Výlet za Radegastem

Před sochou Radegasta

V úterý  setrvalo stále pěkné počasí. Odpoledne jsme jeli na návštěvu milých přátel Jožky a Lídy. I oni mají rozsáhlou rodinu, z toho jim vyplývají různé povinnosti, takže času moc nezbývá. Občas se takto sejdeme a trochu si popovídáme. Současně jsme přijali nabídku na společný výlet ve středu na Valašsko.

Na výlet jsme vyjeli asi v 9 hodin z místa jejich bydliště v Horních Heršpicích. Cestovali jsme přes Hulín, Holešov do Bystřice pod Hostýnem. Zde jsme se osvěžili v kavárně. Nápis u vchodu sděloval, že smetanu zásadně neužívají rostlinného původu, ale pravou, takže jsem si bez obav objednal Vídeňskou kávu. Po městě jsme se trošku prošli, je docela pěkné. Pak jsme jeli dále přes Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm na Pustevny. Zde jsme měli před očima velký mumraj. Už samo zaparkování se vleklo v koloně čekajících aut, musel se koupit kupon na celý den, i když jsme měli zájem jen o pár hodin parkování. Potom jsme se vydali hledat vhodnou restauraci. Zavrhli jsme hotel Tanečnica, kde v restauraci nebyla ani noha, a odešli jsme jinam. Museli jsme v plné restauraci dost dlouho čekat na obsloužení. Po obědě jsme pokračovali pěšky na Radhošť k soše boha Radegasta. Cesta vedla místy kamením a prachem, některé části byly vyasfaltovány či na nich byly položeny betonové panely. V obou směrech kráčelo procesí stejných zájemců jako my. Stovky lidí, kočárky s dětmi, psi na vodítkách, cyklisté na horských kolech... Často se ozývalo skuhrání menších dětí, které evidentně moc venku neběhají. Po delší pěší túře do kopce jsme dorazili na místo. Sochu jsem čekal větší, jinak mě nezklamala.  Vytvořil ji sochař Albín Polášek, žijící v USA. Roku 1930 ji věnoval tomuto kraji. Později bylo nutno nahradit ohrožený originál kopií. O tom se víc dočtete třeba zde. Všude kolem stály davy, děti i adoslescenti se na ni šplhali. Chvíli jsme tam setrvali, pak jsme pokračovali ještě kus dál na pěknou vyhlídku na obě strany. Vál tam však dost silný vítr. Po návratu na Pustevny jsme poseděli u šálku kávy a valašských frgálů (kromě mě, já to nejím) na venkovní zahrádce restaurace, pak jsme cestovali zpět do Brna trochu jinou cestou přes Hranice na Moravě. Cesta byla dlouhá, ale výlet se vydařil. Obrázky jsou ve webovém albu zde v dolní části.

Pár slov na téma e-cigareta

V neděli jsme měli krásné počasí, obloha bez mráčku, slunečno, teplo... Odpoledne jsme si vyjeli na vycházku do Přízřenic. V polích u Svratky v hustém porostu se nachází pár ořešáků, takže jsme si nasbírali trochu ořechů. Bohužel jak to bývá, ruce od této činnosti zčernaly a nic efektivního na zbavení se této „okrasy“ jsem nenalezl.

Toto téma o zemědělství a potravinách stojí opravdu za přečtení včetně diskuse, zvláště pokud si hodláte zakoupit kuře z Vodňan: článek

Asi před týdnem jsem zakoupil tzv. e-cigaretu. Nabídka přišla ze slevové internetové akce, cena opravdu minimální, takže jsem si řekl, že to zkusím. Jsem slabší kuřák, kouřil jsem dříve jemné cigarety s hřebíčkem a orientálními bylinkami. Taková zapálená cigareta příjemně provoněla byt. S brutálním zdražením produktu jsem přešel na relativně levné cigarety, mnohem hrubší než předchozí. – E-cigaretu mi poslali poštou. Nabil jsem baterii, vložil náplň a zkusil. Bohužel marně. Reklamoval jsem to a osobně jsem si vyzvedl novou e-cigaretu, nyní již funkční. Zkušenost je pozitivní. Vdechuje se nikoliv dým, ale pára, obsahující nikotin. Obsah nikotinu je podle volby. Je možno přecházet až do nulového obsahu. Tuto cigaretu si lze „zapálit“ kdekoliv, nikoho neobtěžuje, nevztahuje se na ni omezení jako na tabákové výrobky. Nemáte starost, co s nedopalkem, užíváte pouze tolik, na kolik máte chuť, kdežto zapálenou klasickou cigaretu prostě většinou vykouříte celou. Nejste cítit kouřem, zuby nežloutnou atd. V pondělí jsem e-cigaretu předvedl Verči a Ivě, Eviným dcerám, obě jsou určitě silnější kuřačky než já. Vzbudila jejich zájem, takže i když slevová akce skončila, mám příslib prodejce na další dvě za slevovou cenu. Vyjde je to určitě zdravotně i cenově výhodněji než klasická kuřácká vášeň. Podotýkám, že systémů e-cigaret je více. Lze je nalézt na internetu. Na chuť v ústech je třeba si zvyknout. V mém případě to bylo okamžité.

Podzim přichází

Až dosud jsme se těšili z babího léta. Celkem příjemně, lehký oděv, procházky... Najednou se ochladilo, obloha se zatáhla, v pondělí večer bouřka a liják, v úterý zataženo a chladno. Předpokládal jsem, že začíná skutečný podzim, ale koncem týdne bylo opět tepleji, ovšem je to přece jen jinak, i den se zkrátil. Astronomický podzim tento týden nastal.

Na Francouzské stále probíhají stavební práce, ulice je místy rozkopaná, některé domy se opravují. Rohový dům na křižovatce s Hvězdovou už má dvě patra navíc. Úplně ho to promění. Kdopak tam asi bude bydlet?

Ve středu ráno při cestě nakoupit jsem si všiml pootevřených dveří od domu. Někdo zapomněl... usoudil jsem. Při návratu jsem pochopil. Nebylo možno odemknout, klíč se v zámku nehnul. Po chvíli jsem zazvonil a poprosil o otevření sousedku. Doma jsem pak zatelefonoval na Domovní správu a požádal o návštěvu zámečníka. Přišel brzy, zámek je už funkční. – Na dvoře při našem domu roste krásný vysoký strom a každý rok dává slušnou úrodu ořechů té nejlepší kvality. Málokdy jsem viděl tak velké, krásné ořechy. Samozřejmě to budí zájem nájemníků. Pozoruji, jak to letos začíná. Kdo dřív přijde... Každý den tam někdo slídí. Já nebydlím v přízemí, tak se tam nehrnu.

Před rokem jsem se zúčastnil propagační cyklojízdy Brnem. Nyní již kolo nemám. Jel jsem však tramvají přes Moravské náměstí a viděl tam shromážděné cyklisty. Nic mimořádného. Dodatečně jsem se však dočetl, že bez komplikací to nebylo. Policejní zásah mi připadadá podivný. Více o tom zde: Propagační cyklojízdu zakončil policejní zásah.

Při čtení zpráv jsem narazil na tento článek Německo tají obří dluh  Jestli je to pravda, tak je vše o Evropě a Euru mnohem horší, než se běžně vykládá.

Něco o Amway

Bylo to někdy počátkem 90. let minulého století. Pozvali mě do Bulharského klubu na České ulici v Brně, ten již ovšem dávno neexistuje. Kdo ví, co se tam nyní nachází... V místnosti nás čekali dva pánové z Prahy ve společenském obleku a začali něco povídat o novém, úžasném způsobu obchodu se skvělým zbožím a mimořádném podnikání. Předvedli ukázku produktu L.O.C. Do rukou zamazaných černým krémem na boty pán stříkl trochu tekutiny, chvilku je mnul, potom je utřel do bílého kapesníku. Ruce byly čisté, kapesník černý. Do misky s čistou vodou vložil kapesník, trochu ho zde vypral a chvíli ponechal... nakonec ukázal čistý kapesník. Zíral jsem na to, nic takového jsem si nedovedl představit. Nicméně jejich výkladu jsem nerozuměl, nechápal jsem, co s tím dále. Odešel jsem předčasně, ovšem dojem z L.O.C. zůstal trvalý. O něco později jsem si ho koupil od prodejců, kteří se toho ujali, a efektivně jsem ho využíval. Při  tehdejších platech však byl nákup těchto produktů málo reálný, takže vše jaksi zaniklo. Podnikání tohoto typu (MLM) zde nikdo neznal. To se časem změnilo a dnes už se nikdo nediví produktům Avon či Oriflame, kdekdo se jejich distribucí zabývá a rád produkty užívá. Amway je něco podobného, ale asi lepšího. – Roky ubíhaly, vícekrát jsem si na skvělý produkt L.O.C. vzpomněl, ale nikde jsem se s Amway neshledal. Až nyní jsem opět zakoupil L.O.C., dokonce za nižší cenu než kdysi, a opět ho skvěle používám. Na internetu lze najít více diskusí o Amway, zarazily mě spousty negativních výlevů, ovšem spíš nadávek a invektiv. Kdopak za tím asi je? Konkurence? Nebo prostě papouškování nějakých názorů? Proč však se tomu vůbec věnují? Nevím. Jako oponenti se tam ozývají příznivci Amway a jejich sdělení jsou naopak konkrétní a logická. Firma Amway působí snad po celém světě, prosperuje i v nynějších obtížných časech. Její výrobky jsou ekologické, takže za to obdržela i nějakou cenu OSN, manažerům z Amway se dostalo různého ocenění a uplatnění i jinde. – Kontaktoval jsem jednoho diskutujícího, pozval mě k sobě a předvedl mi celý sortiment. Myslím, že ty skvělé produkty stojí za vyzkoušení a rozhodně se do toho pustím. Vysoké ceny? Ano. Ale nekupuji vodu ani plnidla jako v obvyklých pracích prášcích či čisticích prostředcích, ale koncentráty vynikajících vlastností. Stačí trochu počítat, ředit si je doma sám a hned nám může být jasněji.

O vycházkách a trošku i o vzdělání

I v pondělí trvalo krásné počasí. Odpoledne jsme si vyšli na procházku po Černých Polích. Přímo vedro jsme zaznamenali v úterý. Eva se snaží pomáhat rodině nejmladší dcery, aspoň hlídáním dětí a podobně. Jak jsem se zde zmínil, její manžel je po autohavárii v nemocnici. Bohužel nastaly komplikace, s kolenem se mu to zhoršilo, trpí bolestmi... Jejich celková rodinná situace tím také zhoršila. Ve středu se již obloha zatáhla a odpoledne pršelo.

Ve čtvrtek jsme jeli autobusem až do Olympie v Modřicích něco nakoupit. Celkem úspěšně až na to, že jsem nenašel otevřený stánek s kořením, na který mám z dřívějška dobré vzpomínky. Jízda bezplatným autobusem je rychlá a celkem v pohodě. Odpoledne jsme navštívili Evinu maminku v domově pro seniory na Kociánce a popřáli jí k svátku. Po procházce v tamějším pěkném parku jsme se dopravili do Staré Osady. Tam jsme se na chvíli usadili v restauraci před vysokými domy. Je tam krytá terasa, celkem příjemné místo k posezení. Pak jsme šli procházkou Zábrdovicemi, kolem Svitavy... až nastal čas, kdy Eva mohla odejít na zkoušku farního pěveckého sboru. Měla obavu z nízké účasti, ale zbytečnou, zpěváků se dostavila slušná řada.

Před nedávnem jsem se zmínil o tom, že našim mladým vědcům nabízí příležitosti Francie. Nyní čtu, že je stát láká zpět. Že by se naši činitelé nad problémem zamysleli? Zpráva je zde: cesko-laka-zpet-domu-mlade-vedce-nachystalo-pro-ne-temer-pul-miliardy-korun Ale s výdaji na vzdělání obecně je to dost ubohé, tak nevím:na-chvostu-zebricku-zemi-podle-vydaju-na-vzdelani Lékařů prý odešlo do zahraničí za lepším výdělkem letos také více i přes zvýšení platů. Argumentují například rozdílem nástupního platu po náročném studiu zde a v Německu. To je sice pravda, ale pokud je to tak, pak je nejvyšší čas zavést školné na vysokých školách. Proč bychom měli ze svých daní platit studium lidem, kteří hledí na vzdělání jen jako na svůj vlastní úspěch, který mohou zpeněžit kdekoliv jinde? Podporovat by se měli jen ti, co hodlají pracovat v našich institucích. Není to ovšem jednoduché, zkušenosti odjinud jsou také cenné. Ale od toho jsou zde zodpovědní činitelé, aby kvalitně stanovili pravidla.

I v září je pěkně

V Pisárkách podél Svratky

Počasí už je typické pro září. V sobotu ráno chladněji, přes den až dusno. Přechod u zastávky tramvaje Dětská nemocnice v sobotu ráno opravovali. Silnice je zde opatřena vlnou pro zpomalení jízdy aut. Občas jsem na zastávce sledoval, jak si jednotliví řidiči s přejezdem poradí. Nezřídka ho někdo trochu obrousil podvozkem, zpravidla vozy jako Škoda Fabia. Po nějaké době si to obrušování vyžádalo opravu, vlna je nyní vyrovnána, takže nyní se řidiči obávat nemilého kontaktu nemusí.

Neděle 11. září. Výročí útoku na WTC v New Yorku. I naše sdělovací prostředky to nevynechaly. Na ČT 24 promluvil zástupce amerického velvyslance Joseph Pennigton. Samozřejmě zopakoval oficiální stanovisko. Když se ho moderátor zeptal na tzv. konspirativní teorie, vlídně poznamenal, že se při významných událostech objevují, tedy i nyní to není nic neobvyklého. Ovšem, jak pokračoval, my jsme to viděli v přímém přenosu, takže je to nepochybné.  Musím se tomu smát. I já jsem to tehdy v TV viděl. A právě to mi bylo podezřelé. Mám nyní například informaci, že BBC hlásila pád budovy WTC7 ve 4.57 hod. a samotná budova spadla o 23 minut později. O šest let později popřeli, že by něco věděli předem a že původní záznam je ztracený. Jasně. Takzvané konspirativní teorie přináší tolik závažných námitek, že je to vše podle mě zpochybněno. Jen samotný pád budov. Prostě je oficiální vysvětlení nevěrohodné. Víc se tím zde zabývat nechci, informací na internetu je dost.

Raději vzpomínám na nedělní vycházku do Pisárek. Bylo velmi teplo, přímo letně. Šli jsme odpoledne příjemnou cestou podle řeky. Občas se naskytlo posezení na lavičce a různé výhledy na řeku či do zeleně. Pokračovali jsme, dokud to šlo, cestička pak skončila, vrátili jsme se zpět. Opravdu vhodné místo na procházku. Restaurace na počátku cesty byla obsazená, jeli jsme tedy tramvají až k Dětské nemocnici a poseděli jsme chvilku na zahrádce restaurace Pod kaštany.

Neúcta ke státu a elitám?

V pondělí večer skutečně pršelo a od té doby je počasí chladnější. Před několika dny jsem si objednal náhradní baterii na batteryupgrade.cz. Poslali ji rychle, až z Honkongu. K mému překvapení však nefungovala. Ukazuje stále 0 %. Na reklamační e-mail odpověděl nějaký činitel s arabským jménem. Žádal o prověření, zda skutečně nahradí tu původní, originální. V tom však problém není, protože má stejné číslo, jaké je uvedeno i na nové. Je mi to opravdu záhadou. V následující korespodenci jsme se dohodli, že ji mám jako reklamaci poslat do Nizozemska na tamější adresu. Snad se to dá do pořádku.

Ve čtvrtek bylo od rána chladno, trochu pršelo, naopak v pátek od rána pěkně. Přišel mi e-mailem zajímavý odkaz. Doporučuji. Charakter poslanců EU to názorně přiblíží a myslím, že to platí v politice obecně: http://dotsub.com/view/01ad2718-073c-474a-ac40-c7a72e199d55. Pak se někdo diví, když konstatuje jako špatnou národní vlastnost neúctu k státu a elitám. Nejde jen o to chování, ale kdo jsou ty elity? Poslanci, senátoři, hokejisté, herci...? Já myslím, že spíš ti, kdo něco skutečně hodnotného dokázali. Zrovna jsem četl, jak Francie nabízí našim mladým vědeckým pracovníkům podporu a možnosti. Naopak Česká republika jim nic nenabízí, zjevně sama příliš vědeckou obec nectí. Tady je přitom zdroj, kde se rodí skutečná elita. O tématu zde: francie-rozdala-ceny-mladym-ceskym-vedcum-laka-je-na-staze.html

V knize Zamlčené dějiny II od Tomáše Krystlíka se na straně 196 píše: „Další typicky českou vlastností je neúcta k vlastnímu státu a jeho institucím, což se nejčastěji projevuje v obcházení a porušování předpisů. Téměř všichni Češi si to pokládají za čest.“ Tato kniha je v mnohém cenná, ale autor při svých mnohých vývodech snad slyší trávu růst. Možná chce jen urážet a za každou cenu špinit. Jednak třeba já nejsem Čech, ale Moravan, což on nerozlišuje, jednak sám pro sebe nenacházím na jeho uvedeném tvrzení nic pravdivého. Podívat se na věci trochu z druhé strany by mu prospělo.

Na závěr něco veselejšího – jak vynervovat souseda v letadle. Našel jsem zde:zvidavyvincenc.

Září začalo vedry

V sobotu i v neděli vládlo letní vedro. I pouhé vycházky byly v tomto počasí přímo úmorné. V neděli jsme šli procházkou přes Bohunice do nemocnice, až tam následovala úleva v klimatizované budově. Pacient Staňa je na tom už lépe, prochází rehabilitací, takže doufáme v dobrý konec léčby. Nohu má sešívanou na více místech. Má tam nějakou kovovou součást, ještě neví, zda tam zůstane trvale. V obou dnech jsem v podvečer relaxoval v Rytířské krčmě. Ve sklepním prostředí bylo klima přijatelné, pivo dobré. V neděli mě tam doprovodila Eva, pěkně jsme si při svíčkách, s tlumenou stylovou hudbou a pivečkem na stole popovídali.

Byl jsem v neděli nepříjemně překvapen znečištěním některých míst zvratky – na zastávce městské dopravy Dětská nemocnice a dokonce tuplovaně pod novým přístřeškem na zastávce Česká. Hnus. Dost smutné vysvědčení úrovně chování některých lidí. Že by to již bylo způsobeno pitím patoku zvaného burčák? K tomu ještě absolvuji cestu po Francouzské kolem lešení, o kterém jsem nedávno psal. Musím se obloukem vyhnout znečištěnému místu na chodníku, což mají na svědomí jediní obyvatelé vedlejšího domu s okny v přízemí prkny zatlučenými. Nejen že tam často hulákají, ale s odpadem si hlavu nelámou - šup s tím z okna dolů. To jsou také radosti bydlení ve městě. Není však podstatný rozdíl mezi Francouzskou a třeba prostorem před hlavním nádražím.

Vedro trvalo i v pondělí, pouhá cesta na nákup byla skličující. Setrval jsem celý den doma. Pivo Svijany jsem objevil v Intersparu. Koupě domů mi vyjde podstatně levněji než v restauraci. Na pondělí byly hlášeny deště, odpoledne se zatáhlo, takže jsem čekal, že k večeru něco přijde. – V tomto článku popisuje své životní „radosti“ malý živnostník z Chebu. Jeden případ, jistě, ale typický:  Končím s podnikáním. A tento den jsem slyšel zprávu, jak se zase zvedla průměrná mzda. No, jak komu. Takové moc obecné statistické údaje jsou k ničemu. Dále jsem slyšel, že máme v republice rekord - krádeže v obchodech. Kradou se nejen potraviny, ale i hodinky, šperky... Zloději jsou vybaveni speciálními kabelkami s více kapsami a podobně. Taktéž někteří konzumují pokrm přímo v obchodě, než přijdou k pokladně. Ubohé, člověk, aby se styděl za zemi, v níž žije. Krade se ovšem nejen u nás.

Věřte, nevěřte

Libye už je na té správné cestě. Divadélko s dobytím Tripolisu nám předvedli v té ideální divadelní formě. Všichni idealisté a demokraté tleskají. Už jsem v TV slyšel jednoho jejího nového představitele, jak tam budou zavádět demokracii. Musím se tomu smát. No, poučit se mohou třeba v Iráku. Média nás zásobují zprávami o bestialitách Kaddáfího režimu. O tom, co jsou to povstalci zač, samozřejmě nic, o jejich vraždění a plundrování země také nic, stejně jako o rozbombardovaných památkách. A samozřejmě nic, co je trošku za oponou. Je to dílo francouzské tajné služby, která zařídila prvotní povstání v Benghází. Francii ani dalším velkým světovým hráčům se nelíbila snaha Libye investovat do vlastní země a eura uložit do čínských bank. Také přestala mít zájem o francouzská letadla a stát o jejich pomoc s jadernou elektrárnou. Kaddáfí se také vytasil s myšlenkou nové jednotné měny zlatého dináru. Jak se to asi líbillo vydavatelům petrodolarů a Světové bance? A bylo toho ještě více. Včetně zájmů některých arabských zemí o tato místa. A co umístění Africomu, projektu G. W. Bushe na kontrolu a ovládání Afriky? Zatím musí sídlit ve Stuttgartu. Taková samostatná politika by věru nebyla vhodný příklad pro ostatní země v regionu. Já oficiálním plkům nevěřím ani za nehet. A pan Sarkozy už se nechal slyšet – teď je na řadě Írán zde. Náš mudrlant pan Pehe, který to dotáhl od pinklování v USA až na post zasvěceného komentátora, už definuje potřebu světovlády tady. Já myslím, že dávno vládnou stejně ti, co vidět nejsou. Už před lety prohlásil pan Mayer Amschel Bauer alias Rothschild (1744-1814): „Nechte mne kontrolovat peníze země, a nebude mne zajímat, kdo dělá zákony.“ Jeho choť Gutle Schnaper (1753–1849) před smrtí roztomile pronesla: „Kdyby si mí synové nepřáli, žádné války by nebyly.“ A další z rodu pan Nathan Mayer Rothschild (1777–1836), hlava Bank of England, známé jako N. M. Rothschild a synové, prý jednou pravil: „Nestarám se o to, která loutka je dosazena na anglický trůn, aby vládla říši, nad kterou slunce nikdy nezapadá. Muž, který řídí oběh peněz v Británii, řídí celé britské impérium, a oběh těchto peněz řídím já.“ To bylo dávno. Jakpak to jen probíhá dnes?