Proč zase pořád dokola 28. říjen?

Zase tady máme 28. říjen. Jsem na něj už alergický. Já osobně už jsem vícekrát napsal a řekl, že to za svátek nepovažuji. Rozbití monarchie byla chyba. Silná moderní monarchie by dnes byla  kontinuitou s tisíciletou historií, respektováním historických daností a pod. Dějiny se mohly vyvíjet jinak. Ale kdyby... prostě to jsou jen pocity, fakta jsou jiná a o dění ve světě rozhodují jiní hráči. – Teď rozbili Československo a přitom jeho vznik slaví... Mě, jak jsem vícekrát napsal, zajímá hlavně Morava!

Ve středu v noci jsem spal lépe, snad jsem definitivně našel vhodnou polohu a úpravu. Za nočního bdění se mi definitivně zase rozsvítily v hlavě někeré údaje, například jména dcer mé manželky. Mám je moc rád a konečně si jejich jména pamatuji. Kéž by to tak pokračovalo. Ale vzhledem k postoji mé manželky už počítám s nejhorším, uvidím. 

Co není napsáno po ruce, to se v paměti za mého stavu často hledá... Ráno mi bylo dobře, šel jsem něco nakoupit, pak do města vyměnit baterii u hodinek. Při placení mi paní odmítla převzít stokorunu, byla totiž politá kávou, samozřejmě suchá. Zaplatil jsem jinak a musel jsem čekat ve spořitelně, než mi ji vymění. Jsou to celkem hlouposti, ale zmiňuji je, pro mě mají zásadní význam, abych se plně vpravil do normálního života. Však ty nejhorší psychické stavy, při nichž jsem nepoznával ani zdejší vlastní byt jsem zde popsal. Nikomu něco takového nepřeji, je to snad horší než (snad je to jejich důsledek) ozařování a chemoterapie.

Odpoledne jsem na ČT24 sledoval tlumočený projev v Radě bezpečnosti OSN k Íránu, který tam pronesl bolivijský president Evo Morales. Odsoudil USA za jejich mezinárodní politiku, porušování všelijakých práv.... vyjmenoval důvody propagandy proti Íránu, rozvrácení dalších zemí – Irák, Libye, Sýrie i Venezuelu... Jmenoval toho více, vše si nepamatuji, jen že pochválil některé evropské země, například V. Británii, Německo atd. Prostě jen tak v rychlosti, moc se mi jeho názory líbily.

Obvykle sleduji pořady ředitele TV Barrandov J. Soukupa. Nejsem jím už tak nadšený jako zpočátku, ale chápu, že taková činnost není jednoduchá. Tak i ve čtvrtek celý večer jsem sledoval Hovory s presidentem a další pořady. To že se chová k presidentskému úřadu slušně, ba i uctivě je v pořádku, myslím, že M. Zeman není nejhorší president a určitě je kompetentní. Ovšem trocha kritičnosti k jeho názorům by neškodila. V jiných debatách J. Soukup moc skáče do řeči a nenechá hosty domluvit. Měl by si to nějak jinak poskládat, aby to bylo plynulejší. Ale jinak celkově dělá dobrou práci a je to zajímavé.

Trochu rušný začátek týdne

V pondělí jsem se dopoledne vypravil do ambulance bolesti ve FN Brno-Bohunice. Tam mě kdysi poslali brzy po operaci, občas tam podle stanoveného plánu zajdu. Seznámil jsem pana doktora se situací a řekl jsem mu, jak je to s urologií. Požádal jsem ho o předpis opioidních náplastí v té nejmírnější formě. Předepsal mi tedy náplasti Dolforin 25 a řekl mi, že i ony mají vliv na situaci s urologickými problémy. Tyto náplasti mám vyzkoušené z dřívějška ve stejné, pak i silnější formě. Účinkovaly dobře a žádná závislost na ně mi nevznikla. Užívání jsem tehdy skončil ráz naráz. Ovšem proti bolesti zabíraly jedině ony a pak kapky Tralgit. Předpokládal jsem naivně, že náplasti budou na urologické potíže neškodné. Vzhledem k informacím tedy užití náplastí pozdržím, pokusím se svou situací vydržet až do urologické kontroly. Dojde-li k odstranění vývodu moči, mám vyhráno a mohu konečně zažít úlevu od bolesti. Podotýkám sice, že celkově jsem již ve stavu rehabilitace. Aktivní léčbu včetně silných bolestí a hrozných nevolností a dalších potíží mám již za sebou. Oteklý krk a citlivé celé okolí nadále přetrvávají. A co ještě přijde, to teprve poznám.

Během dne jsem se pokusil vyhledat na internetu nějaké odhadce na výkup cenných obrázků. Nějaké mám a myslím, že nastal čas je využít. Bohužel jsem nedopadl zatím dobře. Kontaktovaný zástupce firmy netušil, kdo to byl Wilhelm Hawranek, což mě trochu šokovalo u údajného specialisty. Řekl mi, že zavolá za deset minut, nestalo se tak. No jistě není jediný, kdo se tím zabývá. Nejlépe by bylo ukázat to zde v Brně a promluvit si o tom. Žádnou podřadnou cenu bych ovšem nepřijal.

Už koncem týdne mi došla zpráva, že rádio, darované kdysi švagrem spolu s nábytkem ze zrušené kanceláře, je již opravené. Ani zde se mé očekávání nesplnilo. U pultu RT servisu Samsung zde na Francouzské mi řekli, že je vadná celá vstupní část, oprava by vyšla na cenu nového rádia. Pokrčil jsem rameny, vzal zpět peníze za dříve provedenou opravu (nyní to byla jen už jen reklamace), ponechal jim tam vše k likvidaci či nějakému využití.

Odpoledne mi volal bývalý spolupracovník AM. Nejdřív jsem ho považoval za toho specialistu na výkup obrázků, bylo to zmatečné, teprve po chvilce se vše vyjasnilo a zavolal jsem mu zpět a pozval ho na návštěvu. Přišel až k večeru a zdržel se dlouho. Nejdříve jsem si nemohl vybavit, kde jsme se vlastně seznámili, až v noci, kdy už jsem zase po třech hodinách nemohl spát, se mi vše vybavilo. Jak jsem seděli ve studiu na Kotlářské ulici. On u tehdy nové G3 a já ještě se starým neoriginálním Power Clonem jsme s užitím aplikace QuarkXPress 3 lámali publikace nakladatelství. Vedle několika dalších kolegů ovšem. Dnes je situace v nakladatelství úplně jiná. Vše se zadává ke zpracování externě, jen dva specialisté se zaměřují hlavně na obálky publikací a náročné práce. Externě pro ně scanuji knihy a sešity a dodávám hotové texty k vydání znovu. Když si mou práci srovnali s dřívějšími pokusy přímo v nakladatelství, byli mou prací nadšeni a už několik let ji provádím. Nyní je to jedna z možností si trochu přivydělat. Druhá možnost, menší jsou korektury pro jednoho dobrého známého, který se stará o vydávání některých časopisů a publikací. Napsal jsem ještě před pár měsíci pro něj článek Kdo je šmejd. Zde jsem popsal svou zkušenost s operátorem O2. Článek před pár dny vyšel.

V úterý ráno jsem jel do Ivanovic za manželkou, právě se při příjezdu chystala k odchodu na nákup. Věnoval jsem se tedy házení zbytku svých věcí, zejména knih a DVD a různých osobních věcí. Protože v bytě je wifi síť, aktualizoval jsem si zatím i iPhone. Pak jsem rychle spěchal na vlak před polednem zpět. Měl jsem žízeň, nic jsem po cestě nepil... doma po jídle mi nebylo dobře.

Jaké to bylo na konci týdne

I v noci na pátek 21. září jsem vůbec nemohl spát. Jakkoliv jsem to zkoušel, bolesti trvaly. Čekal jsem na ráno, pořád vstával... až ráno ještě za svítání jsem si svařil čaj a pil. Přes den jsem konečně se odhodlal zapnout pračku. Nefungovala. Zatočil jsem totiž přívodem vody v domnění, že ji pouštím. Bohužel manželka, dokud tu byla, ji používala a nezavřela vodu. Přitom mě stále peskovala, když jsem zapomněl odpojit vařič či konvici na vodu od sítě. Inu, takové jsou někdy ženy... No podařilo se mi vyprat potřebné, sušil jsem to na balkonku i v pokoji, naštěstí bylo horko a prádlo rychle uschlo. Podobně jsem dopadl s vysavačem, ale to už nebudu rozvádět. Sice se mi uklízí nesmírně těžko, zejména s vláčením vývodu moči za sebou.... Konečně už sedím na pohovce a píšu. – Dopoledne jsem ještě volal podle plánu na neurologii v Mas. onkolog. ústavu, tam mi řekli, že psychologické testy jsem absolvoval v pořádku jen s mírným zapomínáním. V případě potřeby se mám ozvat za rok. Dávali mi také doporučení, jak se v paměti zlepšit, já jsem řekl, že budu zase pracovat se scanerem a computerem na zakázkách pro bývalého zaměstnavatele firmu MOBA. Za to mě pochválii, že to je ideální cesta na zlepšení paměti.

V neděli jsem s Juditkou cestovali do Ivanovic n. H. Nechala trasu na mě, ale já nejsem řidič a znám jen cestu autobusu. Tak jsme jeli přes Vyškov obvyklou odbočkou. Teprve pak si všimla, že je možné větší část cesty jet po dálnici mnohem rychleji. V Ivanovicích jsme naložili, co se dalo. Manželka se se mnou odmítla bavit o řešení situace, které jsem jí e-mailem zaslal. Dělá to na mne špatný dojem. Uvidíme, nerad bych se rozváděl, ale pokud nepřijme řešení spravedlivé pro oba, nic jiného mi nezbude. – Nazpět jsme jeli po dálnici, bylo to mnohem rychlejší. Nabídl jsem Juditce prodat elektrokolo, což přivítala, vyzkoušela si ho. Cenu jí dám velmi příznivou.

Četl jsem si stručně kdysi napsaný úvod to svého blogu. Chtěl bych zde poznamenat, že vše tam psané, co se týká dnešní podoby ulice, je již mimo pravdu. Ulice je nyní již pěkně upravená včetně chodníků i silnice, cikánů zde konečně už tolik nežije, kéž by vymizeli odtud všichni. Zato jsou zde nové a krásné domy, v nichž musí být skvělé bydlení. Jen tak dál s touto ulicí, zaslouží si to už ke svému dávnému původu, kdy zde žili bohatí lidé a ne cikáni, kteří jen byty likvidují a roztahují se po okolí, což některé tzv. neziskové organizace podporují, jako kdyby zde byla jakási vlast cikánů. Copak oni neví, odkud sem přilezli? Spíš to vědět nechtějí. Jinak by uznali, že to je hlavní příspěvek Slovenska tzv. společnému státu. Každý kdo někdy viděl cikánské osady na Slovensku, to může dobře pochopit. Najednou zde máme preferované obyvatelstvo s nárokem na byty, sociální dávky a podporu. Hnus!!! Ale co bychom se divili? Kdopak se o to stará, například zejména: International Visitors Leadership, několikatýdenní stáž placená a organizovaná americkou vládou. Symbolické je, že klub českých absolventů International Visitors Leadership působí v rámci Amerického centra v Praze na adrese Tržiště 13, na Malé Straně, Praze 1, a je financován, což se píše přímo v klubu absolventů tohoto projektu, ministerstvem zahraničí USA v rámci odboru pro vzdělávání a kulturu, tedy je financován americkou vládou. A absolventkou je i například Mgr. Katarína Klamková, bývalá ředitelka brněnské neziskovky IQ Roma Servis. Od poč. prosince 2017 je prý ředitelkou Mgr. Šárka Pólová. Čerpají také dotace a granty z norských fondů (EEA grants, například Právo na rodinu – koordinovaná spolupráce za 1 856 322 Kč s popisem projektu Pro lepší životní podmínky romských rodin.‘‘  No proč si neodtáhnou cikány k sobě do USA a Norska? Protože o ně nejde. Jde o zatížení, likvidaci nás, původních evropských obyvatel!

Během týdne

V noci na úterý jsem nemohl spát, střídalo se u mě horko se zimou, ať jsem dělal cokoliv, spánek nepřicházel. Konečně ve tři ráno jsem si připravil moč pro praktického lékaře, aby ho poslal na rozbor. Konečně v Masarykově onkologickém ústavu mě s takovými věcmi posílají za praktikem. Praktik se nachází u hlavního hřbitova, tak jsem zašel i na rodinný hrob.

Potom jsem se stavil do města, na USB disku jsem přinesl potřebné dokumenty k bytu. Jak to dopadne, uvidím. Také jsem napsal lístek jednomu svému sousedovi, který je vyučený stolař, zda by pro mě něco neudělal. Ve středu mě čeká cesta do Ivanovic na Hané. Měli jsme jet na katastrální úřad do Vyškova, ale manželka to nakonec odmítla a mám přijet za ní. Ostatně chystám drobné stěhování, stane se tak 1. října. Uvidím, jak to připravuje, snad jako já doma. Doufám, že konečně budu mít vše potřebné zde. – Jen dodávám, že pan soused se stavil, seznámil se se situací a přijde a ve středu odpoledne měl vše vyměřit. To už bych se z cesty měl vrátit. – Ve středu po návratu z cesty jsem si jel vyzvednout rozbor moči, tušení se potvrdilo, zcela v pořádku to není, více poznám, až to ukážu v nemocnici. Také jsem zaskočil po dlouhé době na tzv. tematickou středu Sdružení monarchistů Brno. Vydržel jsem tak ale jen chvilku, nebylo mi dobře, nevnímal jsem pořádně proednávanou tematiku. Když jsem došel domů, napadlo mě zaskočit za sousedem stolařem, který slíbil po návratu ze zaměstání se stavit a v očekávané době nepřišel. Byl doma, v podvečer, usmál se a ujistil, že za chvilku přijde a vše vyměří, což se také za chvíli stalo.

Ještě než jsem odešel ve středu ráno na vlak, poslouchal jsem na ČRO+ skromnou debatu o státním rozpočtu. Připadala mi dost ubohá. Podle všelijakých mudrlantů je nejlépe zřejmě nejlépe šetřit na důchodech, platech učitelů a pod. To že sestavit rozpočet je jistě nesnadné, ale připomínat názory bývalého ministra M. Kalouska a tlachat o zadělávání na příští krizi mi připadá ubohé. M. Kalousek nám všem ukázal, co dovede, takže jeho názory jsou k ničemu. A to, že zahraniční korporace odvádějí z republiky miliardy zisků, evidentně nikoho netrápí. Kdyby ty zůstaly ve státní rozpočtu aspoň z části, museli by kritikové držet hubu.Takto dovede kritizovat každý. Utáhnout opasky chudým lidem ještě víc, je jednodušší než třeba sebrat odváděné zisky škodovce.

Tedy nemyslím nějaké jednoduché řešení v duchu komunismu, ale všelijaké utajené zisky nepřímo odváděné třeba do daňových rájů.

Je to už delší dobu, co jsem udělal objednávku u zásilkové firmy Atlas For Men. S dodaným zbožím jsem byl spokojen. Také mě potěšilo ujišťování o možnosti vrácení zboží, peněz a vůbec spokojenosti zákazníků. V návalu nadšení jsem si nyní o víkendu objednal zateplenou džínovou bundu. Nebylo možno učinit platbu přímo přes internet, trvalo to, platby se dokonce duplikovaly, trvalo dlouho, než jsem to nějak vykorespondoval. Rozzlobil jsem se a chtěl jsem objednávku zrušit. Ač bylo už na cestě, nebylo zboží dodáno, platba kartou se pořád už v druhé polovině týdne objevuje v internetovém bankovnictví jako zablokovaná. Tedy peníze jsou zablokovány, zboží nedodáno. Už dvakrát jsem je vyzval, ať platbu vyzvednou a vrátí mi ji na účet. Byl jsem jen ujištěn, že se tomu nějaké zodpovědné osoby věnují. No to je opravdu ke spokojenosti zákazníka. Co to pro ně může být za problém? Pokud to časem nějak dopadne, budu zde informovat. Pokud budete u nich něco objednávat, je to na vás, ale platbu kartou či hotově doporučuji vyřídit přímo s řidičem dodávkové služby. Tam by to mělo proběhnout jistě.

Ve čtvrtek jsem hovořil se svou přítelkyní, sousedkou Juditkou. Vysvětlila mi, jak to bylo s odhlášením plynu a elektřiny jejího synka který zde pobýval za mé nepřítomnosti několik let bez placení jakéhokoliv nájmu, jen za režijní náklady, a tak jsem pochopil její dřívější stanovisko. Ona když se seznámila s mým zdravotním stavem se ukázala jako snad jediný člověk s plným pochopením pro mě a s jasným názorem. Starala se totiž tak podobně o svého manžela, který však byl  zjevně v daleko horším stavu než já a je chudák již po smrti. Projevila ochotu jet se mnou do Ivanovic a přivézt potřebné, nemám zde totiž dostatek botů a ponožek, také mac mini, display a klávesnici, pravděpodobně křehké věci jako talíře, šálky a pod. Dovezeme tam tašky na naházení oděvů a dalších věcí pro stěhováky.

Pondělní rozjímání

Rozhodl jsem se žít sám v Brně za své peníze. V sobotu jsem balil manželčiny věci, ať je nemusí vozit sama. Uvidím, jak to moje rozhodnutí přijme. – V neděli přijel švagr s manželkou (mou sestrou) a pomohli mi to naložit a odvézt. Bohužel nebyli ochotni déle čekat, takže zpět jsem si odvezl jen scaner (bohužel ho zatím nemohu připojit k notebooku) a pár věcí z textilu, které jsem na první pohled nepoznal a vezl je tam. Nyní jsem našel vhodnou stěhovací firmu, napsal jsem jim a uvidím, co za to budou chtít. – V pondělí mám informaci ze stěhovací firmy, termín je počátek října, v platbě mi udělají výjimku – faktura, nikoliv přímá hotovost. Později se k ceně vyjádřím. 

Také jsem poslouchal v rádiu na ČR debatu o zdanění církvevních restitucí. Plácal tam nějaký klerikál Benda. Jestli je to ten chudáček M. Benda, kterého mám na mysli, jehož diplomce jsem se kdysi v TV zasmál, když ji ukázal – takovou ubohost jsem za studií za „zločinného“ minulého režimu (myslím jen její velikost) dělal na trvale podceňované Pedagogické fakultě v Brně jako ročníkovou práci ve druhém ročníku. Musel jsem se postavit před studenty a hodinu jsem hovořil spatra o životě a díle Fr. Palackého. Takže se nedivím, že ten ubožák i dnes plácá takové pitomosti. Místo toho by měl vzít krumpáč a věnovat se skutečné práci a ne lobbovat za klerikální zájemce. Svým ubohým myšlením do politiky a do ničeho kvalifikovanějšího než lopaty a krumpáče rozhodně nepatří.

Také jsem chvíli poslouchal debatu o školství, zase trapná debata o prodloužení povinné školní docházky do 18 let. Nebudu se k ní vyjadřovat, ale sám se vyjádřím ke školství. Nevím, zda jsem tak už někdy neučinil, ale cítím se trochu k věci kvalifikovaný. Tedy – dnes máme velké soukromé školství. Odsává ze státu peníze a shání jakékoliv studenty. Kdo má peníze, vzdělání si určitě koupí, třeba jeho inteligence je podprůměrná. Ale hlavně že se, kdo na to má, může chlubit vzděláním! Ve skutečnosti proleze až na soukromou vysokou, zase si vše platí... Vystuduje nějaký snadný obor a... Místo toho bych se postaral o studia na základních školách, aby děti z chudých rodin nemusely platit za učebnice, kroužky, školu v přírodě apod., nejlépe by měly nosit školní uniformu, pro všechny stejnou. Děti by měly být postupně děleny dle schopností a píle a ne podle tatíčkovy portmonky. Na střední školu by měly být přísné zkoušky a ne shánění studentů za každou cenu, aby se dosáhlo na státní podporu. Počet středních škol bych podstatně omezil, jejich úroveň by měla být mnohem vyšší.

Zato bych se snažil o střední odborné školství, o kvalitní učební obory. Počet vysokých škol by měl být též redukován a jen na státní. Studovat by měli jen ti nejlepší a to jen zcela určitě potřebné obory. Proč? Tedy za prvé: Příležitost by měli mít jen ti, co si ji opravdu zaslouží. Úroveň populace není taková, aby třeba polovina měla VŠ vzdělání. I vysokoškolských pedagogů, skutečných odborníků a vědců, je v populaci ve skutečnosti nepatrně. Při takovém množství zbytečných vysokých škol jen aby se naplnily nějaké kvóty, je úroveň školství jen předstíraná k oblbování neinformované veřejnosti. Proto také tolik mladých lidí nemá kvalifikované uplatnění v hospodářství státu, jdou se pak potloukat třeba někam na západ a podle finančních možností se protloukají třeba jako au pair. 

Také jsem zase něco slyšel o opatřeních EU proti Maďarsku kvůli nechotě přijímat tzv. migranty. Zajímavé že neslyším nic o sankcích proti ČR. Vždyť vláda je údajně proto jakémukoliv přijímání barevných migrantů. No vyjádřil jsem se k tomu na serveru zvedavec.org zde:

http://www.zvedavec.org/nazory-7725.htm a to jako přispěvatel Lucifuge. Koho můj názor, ke kterému se přikláním, zajímá, ať si to vyhledá. Je to až skoro dole v obsáhlé diskusi k článku přispěvatele Maru „Evropský parlament porušil zákon, aby ztrestal Maďarsko za odmítání migrace“. 

Také jsem něco slyšel o chystaných oslavách vzniku republiky v roce 1918. Dokonce společně se slovenskými politiky! Myslím, že není co slavit. Sám pohádkam o vzniku republiky, o TGM, o legiích a pod. nevěřím. To Slováci mají co oslavovat, celá desetiletí čerpali z Moravy, Slezska i Čech. Není podobná situace v celé Evropě, kde by jedny historické národy tak živily druhý historicky naprosto zaostalý a samy zaostávaly. Jsem rozhodný monarchista a jen lituji, že habsburská monarchie byla zlikvidována. Pro mou skutečnou vlast Moravu to znamenal zatím konec, její hlavní město Brno bylo tisíckrát podceňováno a zůstalo závislé na drobcích přidělených z centra. To jen na okraj věci. Nejraději bych byl, kdyby se nějakým zázrakem EU rozpadla a vládly by v jednotlivých zemích národy tam tisíc let žijící a lepší je skutečný monarcha respektující historii svěřených zemí. Na klerikálních základech však monarchii obnovovat zcela nelze, zato na historických základech zcela určitě. Byla by to určitě lepší habsburská vláda než vláda nekvalifikovaných ubožáků přisátých na státní rozpočet.

Rozhodnutí v poslední době

Zase se nacházím na Francouzské. Předvčera večer jsem si v Ivanovicích nevzal speciální kapky proti bolesti, zdále se mi, že je mi dobře a je to zbytečné. No druhý den ráno mi bylo strašně zle, bolesti krku a pod. Trvalo dlouho, než jsem se vzpamatoval. Prostě musím večer, kdy je mi nejen špatně, což je skoro vždy, musím brát ty kapky, byť by to bylo jen preventivní. No v sobotu ráno mi bylo dobře, snažil jsem se vše rychle zařídit. Obvykle musím déle čekat, než se odvážím k snidani si vzít kousek domácího pečiva. V sobotu jsem prostě nečekal, ale už při prvním kousnutí jsem cítil, že je něco špatně. Pokračoval jsem a najednou se mi udělalo zle a vše jsem vyzvracel. Za pomoci manželky se vše uklidilo a mě se udělalo lépe. Jen jíst jsem se neodvažoval, až jsem si vzal speciální lékařskou potravinu v tekutém stavu. Před nějakou dobou jsem jich vyfasoval ke svému zdravotnímu stavu spoustu, přivezlo mi je tehdy auto až na Francouzskou, pak odtud po kouskách až do Ivanovic.. Mám jich dost ještě doposud, nenaplnilo  to, že se budu živit prostřednictvím sondy do žaludku, tzv. PEG. Mám ji zavedenou a musím ji každý den čistit a protahovat otvor z břicha do žaludku, který je normálně uzavřen, aby zůstal volný... No ty potraviny jím i normálně ústy.

Proč jsem ode dneška na Francouzské. Přestal jsem brát a užívat obvyklé léky, snad to budou dobré. V pondělí ráno jdu do nemocnice na Kliniku ústní a čelistní chirurgie, kde jsem prodělal své operace – před dvěma lety karcinom jazyka, pravidelné kontroly, které jsem bral trochu málo vážně, ale najednou mi šéf kliniky nahmatal na krku uzliny. No, za několik dní se zvětšily, že jsem se jich lekl. Abych to zkrátil, byla z toho operace, po ní si mě šéf vyhledal a řekl, že musím na další léčení do Masarykova onkologického ústavu. Rozhodl jsem se přestat užívat léky, beru už je obvyklé vitaminy. Neurologii ale za týden mám zavolat neurologii. Za měsíc mám navštívít urologii. Snad budu mít stěstí, zbavím se vývodu moči. Snad to bude mít konec.

Dodatek:

V nemocnici mi sdělili, že scan mozku dopadl dobře. Máme jim zavolat za týden, co bude dál. Do Ivanovic jsem odmítl odjet. Zůstal jsem zde sám. Švagr Antonín mi slíbil, že mě v neděli i nějakým zbožím tam odveze. 

Rozhodl jsem se, že zůstanu bydlet na Francouzské. Přestanu platit peníze manželce a nechám se odstěhovat. Uvidím, jak to přijme, pokud se bude chtít rozvést, klidně. Ona má větší důchod než já a mě nestačí v Brně peníze. Tak ať si poradí, jak chce, jako to činím já.