone zvládl.

Nikde nic, jen bolesti

V uplynulých dnech jsem byl mimo Brno, v Ivanovicích na Hané u své manželky. Bylo mi zprvu dobře, pak najednou nastaly silné bolesti krku. Zvětšená náplast proti bolesti nepomohla, našel jsem tam uschovány ještě dvě poloviční, tak jsem jednu přidal. Mám nyní tedy Dolforin 75, ač předpis zní na 50. Bylo mě zprvu velmi dobře, jak jsem přijel do Brna, začal zase silné bolesti krku, naštěstí během dne ustaly, ani dnes (12. prosince) bolest večer nenastává. Kéž by to vydrželo. V Brně také zprvu nesněžilo jako na venkově. Ani pak moc ne, spíš slabší déšť, občas. Měl jsem jít za zubní zákrok v 8 hodin ve čtvrtek. Samozřejmě jsem to zaspal, spím teď celkem dobře, Dolforin zabírá, ale s takovými důsledky. V 8 hodin ráno ve čtvrtek mi volali, omluvil jsem se a termín je o týden přeložen. –Nemám teď jiné zážitky, pořád zápasím s nějakými zdravotními problémy.

Po vyšetřeních

V minulých dnech jsem absolvoval závěrečná vyšetření, a to PET-CT, čili jakýsi scan většiny těla, zda se tam něco nežádoucího nerozšířilo. Naštěstí nikoliv, ovšem oblast krku a okolí je dost nejasná, takže se to bude zase opakovat.  Také jsem tam byl na ORL a se svým lékařem na radioterapii. Za několik dní nato jsem byl za svým operatérem ve FN Brno-Bohunice. Odtud jsem byl po prohlídce rovnou odeslán do nutriční poradny (velké zhubnutí) a do ambulance léčby bolesti. Tam jsem se stejně chystal. Dostal jsem zase mnoho rad ústních i na papíře na cvičení (to stejně neprovádím, nemohu si kvůli bolestem lehat a manipulovat s nataženýma rukama apod.), snažím se chodit pěšky a jsem i často příliš unaven a znechucen, než abych se snažil provádět nějaké cviky, když stejně doma dost pracuji na úklidu, vaření, nákupech... a také pro firmu na počítači... To snad stačí, když jenom bez pohybu neležím a pod. Byly mi předepsány léky, jeden z nich jsem hned odložil, když jsem si přečetl příbalový letáček. Ne že bych to bral tak vážně, co tam píší, ale necítím se psychicky potřebný brát ten lék a navíc se tam varuje při užívání při urologických potížích. Ty mám a rozhodně se bojím jakéhokoli možného zhoršení. V ambulanci léčby bolesti mi pan doktor předepsal nové léčebné náplasti proti bolesti Dolforin, nyní už silnější na mou žádost, začal jsem totiž doma brát dvě slabší naráz, takže už jsem žádné neměl. Nyní jsem ji konečně použil (stejně jsem je bral už dříve, takže vím o co jde, jak to pomáhá). Bolesti to určitě zbavuje, i když ráno a zvláště večer se jí nevyhnu, ale rozhodně mnohem lépe spím, nevstávám už v 5 hodin, ale třeba v 8.30 jako dnes. Tolik o mém stavu. Pochybuji, že to někoho zajímá, ale po rozvaze budu psát tento blog více jako osobní deníček, a samozřejmě cokoliv o zdejší ulici a okolí. Pokud jde o reakci na různé informace, filmy, četbu a podobně, to budu psát do jiného blogu, který jsem již dříve vedl a nyní ho obnovím, jako jsem obnovil tento blog. Budu tedy psát do obou. Ten druhý blog je možno najít zde: zdeny

Právě jsem tam dal nový příspěvek.

Koukám z okna, poprvé letos sněží. Ne že bych z toho měl radost, jen to konstatuji do svého deníčku. Loni byla teplá zima, letos také, ale přece jen je více chladu. A sníh ve městě znamená jen marast. – Překvapilo mě, že Francouzská, Černopolní i jiné ulice měly sníh odhrnutý, takže chůze byla bez problémů, jichž jsem se trochu obával.

V úterý už nesněžilo, po sněhu ve středu Brna ani památky. Jel

jsem tento den za švagrem a sestrou do Soběšic, tam ještě zbytky sněhu přetrvávaly, ale celkově bylo docela teplo.

V bytě mě celkem pravidelně navštěvuje mladší přítel AMM, nechci ho přímo jmenovat. Přál bych mu jen, aby byl optimističtější a našel si uspokojení v osobním životě i při získání práce. Hodnotit to zde nechci, i když si něco myslím. 

Přišel mi doporučený dopis z Úřadu Brno-střed. Konečně uznávají, že manželka zde nežije a že jsem zde sám. Takže jsem hned běžel na bytovou správu a doufám, že už v tomto měsíci si platbu snížím. Opravdu žasnu kolik je kolem toho byrokracie a tiskovin. Ještě že mám právníky v rodině. – Ale jak jsem psal, byl jsem v Soběšicích za švagrem k vyzvednutí dokumentů. Má hrozné bolesti po operacích, tak jsme uznali, že bude lépe mu tuto práci odebrat.

Pražská telenovela

V poslední době mám na programu několik lékařských vyšetření – PET-CT, KRO-C, ORL v Masarykově onk. ústavu, po neděli na KÚČOCH ve FN Brno, kde mě původně operovali, zprávu o léčbě jsem dostal, v pondělí ji vezmu do FN, asi se objednám tamtéž do ambulance bolesti... Potíží je najednou nějak mnoho, velmi nepříjemných, jsem z toho nesvůj, nečekal jsem to. Nechci to rozepisovat, proto to naznačuji jen zkratkami. – Od své milé manželky jsm se dozvěděl, že moje současně subjektivně nejhorší potíže budou od od zánětu močových cest. Zašel jsem do lékárny a koupil si příslušný čaj a další prostředek. Doufám, že to zabere.

Doma jsem ve středu večer sledoval v TV diskusní pořad ředitele TV Barrandov J. Soukupa s premiérem A. Babišem. Zcela s jejich interpretací událostí a jejich vysvětlením souhlasím. A důležitá věc – A. Babiš nešel do politiky kvůli penězům, jak řekl moderátor. A já dodávám, všichni ostaní tam lezou kvůli dolce vita – penízky, pozice... Inu, to je moc podstatné, už jen proto ho nesnáší. A syn A. Babiše žil ve Švýcarsku moc dlouho, získat občanství tam nelze snadno a tato karta jim nevychází, proto melou o Krymu. Ruská okupace, ruské tajné služby, pozor na něj... Pitomosti. Bohužel jsem však nebyl schopen pořad sledovat celý, otupěle jsem zůstal vzhůru ležet do 2 hodin v noci, než jsem si vůbec uvědomil potřebu jít spát. Vstal jsem v podobném stavu v 9.30 ráno. – V ČT jsem i ve čtvrtek zase chvíli poslouchal A. Babiše a další politiky. Premiér se mi zdá zcela důvěryhodný a souhlasím, že ta pseudokauza je uměle živena opozicí. Ta hloupě lže, jak může. Plně podporuji osobně současnou hlavní vládní stranu. Celý případ byl vyvolán už dříve, kdy ČSSD ovládala ministerstvo vnitra a cítila, že ANO zvítězí ve volbách, tak hloupě vyvolali tento případ a podřezali si tak i větev pod sebou. Úžasní političtí myslitelé. A odtud se odvíjí vše. Pan Michálek (snad pirát, neznám odkud vylezl) dokonce tvrdil, že politicky neúspěšná vláda může za zaostávání státu za západoevropskými zeměmi. Žasnu nad takovými pitomostmi a odcházím sledovat nějaký film. A Babiš je nejkvalifikovanější premiér ČR, schopný jednat ve více cizích jazycích. Nejde jen o ty jazyky, ale celkovou schopnost, bojuje skvěle za státní zájmy. Vláda je i doma úspěšná a opravdu něco pro lidi dělá, premiér je pracovitý... Nejhorší žvásty plkají neschopní lidovci a hloupá zlodějská ODS. Lži a lži! Proč nechají v TV tlachat exlidovce Kalouska? Jeho skvělé výsledky, už jen ty proslulé padáky, a co udělal pro nás? Atd, atd. Jakýkoliv film v TV, i ten nejnaivnější nejpitomější film je lepší než tato typická pražská telenovela.

Cigarety, nebo politika?

Sdělovací prostředky se zabývají takovými pitomostmi, jako že syn A. Babiše byl unesen, aby nevypovídal ve věci Čapí hnízdo. Nehodlám se tím vůbec zabývat, i když svůj názor naznačuji. TV zpravodajství a vyjádření údajných politiků jako Pospíšila z TOP 09 připomíná chování šakalů a hyen. Hnus! Snaha o likvidaci politika, pořád se opakuje mantra o trestně stíhaném premiérovi... Ono jinak to asi nejde, že? 

Zajímavější pro svůj blog považuji sdělení, i když se týká zájmu jen mě samého, že jsem se pokusil vynechat náplasti proti bolesti Dolforin. Zapochyboval jsem, že by moje bolesti nějak pokračovaly. Ale již po několika hodinách jsem si musel náplast nalepit, nepomohlo to, tak druhý den jsem přidal ještě další. Konečně mi bylo výborně. Ale samozřejmě jako vždy jsem to popletl, jednu jsem někde ztratil, snad při oblékání... takže nakonec když jsem se rozhodl to zkusit bez dvou náplastí kvůli některým příznakům, které jsem přičítal silnější dávce, byl jsem nakonec bez náplastí zcela. A když jsem večer nemohl spát, v 1.30 jsem to zjistil, hned jsem to napravil.

Ale nyní k hlavnímu tématu, které mi připadá zajímavější. Nikdy jsem před lékaři netajil, že kouřím cigarety. A nikdo z nich – ani na onkologii –  mi na těch pár cigaret nic neřekl. Asi nejsou většinou kvalifikovaní lékaři ochotni podílet se na takových pitomostech. Nikdy jsem nekouřil moc kvůli penězům, zvláště když jsou nyní tak drahé. Za dobu své nemoci jsem zcela ztratil chuť k jídlu i čich. Nyní je to trošku lepší. Množství jídla je přiměřené chuti k jídlu, za půl roku jsem zhubl o 12 kg. A musím se nutit k jídlu. Bez pikantního zeleninového salátu nejsem s to sníst ani můj oblíbený smažený řízek! A cigaretu vnímám jako relax, tabák cítím více než cokoliv jiného – třeba parfum skoro nevnímám. O kouření cigaret jsem již myslím psal. Slouží to jako fackovací panák, aby se nepřihlíželo ke skutečným zlým vlivům zasahujícím lidstvo. On tabáček je snadný cíl, vysvětlovat lidem chemii a fyziku u atomových bomb, DDT, spalovacích motorů, či spousty léků a různých prostředků z drogerie, které přirozenou cestou mizí v přírodě... to je těžší zrovna jako tažení proti koncernům a jejich ziskům. Takže paní doktorka Králíková může dál vesele podnikat tažení proti kouření a tabáku, vždy se najdou i lékaři a tzv. odborníci, kteří se zapojí a samozřejmě zdražování je vítaná položka pro státní rozpočet a přitom se mohou tvářit jako ochránci zdraví. Skutečnost je taková, že obyčejným lidem s malými příjmy berou jednu příjemnost jejich života. Týká se se piva a cigaret. To jsou ty jedy pro lidstvo, že? Škoda další řeči o tom, už vidím ty fanatiky anti...

Že by se V. Klaus probral?

Na víkend jsem jel za manželkou do Ivanovic n. H. Moc se mi tam líbí, strávil jsem tam jen pátek a sobotu, pro bolesti krku jsem se vrátil o den dříve, zapomněl jsem si totiž vzít s sebou opioidní náplast a nemohl jsem pořádně spát, ve tři hodiny v noci jsem si pustil televizi, naštěstí jsem ženu nerušil, spím v jiném pokoji. Doma se mi celkem brzy ulevilo od bolestí, objevily se kupodivu až v neděli po poledni, večer bylo lépe.

Rozhodl jsem se bolesti ignorovat, uvažoval jsem, zda si to jen spíš nenamlouvám, zda to nepřeháním... prostě chtěl jsem se soustředit na stravu, psychiku... nenasadil jsem tedy novou náplast. No po několika hodinách pospávání přes den, což jsem zprvu bral jako pozitivní rys, jsem pocítil silné bolesti krku, rozšiřujicí se na levé rameno o okraj hrudního koše... Zvedl jsem se a okamžitě jsem si dal novou náplast Dolforin... už pozdě večer mi  bylo lépe. Prostě jinak to zatím nejde...

Jak čtu všelijaké zprávy o oslavách či historii vzniku ČSR, pořád se píše o Čechoslovácích... fuj! Jací Slováci tam byli? Ale no prosím, kdo to má rád, ať si to tak nazývá. Horší je to, že se nevzpomíná jediný skutečný hrdina legií v bývalém Rusku, a to byl generál Radola Gajda. No ovšem, nenáviděl ho ten panák E. Beneš i taťka Masařík a dělali vše pro to, aby ho zdiskreditovali a zničili, což se nakonec Benešovi podařilo po druhé světové válce. Gajda správně hodnotil Beneše, který ho nesnášel už jen pro to, že jim vadil v pohádce o zásluhách na vzniku ČSR. Gajda skutečný vlastenec a hrdina, viděl, jakou roli Beneš hraje i se Stalinem a jeho říší. Proto musel zemřít. Kdo chce znát pravdu, jistě si ji najde, jsou i knihy na toto téma, ale naprostou převahu mají pohádky v duchu EB a TGM. Ty se papouškují a opakují pořád dokola. Skutečná pravda se musí hledat.

No, konečně to někdo napsal. Co? To, co vím už dávno, to jest, že migrační krize byla rozpoutána uměle za účelem změnit a rozvrátit Evropu. Píše to Jiří Weigel, poradce V. Klause. Klause rád nemám, nebudu psát proč, ale toto je pravda pravdoucí. Snad si většina lidé dá říci a rozhodně skoncuje s takovou korektní migrační pitomostí a jejími nositeli, placenými kdoví kým. Každá masová migrace znamená konec původního hostitelského národa! Informace J. Weigla vyšla prý v deníku Právo z 8. listopadu a nyní to píší i na internetu. Viz třeba internetový deník Parlamentní listy. Je jen otázka, koho vlastně označí za původce. Levičáky? Hm. Takoví Rotschildové jistě migraci podporují, nějaký typ levičáků možná také... No hlavně píše na konci svého článku: „Nenechme se proto více balamutit.“ Souhlasím. Ještě jako údajný ekonom by měl však ještě psát či nechat psát poradce pravdivě o ekonomických krizích, finančních machinacích a pod. Že by se probral? No asi těžko, spíš nějaké pokusné balónky zaměřené na voliče.

Stát, který zdražuje pivo...

Počasí je kupodivu v počátku listopadu stejně jako v časném podzimu – celkem teplo, slunečno, někdy moc, jindy příjemně větrno. To je pro mě zásadně příjemná věc. Zkusil jsem zapnout kotel na vytápění bytu – cítím často chlad, bývá mi zima, ač mám v bytě minimálně 23 stupňů tepla. Přitom vyjdu ven, oblečen do termoprádla a je mi příjemně (není to něco jako dřívější spodky), klidně v těch krásných černých termokalhotách a termotriku mohu projít po domě dolů až k poštovní schránce. Nedělám to ovšem, vezmu si ještě stejně podle mě krásné tepláky... klidně však v nich přijmu i náhodnou návštěvu... 

V bytě v Ivanovicích n. H. má manželka bezvadnou kovovou poličku u kuchyňské linky. Také bych ji chtěl, vypravil jsem se v pondělí do Hornbachu, vůbec jsem se tam  však nevyznal, vyšel jsem ven, chvíli se motal v tom zmatku lidí a dopravě, než jsem dorazil do sousedního Bauhausu. Tam jsem se odvážil zeptat pracujícího personálu na tuto věc, odpovědi jsem však neporozuměl, totiž kam mě posílal, o produktu sám nic nevěděl. Nakonec jsem rezignoval a pokusil se dostat k tramvaji. Osmička z Bohunic byla plná lidí, vymotal jsem se z ní jednu zastaávku před Hlavním nádražím. Tam bylo všude tolik lidí, že jsem rezignoval na pokus procpat se ke kýžené tramvaji a ploužil jsem se pomalu na Ferdinandovou třídou na Velké náměstí (Masarykova, nám. Svobody). Tam jsem odpočíval na lavičce, pak jsem pomalu zamířil po Kobližné na Cejl a k Úrazovce. Navštívil jsem tam švagra, trochu jsme si popovídali, ve středu prý půjde už domů, bez berlí se ovšem neobejde. Popřáli jsme si navzájem a pak jsem šel pěšky až domů. Daleko víc mě zmáhá cesta přeplněnou tramvají či pronikání davy lidí...  než pomalá chůze pěšky. A to mám jestě bolesti na chodidlech, které ovšem už jsou mírnější po používání masážních přístrojů doma. – No, nechtěl jsem nic psát o svém zdraví, ale nějak mi to nejde, ovlivňuje to prostě veškerý můj život.

Jak nyní pročítám weby, čtu tam pořád o písničkáři J. Nohavicovi, který byl vyznamenán v Rusku. Pepíci z Prahy to zřejmě nemohou překousnout a své rusožroutské výlevy uplatňují nepřetržitě. Správně jim někteří, hlavně Moravané odpovídají. Nohavica je dobrý písničkář, vyznymenání si zaslouží a co je na tom špatné, to já nevím. V. Putin je rozhodně nejlepší prezident v Rusku a možná i na světě. Pozvedl svou zemi úžasně, zbavil se páté kolony a počíná si dobře i v mezinárodní politice. Argumentace Krymem je směšná, o tom už jsem dříve psal. Jsou to všechno pražské pseudoproblémy. Jejich rady opravdu nepotřebuji.

Senát považuji za zbytečnou věc, jsem pro jeho okamžité zrušení. Nyní jsem četl, jak se spekuluje o tom, kdo bude předsedou Senátu. Prý Jaroslav Kubera. ODS nemám vůbec rád, ale Kubera je mi zatím sympatický.

Slyšel jsem v rádiu, že ministr ANO Vojtěch Adam je nespokojen s vysokou spotřebou alkoholu a tabáku. Jak z toho ven? No co mohou vymyslet ti mudrlanti – zdražování v první řadě, pak omezování prodeje... samé pitomosti, spíš jen záminky ke zdražování. To se to bude chlubit vyšším příjmem rozpočtu, že? A to ANO slibovalo zlevnění piva. Pivo je národní nápoj, nejde o žádné nebezpečí alkoholismu, to jsou  jen účelové řeči. Alkohol a cigarety jsou už tak nadměrně drahé. Obyčejný člověk nemůže jezdit na drahé pobyty a kdovíjak si užívat, navíc pro bohaté zdražení nic neznamená. Cigareta a pivo představují relaxaci pro lid. Výše zmíněné nápady jsou jen pitomosti. 

Není nad tradiční hodnoty

Rozhodl jsem se, že nebudu popisovat svoje zdravotní problémy, snažil jsem se to omezit, ale stejně toho je v blogu moc a asi to nikoho nezajímá. Nemyslel jsem sice svou osobu, ta že by měla někoho zajímat, ale specifické zdravotní problémy. Jenže takových pacientů je asi příliš mnoho a tak to není zajímavé.

Jenže o čem častěji psát. Na ulici se toho tolik neudá a já žiji akuálně více otázkami a problémy svého zdraví, své nemoci... Těžko se soustředím na něco a jak vidím, paměť mi tolik neslouží a opakuji se.

Takže uvidíme, zda vůbec budu s to něco jiného napsat nebo jak často... 

Zrovna mi není moc dobře.

Protože v minulých dnech vál silný vítr, byla hřbitovy uzavřeny. Byli jsme domluveni s manželkou, že přijede, navštívíme hrob rodičů a její další známá pietní místa a hroby. Stalo se tak až ve čtvrtek v první listopadový den. Bylo docela příjemně. Potom se Evička stavila ke mně do bytu, vařila mi pokrm, pobavili jsme se a domluvili se, že přijedu v pátek a sobotu za ní do Ivanovic n. H. 

Ještě týž den jsem měl odpoledne schůzku v kavárně se svou dávnou milou přítelkyní Sašou, pobavili jsme se o opeře a divadle v Brně. Protože v rodině měla maminku jako operní pěvkyni, vzpomínala na minulou operní dobu a porovnávala to s dneškem. I já jsem miloval operu a klasickou operetu a chodil jsem tam velmi často, některé kusy jsem zhlédl desetkrát za sebou, ba sám jsem chodil do zpěvu... V Brně byla skvělá opera i operetní soubor, to už jsou však jen vzpomínky. Dnešní představení se s tím nedají srovnávat, zrovna jako tehdejší vynikající pěvci a další činitelé kolem klasického divadla. Myslím, že to není jen vzpomínání starších, ale docela objektivní pohled. Detaily ponechám ovšem stranou, nejde zde o nějaký operní blog.

Odpůrci všelijakých extrémních novot, jako je třeba přehnananá společenská a politická korektnost a neschopnost pojmenovat věci podle pravdy až po třeba řízenou migraci do Evropy atd., je toho moc k vyjmenování, se nezřídka ohánějí alespoň slovně křesťanskými hodnotami. Jaké jsou ty křesťanské hodnoty a kdo je vpravdě jejich pravým nositelelem? Jsou to především církve? Hm. Přítel Aleš Michael mi zaslal stanovisko byzantského patriarchátu k postoji nynější hlavy římskokatolické církve. Píše se v něm:

Katolická, ale i světová veřejnost je šokována gestem Františka na synodě biskupů ve Vatikánu. František si 17. října zavěsil na krk duhový kříž, na němž je místo Krista už jen duhová symbolika LGBTQ. Přítomní biskupové a kardinálové si po jeho příkladu rovněž pověsili duhové kříže na krk. Demonstrovali tím jednotu v prosazování deviace LGBTQ spolu s Františkem. Každý ví, co symbol duhy dnes znamená. Nikoho by už asi nepřekvapilo, kdyby závěrem synody byl vatikánský gay pride. 

Kardinál Tagle se 23. 10. 2018 vyjádřil: „Lidský pohled církve na člověka, bez ohledu na jeho sexuální orientaci, byl v diskuzích významně přítomný. Mám pocit, že témata světa LGBTQ v závěrečném dokumentu budou figurovat.“ 

Kard. Tagle už v duchu synody vyřadil realitu hříchu a použil nevinnou terminologii „sexuální orientace“. Nenápadně naznačil, že hlavním cílem synody je změnit katolické myšlení o sodomii a přijmout sexuální zvrácenosti jako normu. Tím se likviduje Boží zákon i Kristova přikázání. Je to veřejná vzpoura proti Bohu! 

Jak to komentuje veřejnost? Citace: „Nikomu není třeba vysvětlovat to, co je zjevné. Duhová symbolika je znak LGBTQ. To vědí ti, co kříže dali, ti, co si je vzali a pověsili na hruď, i ti, kteří je s nimi vidí.“

Představme si, že by například kněží z Čech, Moravy, Slezska (nevydržel jsem to a musel jsem aspoň dodatečně opravit původní text – Česko, který nesnáším) a Slovenska rovněž následovali Františka a v nejbližší neděli by si veřejně v chrámu před svými věřícími pověsili duhový kříž na hruď. Normálně uvažující katolík by si odplivl a odešel z chrámu. Zřejmě až do smrti by s takovým knězem nechtěl mít co do činění. Taková reakce je normální u věřících, ale i nevěřících. 

To, že si dal František už roku 2014 na ruku náramek s duhovou symbolikou, je jasným znakem, co už léta prosazuje, nebylo to však ještě spojeno s přímou urážkou kříže. Nosit duhový kříž znamená spojit výkupné utrpení Kristovo s ohavnostmi, které hrubě urážejí a provokativně se vysmívají Kristově vykupitelské smrti na kříži! Podobně jako satanské kříže i duhový kříž je symbolem satanismu. Konečně František, ač „neřekl ani slovo“, jak si předsevzal, výmluvně tímto gestem odpověděl arcibiskupu Viganovi! Před celým světem demonstroval svůj jasný postoj v prosazování homosexualismu na nejvyšších místech v církvi. Zároveň tím kategoricky odmítl spasitelné pokání a nutnou reformu. František veřejně zesměšnil Kristův kříž a plivl do tváře Spasiteli! Kristův kříž spojil se sexuálními zvrácenostmi všeho druhu – LGBTQ. Takové zneuctění kříže je manifestací satanismu na jeho hrudi a rovněž na hrudích s ním sjednocených biskupů a kardinálů! 

Komu František slouží? Pseudopapež nemá Ducha Krista, ale antikrista, neslouží Bohu, ale slouží satanu. Svým gestem veřejného zneuctění kříže to jasně prezentuje celé světové veřejnosti! Kdo to nevidí a nechápe, je totálně slepý.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

xxx

Co si o tom jen pomyslet? Jaké tedy tradiční hodnoty zastává hlava tradiční římskokatolické církve? Nebo se spíš příslušní nejvyšší činitelé zastávající jindy tak vehementně celibát, nemohou rozloučit s různými náhradními sexuálními praktikami a dávají tomu podobu modernosti? Ubohé, trapné, hnusné, pitomé... pokud je to pravda, že to tak opravdu proběhlo! Jen jsem převzal zaslaný text a nemám důvod mu nevěřit? Nepůjdu se přece ptát na stanovisko na brněnské biskupství.

Většinou příjemné

Koncem minulého týdne mě potkaly většinou příjemné věci. V šatníku jsem objevil termo prádlo v tmavé barvě – kalhoty a triko, tak bezvadného vzhledu, že v nich mohu pobývat doma i vyjít na chodbu. K tomu jsou stejně bezvadné termo tepláky a bunda, teplé, z tmavého fleece. Vše se zapíná až ke krku. Tepláky jsou trošku větší, ale to mi nevadí, jsou vybaveny šňůrkami na vyšší umístění v pase. Koupeno v internetovém obchodě Atlas for Men. K tomu mám bezvadnou fleecovou bundu a stejně tak skvělou čapku, kterou lze rozšířit na zakrytí uší a krku. Mám tedy v čem chodit v aktuálním i chladnějším počasí. A to jsem měl představu tepláků jako nemožného oblečení pro vycházku po městě... Nyní jsem svůj názor změnil. Pro jistotu jsem si objednal ještě něco dalšího. Mám tedy v čem chodit ven, hodí se to kamkoliv, kam možno jít ve sportovním oblečení. Chodí se v tom bezvadně.

Stolař pan Švejnoha z našeho domu se ujal příslušného dovybavení mého bytu. Stalo se nyní, předsíň a komora jsou téměř zcela hotovy. A vyšel mi vstříc i v dalších věcech. A ani mu moc neplatím! Zbývají ještě nějaké drobnosti. Skvělé!

Také jsem se dočkal internetu od firmy PODA, jsem moc rád, přístup k zákazníkovi také skvělý, internet pro mou věkovou kategorii velmi levný. Jen můj starý wi-fi modem Zyxel nevyhovoval, vzal jsem od nich za pětistovku nový TP-link. Bohužel jsem zapomněl na to, že mám někde schovaný nový takřka stejný, snad i lepší TP-link od firmy O2, která mě tak napálila, že jsem o ní napsal článek, který vyšel. Když jsem ohledně internetu opustil tuto firmu, odmítli mi vrácení TP-Linku a naopak vrácení peněz za něj (nedělá to ovšem asi žádný operátor, jak postupně zjišťuji). Nyní když mám vše pečlivě roztříděno v komoře i v pokoji by se mě to stát snad nemohlo. Mám ho tedy v záloze.

Po neděli jsem naštívil švagra v nemocnici, už tam dlouho leží po operaci, snad se to blíží ke konci. Šel jsem tam pěšky v pondělí. – Odpoledne mi zavolali z fy ETA, že objednaná mřížka do pečenky je již na prodejně. Již jsem v to ani nedoufal, trvalo to moc dní. Jsem tomu moc rád, protože horkovzdušnou troubu, která pečenku nahradila, vracím manželce do jejího bytu. – A právě tento den jsem zapomněl, nevím, jak je to možné, vzít si ráno po snídani urologický lék. Nebudu psát, co mě všechno ten den zdravotně postihlo, jen ty urologické stručně. Odpoledne jsem si uvědomil, že jsem zapomněl na ten lék. Lekl jsem se toho, ale neměl jsem ani čas o tom přemýšlet. Chtělo se mi najednou jít na malou a ani chvilku jsem to nezadržel. Zděsil jsem se, co se to najednou děje, že je najednou vše vráceno do počátečního stavu. Vysprchoval jsem se a pomalu jsem rezignoval na večerní návštěvu divadla. No, něco drobného jsem snědl (lék se nesmí jíst na lačno), vzal jsem si pilulku pozdě odpoledne a popíjel z litrovky Coca Colu, chtělo se mi zase jít na malou a stihl jsem najednou těch pár kroků do koupelny. Nevím, zda to vše může jedno zapomenutí a velmi pozdní vzetí jedné tablety, ale asi ano. Vypravil jsem se tedy do divadla, vybavil jsem se pro jistotu provizorní plenkou z ručníku. Do divadla jsem došel trošku později, se šatnářkami jsem se trochu bavil, všimly si mého zdravotního límce místo kravaty. Jen jsem je upozornil, že možná budu muset jít dřív domů, aby si nemyslely, že se mi představení nelíbí. V duchu jsem měl na mysli právě ty urologické problémy. Nestalo se tak. Představením Donizettiho opery Nápoj lásky jsem byl nadšen, i když scéna nebyla podle mého gusta, ale celkem vše dobré, zpěváci, sólisté i ti sboroví, se mi líbili. Nic bych tomu nevytýkal, čekal jsem větší nedostatky... Vydržel jsem bez sebemenších problémů do konce představení a pak až domů, kdy už jsem ovšem zrychloval krok. Výsledek byl velmi dobrý, lepší než kdykoliv před tím, jako by se odpoledne nic nestalo. Snad bude vše dobré.

Konečně zase internet

V neděli mě v televizi nic nezajímalo, žádná detektivka, film... nakonec ani moc druhý díl seriálu o Stephenu Hawkingovi. Ten pod názvem Jsme sami vysílala jako ten první životopisný díl stanice Prima Zoom. Týkal se jeho zájmu o možnost života jinde ve vesmíru. Nebudu se snažit už o tom nic moc psát, jen tolik, že v naší galaxii je na 300 miliard hvězd (například i naše Slunce). Kolem nich obíhají planety, velká část z nich kamenná jako naše Země. Podmínkou života, jak ho známe, je vodík a kyslík, běžné prvky, voda je základ života... Voda se nachází na 500 milionech kamenných planet. Atd. Velmi zajímavé. Dopručuji sledovat.

Ve středu mi konečně pracovníci fy PODA zavedli internet. Před několika lety jsem ho od nich bral, byl dosti drahý. Nyní jsem se se dozvěděl od přátel Burianů, jimž jsem tuto firmu dříve poradil, že se leccos změnilo, takže jsem se o to zajímal. Výsledek? Nabídka tarifu pro seniory za 250 Kč měsíčně. Hned jsem si ho objednal. Instalace se neobešla bez problémů. Nejdříve hledali dřívejší zásuvky s internetovou přípojkou, konečně ji našli. Internet připojili přes kabel, jen dočasně. Můj starší wifi router Zyxel byl už nevyhovující, cestoval jsem jsem tedy odpoledne do firmy. Znamenalo to cestu na Starou Osadu a pěšky do objektu Nová Osada, kde firma sídlí. Samozřejmě jsem prošel i problémy s omezením dopravy, které zde právě nastalo kvůli opravám zábrdovického mostu a dalších na navazujících oprav kolejí, kanalizace atd. Bude to trvat dlouho. No nějak jsem to absolvoval, odnesl jsem si nový wi-fi router TP Link. Doma jsem ho hned připojil a... Signál běžel, ale internet ne. Volal jsem do firmy, pracovnice dala můj telefon technikům a pak už jsem jen čekal na telefon. Abych to shrnul, chyba byla někde u nich, přišli na to a internet konečně jede. Také jsem se dozvěděl, že je možné k nim přejít s mobilním telefonem a přenést si i číslo. Budu o tom uvažovat, času mám dost, pokud ovšem nechci zase platit pokutu za zrušení smlouvy u Vodafone. Záleží zda PODA nabízí mikro SIM kartu, předpokládám, že ano. Zatím mám spíš větší výdaje. V PODA je to ještě nejmenší, cca 1000 Kč za aktivaci služby a router, to má aspoň smysl a není to zbytečná výloha jako pokuta Vodafonu, která mě čeká zrovna jako vysoká cena za služby. U firmy Atlas for Men jsem si zase koupil nějaké oděvy a boty. Dřívější zanevření na tuto firmu jsem opustil, nechci sice kupovat zbytečnosti, ale něco se mi hodí. Jejich produkty jsou bezvadné, velmi příjemné na nošení. Takže toto je aktuální, pak teprve musím více utáhnout šrouby šetření ve všech směrech.

Když jsem cestoval vlakem za manželkou do Ivanovic na H.,  přistoupil ke mě starší pán s berlí. Abych mu usnadnil orientaci, nabídl jsem mu hned místo naproti... Dali jsme se do řeči. Dozvěděl jsem se, že jeho důchod činí cca 4000 Kč! To mu stačí na placení lůžka služeb v ubytovně, na „sociálce“ dostane ještě 2000 Kč na jídlo. Takto tedy žijí někteří lidé, hlavně že na cikány je stále dost financí a ohledů. Zajímal jsem se, zda skutečně celou dobu pracoval, potvrdil mi, že ano. Jen u jedné velké nejmenované firmy ho přijali na tři měsíce na brigádu s tím, že pak bude mít po zapracování normální pracovní úvazek. Nestalo se tak. Pán se o to nestaral, prostě obyčejný, ne příliš vzdělaný člověk, spoléhal na úředníky... ale nestalo se tak. Šel pak do důchodu a chyběly mu potřebné odpracované roky!

No hlavně že se oslavuje pořád výročí republiky 1918. Té republiky, kterou Slovensko opustilo na začátku války, aby do ní vstoupilo a ocitlo se na straně vítězů a ne poražených, kam vpravdě patřilo. O dalším jsem zde už psal. Nemám rád Československo, název směšný a vhodný leda pro kabaretní popěvek. Nemám rád ani dnešní Českou republiku, nicméně ji respektuji a nechápu, že k ní se všichni chovají jaksi bez zájmu, jako by stále trvalo Československo. To však bylo přece dobrovolně a docela slavnostně zrušeno a opuštěno. Takže co to pořád oslavují? Lidé snad nemyslí, stojí fronty na památné mince k výročí neexistujícího státu.

Já osobně bych byl pro nějakou pořádnou federaci či konfederaci, v níž najde svá práva Morava a náš zbyteček Slezska. A nebo potom raději úplný rozchod!

Příjemné i nepříjemné, prostě život

V úterý ráno jsem zase cítil změnu, prohlédl jsem si postižené místo. Zvětšil a změnil se mi zase otok a je bolestivější, zrovna tak jako výrazněji cítím bolest v rameni. Zřejmě je to zase jedna typická změna, o kterých jsem již dříve s lékařem hovořil. Připravoval mě na to, že to potrvá ještě řadu měsíců. No já jsem cítil změnu k lepšímu a nyní je to zase horší. Uvidím, zda na to řeknou něco lékaři, až tam celkem brzy půjdu. – Ve čtvrtek jsem konečně na urologii uspěl. Snad to bude dobré.

Ve středu mě navštívila milá přítelkyně Saša s manželem. Jak to bývá po delší přestávce, stále bylo o čem hovořit, až se kratičká návštěva protáhla na tři hodiny. Udělali mi radost. Protože její rodiče také zpívali v opeře, přišlo i na toto. Podívala se na můj lístek do divadla a vyvedla mě z omylu – představení se koná v divadelní budově činohry nikoliv opery, která se stále opravuje. No to bych asi zase pěkně zmatkoval nebýt této rozmluvy. Také mě mimo jiné informovala o představení Libuše, prý je to zcela moderní pojetí, ve kterém vystupují všichni presidenti TGM počínaje MZ konče. Prostě příšerné pojetí. Říkala, že kvůli takovému pojetí divadla v Brně prostě operu ignoruje. Nedivím se po tom sdělení. Vybavilo se mi, jak jsem jednou opustil představení v Mahenově divadle, byla to myslím hra W. Shakespeara: Jak se vám líbí. Jako dítě jsem hltal ten text knižně, miloval jsem to a těšil jsem se na nádhernou hru. Pak jsem zhnuseně odešel. Snad Donizettiho opera bude lepší.

Zase jsem měl nepříjemný zážitek v prodejně mobilního  operátora Vodafone. Pracovník mi před několika dny řekl, že jsem přišel na poslední chvíli a mohu zrušit bez problému dodávku mobilního internetu. Dne 17. října jsem měl být odpojen. Nic se však nedělo, internet běží dál. Stavil jsem se tam, pracovník s omluvným úsměvem sdělil, že se zmýlil, cosi si špatně přečetl. Takže velká pokuta mě nemine. Dostal jsem zlost a nejraději bych Vodafone také opustil. Nikdo mě o takové pokutě nic nesdělil při uzavírání smlouvy a dokumentaci jsem nic nenašel jen odkaz na nějaké podmínky na internetu. Prostě také podraz, ne sice tak hnusný jako v O2, ale nic pěkného. No uvidím, snad mi někdo poradí.

Ve čtvrtek odpoledne se na protějším cikánském sportovním a zábavním místě konal jakýsi jejich koncert. Velmi nahlas řvaly reproduktory s jejich odrhovačkami. Nemohl jsem to vydržet a zašel jsem tam. Na můj dotaz mi bylo sděleno, že to pořádá jejich museum nebo co a že to mají povoleno městem. Mávl jsem rukou a šel jsem pryč. Ještě jsem se na cestě zeptal uniformovaných cikánů s nápisem Prevence kriminality, dostalo se mi stejné odpovědi, jen bylo upřesněno, že jim to povolil magistrát. No nevím, spadá to přece do Městské části Brno-střed. Zašel jsem domů, převlékl se a šel jsem raději předčasně do katedrály na mši za císaře Karla I. Pořádá se každoročně, ale dlouho jsem tam nebyl. Mluvil jsem s několika monarchisty, ale bohužel jsem jejich tváře moc nepoznával a styděl jsem se na jména zeptat. No mše se mi líbila, zvláště závěrečná císařská hymna pěkně zazpívaná sborem. Telefonem jsem si vyfotografoval vystavené ostatky blahoslaveného Karla I. (viz obrázek).

Něco o mě

V noci z neděle na pondělí jsem konečně šel spát – pozdě, až asi v jednu hodinu po půl noci. Vzal jsem si večer opioidní náplast, upravil si polohovací lůžko a usnul jsem za půl hodiny po zhasnutí světla a spal ke své radosti nepřetržitě až do sedmi hodin. To je opravdu zlepšení stavu, bohužel bez pomoci náplastí mi to zatím nejde. Doufám, že na urologii se dočkám kýženého stavu bez vývodu i přes braní těch pomůcek... už na to dlouho čekám, snad to konečně vyjde. Kromě náplastí neberu vůbec žádné léky ani vitaminy... z obav z urologie... Na krku je to zatím pořád skoro stejné, tedy sice oteklé, ale dobře zahojené a málo bolestivé v zahojeném. Nevolnosti už jsou také skoro pryč, bolesti krku a ramene se objevují večer a ráno, tedy pokud neberu žádné léky či náplasti... S pamětí a orientací je to stále nevalné. Na jaře pojedu do lázní a to snad už vše skončí i bez léčebné pomoci.

No a ještě jsem se objednal na neurologii, stomatologii a s velkou časovou rezervou i na oční prohlídku. Na zubní prohlídce jsem nebyl už moc dlouho, nebyl jsem schopen na něco takového zatím myslet. Problémy mám stále se zapomínáním a orientací. Šel jsem navštívit švagra po operaci v úrazovce a najednou jsem nevěděl, jak se do té nemocnice ve středu Brna dostanu. Pak jsem si uvědomil, že jsem tam klidně mohl dojít pěšky. Zrovna tak jsem si nemohl vybavit, kde se prodávají lístky do do divadla... Dnes jsem šel něco koupit... vrátil jsem se bez toho, mezitím jsem na nákup totiž zapomněl... Ale pamatuji si dobře i na věci z dětství, na běžné dnešní věci takto zapomenu, ale není to naštěstí pořád. A mrzí mě, že si často nevybavím potřebná jména a pod.

Ale dost už o všelijakých mých potížích. Nyní něco málo o Francouzské ulici a okolí. Když jsem minulý týden vyšel ráno ven, spatřil jsem převrácené popelnice a odpady rozházené daleko kolem. Nějací obyvatelé jednoho ze sousedních domů svorně nadávali na zas... cigoše, jak se vyjádřili. No, myslel jsem si to také. A na souběžné Bratislavské ulici jsem zcela nedávno viděl převrácený kovový vozík z hypermarketu Albert. A nebylo to poprvé. Hlavně že cikáni tam mají své státem bohatě dotované museum kultury. Hm, jaké kultury? Pár příkladů z bydliště jsem právě uvedl. Hlavně že nikdo nevzpomíná, odkud a z jakých poměrů sem nalezli za lepším životem na cizí útraty.

V pondělí mě navštívila manželka s nejmladší dcerou, padli jsme si do náručí, manželská krize je zažehnána. Vzdávám se všech financí a nečiním si již na ně nárok. Prostě obecní byt asi manželka v Brně získat nemůže, musí si koupit něco za peníze ze společného bytu v Ivanovicích n. H. Hlavně že budeme hodně spolu (snad) v Brně a dcerušky mě radostně obejmou.

Po létech jsem se odhodlal jít zase do divadla. Jako mladý student jsem trávil v opeře a operetě aspoň čtyři večery v týdnu. V opeře stál lístek 12 korun, tak jsem si to mohl dovolit z kapesného a pak z prospěchového stipendia. Také jsem tehdy chodil na soukromé hodiny zpěvu. Moc vzpomínám na svého učitele dr. Burjana Buriana, který učil v lidové škole umění a nesměl v opeře zpívat, myslím, že snad proto, že byl věřící. Jeho manželka Helena však nějaké drobnější role v opeře dostávala. Nyní jdu na Donizettiho operu Nápoj lásky a jsem moc zvědavý na dojem z představení, na zpěváky, na celkové pojetí... Italskou operu miluji nejvíce ze všech. Pokud jde o divadlo, moc lituji, že bylo zrušeno samostatné divadlo pro klasickou operetu, asi po vzoru z Vídně, jako by to bylo lepší než to, co bylo zde. Rád bych viděl třeba Orfea v podsvětí a jiné od milovaného autora J. Offenbacha. Ale kdo ví? Třeba bych moc srovnával s tehdejším představením, které jsem viděl tehdy aspoň desetkrát za sebou. A moc vzpomínám na přestavení z drobných kusů téhož autora pod názvem Kouzla pana Offenbacha. Na youtube jsem mimo jiné našel milovanou Fortuniovu píseň z operetky Zasnoubení pod lucernami, jež byla součástí toho představení a mě z paměti nevymizela.

Dodatek:
liboval jsem si, že jsem téměř bez bolesti. Jako naschvál mě začal krk silně bolet bez ohledu na celkem čerstvou náplast. Jak vidím, touha po lepším se promítla do hodnocení, tak snadné to asi nebude. Právě se chystám s obavou jít spát. Bude z toho spánku něco? Přede dveřmi jako symbol nepříjemnosti už hodinu mňouká sousedova modrá, skoro černá, zřejmě rasa britská kočička. Nechápu to, zrovna jako svou bolest. Že by ji zapomněli přede dveřmi? To je divné! – Zmaten ze situace nemohl jsem se ani odstrojit. Zapomněl jsem si vzít si polštář, až jsem ulehl hlavou na tvrdé, musel jsem znovu vstát a věci napravit. Naštěstí jsem usnul a spal asi do pěti hodin. Bolesti trvaly i ráno, oteklý krk se mi zdá změněný...

Ještě k pořadu o Stevenu Hawkingovi

V neděli 7. října začala ČT 24 vysílat sérii nedělních pořadů o slavném kosmologovi Stephenu Hawkingovi. Znám to jméno z dřívějška četl jsem rozhovor s ním a velice mějeho názory zaujaly.  Z pořadu jsem si něco zapamatoval. Od mládí ještě na studiích chtěl vnést světlo do teorií o vesmíru. V 60. letech min. století byly známé dvě: 

1. Vesmír trval vždy a bude tak trvat dál

2. Vesmír počal Velkým třeskem.

Velký třesk dával prostor pro náboženskou interpretaci počátku světa. A S. Hawking jako ateista to chtěl podrobně vysvětlit jinak. Chtěl ukázat teorii černých děr. Představil si, že z počátku čas neexistoval, singularita, nemohl být předchozí vesmír. Vesmír vznikl sám od sebe.

Bohužel byl celý život postižen hrozným tělesným onemocněním a i v této době mu podrobnější vědecké činnosti a  výkladu zabránila. nicméně v roce 1965 se oženil s Jane. Za její pomocí s psaním dokončil doktorskou disertaci, vylepšil své teorie. 

Na podzim 1970 se soustředil na problém černých děr (už měli manželé dvě děti). Náhle si uvědomil, co se stane, když se dvě černé díry srazí. Jeho další objev, jeho výpočty o okrajích černých děr ukázaly, že některé okrajové částice mohly z děr zmizet, dokonce že celá černá díra mohla zmizet. Přednášel to, ale šokoval tím zprvu vědeckou veřejnost, ale postupně mu jeho objevy zajistily uznání, ba i papež mu dal nějaké ocenění, byl pozván do USA, do Kalifornie jako hostující profesor. Nemoc mu moc život neusnadňovala, jen že se mohl ponořit do své mysli a přemýšlet o vesmíru. Jeho žena Jane měla moc práce s péčí o dvě děti a manžela. Když se vrátili z Kalifornie v polovině 70. let, musel se více ponořit do rodinného života, jeho nemoc vyžadovala širší pomoc, pomáhaly mu studenti. Stále odmítal odbornou ošetřovatelskou péči. Postupně dospěl k názoru, že by měl širší veřejnost seznámit se svými závažnými vědeckými výsledky. Neměl problémy s vydavatelem, jmého měl slavné. V polovině 80. let knihu dokončil. Snažil se své výklady co nejvíc zjednodušit, aby byly přístupné co nejvíce zájemcům. Kniha se jmenuje Stručná historie času, vyšla jako jiné další jeho knihy i česky. Kniha se stala velmi slavnou a byla přeložena do 40 jazyků.

Nemoc mu způsobila potřebu ošetřovatelek, narušila jeho osobní život natolik, že se musel rozvést. Pamatuji si ještě, že se oženil s ošetřovatelkou, ale také ne navždy. Vždy byl přesvědčen, že lidsto bude muset osídlit časem vesmír, sám si velmi přál cestovat do vesmíru, splnilo se mu jen uvedení do stavu beztíže. Dožil se vzdor nemoci 71 let.

Četl jsem srovnávání Stephena Hawkinga s A. Einsteinem. Tomu jsem se zasmál. Smozřejmě to kdekdo opakuje, a to i významné osobnosti, že Einstein je největší génius atd. To není pravda. Nejsem natolik kompetentní, ale četl jsem tak závažné informace, které jasně dokazují, že Einstein byl pouhý plagiátor, který se neobtěžoval uvést, odkud myšlenky převzal. Tyto články jasně doložily, že myšlenky, které jsou přiznávány Einsteinovi dříve publikoval Lotrinčan H. Poincaré, což byl slavný fyzik, zatímco podprůměrný Einstein se ještě dlouho lopotil na patentovém úřadě – věru vědecké pracoviště. No snaha o úspěch příslušníkům jisté rasy nechybí, jimi ovládaný tisk z nich vyrobí cokoliv. Co na tom, že Poincaré, Maxwel, Lorentz, Fitzgerald, Michelson, Morley... psali o problematice teorie relativity měsíce, ba léta dříve.

Jakmile byl Einstein propagandou etablován jako idol široké veřejnosti v Anglii a Americe, jeho osoba byla vyzvedávána jako vzácný génius, za kterého je chybně považován dodnes. Jako takový okamžitě začal pracovat jako nástroj světového sionismu. Toto lhaní kulminovalo v Židy kontrolovaném Time magazínem jmenováním Einsteina „Osobou století“ koncem roku 1999. Po více než čtyřiceti letech od jeho smrti je jmenován „Osobou století“.  Směšné, za jeho života si to nikdo nedovolil. Čím více čas plyne, tím je lhaní etablovanější. Osobou století může být klidně označen S. Hawking, to byl skutečný myslitel. Každý odněkud čerpá, ale musí tam hlavně vnést vlastní přínos.

Nejen o volbách

Opět neděle ráno. Strhl jsem opioidní náplast kvůli za cca 14 dní mě čekající kontrole na urologii. Asi nastanou nějaké bolestivé a spánkové potíže bez této skvělé pomoci... 

Poslouchal jsem chvilku rádio. Napadlo mě – proč lidé tak nesmyslně a hloupě žvaní a tváří se přitom jako nějací experti nebo svatoušci. Mluvit a živit se jako redaktor či komentátor by měl jen ten, kdo je schopen nazaujatě a objektivně něco napsat či promluvit, tedy jen o těch věcech, kterým opravdu rozumí nebo aspoň, o čem je kompetentně o nich přesvědčený. Musí vědět, s kým promluvit, a dostat z něho kvalitní informace. Ještě více to platí o nějakých expertech. Expert musí něčemu skvěle rozumět, a jen o tom hovořit. Pokud je to jen nějaký žvanil, tak si musím položit otázku – je to hlupák, nebo je placen za žvanění, lhaní ohlupování druhých? A jak se k tomu tlachání dostal? Myslím, že na toto téma jsem napsal do blogu už dost. Jsou vlády, které si platí kdekoho, kdo pak v dané zemi pro ně pracuje pro dosažení politických a daších cílů. Věci se prostě mají jinak, než nám nějaký žvanil vykládá...

Ale dost už o tom. Počasí je stále docela příjemné, teplo. Ještě jsem nemusel zapínat plynový kotel kvůli topení. Když jsem šel po nějaké době po Francouzské, žasl jsem nad kolonou aut. Uvědomil jsem si, že už je průjezdná, asi to s těmi auty bude častější. Prohlížel jsem si také stavbu cca uprostřed ulice. Jde nejen o zastavění proluky po nějakém domečku, ale i o opravu vedlejšího domu. Ještě by to chtělo zbourat domeček nedaleko a vedle stojící ošklivý dům s bývalou prodejnou, servisem jízdních kol. Myslím, že patří nějakému ekologickému aktivistovi, který se v minulých volbách, kdy se tito podivní lidé v důsledku znechucení občanů Brna politiky tzv. zavedených stran, dostali na radnici. Snad právě proběhlé volby způsobí zase nějakou změnu k aspoň trochu lepšímu. Volit jsem byl až v sobotu v poledne. Volební místnosti máme v převážně cikánské škole na Staré ulici. Vzdor svému názvu jde o sice krátkou, ale krásnou a příjemnou ulici. Ve volební místnosti už skoro žádní lidé hlasovat nepřicházeli, asi jsem byl jeden z posledních. Volby rád nemám, moc chuti volit jsem neměl, ale volil jsem hnutí ANO. A Babiše považuji za kompetentního a schopného člověka, jací jsou ti další v ANO, o tom mám dost pochybností. No aspoň, že nám zlevnili jízdné a skutečně přidávají na důchodech! To pocítím na životní úrovni. Vzpomínám na bývalého předního politika M. Kalouska a jeho partu, na zlodějskou sebranku z ODS... A Babiš a ANO je přece jen trochu lepší. Na pouhé žvanění bych nedal a k volbám bych nešel. Nedám ani na útoky proti němu, považuji to za účelové pokusy zlikvidovat nebezpečného soupeře, který jim trochu narušil zaběhnuté zlodějské metody. Je toho ovšem moc, co by chtělo změnit a určitě A. Babiš není žádný spasitel, ale ani to, za co ho označují jeho zavilí odpůrci. Prostě uvidíme...

Dodatek

Sledoval jsem v poledne chvíli a nepříliš soustředěně TV pořad Otázky Václava Moravce na ČT 24. Už dlouho jsem ho nesledoval. Čekal jsem, koho si tam těsně po obecních a senátních volbách pozve. No, nebyl jsem překvapen: Vladimíra Dvořákova, politoložka, toto byla opravdu jediná schopná ve svém oboru, pak už nic:  bývalý premiér Petr Pithart, ubožák, kdysi komunista (to bych mu samozřejmě nevytýkal, ale on byl komunista z kariéristických důvodů), pak si hrál na rozeného demokrata a rozuměl všemu, co navštívil, inu v Grónsku tání ledovců, na moři Golfskému proudu, úhynu velryb atd, prostě všemu, co kde viděl. Musel si hrát na experta na vše. Směšný panák jak v politice, tak jako komentátor. Nic neřekl a neřekne, co by stálo za zmínku. Pak Iveta Radičová, bývalá slovenská premiérka. Nic zajímavého neřekla, prostě ze Slovenska, tak má co porovnávat, ač to je nezajímavé. Hlavně že označuje naši republiku za Čechy. Pokud jde o mudrování nad novými politickými uskupeními, mávání tabulkami s grafy, co lidé u nás, na Slovensku, samozřejmě, ač to nikoho nezajímá, pak v obecně v EU. No každá politická strana je jednou nová, tak o čem je řeč? Potřeba nového v politice je stálá. Záleží nejen na rétorice nových politiků, nabízených řešeních a jejich osobních schopnostech a kvalitách. Nějaké statistiky, co si kdo myslí obecně o novém, jsou k ničemu. Buď se to podaří, nebo ne. Hlavně musí mít peníze, protože bez peněz nikdo partaj nezaloží. Takže v první řadě si musí člověk položit otázku: kdo to platí? a proč? To je vše, naprosto vše! Jen dodávám, jak dopadli naposledy chudáci realisté? Skvělý představitel, i program, prostě bez peněz nikam nelez, nebo se zaprodej a zahoď osobní přesvědčení a lži v zájmu toho, kdo tě platí. A to třeba A. Babiš nemusí, peněz a prostředků má dost. Proto také vzbudil můj zájem. Ať na něj útočí, jak chtějí, není žádný zloděj a podvodník jako všelijací ti demokraté toho či jiného odstínu, pro něž je politika místem pro uplatnění osobních ambic, finanční zisky ve státní správě samozřejmě jisté!

Zmatečný počátek týdne

Koukl jsem ve středu večer na blog a vidím chybu. Hned jsem ji opravil (místo září patří říjen) a dosavadním čtenářům se omlouvám.

V neděli ráno jsem si četl v knize Vladimír Čermák: Otázky demokracie. Knihou jsem zklamán. Takovou tematiku lze zvládnout fundovaně, ale srozumitelně v rozměru několika stránek. Nějaké veledílo s citováním, co řekl ten, co zase poznamenal onen... s vymýšlením nových slov... prostě připadá mi to jaksi exhibicionistické. Vzpomínám na knihy V. Černého, ten psal také velké knihy, ovšem nejen fundovaně, ale i jasně, zajímavě a naprosto srozumitelně... Prostě autor musí psát o faktech a svém pohledu na věci a ne jen dávat najevo, jak je vzdělaný a co vše přečetl. Nechci mu křivdit, ale nelíbí se mi vůbec jeho způsob k psaní. Vím, že se papouškují jednoduchá řešení. Jediný přijímaný pohled na demokracii, komunismus, fašismus, nacismus... na války a revoluce, převraty... Vše bylo a je jinak, než jak se obecně předkládá k věření. Sám to cítím například od prvních dní převratu režimu v roce 1989. Proto hledám takové pohledy, které jsou aspoň trochu zasvěcené a nelžou, nemanipulují s myšlením. – No uvidím, až si přečtu ještě jeho další knihy věnované vybraným událostem v našich dějinách.

Odpoledne jsem vyšel ven. Na náměstí Svobody se měl konat mítink hnutí ANO za účasti A. Babiše a primátora města p. Vokřála. Pana Babiše jsem tam nezahlédl, byl jsem tam ostatně jen chvilku, zato všelijakých provokatérů se sprostými nápisy se našlo mnoho. Odpůrci opravdu neví, co by si měli vymyslet. Viděl jsem v TV v poledne aktuální volební preference. Zdá se, že jejich nenávist moc lidi nebere. To ostatně není žádný program.

V pondělí mě čekalo malé stěhování, dovezli mi z Ivanovic n. H. psací stůl, malý sekretář s knihovničkou a hromadu tašek s oděvy a dalším. Měl jsem vše promyšleno, jak to rozestavit. Práce s tím bylo moc, zmatek nad zmatek, zvlášť pro někoho jako já. Nyní vše konečně rozmístěno, leccos provizorně, ještě čekám na stolaře, aby dodělal předsíň, nové police v komoře a některé další věci. Hned jsem zapojil Mac Mini a začal pracovat, dvě sešitové publikace spěchaly. Ve středu jsem je odeslal a doručil osobně předlohy – byl jsem z toho všeho úplně zničen. Snad už bude trochu pokoj.

Proč zase pořád dokola 28. říjen?

Zase tady máme 28. říjen. Jsem na něj už alergický. Já osobně už jsem vícekrát napsal a řekl, že to za svátek nepovažuji. Rozbití monarchie byla chyba. Silná moderní monarchie by dnes byla  kontinuitou s tisíciletou historií, respektováním historických daností a pod. Dějiny se mohly vyvíjet jinak. Ale kdyby... prostě to jsou jen pocity, fakta jsou jiná a o dění ve světě rozhodují jiní hráči. – Teď rozbili Československo a přitom jeho vznik slaví... Mě, jak jsem vícekrát napsal, zajímá hlavně Morava!

Ve středu v noci jsem spal lépe, snad jsem definitivně našel vhodnou polohu a úpravu. Za nočního bdění se mi definitivně zase rozsvítily v hlavě někeré údaje, například jména dcer mé manželky. Mám je moc rád a konečně si jejich jména pamatuji. Kéž by to tak pokračovalo. Ale vzhledem k postoji mé manželky už počítám s nejhorším, uvidím. 

Co není napsáno po ruce, to se v paměti za mého stavu často hledá... Ráno mi bylo dobře, šel jsem něco nakoupit, pak do města vyměnit baterii u hodinek. Při placení mi paní odmítla převzít stokorunu, byla totiž politá kávou, samozřejmě suchá. Zaplatil jsem jinak a musel jsem čekat ve spořitelně, než mi ji vymění. Jsou to celkem hlouposti, ale zmiňuji je, pro mě mají zásadní význam, abych se plně vpravil do normálního života. Však ty nejhorší psychické stavy, při nichž jsem nepoznával ani zdejší vlastní byt jsem zde popsal. Nikomu něco takového nepřeji, je to snad horší než (snad je to jejich důsledek) ozařování a chemoterapie.

Odpoledne jsem na ČT24 sledoval tlumočený projev v Radě bezpečnosti OSN k Íránu, který tam pronesl bolivijský president Evo Morales. Odsoudil USA za jejich mezinárodní politiku, porušování všelijakých práv.... vyjmenoval důvody propagandy proti Íránu, rozvrácení dalších zemí – Irák, Libye, Sýrie i Venezuelu... Jmenoval toho více, vše si nepamatuji, jen že pochválil některé evropské země, například V. Británii, Německo atd. Prostě jen tak v rychlosti, moc se mi jeho názory líbily.

Obvykle sleduji pořady ředitele TV Barrandov J. Soukupa. Nejsem jím už tak nadšený jako zpočátku, ale chápu, že taková činnost není jednoduchá. Tak i ve čtvrtek celý večer jsem sledoval Hovory s presidentem a další pořady. To že se chová k presidentskému úřadu slušně, ba i uctivě je v pořádku, myslím, že M. Zeman není nejhorší president a určitě je kompetentní. Ovšem trocha kritičnosti k jeho názorům by neškodila. V jiných debatách J. Soukup moc skáče do řeči a nenechá hosty domluvit. Měl by si to nějak jinak poskládat, aby to bylo plynulejší. Ale jinak celkově dělá dobrou práci a je to zajímavé.

Trochu rušný začátek týdne

V pondělí jsem se dopoledne vypravil do ambulance bolesti ve FN Brno-Bohunice. Tam mě kdysi poslali brzy po operaci, občas tam podle stanoveného plánu zajdu. Seznámil jsem pana doktora se situací a řekl jsem mu, jak je to s urologií. Požádal jsem ho o předpis opioidních náplastí v té nejmírnější formě. Předepsal mi tedy náplasti Dolforin 25 a řekl mi, že i ony mají vliv na situaci s urologickými problémy. Tyto náplasti mám vyzkoušené z dřívějška ve stejné, pak i silnější formě. Účinkovaly dobře a žádná závislost na ně mi nevznikla. Užívání jsem tehdy skončil ráz naráz. Ovšem proti bolesti zabíraly jedině ony a pak kapky Tralgit. Předpokládal jsem naivně, že náplasti budou na urologické potíže neškodné. Vzhledem k informacím tedy užití náplastí pozdržím, pokusím se svou situací vydržet až do urologické kontroly. Dojde-li k odstranění vývodu moči, mám vyhráno a mohu konečně zažít úlevu od bolesti. Podotýkám sice, že celkově jsem již ve stavu rehabilitace. Aktivní léčbu včetně silných bolestí a hrozných nevolností a dalších potíží mám již za sebou. Oteklý krk a citlivé celé okolí nadále přetrvávají. A co ještě přijde, to teprve poznám.

Během dne jsem se pokusil vyhledat na internetu nějaké odhadce na výkup cenných obrázků. Nějaké mám a myslím, že nastal čas je využít. Bohužel jsem nedopadl zatím dobře. Kontaktovaný zástupce firmy netušil, kdo to byl Wilhelm Hawranek, což mě trochu šokovalo u údajného specialisty. Řekl mi, že zavolá za deset minut, nestalo se tak. No jistě není jediný, kdo se tím zabývá. Nejlépe by bylo ukázat to zde v Brně a promluvit si o tom. Žádnou podřadnou cenu bych ovšem nepřijal.

Už koncem týdne mi došla zpráva, že rádio, darované kdysi švagrem spolu s nábytkem ze zrušené kanceláře, je již opravené. Ani zde se mé očekávání nesplnilo. U pultu RT servisu Samsung zde na Francouzské mi řekli, že je vadná celá vstupní část, oprava by vyšla na cenu nového rádia. Pokrčil jsem rameny, vzal zpět peníze za dříve provedenou opravu (nyní to byla jen už jen reklamace), ponechal jim tam vše k likvidaci či nějakému využití.

Odpoledne mi volal bývalý spolupracovník AM. Nejdřív jsem ho považoval za toho specialistu na výkup obrázků, bylo to zmatečné, teprve po chvilce se vše vyjasnilo a zavolal jsem mu zpět a pozval ho na návštěvu. Přišel až k večeru a zdržel se dlouho. Nejdříve jsem si nemohl vybavit, kde jsme se vlastně seznámili, až v noci, kdy už jsem zase po třech hodinách nemohl spát, se mi vše vybavilo. Jak jsem seděli ve studiu na Kotlářské ulici. On u tehdy nové G3 a já ještě se starým neoriginálním Power Clonem jsme s užitím aplikace QuarkXPress 3 lámali publikace nakladatelství. Vedle několika dalších kolegů ovšem. Dnes je situace v nakladatelství úplně jiná. Vše se zadává ke zpracování externě, jen dva specialisté se zaměřují hlavně na obálky publikací a náročné práce. Externě pro ně scanuji knihy a sešity a dodávám hotové texty k vydání znovu. Když si mou práci srovnali s dřívějšími pokusy přímo v nakladatelství, byli mou prací nadšeni a už několik let ji provádím. Nyní je to jedna z možností si trochu přivydělat. Druhá možnost, menší jsou korektury pro jednoho dobrého známého, který se stará o vydávání některých časopisů a publikací. Napsal jsem ještě před pár měsíci pro něj článek Kdo je šmejd. Zde jsem popsal svou zkušenost s operátorem O2. Článek před pár dny vyšel.

V úterý ráno jsem jel do Ivanovic za manželkou, právě se při příjezdu chystala k odchodu na nákup. Věnoval jsem se tedy házení zbytku svých věcí, zejména knih a DVD a různých osobních věcí. Protože v bytě je wifi síť, aktualizoval jsem si zatím i iPhone. Pak jsem rychle spěchal na vlak před polednem zpět. Měl jsem žízeň, nic jsem po cestě nepil... doma po jídle mi nebylo dobře.

Jaké to bylo na konci týdne

I v noci na pátek 21. září jsem vůbec nemohl spát. Jakkoliv jsem to zkoušel, bolesti trvaly. Čekal jsem na ráno, pořád vstával... až ráno ještě za svítání jsem si svařil čaj a pil. Přes den jsem konečně se odhodlal zapnout pračku. Nefungovala. Zatočil jsem totiž přívodem vody v domnění, že ji pouštím. Bohužel manželka, dokud tu byla, ji používala a nezavřela vodu. Přitom mě stále peskovala, když jsem zapomněl odpojit vařič či konvici na vodu od sítě. Inu, takové jsou někdy ženy... No podařilo se mi vyprat potřebné, sušil jsem to na balkonku i v pokoji, naštěstí bylo horko a prádlo rychle uschlo. Podobně jsem dopadl s vysavačem, ale to už nebudu rozvádět. Sice se mi uklízí nesmírně těžko, zejména s vláčením vývodu moči za sebou.... Konečně už sedím na pohovce a píšu. – Dopoledne jsem ještě volal podle plánu na neurologii v Mas. onkolog. ústavu, tam mi řekli, že psychologické testy jsem absolvoval v pořádku jen s mírným zapomínáním. V případě potřeby se mám ozvat za rok. Dávali mi také doporučení, jak se v paměti zlepšit, já jsem řekl, že budu zase pracovat se scanerem a computerem na zakázkách pro bývalého zaměstnavatele firmu MOBA. Za to mě pochválii, že to je ideální cesta na zlepšení paměti.

V neděli jsem s Juditkou cestovali do Ivanovic n. H. Nechala trasu na mě, ale já nejsem řidič a znám jen cestu autobusu. Tak jsme jeli přes Vyškov obvyklou odbočkou. Teprve pak si všimla, že je možné větší část cesty jet po dálnici mnohem rychleji. V Ivanovicích jsme naložili, co se dalo. Manželka se se mnou odmítla bavit o řešení situace, které jsem jí e-mailem zaslal. Dělá to na mne špatný dojem. Uvidíme, nerad bych se rozváděl, ale pokud nepřijme řešení spravedlivé pro oba, nic jiného mi nezbude. – Nazpět jsme jeli po dálnici, bylo to mnohem rychlejší. Nabídl jsem Juditce prodat elektrokolo, což přivítala, vyzkoušela si ho. Cenu jí dám velmi příznivou.

Četl jsem si stručně kdysi napsaný úvod to svého blogu. Chtěl bych zde poznamenat, že vše tam psané, co se týká dnešní podoby ulice, je již mimo pravdu. Ulice je nyní již pěkně upravená včetně chodníků i silnice, cikánů zde konečně už tolik nežije, kéž by vymizeli odtud všichni. Zato jsou zde nové a krásné domy, v nichž musí být skvělé bydlení. Jen tak dál s touto ulicí, zaslouží si to už ke svému dávnému původu, kdy zde žili bohatí lidé a ne cikáni, kteří jen byty likvidují a roztahují se po okolí, což některé tzv. neziskové organizace podporují, jako kdyby zde byla jakási vlast cikánů. Copak oni neví, odkud sem přilezli? Spíš to vědět nechtějí. Jinak by uznali, že to je hlavní příspěvek Slovenska tzv. společnému státu. Každý kdo někdy viděl cikánské osady na Slovensku, to může dobře pochopit. Najednou zde máme preferované obyvatelstvo s nárokem na byty, sociální dávky a podporu. Hnus!!! Ale co bychom se divili? Kdopak se o to stará, například zejména: International Visitors Leadership, několikatýdenní stáž placená a organizovaná americkou vládou. Symbolické je, že klub českých absolventů International Visitors Leadership působí v rámci Amerického centra v Praze na adrese Tržiště 13, na Malé Straně, Praze 1, a je financován, což se píše přímo v klubu absolventů tohoto projektu, ministerstvem zahraničí USA v rámci odboru pro vzdělávání a kulturu, tedy je financován americkou vládou. A absolventkou je i například Mgr. Katarína Klamková, bývalá ředitelka brněnské neziskovky IQ Roma Servis. Od poč. prosince 2017 je prý ředitelkou Mgr. Šárka Pólová. Čerpají také dotace a granty z norských fondů (EEA grants, například Právo na rodinu – koordinovaná spolupráce za 1 856 322 Kč s popisem projektu Pro lepší životní podmínky romských rodin.‘‘  No proč si neodtáhnou cikány k sobě do USA a Norska? Protože o ně nejde. Jde o zatížení, likvidaci nás, původních evropských obyvatel!

Během týdne

V noci na úterý jsem nemohl spát, střídalo se u mě horko se zimou, ať jsem dělal cokoliv, spánek nepřicházel. Konečně ve tři ráno jsem si připravil moč pro praktického lékaře, aby ho poslal na rozbor. Konečně v Masarykově onkologickém ústavu mě s takovými věcmi posílají za praktikem. Praktik se nachází u hlavního hřbitova, tak jsem zašel i na rodinný hrob.

Potom jsem se stavil do města, na USB disku jsem přinesl potřebné dokumenty k bytu. Jak to dopadne, uvidím. Také jsem napsal lístek jednomu svému sousedovi, který je vyučený stolař, zda by pro mě něco neudělal. Ve středu mě čeká cesta do Ivanovic na Hané. Měli jsme jet na katastrální úřad do Vyškova, ale manželka to nakonec odmítla a mám přijet za ní. Ostatně chystám drobné stěhování, stane se tak 1. října. Uvidím, jak to připravuje, snad jako já doma. Doufám, že konečně budu mít vše potřebné zde. – Jen dodávám, že pan soused se stavil, seznámil se se situací a přijde a ve středu odpoledne měl vše vyměřit. To už bych se z cesty měl vrátit. – Ve středu po návratu z cesty jsem si jel vyzvednout rozbor moči, tušení se potvrdilo, zcela v pořádku to není, více poznám, až to ukážu v nemocnici. Také jsem zaskočil po dlouhé době na tzv. tematickou středu Sdružení monarchistů Brno. Vydržel jsem tak ale jen chvilku, nebylo mi dobře, nevnímal jsem pořádně proednávanou tematiku. Když jsem došel domů, napadlo mě zaskočit za sousedem stolařem, který slíbil po návratu ze zaměstání se stavit a v očekávané době nepřišel. Byl doma, v podvečer, usmál se a ujistil, že za chvilku přijde a vše vyměří, což se také za chvíli stalo.

Ještě než jsem odešel ve středu ráno na vlak, poslouchal jsem na ČRO+ skromnou debatu o státním rozpočtu. Připadala mi dost ubohá. Podle všelijakých mudrlantů je nejlépe zřejmě nejlépe šetřit na důchodech, platech učitelů a pod. To že sestavit rozpočet je jistě nesnadné, ale připomínat názory bývalého ministra M. Kalouska a tlachat o zadělávání na příští krizi mi připadá ubohé. M. Kalousek nám všem ukázal, co dovede, takže jeho názory jsou k ničemu. A to, že zahraniční korporace odvádějí z republiky miliardy zisků, evidentně nikoho netrápí. Kdyby ty zůstaly ve státní rozpočtu aspoň z části, museli by kritikové držet hubu.Takto dovede kritizovat každý. Utáhnout opasky chudým lidem ještě víc, je jednodušší než třeba sebrat odváděné zisky škodovce.

Tedy nemyslím nějaké jednoduché řešení v duchu komunismu, ale všelijaké utajené zisky nepřímo odváděné třeba do daňových rájů.

Je to už delší dobu, co jsem udělal objednávku u zásilkové firmy Atlas For Men. S dodaným zbožím jsem byl spokojen. Také mě potěšilo ujišťování o možnosti vrácení zboží, peněz a vůbec spokojenosti zákazníků. V návalu nadšení jsem si nyní o víkendu objednal zateplenou džínovou bundu. Nebylo možno učinit platbu přímo přes internet, trvalo to, platby se dokonce duplikovaly, trvalo dlouho, než jsem to nějak vykorespondoval. Rozzlobil jsem se a chtěl jsem objednávku zrušit. Ač bylo už na cestě, nebylo zboží dodáno, platba kartou se pořád už v druhé polovině týdne objevuje v internetovém bankovnictví jako zablokovaná. Tedy peníze jsou zablokovány, zboží nedodáno. Už dvakrát jsem je vyzval, ať platbu vyzvednou a vrátí mi ji na účet. Byl jsem jen ujištěn, že se tomu nějaké zodpovědné osoby věnují. No to je opravdu ke spokojenosti zákazníka. Co to pro ně může být za problém? Pokud to časem nějak dopadne, budu zde informovat. Pokud budete u nich něco objednávat, je to na vás, ale platbu kartou či hotově doporučuji vyřídit přímo s řidičem dodávkové služby. Tam by to mělo proběhnout jistě.

Ve čtvrtek jsem hovořil se svou přítelkyní, sousedkou Juditkou. Vysvětlila mi, jak to bylo s odhlášením plynu a elektřiny jejího synka který zde pobýval za mé nepřítomnosti několik let bez placení jakéhokoliv nájmu, jen za režijní náklady, a tak jsem pochopil její dřívější stanovisko. Ona když se seznámila s mým zdravotním stavem se ukázala jako snad jediný člověk s plným pochopením pro mě a s jasným názorem. Starala se totiž tak podobně o svého manžela, který však byl  zjevně v daleko horším stavu než já a je chudák již po smrti. Projevila ochotu jet se mnou do Ivanovic a přivézt potřebné, nemám zde totiž dostatek botů a ponožek, také mac mini, display a klávesnici, pravděpodobně křehké věci jako talíře, šálky a pod. Dovezeme tam tašky na naházení oděvů a dalších věcí pro stěhováky.

Pondělní rozjímání

Rozhodl jsem se žít sám v Brně za své peníze. V sobotu jsem balil manželčiny věci, ať je nemusí vozit sama. Uvidím, jak to moje rozhodnutí přijme. – V neděli přijel švagr s manželkou (mou sestrou) a pomohli mi to naložit a odvézt. Bohužel nebyli ochotni déle čekat, takže zpět jsem si odvezl jen scaner (bohužel ho zatím nemohu připojit k notebooku) a pár věcí z textilu, které jsem na první pohled nepoznal a vezl je tam. Nyní jsem našel vhodnou stěhovací firmu, napsal jsem jim a uvidím, co za to budou chtít. – V pondělí mám informaci ze stěhovací firmy, termín je počátek října, v platbě mi udělají výjimku – faktura, nikoliv přímá hotovost. Později se k ceně vyjádřím. 

Také jsem poslouchal v rádiu na ČR debatu o zdanění církvevních restitucí. Plácal tam nějaký klerikál Benda. Jestli je to ten chudáček M. Benda, kterého mám na mysli, jehož diplomce jsem se kdysi v TV zasmál, když ji ukázal – takovou ubohost jsem za studií za „zločinného“ minulého režimu (myslím jen její velikost) dělal na trvale podceňované Pedagogické fakultě v Brně jako ročníkovou práci ve druhém ročníku. Musel jsem se postavit před studenty a hodinu jsem hovořil spatra o životě a díle Fr. Palackého. Takže se nedivím, že ten ubožák i dnes plácá takové pitomosti. Místo toho by měl vzít krumpáč a věnovat se skutečné práci a ne lobbovat za klerikální zájemce. Svým ubohým myšlením do politiky a do ničeho kvalifikovanějšího než lopaty a krumpáče rozhodně nepatří.

Také jsem chvíli poslouchal debatu o školství, zase trapná debata o prodloužení povinné školní docházky do 18 let. Nebudu se k ní vyjadřovat, ale sám se vyjádřím ke školství. Nevím, zda jsem tak už někdy neučinil, ale cítím se trochu k věci kvalifikovaný. Tedy – dnes máme velké soukromé školství. Odsává ze státu peníze a shání jakékoliv studenty. Kdo má peníze, vzdělání si určitě koupí, třeba jeho inteligence je podprůměrná. Ale hlavně že se, kdo na to má, může chlubit vzděláním! Ve skutečnosti proleze až na soukromou vysokou, zase si vše platí... Vystuduje nějaký snadný obor a... Místo toho bych se postaral o studia na základních školách, aby děti z chudých rodin nemusely platit za učebnice, kroužky, školu v přírodě apod., nejlépe by měly nosit školní uniformu, pro všechny stejnou. Děti by měly být postupně děleny dle schopností a píle a ne podle tatíčkovy portmonky. Na střední školu by měly být přísné zkoušky a ne shánění studentů za každou cenu, aby se dosáhlo na státní podporu. Počet středních škol bych podstatně omezil, jejich úroveň by měla být mnohem vyšší.

Zato bych se snažil o střední odborné školství, o kvalitní učební obory. Počet vysokých škol by měl být též redukován a jen na státní. Studovat by měli jen ti nejlepší a to jen zcela určitě potřebné obory. Proč? Tedy za prvé: Příležitost by měli mít jen ti, co si ji opravdu zaslouží. Úroveň populace není taková, aby třeba polovina měla VŠ vzdělání. I vysokoškolských pedagogů, skutečných odborníků a vědců, je v populaci ve skutečnosti nepatrně. Při takovém množství zbytečných vysokých škol jen aby se naplnily nějaké kvóty, je úroveň školství jen předstíraná k oblbování neinformované veřejnosti. Proto také tolik mladých lidí nemá kvalifikované uplatnění v hospodářství státu, jdou se pak potloukat třeba někam na západ a podle finančních možností se protloukají třeba jako au pair. 

Také jsem zase něco slyšel o opatřeních EU proti Maďarsku kvůli nechotě přijímat tzv. migranty. Zajímavé že neslyším nic o sankcích proti ČR. Vždyť vláda je údajně proto jakémukoliv přijímání barevných migrantů. No vyjádřil jsem se k tomu na serveru zvedavec.org zde:

http://www.zvedavec.org/nazory-7725.htm a to jako přispěvatel Lucifuge. Koho můj názor, ke kterému se přikláním, zajímá, ať si to vyhledá. Je to až skoro dole v obsáhlé diskusi k článku přispěvatele Maru „Evropský parlament porušil zákon, aby ztrestal Maďarsko za odmítání migrace“. 

Také jsem něco slyšel o chystaných oslavách vzniku republiky v roce 1918. Dokonce společně se slovenskými politiky! Myslím, že není co slavit. Sám pohádkam o vzniku republiky, o TGM, o legiích a pod. nevěřím. To Slováci mají co oslavovat, celá desetiletí čerpali z Moravy, Slezska i Čech. Není podobná situace v celé Evropě, kde by jedny historické národy tak živily druhý historicky naprosto zaostalý a samy zaostávaly. Jsem rozhodný monarchista a jen lituji, že habsburská monarchie byla zlikvidována. Pro mou skutečnou vlast Moravu to znamenal zatím konec, její hlavní město Brno bylo tisíckrát podceňováno a zůstalo závislé na drobcích přidělených z centra. To jen na okraj věci. Nejraději bych byl, kdyby se nějakým zázrakem EU rozpadla a vládly by v jednotlivých zemích národy tam tisíc let žijící a lepší je skutečný monarcha respektující historii svěřených zemí. Na klerikálních základech však monarchii obnovovat zcela nelze, zato na historických základech zcela určitě. Byla by to určitě lepší habsburská vláda než vláda nekvalifikovaných ubožáků přisátých na státní rozpočet.