Ryby a kachny v Ponávce

V sobotu dopoledne se zdálo chladněji, odpoledne však nastalo zase horko. Vyšel jsem si na vycházku podívat se po svatojánském pivním speciálu, ohlášeném na toto datum. Nakonec jsem ho ochutnal v Pivnici U Růžičky na Vídeňské ulici. Pivo mi vůbec nechutnalo, připadalo mi fádní, mdlé, nezajímavé chuti, jaksi vodové. Jen s přemáháním jsem sklenici dopil. Vůbec nechápu, že loni se mi jevilo tak dobré.

Říčku Ponávku je možno vidět na Špitálce, jak se vine kousek kolem budovy teplárny. Nevypadá moc vábně, do poloviny hladiny je zarostlá travinami, o odpadky zde nouze rovněž není. V místě stojí tabule se sdělením plánů na revitalizaci Ponávky. Termín je nejspíš ve hvězdách. Všiml jsem si, že v této ubohé strouze kupodivu plavou ryby a zahlédl jsem tam několikrát i kachny. Zřejmě je voda čistší, než se dá z prvního pohledu usuzovat. Revitalizace toku by věci jen prospěla.

S malým pochopením sleduji případ bývalé ministryně obrany V. Parkanové. Přímo fanaticky ji obhajuje ministr Kalousek. Proč asi? Jeho argumentace je lichá. Prý neměla žádnou zákonnou povinnost pátrat při posuzování nákupu letadel Casa. To je opravdu zajímavé. Pokud si ministryně kupuje nové křeslo do kanceláře, pochopím to. Letadla se kupují snad jednou za deset či dvacet let a jde o velký byznys. Ministryni přitom vůbec nezajímá cena. Nepoloží si otázku, zda by je šlo koupit třeba levněji, aby šetřila státní rozpočet. Nezajímalo to ani vládu, která nákup prosazovala (proč asi?) a nakonec schválila. Doporučil bych jmenovat ministrem obrany houpacího koně. Nestál by moc, všechno by odhoupal a odkýval, odvedl by stejnou práci jako taková kompetentní ministryně. Podle zpráv v tisku Ústav státu a práva potvrdil, že externí posudek ke koupi letounů nebyl třeba. To jsou jen právnické formality. Posudek na snahu o dobrý nákup určitě nepotřebovala. Lidé jsou vláčeni soudci, exekutory, úředníky z finančních úřadů atd. za delikty v řádu tisíců či desetitisíců korun. Zato prošustrovat či rozkrást stovky milionů či miliardy může ta naše „elita“ bez obav a beztrestně. V kauze Promopro zúčastění odmítají mluvit. Na to mají také zákonné právo. Kradlo se tam? Pochybuje někdo o tom? A je možné, že to kvůli zákonnému právu zlodějů vyšumí také do ztracena.

Voda netekla, pivo ano

V úterý dopoledne elektrikáři pracovali na úpravě osvětlení na chodbách domu. Původně jsme zde měli světla, která jsme museli zhášet sami. Já jsem s tím byl spokojen, ale spousta lidí je nechávala bezohledně zbytečně svítit. Nyní to máme jako jinde v nájemních domech, světla po chvilce zhasnou sama.

Obloha byla v úterý postupně zatažená, ale vedro trvalo nadále. Ve středu jsem čekal bouřku, celý den však bylo pouze velmi dusno. Až kolem půlnoci nastal liják s blesky a hřměním. Ve čtvrtek ráno jsem vstal v 6 hodin a zjistil jsem, že jsme bez vody. Na dveřích domu viselo už 14 dní oznámení, že voda nepoteče v pátek od 8 do 12 hodin. Něco musela bouřka způsobit, resp. urychlit. Ve zprávách jsem četl, že i jinde způsobila bouřka problémy – padající stromy, sesuvy půdy, bahno, přerušení dopravy... Během dopoledne jsem viděl, že havárie se stala před sousedním domem, procházejícím generální rekonstrukcí. Už jsem se zde zmínil, že je na chodníku i na silnici před domem vykopána šachta, nyní již delší dobu stabilizovaná k dalšímu užití, ale tak, aby nepřekážela chodcům i autům. Noční liják zřejmě způsobil nějakou havárii v odhaleném potrubí, vesměs starém. Opravu potrubí potřebuje celá ulice, ale nejsou finanční prostředky, takže se to jen flikuje. Tak se stalo i nyní, v poledne voda už tekla, v šachtě je vidět kus vyměněného, nového potrubí. – Odpoledne jsme se sešli v restauraci Pohoda na Štefánikově ulici s dvěma bývalými spolupracovnicemi Libuškou a Soňkou. Poseděli jsme na kryté zahrádce, popovídali si, poprvé jsem zde ochutnal pivo Louny 12°. Docela mi chutnalo. Eva vypila dvě lahvová černá Starobrna. Tím mě velmi překvapila, ještě nikdy jsem ji při takové konzumaci piva neviděl.

V pátek ráno opět netekla voda. Když jsem brzy dopoledne vyšel na ulici, spatřil jsem zase vodaře v plné práci. O kousek dál stála cisterna s pitnou vodou. Mohli nás aspoň o tom stručně informovat. Vyrazil jsem raději do Bohunic, strávili jsme většinu dne vycházkami na nákup, do lékárny, k lékaři, kde Eva musela dlouho čekat... Odpoledne jsem jel zpět, sjel jsem tramvají na Křenovou a zašel jsem v odpoledním horku do Pivnice Litovel. K tomu pivu se chci stručně vyjádřit. Litovel se drží klasických postupů a je to na pivu znát. Samozřejmě lahvové pivo je jiné než točené. Lahovové jsem dříve kupoval v Ivanovicích na Hané. Točená 11 a ještě více 13 mi velmi chutnají. Jedenáctka se vyznačuje příjemnou chutí, ba i vůní, barvu má měděnou, pěna brzy klesne, ale zbytky vydrží až na dno. Pěna na sklenici pěkně kroužkuje, můžete to vidět na obrázku. Říz piva je mírný, hořkost jemná, cítíte ji na patře ještě dlouho. Pitelnost piva je vysoká.

Nedělní vycházka na rozhlednu

V neděli trvalo velmi teplé letní počasí,  i když na obloze se objevovaly mraky. Tlak se měnil,  odpoledne jsem myslel, že může přijít bouřka. Po obědě jsme si vyrazili do Soběšic podívat se na tamní rozhlednu. Dočíst se o ní můžete zde: Soběšická garda Nikde jsem nenašel ideální popis cesty, nicméně jsou to známá místa, takže po chvíli cesty lesem jsme se dostali na správnou odbočku. Doporučuji tuto cestu jako nenáročný odpolední výlet i pro méně zdatné, oděv a boty stačí obvyklé městské. Ideální trasa je tato: Dopravíte se tramvají číslo 5 do Štefánikovy čtvrti. Tam na konečné najdete zastávky autobusů. Použijete číslo 57, směr Soběšice. Vystoupíte na zastávce Panská lícha, pak půjdete pěšky kousek po okraji silnice směrem do mírného kopce. Skoro nahoře uvidíte odbočující cestu doleva. Jsou na ní sice závory, ale těch si nevšímejte, obejděte je a po cestě jste za chvilku u rozhledny. Tam naleznete i lavičky vhodné k odpočinku a tabuli s turistickými informacemi. Vyjdete-li pak po schodech až nahoru, není jich příliš mnoho, odměnou budou krásné výhledy na Brno a okolí. – Delší a méně pohodlná cesta, jejíž část vede do prudkého svahu, odbočuje přímo ze zastávky Panská lícha mezi zahradami, pak se odbočí do prava do kopce.

V pondělí mi pošta doručila opravený psion. Skutečně šlo o výměnu flexi šňůr, jak jsem to odhadl. Také jsem se o této diagnóze předem ujistil dotazem na jednom fóru uživatelů. Jako bonus mi opravář vyměnil vypadlou krytku infraportu. Tuto přenosovou technologii však využívat momentálně nemohu. Nemám jiné zařízení vybavené touto parádní, ale již starou funkcí. Škoda. Pošta vylepšuje služby, doručení proběhlo podobně jako u soukromých kurýrních služeb. Nejdříve v pátek sms, že v pondělí balíček dojde, podle čísla balíku jsem se mohl podívat na jeho cestu. To však bylo celkem nicotné. V pondělí jsem tam četl pouze, že balíček doručí odpoledne. Tak se stalo. Doručovatel mi později odpoledne zavolal. Dal bych přednost flexibilnějšímu doručení, včasné domluvě na přibližném času, ale asi toho mají hodně. Celý den bylo horko, kromě návštěvy obchodu Brněnky na Lidické, jsem se ven nehrnul.

V Řecku proběhly volby. Zvítězili o fous konzervativci, ale jako vítězové voleb podle jejich úpravy dostanou 50 křesel v parlamentu navíc a tím pohodlnou většinu. Všichni evropští bafuňáři se rozplývají blahem a melou o pokračujících reformách. Směšné. Jaké reformy? Škrty, zdražování! A jako zdroj příjmů? Obrovské půjčky. Hospodářství v útlumu, daně se vybírají stále hůř a méně. Prostě eurocasino.

Rušný počátkek a letní konec týdne

Minulé pondělí jsem šel do středu města a zvolil jsem cestu ulicí Vachovou. Část této krátké ulice tvoří zadní fronta budovy České národní banky. Spatřil jsem tam celý chodník obsazený policisty v černém s dlouhými ručními zbraněmi, na silnici stálo více policejních aut. Přímo manévry. Ozbrojenci však vypadali pohodově, rád bych se jich zeptal, o co běží, ale neodvážil jsem se, asi by mě odmítli. Zřejmě šlo o nějaký velevýznamný převoz peněz. 

Odpoledne jsme si vyšli na vycházku po Starém Lískovci, když jsem se vracel, tramvaj uvízla na Pekařské. Většina lidí hned vystoupila, já jsem patřil k menšině setrvávající. Usadil jsem se a četl si detektivku v iPhone. Ovšem nakonec personál sdělil, že neví, kdy pojedou dál, takže jsme vystoupili všichni. Venku jsem zase viděl několik policejních aut a také hasiče. Co se stalo, nevím, asi nějaká havárie. Šel jsem pěšky až na Joštovu, teprve tam jsem se tramvaje dočkal. 

Odpoledne jsem zabalil psion a odnesl ho na poštu. Odeslal jsem ho na opravu. Zničehonic přestal fungovat, na displayi se zobrazovaly jen vodorovné čáry, jinak nereagoval. Odhadl jsem to na kolaps flexi šňůr, které drží display. Je to častá závada psionů verze 5. Uvidíme, jak to dopadne. Z pošty v IBC Centru jsem zamířil procházkou na Křenovou osvěžit se do Litovelské pivnice.

Ve čtvrtek jsem četl zprávu, že zemřel politik Jaroslav Šabata. Osobně jsem ho neznal, nicméně nějakou vzpomínku mám. Bydleli jsme v Pisárkách. Šabatovi měli byt v domě na rohu Hroznové a Kalvodovy ulice. Jako děti jsme si hráli často na ulici. Tehdy byly komunikace klidné, aut moc nejezdilo. A tam jsem se potkával s nejmladším Šabatou – Honzou. Také si pamatuji na jeho sestru Annu, ale ta mě jako holka tehdy moc nezajímala. Ani Honza nebyl nějaký kamarád, jen si na něj trochu pamatuji z dob klukovských. O rodině, jejich kariéře apod. jsem samozřejmě v té době nic netušil.

Na konci týdne přišlo zase letní počasí. V sobotu bylo v Brně slunečno s modrou oblohou bez mráčku.

Víkdendový deníček

V počátku týdne bylo deštivo a chladno. To nás nemile překvapilo v úterý na cestě k přátelům do Dolních Heršpic. Šlo o trochu předčasnou oslavu narozenin, poseděli jsme a popovídali si jako vždy, když se s Jožkou a Liduškou po čase setkáme. Ve středu už bylo tepleji, jeli jsme na Kociánku. Nicméně předpovědi počasí až do poloviny příštího týdne moc optimistické nejsou. Na Medarda v pátek večer to potvrdily blesky na noční obloze a déšť, v sobotu opět zataženo, déšť, plánovaný výlet jsme tedy odložili. V neděli stále stejně, takže jsme ven moc nechodili.

Povšiml jsem si, že do rekonstruovaných domů, o nichž jsem zde psal, se již stěhují nájemníci. Většinou zase cikáni, ale jak se zdá, jde o výběr těch, kteří budou platit a žít normálně, snad.

K aktuálním tématům zpráv nic nemám, jsem znechucen, ať jde o domácí či zahraniční zprávy. Toto stojí za přečtení: Rathova větička. A toto rovněž: Kubiceho krabice. Dále jsem se dočetl o tom, že planeta se blíží bodu zlomu. Je to jeden z varovných hlasů, viz zde. Bezohlednost při plundrování zdrojů a přírody, znečištění prostředí, přelidněnosti světa. To chápou snad všichni, ale řešení žádné není. Jiná zpráva novinek  zase sděluje, že v rodinách přibývá manželských hádek o rodinné výdaje. Lidé se prý ještě neadaptovali na zdražení. „Kde je bída, tam se hádají,“ slýchával jsem kdysi dávno, kdy jsem ovšem takové věci moc neviděl a neřešil. Jako radu nabízejí v článku to, aby rodiny měly zálohu asi tří platů na řešení problémů. Taková rada je celkem k ničemu. Bude se brát, až zase nic nebude. Ceny rostou, platy a důchody většiny nikoliv, takže jako řešení nanejvýš nějakou radu knížecí, jak zbohatnout. 

Noc kostelů a veselice místo výběhu psů

V pátek se konala akce Noc kostelů. Doprovodil jsem Evu nejprve do katolického kostela v Zábrdovicích. Podíval jsem se zblízka na tamější varhany a viděl jsem archivní prostory zdejšího regenschoriho Z. Hatiny. Má v nich spousty cenných notových materiálů. Později jsme ještě zavítali do katedrály na Petrově. Bylo tam mnoho lidí, trvalo dost dlouho, než jsme našli možnost se posadit. Pěkným zážitkem byla varhanní preludia v podání zdejšího varhaníka D. Postráneckého. Několik motivů tvůrčím způsobem rozvedl a dal zaznít nástroji v plné síle. Pak následoval půlhodinový koncert pěveckého sboru Beseda brněnská se sbormistrem P. Kolařem. Zazpívali několik ukázek z díla J. S. Bacha. Cílem Noci kostelů bylo prý i nalákání a podchycení ateistů. Hm, snad tomu nasvědčovalo i vábivé zvaní v mikrofonu na Petrově k poslechu varhaníka při pravidelných mších v jiné dny.

V odpoledních hodinách v sobotu jsem zaznamenal silný zvuk jakési hudební produkce ve volném prostoru, do něhož se vstupuje z Hvězdové ulice. Vyhlédl jsem z balkonu a spatřil skupiny lidí, v množství zde nezvyklém, jak si to užívají. Samotná produkce mi byla skryta za korunami stromů, ale decibely rozléhající se do prostoru ji umožnily lokalizovat. Nezbylo než zavřít okna a tak se zvukově utěsnit. O co šlo, jistě nevím, ale zřejmě jde o toto téma: Bronx v sobotu zaplní hudba, tanec a divadlo Koncem týdne jsem zde spatřil početnou skupinu pracovníků městské organizace, jak sekají trávu a porosty, čistí tento prostor a vyvážejí odpadky. Bylo mi to v tomto rozsahu divné, ale pokud jde o akci podporovanou a dotovanou městem, dává to smysl. Tato hudební produkce se mi nelíbila, je to typická kampaňová záležitost, na níž se přiživí řada lidí, kteří vědí, jak využít možností a přijít k dotacím. Copak jinde ve městě je živěji? Proč to neudělají třeba na Údolní? Co zde dosáhli? Oživení, zlepšení společenské atmosféry? Kdepak. Bezcenná produkce velmi hlučné reprodukované hudby, změť lidí, jako toalety se nabídly husté křoviny u zdí, trávník, který je užíván k výběhu psů, posloužil jako odpočivná plocha pro povalující se účastníky. Ve skutečnosti jen narušili klidné odpoledne a večer širokého okolí. Však večer už jsem toho měl opravdu dost a chystal jsem se volat na městskou policii. Naštěstí se to ve 22 hodin samo rozešlo. Drobný klip naznačuje atmosféru odpoledne, kdy tam ještě nebylo plno.

Kávu mám rád, piju ji několikrát denně. O kávě je toto video, které stručně ukazuje na „kvalitu“ běžně prodávané kávy: Peklo na talíři: Káva - Pořad: Peklo na talíři, Video na Stream.cz (ID: 684722)