Vánoce a celé období konce roku nemám rád. Ani závěr roku 2010 mě nepřiměl ke změně názoru. Celé to sváteční období se vyžívá v konzumu, přejídání a opilství, excesech chování, nakupování nesmyslných dárků ba dávání si peněz navzájem (což výmluvně svědčí o prázdnotě a formálnosti této zvyklosti). Obchody jsou přeplněny, pak prodejní doba omezená či žádná, veřejná doprava samá výjimka a omezení. Venku mrzne a potýkáme se s neodhrabaným sněhem, náledím či marastem ze špinavého sněhu písku a štěrku. V televizi uvádějí desítky let stále stejná opakování filmů a zábavných pořadů, na internetu je mrtvo.
Co je vlastně svátek? Pracovní volno, posedávání doma či v kavárně nebo vyjížďka k příbuzným, do zimního střediska, jídlo, pochutiny, sladkosti a alkohol? Toto by mohlo být jen příznakem svátků, rodinná pohoda všech spolu a kolem prostřeného stolu má jistě svůj význam a půvab, ale sama o sobě obsahem svátku není. Někteří lidé poci'tují svou osamělost a litují sami sebe právě o Vánocích. Je to nesmyslný postoj. Den jako den, je to stále stejné. Je hloupé podléhat sugescím. Prostě nic si od toho neslibuji a pouze čekám, až to všechno skončí.
Na Nový rok přednáší svůj proslov president republiky. I letos tomu tak bylo a nezapomněl mudrovat nad tím, že jsme si žili na dluh a nyní že je třeba rozpočtové zodpovědnosti a reforem. Hm, sedí tam dost dlouho a o zodpovědném rozpočtu mohl on a další (ne)zodpovědní činitelé rozvažovat od roku 1990. Já jsem státní zadlužení nezpůsobil. Je to jen tlachání a nedivím se, že o tomto a jiném podobném se téměř nemluví: Víte, kolik peněz jsme už nasypali do Mezinárodního měnového fondu?
Žádné komentáře:
Okomentovat