Medicína

E-mailem mi přišel následující příspěvek. Předpokládám, že je pravdivý, těžko by to někdo vyfantazíroval. No, pokud to někdo může upřesnit či opravit, pak prosím do poznámek.

Úplatky lékařů

Pracoval jsem tři roky pro farmaceutický průmysl jako Medical Representative. Pracoval jsem u dvou z řekněme pěti největších farmaceutických společností na světě. Z 500 doktorů, které jsem navštěvoval, si za ty tři roky nevzalo zájezd (rozuměj kongres) či peníze (rozuměj studii) asi pět lékařů.

Kongresová turistika funguje následovně: 1. ledna si vás posadí na školení a řeknou, letos má každý rep.  10x Mexiko, 40x Turecko, 40x Itálii a 40x Chorvatsko. Dostanete seznam a počty léků z vašeho portfolia, které musí doktor napsat svým pacientům, aby mohl jet na některý z těch kongresů.

 Navštívíte lékaře...

„Pane doktore, tak kam byste si letos chtěl zajet na dovolenou, co byste řekl na Mexiko?“ ...

„Mexiko? Hmm... kolik vám toho musím napsat?" 

„Tady máte tabulku, pane doktore.“

„Sakra, to je moc, tolik pacientů nemám.“  

„No a co říkáte na Turecko?“

„Tam toho máte kolik? ... Tak to by šlo.“

A je to... doktor vám dělá čárečky do tabulky, řekne vám, kam posílá pacienty do lékárny, vy si kontrolujete odběry lékáren přes centrální sjetiny prodejů léků (AMS data). Peníze se lékařům platí zcela legálně přes tzv. Klinické studie.

Domluvíte se s lékařem, že vám nasadí na váš lék například 50 pacientů a že bude dostávat 100 Kč měsíčně za jednoho.

Sepíšete s ním dohodu, že pro vás bude „zkoumat“ účinky léků na pacienty (třeba bolí vás po požití hlava, noha, oko, nos...) s odměnou třeba 2000 Kč na hodinu, on vám vykáže 2,5 hodiny za měsíc a na účet mu jede 5000 Kč.

Měl jsem doktory, kterým se platilo i 50–70 tis. měsíčně. Tato data pak vyplňují dřepící doma u televize tak, aby byla dohledatelná studie, kdyby se někdo ptal.

U jiných společností jsem potkával kolegy s počítači, notebooky, televizemi a tak dále. Vůbec se to nebere jako korupce, lékař vám řekne, že něco tomu pacientovi napsat musí, tak proč by si za to nemohl vzít zájezd, nebo televizi, když už mu to píše.

Výroba těch léků stojí pár halířů, pojišťovny proplácejí 1000x nadhodnocenou cenu. Farmaceutické firmy generují obrovské zisky a ještě uživí flotilu 300 obchodních zástupců na republiku, 300 aut, 300 noteboků, 300 telefonů.

Plat se pohybuje mezi 30–50 tisíci Kč, mimořádné odměny za splnění plánu byly i 200 tis. Kč ročně. Proto nejsou peníze na zdravotnictví. Nefunguje zde trh.

Doktoři kradou a farmaceutický průmysl je masivně uplácí. Na českém trhu se uživí 300 farmaceutických firem. Jeden druh stejného léku dodává třeba 30 firem. V lékárně máte na polici 1000 různých krabiček, ale účinných látek je z toho 20.

Místo aby se psala na recept účinná látka, lékárník bral vagon od nejlevnějšího dodavatele za korunu, tak vám lékař předepíše konkrétní přesný název, který stojí 500 Kč. Bohužel změnu doktoři nepřipustí, budou vám tvrdit, že ten či onen lék je mnohem lepší, že oni jsou lékaři a oni s ním mají své zkušenosti, ale že to plácá stejná výrobní linka v Indii, a akorát se na to tiskne jiný název, to už vám nikdo neřekne.

Stálé zdraví přeje J. H.

Sobotní výlet

Počátkem víkendu jsme si udělali další výlet. Zatím bylo počasí přijatelné, mají však nastat brzy mrazy. Ve vlaku se člověk zahřeje, takže cestování je i v zimě docela fajn. Nepotěšilo mě však, že slevy ČD na trvalou průkazku pro seniory za 50 Kč tento měsíc v původní výši 50 % končí a od února poklesnou na 25 %. – Vyjeli jsme si v sobotu do Vyškova a odtud jsme navštívili vesnici Moravské Prusy s pěkným barokním kostelem sv. Jiří a městečko Drnovice. To mě překvapilo, je docela malebné, na členitém terénu, z výše položených míst s pěknými výhledy do krajiny. Svého času se zde hrála nejvyšší fotbalová soutěž. Klub zkrachoval, tým skončil, myslím, v krajské 1. B třídě. Podrobnosti o městečku jsou zde: Drnovice 

Něco z nedělního internetu – jak jsem pročítal parlamentnilisty.cz, narazil jsem na rozhovor s bývalým politikem ODS Tlustým, který mimo jiné spolu s dalšími kumpány velmi „prospěl“ v počátcích 90. let našemu zemědělství. Jeho moudrům se zde věnovat nehodlám, ovšem v diskusi pod článkem jsem našel následující příspěvek. Samozřejmě internet je anonymní, věřit tomu nikdo nemusí, o ctěném našem premiérovi je to však známo i odjinud. Zkrátka i z doby minulého režimu má každý trochu déle žijící svou historii, i když předstírá, že nic nebylo a že je odkjakživa uvědomělý křesťan a konzervativec: S Nečasem jsem byl na vojně v Jezdeckých kasárnách v Prostějově, kde Nečas dělal šéfa SSM a měl na starosti vojenský klub. My vojáci jsme z něj měli prču, když nás chodil uvědoměle lanařit ke vstupu do SSM. Už tenkrát vypadal skoro jako dnes včetně brejliček. Byl malinko hubenější, ale ne o moc. Vlastně vypadal dost podobně jako sliz a tak nějak se i vyjadřoval a choval. No, nezapřel v sobě svini. (anonym)

Středeční výlet

Ve středu jsme si vyjeli vlakem do Moravského Krumlova a pak ještě autobusem do nedaleké vesnice Vémyslic. Nikdy jsem o ní dosud neslyšel. Počasí nám vyšlo, v Brně sice chladno, na venkově na jihu tepleji. Vémyslice jsou pěkná velká vesnice s dlážděnými chodníky, nepřehlédnutelnou radnicí a dvěma kostely. V poledne jsme se uchýlili do místního hotelu na občerstvení. Také příjemné místo. Domů jsme se vrátili brzy odpoledne.

V internetových diskusích kolem reformy vysokých škol se projevují vášně, většinou hrubší, s menší informační cenou. Ovšem dosvědčuje to aktuálnost tématu. Také mě to zajímá. V nějaké čistě teoretické rovině jsem pro studium zdarma pro všechny, kteří prokážou své kvality. Taková ideální situace však v praxi není. Ty reformy jsou vlastně logickým vyústěním dnešního uspořádání společnosti. Můžeme si zazpívat jako kdysi: „Teď když máme, co jsme chtěli...“ Studoval jsem před léty. Tehdy bylo vysokých škol málo, zájemci o humanitní, právnické a lékařské obory přesahovali mnohonásobně kapacitu škol. Čili cestičky na fakultu byly různé. Nicméně kdo se tam dostal, musel něco dokázat. Vzpomínám na situaci po druhém ročníku, kdy se s námi někteří studenti rozloučili, protože nároky nezvládli. Dnes je vysokých škol spousta, studovat může téměř každý, kdo na to má peníze. Přitom inteligenci na vysokou školu potřebnou nemá většina populace, ale pouze její menší část. Nutně to vede k poklesu úrovně studia, k bídné úrovni písemných doktorských či magisterských prací. To, co dnes vykazují, je mi úplně k smíchu. Takových prací jsem napsal několik během studia jen tak, pro potřebu seminářů apod. O mé zajištění se starali rodiče, studium platil stát, kapesné jsem si získal sám prospěchovým stipendiem. Po absolvování školy jsem okamžitě nastoupil do zaměstnání. Jak je to dnes? Studenti často nenastoupí do práce, ale na pracovní úřad. Jiní zase odcestují za lepším mimo republiku. Z toho mi vyplývá, že to dnes není věc státu, který reguluje studium s ohledem na své potřeby, ale že je to individuální soukromé podnikání jak škol, tak studentů. Nekladou si otázku, zda budou potřeba v praxi, nikdo neurčuje, kolik jakých odborníků je třeba pro hospodářství země. Je to jen jejich osobní rozhodnutí, třeba jen na základě zájmů. Potom by si ovšem měli studium sami platit a sami se po studiu rozhodnout, kde chtějí pracovat, třeba u protinožců. To ostatně někteří činí, povinnosti vůči společnosti, která jim studium platila, nemají žádné. Jak to v praxi provést? To může být různé. Třeba by stát mohl uzavřít dohodu se studenty některých oborů – platil by jim studium a oni by pak museli pracovat v těch oborech, na kterých má stát zájem. Také by studium mohly platit firmy, které by měly o absolventy některých oborů zájem. To jsou ovšem jen úvahy od stolu. Nejspíš to bude tak, že si každý zaplatí školné a pak si sami seženou práci kdekoliv ve světě. Ale rozhodně to nikomu nezávidím.

Sdělovací prostředky nás denně zavalují snůškou tendenčního informačního materiálu, spíše vyložených lží v zájmu změny vlády v Sýrii. Neliší se to od lží v Libyi svého času. Jenže v Sýrii žije více krajanů a ti o situaci občas dají vědět. Televize za peníze daňových poplatníků vyšle do Sýrie zpravodaje, ti však nechtějí vědět nic než to, co předem mají nalinkováno. Co by bylo jednoduššího než si vyhledat našince žijícího tam léta a zeptat se ho, jak to vidí on. Pokud vás zajímá, přečtěte si svědectví tam žijící paní Marie v poznámce za článkem:

Pozorovatelská mise v Sýrii krachuje. 

Asi je to počasím

Počasí je dost nevlídné, sice dost chodím denně pěšky po venku, ale žádné zvláštní poznatky jsem v okolí nezaznamenal. Spokojuji se tedy zde jen se zprávami ze sdělovacích prostředků, i když mám pochybnosti o způsobu vedení blogu tímto způsobem. Není problém psát o něčem, co mě zaujalo, ale dostávám se tak jinam, než jsem si původně jako téma blogu vybral. V charakteristice blogu mám poznámku, že budu psát i o čemkoliv jiném, ale neměla by toho být většina. Asi je to tím počasím.

Není nad demokracii a humanismus. Jejich praxe bývá v současnosti opravdu různá a divit se snad ani nemá cenu. Na serveru zvedavec.org. (odkaz neuvádím, jde o placený magazín) jsem se například dočetl, že argentinské laboratoře společnosti GlaxoSmithKline dostaly od soudu pokutu 400 tisíc pesos (1,8 milionu korun) za zabití 14 dětí při nezákonných pokusných očkováních laboratorní vakcínou. Lékaři zneužívali negramotnosti mnoha rodičů, které nutili k podpisu 28stránkového souhlasu s tím, že své děti zapojí do pokusného očkování. Děti, které přišly do veřejné nemocnice, pocházely z chudých rodin. Jakmile se tam vybraný pacient dostal, rychle zmizel, protože ho vzali někam jinam, kde mohl být ošetřován lékaři najatými společností GSK. Pediatři, provádějící pokusy, nereagovali na otázky znepokojených rodičů, kteří byli svědky reakcí svých dětí na očkování. Pokoušeli-li se přerušit tyto pokusy, bránili jim v tom. Nutili je k další účasti pod hrozbou, že pokud opustí výzkum, nedostanou již žádná jiná očkování. – Často někdo protestuje proti pokusům na zvířatech. Co asi říká na toto téma? Pokusy na dětech. Když si otevřete stránky společnosti v České republice, můžete být uchváceni ušlechtilostí jejich proklamací, přímo dobrodinci lidstva: GlaxoSmithKline Česká republika. O popsaném případu se tam však nedočtete, zato třeba, že mají „inovativní přístup k životu“. Jazyk je nástrojem myšlení a dorozumění, ovšem i lsti, lži, propagandy...

Jak jsem slyšel, tak návštěvnost kin se pohybuje na minimu. Nedivím se. Také nechodím. Proč? Není film, který by mě do kina přitáhl. Všelijaké efektní podívané mě nezajímají, dnes je podstatnou složkou filmových efektů počítačová grafika – a to je pro mě průhledné a naprosto nezajímavé. Nějaký skutečně hodnotný film, jaké se točily dříve, když existovaly národní kinematografie, dnes z hollywoodské produkce těžko nabídnou. Ostatně takový film by nepotřeboval obrovské sály a plátna Cinema City. Sice jsou i jiná kina, ale s filmy tam to také není valné. Nynější filmová produkce České republiky mě naprosto odpuzuje. Vzpomínám na propagaci filmu Alois Nebel – v televizi stále přehrávali směšný cajdák, zpívaný V. Neckářem, který propagátoři považovali za hudební hit. I ceny vstupného v kinech jsou extrémně vysoké, kdežto domácí televize a video je jakž takž efektivní.

S tímto souhlasím:  Petice proti přejmenování letiště Ruzyně na letiště Václava Havla

Zima i v Brně

Teprve v tomto týdnu nastalo skutečně zimní počasí. Bylo zataženo, vítr studený. I tak jsme si vyšli vždy na kratší vycházku. V pondělí nás v Bohunicích navštívili Jožka a Lída. Stavili se cestou z nemocnice, poseděli a pověděli nám svoje novinky. – Stavební práce na naší ulici přešly v zimě do interiérů. Sousední dům zjevně celý rekonstruují, ráno přijedou pracovníci autem a zmizí uvnitř. Dům Francouzská 44, o němž jsem dříve psal, vypadá již hotově, ale ohrada z chodníku zatím nemizí a zevnitř jsou stále patrné nějaké práce.

Dočetl jsem se, že u nás vzniklo za minulý rok nejméně firem za celých pět let. Taková informace mě moc nezaujala, ale podíval jsem se na článek blíže. Polovina firem vznikla v Praze, téměř vše jsou s.r.o., a předmětem jejich činosti jsou především služby, obchod, reality a stavebnictví. Taková skladba působnosti mi připadá přímo zoufalá. Jaké hodnoty taková činnost produkuje? Jak dlouho může stát s takovým hospodářstvím fungovat? Článek je zde: V Česku loni vzniklo nejméně nových firem za pět let Není to samozřejmě žádná domácí specialita. Výroby se i jinde zrušily, případně převedly do zemí s levnější pracovní silou. Pak to vypadá třeba takto: Liverpool: Třetina domácností je nezaměstnaná Evropská unie se však zabývá hlavně finančními strategiemi. Zprávy o ničem jiném nejsou. Straší nás, že pokud Řecko vyhlásí bankrot, způsobí to lavinu. Jak by mohl bankrot nějakého státečku něco hrozného způsobit jiným zemím? Jde jen o bankovní starosti a machinace. Jejich rizika jsou vydávány za problémy celých národů a států. Samozřejmě chápu, že se nás to také dotýká, ale jen zprostředkovaně. Problémy bank jsou tabu a stát je vyplatí, vyhlášené škody zaplatí občan. Zajímavé, ale jistě marné je toto: Clegg chce ze zaměstnaneckého vlastnictví udělat pilíř britské ekonomiky A do třetice ze stejného zdroje, marnost nad marnost: Nezávisle závislé sny

Výlet na Hanou

Ve čtvrtek jsme si udělali výlet vlakem do nám dobře známých Ivanovic na Hané. Počasí bylo přijatelné. Prohlédli jsme si jeden pěkný dům, nakoupili jsme něco ve zdejším skvělém řeznictví, zato dřívější oblíbené místečko Sport Bar i cukrárna Mirka nás zklamaly – zavřeno. Poseděli jsem aspoň v příjemné restauraci Ivanka. Po poledni jsme již byli zpět v Brně. Trochu nám výlet zkazil telefonát od lékařky z nedávného vyšetření v Masarykově onkologickém ústavu. Oba máme nepříjemný nález, vyžadující si dodatečné vyšetření.

Doufal jsem, že stupidní havlomanie brzy vyšumí. Mýlil jsem se. Nadále slaví přímo orgie: Havlova socha: třeba jako 'protipól svatému Václavovi'  Samozřejmě, „největší génius současnosti“ si to zaslouží, chápou to i jinde v Evropě. Jak jsem četl, třídu V. Havla slavnostně již dříve otevřeli v polském Gdaňsku a starosta francouzské metropole B. Delanoë rozhodl, že po V. Havlovi se bude jmenovat nově vznikající knihovna v pařížské čtvrti Pajol. Označil zesnulého za jednoho z největších státníků (!) a bojovníků za svobodu. Hlavně asi v bývalé KSČ – o tom třeba zde: Byl Václav Havel členem KSČ? Zdeněk Mlynář jistě jen nefantazíroval. Jak vidím, mám se ještě mnoho co učit, ale asi to už nezvládnu.

O tom, co je to vyspělá demokracie-náš vzor, nás může poučit toto stručné povídání: John Perkins-Přiznání lovce ekonomik 

Nad zprávou dne

V pátek jsem se ze sdělovacích prostředků dozvěděl, že zde byl udělen asyl O. Tymošenkovi, manželu ukrajinské političky J. Tymošenkové, v tomto času ve vězení. Ve večerních hodinách téhož dne televizní kanál ČT24 udělil slovo k tématu bývalému ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi. Proč? V současnosti se k ničemu nevyjadřuje, nemá prostor, najednou zde zničehonic mudruje. Je to státní prostředek, jak ohlupovat veřejnost? Vybírají vždy tu správnou osobu pro daný účel? Tymošenková je uvězněná, nakradla si dost, past sklapla. Ať mi někdo vykládá, že její praktiky v plynařském oboru jsou čistá a pilná práce sama a že její věznění je jen z důvodu svévole soudů či msty politických odpůrců. Soud proběhl, ale o něm nás informovali jen skromně. Jen se to apriori odmítne jako porušení nějakých práv, stačí vydat prohlášení a pravda je stanovena. Pan Svoboda tlachal, že my jsme podporovali ukrajinskou oranžovou revoluci, což byla dle něho záležitost demokracie, otevřené společnosti a svobody a že nyní v tom jen pokračujeme. Takové hlouposti! Náš stál plní roli malého služebníčka velmocí, to je vše k velmi rychlému udělení asylu vyvolené osobě. Všechny ty revoluce, oranžová, tulipánová, růžová a kdovíjaká, to jsou projekty vymyšlené a podporované spolky a organizacemi ze Západu, speciálně k tomu vytvořenými. Placeny jsou nepřímo prostřednictvím nadací apod. Stanovují taktiku, definují ideologii, distribuují techniku a finance, školí agenty z řad různých disidentů, emigrantů či nespokojenců dané země. Jejich posláním je organizovat potřebné změny tam, kde si to USA a jejich spojenci přejí. Vyvolávají nepokoje, aktivují nespokojené, vedou kampaně... a veřejnost ve světě informují podle svých zájmů. O tom se psalo i v našich časopisech. Zrovna tak se velmi snažili organizovat protesty po nedávných volbách v Rusku, moc se snaží i v Bělorusku. Všechny změny, ať to byly změny ve střední Evropě na konci 80. let, následné tažení do Iráku, Jugoslávie, arabské jaro, libyjské tažení, syrské bitky v ulicích, záměry pro Írán atd. jsou plánované a profesionálně organizované metody k dosažení politických a mocenských cílů. Je mi směšné, když to někdo pořád předestírá jako ušlechtilý idealismus. Ne, nic takového neexistuje a pseudoargumenty profesionálních tlachalů, jako je Cyril Svoboda, jsou jen pro hlupáky a naivní lidičky dobré. Těch je na světě samozřejmě víc než dost, takže úspěch je zaručený. Je mi to jedno, já svět napravovat nehodlám. Píši si zde jen to, jak se mi to jeví.

Pěkný dárek od pojišťovny

Počasí se nám během týdne zhoršilo, bylo chladno a deštivo. V takovém počasí to ven netáhne. Zvláště v pátek bylo zataženo a větrno a odpolední vycházku jsme proto zkrátili.

V souvislosti se změnou zdravotní pojišťovny, kterou jsem dříve zmínil, nám nová pojišťovna (Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra) nabídla preventivní vyšetření v Masarykově onkologickém ústavu. Sice to bylo původně plánováno pro pojištěnce ve věku do 60 let, což my už nesplňujeme, nicméně někdo to na poslední chvíli odmítl, takže se nabídka dostala k nám. Ve středu jsem se tam raději jel podívat, abych to pak někde ve zmatku nehledal. Udělal jsem dobře, protože v ambulanci mi zrovna vydali pomůcky pro domácí odběry, takže jsme si vše požadované přinesli už k vyšetření. Ve Všeobecné zdravotní pojišťovně mi nikdy nic nenabídli, zde mám hned na začátku pěkný dárek v ceně cca 4000 Kč. Vyšetření proběhlo v pátek dopoledne, bylo důkladné, zdravotnický personál byl přívětivý, ochotný a o všech detailech vždy informoval. Písemnou zprávu dostaneme později.

Vzpomínám si na jedno vyšetření před mnoha roky. Lékař specialista se mě začal ptát na problémy. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale hned mě zarazil. Nic ho nezajímalo. Jen kladl své otázky směřované k nějaké hypotéze a vyžadoval jednoznačnou odpověď. Řekl jsem si tehdy, že je to marné, a odpovídal jsem nanejvýš stručně ano či ne. Pan doktor byl spokojený, já ne. Bylo to opravdu k ničemu. Taková situace byla tehdy obecná, léta jsem se raději vyhýbal návštěvám u lékařů, považoval jsem to za zbytečné. Snažil jsem se pomáhat si co nejvíce sám. Vždy to ovšem nejde. Dnes jsou lékaři i sestry většinou daleko přívětivější.

Tento článek na Britských listech stojí za přečtení: Hrst osobních vzpomínek 

Na přelomu roku

Na silvestra bylo příjemné počasí, jasná obloha, asi jako v říjnu. Kdepak je zasněžená zimní krajina? Na Nový rok podobně mírně, sice obloha tmavá, hustá mlha, mokro, ale spíš podzimní čas. Přelom roku jsme strávili běžným způsobem doma, jen jsme si poslední den roku vyšli na delší vycházku po městě, v parcích... V novém roce jsem si už v mlhavém počasí vyrazil pouze sám. Intenzivní delší chůzi považuji minimální nezbytný pohyb v zájmu zdraví, v zimě se toho bohužel moc nenachodí. 

Ve 13 hodin v první den nového roku jsem si vyslechl projev presidenta republiky. Musím říci, že nynější president je první za celý můj život, jehož jsem ochoten si poslechnout. A to nejsem žádný nekritický ctitel. Moc dobře si pamatuji na devadesátá léta, na jeho autoritativní, povýšenecké vystupování, a nejen na to, samozřejmě mu přičítám negativa hospodářského a politického vývoje republiky v té době. Vyslovil se skepticky k vyhlídkám do nového roku a vyzval nás, abychom nevznášeli nepatřičné nároky (nevím, koho vlastně myslí, snad politické protivníky, třeba já žiji z celkem minimálního důchodu a žádné nároky na nic nevznáším) a zdůraznil nezbytnost reforem (jakých? mechanických škrtů v rozpočtu? privatizaci sociálních služeb, zdravotnictví a kdoví čeho ještě?). O korupci, což je opravdu vážná věc, nepověděl nic, zato položil důraz na poctivou práci. No, pověděl to pěkně a rozvážně, ale z mého hlediska dost neurčitě, formálně. Jeho minulost je také dost zahalena mlčením, ale co vím, to vím. Jakpak je to třeba s jeho profesurou? Proč užívá výlučně školský titul v běžném životě? Připadá mi to směšné. O ministru školství Dobešovi se v poslední době dost mluvilo, hrozí, že peníze z EU v důsledku chyb a mizerné práce ministerstva nepřijdou. Ale pan president ho označil za nejlepšího ministra školství. Jistě, vždyť jeho poradcem je syn pana presidenta Václav Klaus jun. Různé čtení o V. Klausovi je třeba zde:Hradní partička: Úvod do kikinologie

Takže, do nového roku s varováním, ale i s důvěrou.