Internetové telefonování z iPhonu

Používám k telefonování wi-fi internetové připojení. K tomu je nezbytné uzavřít smlouvu s poskytovatelem služby. Já jsem zvolil firmu Fayn, jejíž tarify jsou celkem příznivé. Do mobilní sítě mám minutu za 3,29 Kč, do pevné sítě 0,53 Kč přes den, 0,29 Kč od 19 do 7 hodin, tarifikace je bohužel po minutách. Vlastní zařízení sestává jednak ze softwarového telefonu – takto je možno volat odkudkoliv, kde je nějaké wi-fi připojení, případně i přes kabel přímo. Jednou jsem si chtěl zavolat z restaurace, ale wi-fi bylo tak mizerné, že to nešlo. Obsluha mi nabídla zapojení kabelu přímo do laptopu. Pak jsem si vyřídil všechny hovory bez problému. Kvalita volání při příjmu na laptopu je dobrá, u volaného si často stěžovali na ozvěnu. Proto jsem si pořídil na doma další zařízení. Zvolil jsem přenosný telefon, koupil jsem levně v Alze Philips CD 150. Nabíjen je tužkovou baterií, jinak doma a v okolí funguje v dosahu wi-fi podobně jako mobilní telefon. V klidu spočívá v základnové stanici zapojené do zásuvky na elektřinu a dále propojené s drobným zařízením, VOIP bránou ATA 172 Welltech, do níž ústí kabel s internetem. Volám s tím i na mobilní telefony, protože je to levnější než můj Twist od T-Mobile. 

Nyní jsem se na stránkách Faynu dočetl, že internetové telefonování je možné i z mobilních telefonů, pokud jsou v dosahu wi-fi či mají možnost 3G sítě. Týká se to i iPhonů. Stáhl jsem si aplikaci zdarma Linphone. Nastavení je jednoduché. V iPhonu se vstoupí do Nastavení, vyhledá se aplikace Linphone. Tam jsou všechna nastavení – User Name (zde dáme telefonní číslo Fayn, bez mezer a bez převolby +420), Password (heslo, které má každý uživatel sítě Fayn), Proxy (sip3.fayn.cz) a Domain (tam dáme IP adresu, v případě  Faynu 213.168.165.13). Dále mám zaškrtnuté Outbound proxy a všechny kodeky, a Background mode. Při spuštění vlastní aplikace spatříte dole řádek: registration on sip3fayn.cz successful. To je signál, že nastavení proběhlo dobře. Nyní je možno volat. Volat je nutno bez předvolby +420 a bez mezer (při dělení čísel na trojice a podobně) jinak se to nepodaří. Volat mohu odevšad, kde se připojíme na wi-fi, kromě domácí sítě třeba na veřejné síti, v kavárně apod. Jiné sítě na to neužívám, nevyplatilo by se mi to. Při tomto nastavení už vlastně nepotřebuji pevnou linku ani VOIP bránu. Bohužel jsem to dříve neznal.

Dodatek: Jakmile se signál „usadil“, zjistil jsem, že výše zmíněná omezení neplatí. Čili ani mezery, ani předvolba. Chce to vyzkoušet. Z kavárny s vi-fi připojením jsem uspěl zatím jen částečně. Spodní řádek se Successfull se tam neobjevil, pouze sdělení Ready. Hovor na mobil sice prý proběhl, volaná strana však mluvila marně, neslyšel jsem. Budu dále zkoušet. Jinak hlasový signál doma je lepší než z pevné linky.

Co je zde nového

V sobotu bylo trochu příjemněji než předchozí den. V neděli zase mlha, že by se dala krájet. Ale počasí se vylepšilo a v pondělí bylo i slunečno. Mohli jsme si vyjít na delší vycházku. Přes tyto změny převládá chladné počasí. Co také na prahu prosince čekat? Tedy kromě sucha, musel jsem o víkendu zajet na hřbitov zalít stromečky, což je touto dobou nezvyklé.

Na Francouzské se stavební činnost přesouvá do interiérů. Například od rohového domu s ulicí Hvězdovou zmizelo lešení. Fasáda je zatím neřešená, zřejmě pracují uvnitř. Vždy jsem si toho domu všímal a říkal si, že je ho opuštěného škoda. Nyní dostal dvě patra navíc, což je pro rohový dům správné, zvláště když okolní domy ho převyšovaly. Jak to dopadne, uvidím asi na jaře. Původní dům byl starý, měl členitou fasádu, nová patra jsou strohá. Snad to architekt vymyslí dobře. Kousek níž směrem k Cejlu přibyl po levé straně hotel. Tak se po rekonstrukci proměnil jeden nájemní dům. Z chodníku je vidět luxusní interiér restaurace, sice osvětlený, ale zatím bez života. Netuším, jakému účelu může sloužit hotel takové kvality v těchto místech. Je ovšem pravda, že většina domů zde už září novotou po rekonstrukcích. Obrázek této ulice z konce minulého století se dnes hodně změnil k lepšímu. Informaci o hotelu najdete zde: Old Town Hotel, Brno. Končí také práce na domě Francouzská 44, o němž jsem se již dříve zmínil. Právě dokončují fasádu. 

Toto jsou pěkné obrázky. Být poslancem Evropského parlamentu je opravdu terno. Obrovský plat a relaxace.

Evropský chlívek spinká a zívá 

Toto video s titulky na téma Libye je velmi výstižné. Ve sdělovacích prostředcích se s takovými informacemi sotva setkáte.

http://www.youtube.com/watch?v=ht_k2RKAWGs

Zima je tady

Zmínil jsem se, že jsem si povšiml nadměrné prašnosti. Ostatně počasí i zprávy o něm a celkové situaci tomu také nasvědčovaly. Zpráva o ovzduší v Brně je zde: Automobily dusí Brňany. Děkujeme, pane primátore. Pokud jde o počasí v Brně, v úterý ráno padal poprvé sníh, i když jen trochu. Počasí je stále inverzní, chladné a nevlídné, dá se říci, že zima je tady. Tak nějak to bylo celý týden, v pátek ráno bylo úplně bílo, v noci pořádně sněžilo. V týdnu jsem moc ven nechodil, jen kvůli nezbytnostem. Proto jsem si venku ani ničeho nevšímal, a zveřejňuji jen pár odkazů z vlastní četby.

Nedávno jsem se zmínil o americkém presidentovi Kennedym. Nyní jsem našel pěkný článek na toto téma. Doporučuji přečíst: Proč musel Kennedy zemřít

A jste-li příznivci církevních restitucí, či naopak, rozhodně stojí za to přečíst toto: Peníze a církve.

A konečně výstižné a vtipné video. Na serveru se těžko hledalo, takže jsem ho raději stáhl, převedl do úsporného formátu pro smartphony a vylepšuji si jím blog. Podívejte se, nemám, co bych k tomu dodal.

Inverze a ochlazení o víkendu

V pátek bylo počasí přijatelné, docela teplo, ovšem stále zataženo a vlhko. Odpoledne jsme navštívili přátele Jožku a Lídu. Potěšilo nás, že vypadají dobře a jsou i dobré mysli, i zdravotně je to s nimi lepší. 

V sobotu odpoledne jsem si vyšel do restaurace Černý medvěd na Jakubském náměstí. Chlubí se nejstarším názvem po krčmě ze 17. století v Běhounské ulici. V nynějších prostorách jsou od roku 1925. Již dříve jsem si všiml, že nabízejí černé pivo Svijanská kněžna 13°, alkohohol 5,2 % , a to jsem chtěl ochutnat. V restauraci bylo prázdno. Je vidět, že  když je restaurací ve městě mnoho, tak to s návštěvností může váznout. Pivo mě příliš nezaujalo. Chuť byla na patře sice výrazná až svíravá, ale jaksi neúplná, na jazyku s mírnou hořkostí. Není špatné, ale ani takové, abych se k němu vracel.

V neděli se více ochladilo, obloha byla tmavá, přetrvává tzv. inverzní ráz počasí. Tedy nic příjemného, ostatně jsme na vycházku ani čas neměli. Spokojil jsem se s nákupem roční jízdenky na městskou dopravu. V neděli ji lze koupit na nádraží u pokladen komplexního odbavení, zřejmě v rámci systému IDS. Platil jsem ještě starou cenu 2700 Kč, od příštího roku jsou jízdenky zdražené na 2950 Kč.

Cikány v okolí vídávám různé. Nejčastěji černé Rumungry. Takový třeba tlačí jakousi rachotinu, pozůstatek kočárku. Slídivým zrakem sleduje ulici. Protože se zde hodně staví, stojí mu to za to. Tu spatří kus drátu či nějaký stavební železný odpad. Oči mu zasvítí a hop pro úlovek. A už pokračuje s nákladem dál. Sběrnu kovů, provozovanou soukmenovci, má při ruce na Hvězdové ulici. Občas zde zahlédnu i Olahy, ti jsou mi naprosto nesympatičtí. Pleti jsou světlejší, zpravidla módně nahastrošení, ženy často s dlouhými sukněmi, černá barva je jim nejmilejší. Nezřídka jsou ověšeni zlatem. Rozlišit obě skupiny je někdy obtížné. S Rumungrem se Olah nepaktuje. O to víc mě zaujal tento článek o cikánském podnikateli v Německu. Autor málem roní slzy, že takový nabob se nenajde i v Čechách a na Moravě. Já říkám: to by nám ještě scházelo. Článek je zde Cikánský multimiliardář.

Mluví-li se o EU a její měně, zpravidla to končí u tlachů o výkupu toxických dluhopisů a nezbytnosti finanční sanace bank. To vše vypadá bezvýchodně. Objevují se však i takovéto články: Německo se údajně připravuje opustit eurozónu, tiskne marky.

Svatomartinské pivo dobré

V pondělí přetrvávalo pěkné podzimní počasí. Mám ovšem dojem, že se zase značně zvýšila prašnost v ovzduší, což je patrné zejména v bytě. Dopoledne jsem zašel do zdravotní pojišťovny dokončit přihlášení. Odpoledne jsem se vyšel podívat po svatomartinském pivu. Kvůli nemoci jsem na to musel v příslušném termínu zapomenout, ale předpokládal jsem, že se bude čepovat více dní. Zašel jsem do restaurace U hada, která se nachází v prostoru před hlavním nádražím. Docela přijatelné místo k posezení. Pivo vaří ve Velkém Březně. Je třináctistupňové, světlé, zaznamenal jsem příjemnou plnou chuť s výraznou, ale jemnou hořkostí. Kdyby bylo podáno ke svatomartinské husičce, nemělo by to chybu.

V úterý se ve dvoře našeho domu pracovalo. Došlo k opravě a zvýšení plotu, takže cikáni snad mají se svými zájmy zde utrum. Dozvěděl jsem se, že přes víkend řádili v sousedním domě, který se dlouhodobě opravuje. Ukradli míchačku na beton, radiátory a další věci.

V Evropě máme zásadní personální změny. Jak jsem si přečetl, tak nový prezident Evropské centrální banky Mario Draghi, nově jmenovaný italský premiér Mario Monti a nový řecký ministerský předseda Lukas Papadimos svorně prošli proslulou americkou investiční bankou Goldman Sachs. Raději si o tom přečtěte a udělejte vlastní názor, text je zde. Pokud máte rádi mořské ryby, jistě váš „potěší“ tento článek na stejném serveru Časovaná bomba.

O víkendu již v pořádku

Hned v pátek dopoledne jsme zašli do Zdravotní pojišťovny min. vnitra, nachází se na začátku Cejlu. Eva si přečetla blog a hned věděla, že za nového klienta jí pojišťovna dá odměnu. Na internetu jsme zjistili, že pátek je poslední den na uplatnění odměny, takže proto jsme šli tak brzo. Vyřídilo se to celkem rychle, odměna spočívá v proplacení účtů za zdravotnické prostředky, léčebné kúry, léky a doplňky výživy v ceně 1000 Kč. To stálo za využití.–Zdravotně už jsem se cítil lépe, takže cca hodinová vycházka mi prospěla. 

V neděli jsem definitivně skoncoval s ohledy, usoudil jsem, že již jsem zcela v pořádku. Po obědě jsme vyšli na dlouhý okruh po Bohunicích a Starém Lískovci. Počasí bylo příjemně slunečné, podzimních barev v přírodě stále dost. Po vycházce jsme byli docela unaveni. V neděli se mi také podařilo prodat televizor z Chvalkovic. Tam jsem ho koupil Evině mamince. Po návratu do Brna se však stal přebytečným. S odvozem mi autem pomohla Judita, dvacetikilovou TV odnesl její vnuk Ivo. Moc jim za to děkuji.

Zase tady máme zprávičku o radioaktivitě. Paní Drábová, ředitelka SÚJB, ujišťuje, že je to zdravotně nezávadné. Zpráva je tady: Drábová . Čekám jen, kdy ohlásí, že je to vlastně zdravé. V TV na ČT2 v pátek večer ukázali pořad Černobylský přírodopis. Opuštěné území, silně kontaminované, se nyní stalo domovem zvěře, která zde nikdy nežila. Přímo na torzu elektrárny hnízdí ptáci. Takže zdraví prospěšné? Vysvětlení film podává. Doporučuji pořad zhlédnout případně na internetu tady

Toto, prý kolující po internetu, upravili na serveru vasevec. Stojí to za přečtení:Několik vět 

Záznam spíš zdravotnický

Pan ministr Kocourek vysvětloval na brífingu ve středu své problematické záležitosti. Podle jeho slov lze soudit, že je čistý jako lilie. Vše ostatní byly prý čiré spekulace. Nejdřív nechtěl nic říci a tvrdil, že jsou to peníze matky. Nyní tvrdil zase, že jsou jeho, vydělané, rodinné, historické... Prý nechtěl rozkrýt hned citlivé body svého soukromí, tedy otázky rozvodu. Vlastně přiznal, že chtěl peníze uchránit před vyrovnáním s manželkou. Opravdu vzorný představitel. Plácal, byl velmi nejistý... Dostal čas na svou pohádku a nějak ho využil. Po tiskovce se od něho ostatní politici zjevně odvraceli. Později bylo oznámeno, že podal demisi.

Od pondělka mě sužuje nemoc, nejspíš nějaká chřipka. Únava, malátnost, bolesti těla, teplota... Nasadil jsem z domácích zásob Coldrex, horký nápoj, a Saridon, analgetikum a antipyretikum. Obojí zabralo dobře. Saridon jsem si kdysi pořídil na bolesti zubů, tehdy nezabral.

Ve čtvrtek odpoledne někdo klepal na dveře. Podíval jsem se, jakýsi podivný chlapík. A hned spustil, že zastupuje Vojenskou zdravotní pojišťovnu a ta se prý sloučí se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra. Hned mi nabízel přestup, že to za čtvrt hodinky bude hotovo. Všeobecná zdravotní pojišťovna je prý na tom moc špatně (ano, četl jsem, že mají finance na platby pouze na dva dny dopředu), lékaři prý odmítají její klienty, viz třeba zde. Poděkoval jsem mu se sdělením, že takhle mezi dveřmi to řešit nebudu, že se po tom musím podívat. Skutečně jsem našel informace o chystaném sloučení, třeba zde. Asi tuto změnu vezmu vážně.

Plyn unikal u bytu

Počasí v sobotu se nezměnilo, bylo zamračeno, zato v neděli bylo jasno a příjemně. Prošli jsme se po Bohunicích, po zastávce na Francouzské jsme pokračovali v procházce po Černých Polích a v Lužánkách až skoro do setmění. Celkem vlídné počasí jsme měli i v pondělí. 

Již delší dobu se mi zdálo, že v chodbě, z níž se vstupuje do bytů, cítím plyn. Nepřikládal jsem tomu větší význam, chodba nemá jiné větrání než dveře k výtahu. Pokud zůstanou zavřené, vzduch není nejsvěžejší. Sousedé také nic neříkali. Nicméně více návštěv konstatovalo, že cítí plyn. Tak jsem se v pondělí odhodlal zavolat do RWE na poruchovou službu firmy. Technici přijeli asi za hodinu a skutečně našli únik plynu od plynoměru k mému bytu. Dali se do práce, na závěr jeden z nich třímal v ruce velkou rezavou matici a vysvětloval mi, co tam zavinila. Mám prý bonus od RWE, nemusím nic platit. Tomu jsem se v duchu podivil. Je to přece jejich vedení a dalším ztrátám firmy jsem zabránil já svým upozorněním. No plyn už neuchází, o to mi šlo.

V pondělí odpoledne jsme si vyšli na procházku na přehradu. Z Bohunic jsme jeli autobusem do Bystrce, zde pěšky po stezce ke hrázi. Bylo sice slunečno, ale u řeky vál docela chladný vítr. Stromy v lese ještě nabízely k pohledu své barvy, podél řeky  jsou už opadané a smutně se tyčící se zbytky suchého listí.

Ve zprávách jsem čekal, jak pan ministr Martin Kocourek vysvětlí finanční zbohatnutí své matky o 16 milionů zrovna v době, kdy byl šéfem dozorčí rady firmy ČEZ. Kdyby to bylo jasné, jistě by odpověděl ihned nebo do druhého dne. Ale ono se to pořád odkládá, dostává stále další lhůty na vysvětlení. „Já také nevím, jak moje matka vychází s financemi,“ jeví porozumění Přemysl Sobotka, který by se rád stal presidentem. Děkuji pěkně, ani pana Kocourka, ani takového presidenta bych nechtěl. Jestli si v rodině neřeknou o mnohamilionových finančních záležitostech, tak je to víc než podivné, je to prostě lež. Pan Kocourek má prostě co nejdelší lhůtu, aby stvořil příběh a důkazy. Uvidíme, s čím vyrukuje na konci týdne. 

Smog nad Brnem

Počasí nebylo počátkem týdne příjemné, smog se vznášel nad městem, prý tentokrát to bylo stejné jako někde v Ostravě. Ve čtvrtek bylo docela jasno a vál vítr, takže s tzv. inverzí problém nebyl, ale v pátek jak by spadla na Brno deka. Mně to celkem nevadí, jen že je příliš tmavo. V Bohunicích, kde jsme byli na procházce, jako vždy vane vítr, je tam po stránce ovzduší daleko příjemněji než v centru města, přetíženém dopravou.

Před nějakou dobou jsem zde v blogu napsal něco o Amway. Protože produkty této firmy spokojeně používám, podivil jsem se na internetu mnohým podivným negativním výlevům. A začal jsem psát blog na téma Amway, kde popisuji to, co a jak používám. K nalezení je zde: amway.brno-positivne.

Tlachy ve sdělovacích prostředcích na téma Sýrie neberou konce. Nějakou objektivitu, hlasy různých stran a názorů po zkušenostech se sdělovacími prostředky nečekám. Proto mě zaujalo, že se přece jen někdo odhodlal napsat článek zcela odlišný, jistě i díky tomu, že má přímý kontakt přímo do místa dění. Článek je zde: Sýrie: o čem se nemluví  Jak to přesně v Sýrii je, ovšem netuším, jen pokud mohu, porovnávám informace. 

Každý den čtu o problémech Řecka, stále se kladou otázky, zda se kvůli němu rozpadne EU atd. Přiznávám se, že tomu nerozumím. Licituje se s přímo nepředstavitelnými částkami. Kde se nabraly? Přitom bilance zahraničního obchodu evropských států je prý vyrovnaná. To vše svědčí jednak o tom, že jde především o finanční hry a machinace, jednak že ty peníze jsou nepředstavitelné, tedy mimo realitu. A proč zrovna Řecko se stalo černou ovcí? Proč ho mají „zachraňovat“ ti, kdo mají dluhy ještě větší? Jak je na tom Japonsko, Německo, Francie, Británie a zvláště USA? Obamovi stačilo jen navýšit limit amerického dluhu – a jede se dál. Můžete pročítat tabulky, čísla se ale příliš liší, psané názory jsou také příliš různé. Pro mě je jako trvalá připomínka smrt amerického presidenta Kennedyho. Nic se nevyšetřilo. Ani nemohlo. Tento president chtěl udělat zásah do americké měny, chtěl vrátit státu ústavní právo vydávat peníze. Nepochybuji, že to byl důvod, proč přišel o život a proč se nic nevyšetřilo. Dokud se měny nejen evropských států nevymaní z chapadel nynějších vlastníků, nic se nezmění, nezlepší.

Na Dušičky

Z podzimního parku Domova seniorů na Kociánce

Počasí je podzimní a stále vhodné na vycházky. V pátek jsme se prošli po Pisárkách. Kolem Svratky se otvíraly pěkné výhledy na hru barev ve stromoví. Zašli jsme i k vile Stiassny, ale měli zavřeno. Pak jsme se ještě prošli po Hlinkách na Mendlovo náměstí. V neděli bylo počasí ještě příjemnější. Eva jela jako obvykle za maminkou na Kociánku, já jsem se uchýlil na chvíli do restaurace Pod kaštany. Už se sedí jen uvnitř. Na  parapetech oken tam měli aktuální dekorace s využitím napadaných kaštanů. Příjemně bylo i v neděli a zvláště v pondělí, kdy svítilo slunce. V úterý ráno spadla na Brno dušičková mlha, kolem deváté hodiny však se už vyjasnilo. U příležitosti svátku jsme zašli na hřbitov. Eva z různých podkladů za pomoci tavné pistole zhotovila několik pěkných věnečků na hroby.

Nejsem nedůtklivý či mrzutý člověk, přesto často s údivem hledím na chování malých dětí. V tramvaji se často vztekají a křičí a důrazně se něčeho dožadují Okamžitě si také sedají na sedadlo, v tom je ovšem rodiče a další podporují. Vzpomínám na svoje dětství. V autobuse či tramvaji jsem jako malý kluk ještě předškolního věku vždy stál a byl zticha. Dlouho do dospělosti jsem byl zvyklý ve veřejné dopravě stát a automaticky přenechávat místo starším. Něco takového je dnes sci-fi. Nechápu, že dnešní dítě nemůže deset minut v tramvaji klidně postát a držet se madla. Dospělé, nejen rodiče, jsem přirozeně respektoval a nenapadlo by mi se něčeho vztekle dožadovat, jak to dnes vidím velmi často. Pokud jsem chyboval, byl jsem trestán minimálně důrazným napomenutím. Hračky jsem jako dítě skoro žádné neměl. Čas jsem trávil venku, pořádali jsme klukovské výpravy do přírody i do pro nás tajemných cizích zahrad, hráli jsme hry, kuličky, fotbal, pozemní hokej, sáňkovali jsme, jezdili na tzv. kárách i na kolech, v partách jsme válčili, stříleli prakem, později i ze zapůjčené vzduchovky... Dostával jsem a četl hodně knih a chodil jsem do knihovny. Sladkosti nebyly běžné, naprosto se to nedá srovnat s dneškem. Dnes se děti ládují podřadnými cukrovinkovými blafy, viz tady, jichž jsou ovšem oproti dřívějšku plné obchody, a kazí si tak hromadně zdraví. Kouřit jsme jako kluci zkoušeli potají, skutečně až po maturitě, dnes desetiletí bafají jako staří mazáci a klidně drze žadoní cigaretu po dospělých. Pivo jsem pil také poprvé před maturitou. Dnes se už nezletilí bez  okolků trochu napijí, hospod je jako máku, jacíkoliv hosté jsou vítáni, pak se někde pozvrací na chodníku. O drogách ani nemluvím. Dnešní děti mi často připadají buď jako neurotické bačkory a padavky, trpí alergiemi, nadváhou, zkaženými zuby, viz třeba zde, nebo drzí až agresivní spratci, viz příklad zde. Nechci nic zjednodušovat, i dřív se octly některé děti na šikmé ploše, některé byly drzé, ba zkažené. Naopak dnes se také najdou slušné a šikovné děti. Jenže jsou nějak málo vidět.