Teprve v tomto týdnu nastalo skutečně zimní počasí. Bylo zataženo, vítr studený. I tak jsme si vyšli vždy na kratší vycházku. V pondělí nás v Bohunicích navštívili Jožka a Lída. Stavili se cestou z nemocnice, poseděli a pověděli nám svoje novinky. – Stavební práce na naší ulici přešly v zimě do interiérů. Sousední dům zjevně celý rekonstruují, ráno přijedou pracovníci autem a zmizí uvnitř. Dům Francouzská 44, o němž jsem dříve psal, vypadá již hotově, ale ohrada z chodníku zatím nemizí a zevnitř jsou stále patrné nějaké práce.
Dočetl jsem se, že u nás vzniklo za minulý rok nejméně firem za celých pět let. Taková informace mě moc nezaujala, ale podíval jsem se na článek blíže. Polovina firem vznikla v Praze, téměř vše jsou s.r.o., a předmětem jejich činosti jsou především služby, obchod, reality a stavebnictví. Taková skladba působnosti mi připadá přímo zoufalá. Jaké hodnoty taková činnost produkuje? Jak dlouho může stát s takovým hospodářstvím fungovat? Článek je zde: V Česku loni vzniklo nejméně nových firem za pět let Není to samozřejmě žádná domácí specialita. Výroby se i jinde zrušily, případně převedly do zemí s levnější pracovní silou. Pak to vypadá třeba takto: Liverpool: Třetina domácností je nezaměstnaná Evropská unie se však zabývá hlavně finančními strategiemi. Zprávy o ničem jiném nejsou. Straší nás, že pokud Řecko vyhlásí bankrot, způsobí to lavinu. Jak by mohl bankrot nějakého státečku něco hrozného způsobit jiným zemím? Jde jen o bankovní starosti a machinace. Jejich rizika jsou vydávány za problémy celých národů a států. Samozřejmě chápu, že se nás to také dotýká, ale jen zprostředkovaně. Problémy bank jsou tabu a stát je vyplatí, vyhlášené škody zaplatí občan. Zajímavé, ale jistě marné je toto: Clegg chce ze zaměstnaneckého vlastnictví udělat pilíř britské ekonomiky A do třetice ze stejného zdroje, marnost nad marnost: Nezávisle závislé sny
Žádné komentáře:
Okomentovat