V pondělí odpoledne jsme si vyšli na vycházku do Obřan a dále směrem na Bílovice. Nedošli jsme až tam, spokojili jsme se s posezením na troskách lavičky někde v polovině cesty a vrátili se zpět. V pondělí byl na stezce celkem klid, cyklisté a bruslaři jezdili zřídka. Počasí bylo příjemné, na slunci až horko, ale vál i osvěžující vítr. V Obřanech jsme cestu zakončili venkovním posezením v hospůdce na konečné tramvaje. Tři obrázky z vycházky jsou na konci webového alba zde. I v polovině týdne je velmi teplo, pouze úterní večerní bouřka přinesla vláhu nejen vyprahlým zahradám.
Pondělní zpravodajství: České maso mizí z pultů, prasat je nejméně za 91 let, hlasá titulek. Dováží se sem levnější dotované maso, dokonce odkoupené z hmotných rezerv Německa a Dánska. Poklesly i chovy drůbeže. – Půda se rychle kazí, zemědělství může potkat pohroma, zní jiný titulek. Mohou za to stroje a intenzivní zemědělská výroba při nedodržení osevních postupů a nedostatku organických hnojiv. Důsledkem je eroze. Příklad z Archlebova a Ždánic – v roce 1938 byla vyčíslena eroze na 16 %, nyní na 56 %. – Zato: Na průměrnou mzdu nedosáhne stále víc lidí. Loni činila 24 319 Kč, 67 % zaměstnanců ji nemá. O důchodech není v článku zmínka. Ty jsou namnoze i třetinové oproti tzv. průměrné mzdě. Asi 900 000 lidí má mzdu nadprůměrnou. Co k tomu dodat? Co bychom se báli? Vždyť neviditelná ruka trhu jistě vše vyřeší, že, milí modrobolševici? Co dále potěší (ovšem jak koho?), je oznámení, že Česká republika je ochotna podporovat armádu Afghánistánu až jedním milionem dolarů ročně. Jistě, to je nepochybně náš prvořadý státní a národní zájem a peníze zde budou efektivně využity.
Východisko z toho nevidím. Všechny války, státní převraty, intervence zvenčí proti tzv. domácímu teroru a v zájmu tzv. demokracie... to vše je dílem těch, kdo skutečně ve světě vládnou a mají zájem o změnu. Jsou to složité operace, ale řízené profesionálně. Spoléhat na to, že nějaké bezzubé domácí hnutí něco změní v České republice, je marné. Postavení naší republiky je dáno rovněž zvenku – je okrajové a nevýznamné. Sloužíme jako průjezdní země a ochotně a servilně sloužíme tam, kde je nám to určeno v diplomacii i válečných akcích. Není zde ani ropa, o kterou by měl někdo zájem.
K válce v Afghánistánu musím napsat výstižnou a zároveň komickou glosu, kterou jsem před nějakou dobou v obdobném znění četl v jakémsi příspěvku: „V afghánské oblasti poráží nejlépe vybavené armády světa místní obyvatelé, kteří jsou obuti v sandálech...“
OdpovědětVymazat