V letních vedrech

V pondělí po rozpačitém dopoledni nastalo letní počasí. Zašel jsem se v horku osvěžit svijanským kvasničákem do Rytířské krčmy. Dozvěděl jsem se, že uvažují o omezení provozní doby, návštěvnost je prý malá. V létě se samozřejmě lidé raději usadí někde na restaurační zahrádce. Pokud ji podnik nemá, musí vydržet do podzimu, pak se návštěvnost jistě zlepší. V úterý a ve středu bylo stále teplé letní počasí. Dopoledne jsme šli na Kociánku do domova pro seniory za Evinou maminkou a do kanceláře. Jak jsem již psal, maminka se tam cítí výborně, vypadá velmi spokojeně a vůbec se tam nenudí. Celou dobu návštěvy vesele povídala o všem možném. Ve středu bylo přímo vedro. V podvečer jsme zašli do bohunické restaurace Kavkaz. Od šesti tam vyhrávalo duo s názvem Tom Sawyer. Kromě zpěvu se předvedli s el. kytarou a klávesami, ale rozhodující byl playback z důkladného audio vybavení. Nabídli výběr nejrůznějších hitů, decibely byly ovšem na hranici snesitelnosti. Úspěch u publika zaznamenali. Setrvali jsme tam asi hodinku.

Nedávno jsem v blogu dal odkaz na článek o radioaktivitě v houbách. Dodal jsem, že je to hoax. Už jsem četl pár textů vyvracejících tyto údaje. Nyní podávám odkaz na článek s názory biochemika a mykologa Jana Borovičky. Pokud jde radioaktivitu, nechť si každý věří, čemu chce. Pokud jde o houby samotné, asi to nebude nejhorší potravina. To, co je pěkně zabalené v hypermarketu, může být daleko větší humus než houby z lesa. Článek je zde.

Zhlédl jsem na internetu film Potraviny. a.s., americký, s titulky. Otřesné, ale poučné, doporučuji. Nicméně je mi nyní jasné, proč se nevyšetřilo nic kolem nedávného skandálu s bakterií E.coli. Takzvaná živočišná výroba v bývalých JZD u nás nebyla také nic pěkného. Možná to ale nebylo všude úplně špatné. Dnešní brutální kapitalismus však překonává vše. Film najdete zde.

Na plukovníka Kaddáfího je vydán mezinárodní zatykač. K tomu už nic raději neříkám. Kdo chce vidět „demokratické“ povstalce v akci, může se podívat na video. Jen pro silné nervy: Obama's Libya
Dodatek: tento odkaz dlouho nevydržel. Stránka je zablokována.

Rubínové pivo, Maid Café a extremismus

Jogurt, jehož domací recept jsem zde zveřejnil,  pravidelně vytváříme. Docela náhodou jsme vyzkoušeli mléko Lactel plnotučné a výsledek byl vynikající. Na jogurt je to nejlepší varianta. Celý litr se přetvořil do hustého krémovitého jogurtu příjemné svěží chuti. Toto mléko dodává mlékárna Kunín, čili je moravské, ale s výjimkou balení v ochranných lahvích, které prý pouze v počáteční fázi prodeje obsahují mléko z dovozu. Doporučuji vyzkoušet. Na přímou konsumaci ale je nadále nejlepší mléko z automatu.

V pátek některé restaurace nabízely svatojanské pivo. Nikdy dříve jsem se s tím nesetkal. Ochutnal jsem ho v restauraci Bogota, pod Petrovem, na pozemku železnice. Docela příjemné posezení pod slunečníky. Pivo je rubínově červené barvy, jemné sametové chuti s náznakem hořkosti. Vyrábí ho ve Velkém Březně, receptura je prý tajemství, nicméně dosahují barvy i příchuti použitím některých bylin, zato bez jakýchkoli syntetických přísad. Inspirace prý pochází z pohanských oslav letního slunovratu, kdy lidé noc ze 23. na 24. června oslavovali jako plnou lásky a kouzel. Kouzelnou moc jsem nezaznamenal, ale velmi mi chutnalo. – Když jsem pak šel na tramvaj středem města, podala mi na ulici slečinka v načančaném úboru lístek. Normálně bych ho hned zahodil, ale slušivé šatičky vzbudily trochu zvědavosti, a tak jsem si ho přečetl. Byla to informace o kavárně Maid Café a současně poukaz na drobnou konzumaci tamtéž. V sobotu odpoledne jsem se tam vypravil,  i když jsem importovanému japonskému kavárenskému projektu v našich poměrech nedůvěřoval. Kavárna vyhlížela celkem přívětivě, obsluhovaly dívky v úborech inspirovaných stylem kostýmků viktroriánských služek, ovšem sukýnky těsně pod zadeček navozovaly spíš jinou atmosféru. Obsluha byla celkem přívětivá, ale nic japonského v jejím chování jsem neshledal, leda snad pozdrav s úsměvem na uvítanou a na odchod. Příjemné bylo i podání smotaného vlhkého a teplého ručníku k očistě rukou hned po příchodu i sklenice s vodou, kterou průběžně stále dolévaly. Mléčný koktail mi nechutnal, káva byla sice lepší, nicméně odstředěné mléko a šlehačka ze spraye mě rozhodně nenadchly. Hosté, vesměs teenagři, se bavili provozováním karaoke, což ovlivnilo celou atmosféru kavárny – obraz displaye promítnutý na výšku přes půl stěny, hlasitá hudba a zvukové projevy rozjívených účastníků... Od samého počátku jsem cítil, že to není nic pro mě. Informace o této kavárně jsou zde: Maid Café Brno

Ve zprávách jsem se dočetl, že policie obvinila šest příznivců Dělnické strany sociální spravedlnosti pro podezření z projevů neonacismu v prvomájovém průvodu v Brně. V čele průvodu totiž nesli transparent s heslem Evropo, povstaň! Pokud se tomu divíte, tak takzvaní odborníci na extremismus vám to vysvětlí. Prý to nepřímo a skrytě odkazuje na německé heslo ze 2. světové války Německo, povstaň! Inu, vše souvisí se vším, takže je možno vždy a na všechno najít ty nepřímé a skryté souvztažnosti. Musí to být opravdu výhodný džob dělat takového odborníka na extremismus. Člověk dostane pokyn a najít důvod, to opravdu nechce žádnou duševní námahu ani vzdělání, ale ideologickou čistotu. Za minulého režimu se také hledaly takové důvody. Z práce v redakci a tiskárně si toho pamatuji dost. Třeba jak na první straně novin byla velká fotografie sovětského politbyra a na poslední sportovní straně byl obrovský titulek Rudí ďáblové si zařádili, což se týkalo sportovního klubu. Nicméně pokud si někdo roztáhl noviny, aby první a poslední strana ležely vedle sebe...(proč by to však vůbec kdo dělal?). Inu, tehdy to byly také ty nepřímé a skryté záměry redaktora jako dnes pár extremistů. Páni experti mají dnes sice trochu jiné na starosti, princip je však stejný.

Pondělní myšlenky

V pondělí jsem našel zase informace o Fukušimě. Jen se ujišťuji, že informace nám oficiálně poskytované jsou nicotné a problematické. Takto se píše třeba na technet.idnes: „Ve Fukušimě dochází k postupnému uvolňování, které není pro životní prostředí tak nebezpečné. Radioaktivita je v určitém množství všude kolem nás. Nebezpečná pro živé organismy je pouze její vysoká koncentrace. Pokud budou úniky radioaktivních látek z Fukušimy pomalé, nebude ani její případné velké uvolněné množství představovat stejné riziko pro životní prostředí. Obrovské množství radioaktivních látek uvolněné postupně během všech testů jaderných zbraní také nemělo vážné dopady.“

Děkuji pěkně za takovou útěchu. Vzpomínám na spoustu nemocí a úmrtí, které jsem v průběhu let nečekaně zaznamenal. Třeba třicetiletý sportovní typ, nekuřák a... krematorium. Odkud se to bere? Jistě mohou být příčiny různé, ale nikdo neřekne přesně jaké. A ta radioaktivita nic neznamenala? Vždyť je to v Japonsku daleko horší, než si můžeme myslet podle oficiálních informací. Palivo se zhroutilo na dno reaktoru a protavilo se vrstvami, je z něho nyní rozteklá louže na dně reaktoru. Tato tavenina je vysoce radioaktivní a nad ní je navíc voda. Ta sbírá obrovské množství radiace. Když se přidá více vody na chlazení, vytváří se další stovky tisíc tun vysoce radioaktivní vody. Odhalené reaktory a palivová jádra nadále vypouštějí mikrony izotopů cesia, stroncia a plutonia. Tyto částice neustále padají a ukládají se ve velkých koncentracích. Roztavené jádro, které obsahuje plutonium, bude muset být odstraňováno z prostředí nejspíš po stovky tisíc let. Uniklé částice mohou vést nakonec k rakovině. Zachytí se v plicích nebo zažívacím traktu a jsou tam permanentním dráždidlem. Geigerovým počítačem je měřit nelze. Je zjevné, že si s poškozenou elektrárnou příliš nevědí rady. Co všechno z toho vyjde a kam se to dostane? Takže, žijte zdravě a čtěte iDnes! 

Téměř denně se mudruje o Řecku a jeho vyhlídkách v různých souvislostech. Velká nechuť k jeho sanaci vládne v Německu. Na kancléřku Merkelovou sice Sarkozy a pak i Obama vyvinuli nevídaný nátlak ve věci pomoci, nicméně hned nato týdeník Der Spiegel zveřejnil článek Requiem pro Euro. Popisuje přímo černý scénář osudu eura. Jeho krize, jak píše, smetla už dvě vlády, a Evropu dělí puklina oddělující země, které potřebují více a více peněz, od těch, které mají platit. Článek se zabývá „beznadějnými možnostmi" eura a je celkově dost pesimistický. Není to sice oficiální stanovisko státu, ovšem článek jistě vyjadřuje mínění značné části veřejného mínění. Takže můžeme být jen zvědavi, jak se to bude nakonec řešit.

Nakonec i něco pozitivního aspoň pro nás. V úterý jsme se konečně stavili u přátel Jožky a Lidušky, abychom dodatečně oslavili Jožkovy narozeniny. Přišli jsme později, neboť jsme se zdrželi na oční klinice na vyšetřeních déle, než jsme předpokládali. Myslel jsem si, že Jožka je o rok mladší, vyvedl mě z omylu a uvedl to na pravou míru. No nic nenaděláme, léta života běží. 

Chladný víkend

Zastávka na Roštejně

V sobotu bylo celý den pod mrakem, později i sprchlo a ochladilo se. Eva jela s pěveckým sborem zábrdovického kostela do Nové Říše, kde zpívali při mši. Den však pojali i jako výlet. Stavili se v Mostišti u Velkého Meziříčí, v historické Telči a pak v cíli cesty, klášteře v Nové Říši. Tu spojuje řád premonstrátů s brněnskými Zábrdovicemi, odkud sem mniši po zrušení zábrdovického kláštera 1784 přišli. Výlet byl pěkný, krajina západní Moravy se všem líbila, přijetí v klášteře a zpěv při mši se také vydařily. Já jsem zůstal doma, ale při pohledu na obrázky jsem zapochyboval, že jsem udělal dobře. Jeden obrázek přidávám, další budou na webovém albu, až budou trochu probrány a popsány.

V neděli se mi zdálo venku docela příjemně, ale na vycházce v Bohunicích, tedy poněkud na kopečku, to pěkně foukalo, což lehkému oblečení nesvědčilo. Doma jsem se věnoval práci na webu, zařadil jsem nějaké příspěvky. Zhlédnout je možno zde

Na houby raději ne

V pondělí dopoledne jako každý den jsem prohlížel informační weby. O radioaktivitě jsem se v blogu již zmiňoval. Znepokojivá zpráva, samozřejmě neoficiální, je zde. (Jako dodatek je uvedeno hoax, ale to nemusí automaticky znamenat diskvalifikaci informace.)

Válka proti Libyi se protahuje přes tři měsíce. NATO se chvástá leteckými misemi a bombardováními měst. Stovky lidí byly zabity, tisíce zraněny. Ale to jim nestačí, počátkem měsíce prohlásili prodloužení útoků do září. Nasadili zde mimo jiné britské vrtulníky Apache vybavené protipěchotními raketami se strašným účinkem - obsahují osmdesát pětipalcových ocelových šipek. USA poslaly do Středozemního moře nejmodernější letadlovou loď George H. W. Bush na vojenské zakončení útoku proti africké zemi s šesti miliony obyvatel. Naše televize se rozplývá nadšením nad úspěchy libyjských rebelů. To se jim to bojuje s takovou výpomocí. A kdopak vlastně jsou ti takzvaní rebelové? V Tripolisu nikdo nepovstal. Zato přes hranice přišla spousta „rebelů“. Libyjská vláda přijala mírové návrhy Africké unie, ale agrese pokračuje. O žádný mír zde nejde. Jak však jdou dohromady všechny vyhlašované ideály západní civilizace s něčím tak hrozným? Máme za sebou Irák, Jugoslávii a Afghánistán. Kdo přijde na řadu po Libyi? No, stejně barvitě líčí sdělovací prostředky story o brutálních zásazích proti demonstracím v Sýrii. Ale nic o tom, jak třeba mohlo být zastřeleno 120 příslušníků bezpečnostních jednotek během jednoho dne. Nic nám neříkají o pomoci, kterou dostává syrská opozice ze zahraničí - Saudská Arábie, Turecko, Izrael. To nejsou jen nahodilé události. Na oficiální informace se spoléhat nedá.

Ve čtvrtek se konala stávka odborů. Doprava byla z velké části zastavena. Zjevně velká část lidí si vzala volno, ve středu odpoledne to bylo patrné na dopravním ruchu na naší ulici, kolony aut směřovaly ven z města. Následující den dopoledne jsem vyšel do města. Bez problému jsem nastoupil do  autobusu a stejně jsem se vrátil. Od 10 do 14 hodin nic nejezdilo, ale odpoledne jsem cestoval opět bez problému. Ne, že bych si stěžoval, ale protest mi připadal jaksi krotký. Možná na železnici to pocítili více.

V neděli na Špilberku

Počátkem týdne bylo příjemně, odpoledne či navečer se objevovaly bouřky, pořádně lilo ve středu odpoledne a večer, ve čtvrtek bylo deštivo od rána. V úterý jsme navštívili naše přátele Jožku a Lídu v Dolních Heršpicích. Bydlí v nové čtvrti v pěkném domě, mají tam  klid, chodí snad pět minut ke Svratce na cyklistickou stezku nebo hned vedle do nákupního centra Avion, odtud mohou jet autobusem zdarma do vnitřního Brna. S odtržením Dolních Heršpic s Přízřenicemi od Brna rozhodně nesouhlasí.

Konečně se ozval internetový obchod Alza. Oznámili, že na pobočce je připravený TP-Link TL-WR340G, tedy jednoduchý wi-fi router. Hned jsem ho vyzvedl a v pátek Evě nainstaloval domácí wi-fi síť. Musel jsem se ovšem u poskytovatele internetu fy Netbox zeptat, jakou mám použít IP adresu. Sdělili, že dynamickou. Instalace z přiloženého CD probíhala plynule, ale měl jsem jim podle jejich pokynů ještě zavolat, aby nastavili mac adresu. Ani pak jsem hned neuspěl, ale jen proto, že jsem odklikával okna instalace a nesnažil se přelouskat pokyny v angličtině. Když jsem tak konečně učinil, zjistil jsem, že nejdříve se musí router propojit s notebookem ethernetovým kabelem. Teprve pak proběhla konfigurace a veškeré nastavení. Po odpojení kabelu jsem softwarově připojil novou bezdrátovou síť, zadal heslo a za chvíli se notebook připojil k internetu.

V neděli jsme se odpoledne vypravili na Špilberk na Den císaře Ferdinanda III. Tento císař obdařil Brno četnými privilegiemi za obhájení města před Švédy roku 1645. Privilegia povýšila Brno definitivně na hlavní město Moravy. Šlo o lidovou slavnost. Od 13. hodin začala programem pro děti, od 15 hodin pak pro širší veřejnost. Přišli jsme teprve na tuto část, nabízející šermířské, divadelní a hudební scénky. Historická výstroj byla pěkná, scénky vyzněly na můj vkus s příliš podbízivou zábavostí, což mělo spíš zaujmout dětskou část publika. Zvlášť se mi nezdálo tematické zaměření na Tři mušketýry, čekal jsem výhradně něco rakouského. Hudební vložky obstarala dívčí skupinka se zobcovými flétnami a zpěvem, hlas zpěvačky se mi však nelíbil. Nejzajímavější se nám zdála drezura dvou jezdeckých koní. Zasvěcený tematický výklad nám průběžně poskytoval historik a monarchista dr. Luděk Šubert, s nímž jsme se zde setkali. Na závěr měly být převedeny ukázky boje o hrad, ale tak dlouho jsme tam nevydrželi. Bylo chladno a reproduktory přímo řvaly, takže v určité chvíli jsem toho měl dost.

O čem se mluví

V posledních dnech se hodně mluví a píše o bakterii E.coli kmene O104, která působí zvláště nebezpečné onemocnění. Také mi to bylo podivné, že na to nic neúčinkuje. E-mailem mě přišlo upozornění na článek z blogu, kde se uvádí zajímavá fakta. Autor tvrdí, že kmen je odolný vůči všem třídám antibiotik, což prý popírá zákony genetické permutace a kombinace v přírodě. Vyvozuje z toho závěr, že kmen byl vytvořen uměle a vypuštěn s určitým záměrem. Zde se už dostává na pole spekulace a konspirace, ale logiku to má. Přečíst celý článek je možno zde.

V našich sdělovacích prostředcích se také mluví hodně o možném zpoplatnění základní zubní péče, to jest amalgamových plomb. Představitelé stomatologů se zmiňují o tom, že bez toho nastupující generace mladých zubařů nebude mít zájem uzavírat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Bez jakýchkoli okolků tvrdí, že zubní kaz je jen a jedině důsledek nedostatečného a nevhodného čištění zubů. Zubní péče by vlastně měla být vyjmuta z běžného standardu. – Nestačím se tomu divit. Páni stomatologové neberou do úvahy řadu věcí. Celá naše generace od nich nedostávala žádnou zvláštní péči a vůbec prevenci, nikdy nás nepoučovali o správném čištění chrupu, ostatně k tomu ani nebyly příslušné pomůcky, dnes běžné. Poučení se mi dostalo až v posledním desetiletí. Až nyní máme mezizubní kartáčky, speciální zubní pasty a ústní vody, služby nabízejí zubní hygienistky... Takže chrup lidí naší generace už jen tímto za ta léta dost ztratil. Také se nebere do úvahy, že ne všichni lidé jsou zdraví, jejich tělo si nemusí z potravy brát všechny složky potřebné k dobré výživě zubů a dásní. Rovněž různé léčebné zákroky, operace, těhotenství, stejně tak vlivy dědičnosti atp. se může projevit na stavu chrupu. Bylo by moc dobré, kdyby sami stomatologové zveřejnili, jak jsou na to s chrupem oni sami, když nás tak peskují. Rád bych se zeptal, zda všichni ti údajní mladí stomatologové, kteří nechtějí uzavřít smlouvu se zdravotními pojišťovnami, si otevřou soukromou, plně zpoplatněnou praxi. Nebo snad půjdou ze školy přímo na pracovní úřad? Ani ti, co jsou v praxi déle, nejsou všichni takové hvězdy. Pokud by chtěli veškerou péči zpoplatnit, museli by podávat ty nejlepší výkony, na to jim pouhá škola nestačí. A kdyby k tomu i došlo, stalo by se zubní ošetření nedostupné většině lidí. Stačí si zajít na soukromou zubní kliniku a poptat se po cenách. Stomatologové jsou lékaři, a měli by proto myslet nejen na luxusní honoráře, ale i na službu veřejnosti. Nikdo jim neupírá zaslouženou odměnu, ale prostě mamon světem vládne a ideály jdou stranou.

Výlet minibusem

Putováni po hradu

Výhled z okénka věže

V pátek bylo velmi teplé počasi, které trochu vylepšoval větřík. Dopoledne jsme se vypravili do lázní na Ponávce. Dříve jsem tam často chodíval, byl jsem tedy zvědavý, zda se něco změnilo. Ničeho podstatného jsem si však nevšiml. V bazénu bylo příjemně, voda teplá, lidí přiměřeně. Eva tam chce chodit náhradou za cvičení, zbývá jí však pouze tento měsíc, přes léto tam bude zavřeno.

V neděli jsme využili služeb turistického minibusu, informace o něm je zde.  Jak jsme se dozvěděli, byla to letos první vyjížďka, i když to zkoušeli už dřív, ale cestující nepřišli. Nyní se pár lidí sešlo. Informace poskytovaly jak informační panel v autobusu, tak především slečna průvodkyně, vybavená mobilním zvukovým zařízením, aby ji bylo dobře slyšet, i elektronickou čtečkou knih, z níž čerpala přichystané informace. Na přehradě jsme přesedli na loď a dojeli na hrad Veveří, kde jsme se nejen prošli v areálu a podívali do věže, ale i posvačili. Na parkovišti jsme se napojili opět na minibus. Pokračovali jsme přes Pisárky na Špilberk, kde jsme se už s minibusem rozloučili. Nebyla to pro mne žádná extra novinka, ale o to nešlo, sama cesta bez starostí byla příjemná. Některé vily jsem ovšem neznal, nebo jen z letmého pohledu. Třeba Reissigovu vilu z let 1901-1902, považovanou ve své době za nejmodernější dům monarchie, dále Haasovu a Tesařovu vilu. Evě se nejvíc líbila vila V. Fischerové, nejen s úžasnou koupelnou. Minuli jsme i mně důvěrně známou vilu Stiassni. Vše se nachází v Pisárkách. - I když jsme tyto skvělé stavby mohli míjet jen cestou kolem, dostali jsme kromě výkladu i informační texty. 

Přehrada vypadá nadějně

Práce na staré ruině, vedlejší vpravo je ve stejném stavu.

V pondělí pokračovalo teplé počasí. Vypravili jsme se na nenáročný výlet na přehradu. Z Bystrce jsme si udělali pěší vycházku na Sokolské koupaliště a zpět. Hladina přehradního jezera byla prázdná, zahlédl jsem jen dvě jachty. Pravidelná lodní doprava začíná v červnu. Voda se zdála čistější, což je do sezony nadějné, pouze u hráze jsem si všiml nahromaděného odpadu včetně plovoucích plastových nádob. Škoda že se podnikají jen velké, nákladné akce na oživení přehrady, bylo by dobré i drobné čištění. Na odpad u hráze by stačil jeden člověk s nenáročným vybavením. Aktuální článek k tématu je zde.

Jak jsem pokusem zjistil, kočička Čiko si nejvíc pochutná na kondensovaném (neslazeném) mléku. Jak spatří, že beru misku, stává se nezvladatelnou, dere se za pochoutkou. Misku vylizuje do čista a už se s mňoukáním dívá, zda dostane přidáno. Rovněž jí šmakuje sýr Reverend, jen jí ho musím rozkrájet na malé kousíčky. Jen režim jejích návštěv bývá nevhodný, dožaduje se vstupu ve dvě v noci či v pět ráno. Tak vstřícný ovšem nejsem.

Ve střední části ulice zřejmě nastává demolice či rekonstrukce jednoho ze zchátralých domů, číslo orientační je strženo, ale nejspíš to bude číslo 44.  Dopoledne tam pracují, je nutno přejít na druhou stranu, odpoledne je chodník volný. Sundali střechu a odhalené trámy věru vypadaly velmi sešle. Uvidíme, co z toho bude. Rovněž vedlejší dům se zabedněnými okny v přízemí by zasloužil odpočinutí věčné. Zatím však v patře bydlí nějací obyvatelé. Tyto dva domy jsou zde nejzchátralejší. Pracuje se ovšem i na asi dvou dalších domech v ulici.

Ve čtvrtek jsem u automatu na mléko narazil na jeho servisního technika. Zrovna čekal, až někdo přijde, aby seřídil dávkování. Minule jsem se zmínil o vratké poloze láhve na plošce u odběru. On mě upozornil, že na zvrásněné plošce se nachází zarážka, ke které se láhev musí přisunout, pak stojí rovně. No, mohlo to být řešeno viditelněji. Do láhve nateklo skutečně méně mléka, otevřel tedy automat a zbytek doplnil a tím i seřídil dávkování pro další odběry.