Jak jsem psal, zápasím už jen s bolestí. Pořád mám nutkání náplasti Dolforin zrušit. Je mi třeba celkem dobře, vynechám a... hrůza. Už několikrát. Tentokrát jsem jen zapomněl si ji vzít. Ve 4 hodiny v noci 28. února jsem se vzbudil. Byla mi hrozná zima, bolel mě krk a rameno a celé tělo. Vymotal jsem se do koupelny, rychle jsem nalepil 75 Dolforin a ulehl. Bolesti těla se stupňovaly, najednou jsem si uvědomil, podle silných záběrů bolesti kolem bederní páteře, že by to mohl být ústřel. Ten už jsem řadu let nepoznal! Jak je to možné? Pomaloučku jsem se plazil do šatny, trochu se oblékl a stáhl jsem si záda velkou modrou pryžovou pomůckou. Nestačilo to. Našel jsem ještě jednu, podstatně užší a přidal jsem ji. Konečně jsem mohl jít, s důkladně staženým tělem, oblečený jako ven, krk obalený šálou proti bolestem krku, opatrně uklidit lůžkoviny a provést hygyienické úkony. Pak přišla na řadu snídaně. Držím se Optimální diety podle polského lékaře Kwasnievského. Takže plátky slaniny ohřáté v remosce. S potížemi jsem snědl pár plátků. Také přihlížím k názorům MUDr. Lukeše, které jsem našel na internetu, zvláště jeho tzv. Lukeší desatero. Hodně doporučuje pít Coca colu slazenou, cukr moc doporučuje jako palivo pro mozek. Colu i pro obsah fosforečnanů, nezbytných pro kosti. Ovšem já se držím Optimální diety a ta cukr moc nepřipouští. Dr. Lukeš vychází ze zkušeností starých lidí z venkova, kteří žádné barevné obaly nepřitahují a drží se starých zvyklostí. Nebudu zde popisovat vše, to se dá najít na internetu. Pak jsem si v koupelně vyčistil zuby, používám ústní sprchu, ta dokonale zbaví proudem vody všechny zbytky potravy v zubech, mezizubní kartáčky se zdají zbytečností. Následoval elektrický zubní kartáček. Vše jsem zvládl.
Pak jsem šel pracovat, zoufalý z toho množství práce, co mi přišla. Následovalo vaření, zoufalý opět z těch úkonů jednoduchého receptu, klobásy jsou obaleny plastem, doluji ho pryč a krájím kolečka. Třetina šla do odpadu, nešlo mi to. Pak už jen hodně nakrájené cibule a sádla na smažení obou surovin na obrovské pánvi Aston, podlití horkou vodou, a volba teploty na indukčním vařiči (ten jsem málem zničil svým zmatečným jednáním – položil jsem nedávno horké víko remosky, vlastně pečenky přímo na něj – hrůza, víko se zabořilo do plastového těla vařiče, naštěstí se to ukázalo spíš jako vada na kráse, funguje beze změny). Nyní měla přijít na řadu konzerva fazolí, ale tu Optimální dieta zavrhuje, takže nic. Zbyla jen největší smetana na šlehání nalezená v hypermarketu, zakysaná smetana a úplně na konec špetka octa, samozřejmě sůl, pepř, podle toho, co za chuť ucítím z klobás. Z toho bude hustá polévka na několik dní. Hledám sklenice na uskladnění, zdá se jich málo, přemýšlím nad další variantou, ale nakonec to dákování vyšlo dobře.
Během dopoledne se zdá, že Dolforin už zabral, šel jsem si tedy zapálit cigaretu na balkon. Je mi jedno, co kdo o tom říká. Dědeček kouřil Partyzánky celý život až do své smrti v 88 letech a – žádná rakovina... Tatínek byl také silný kuřák, zemřel sice brzy na infarkt, ale bylo to v létě na chatě za silného vedra ve včelíně, kde opatroval svoje milované včeličky. Navíc měl za sebou moc těžký život, šest let v koncetračním táboře Dachau, před tím věznění ve Španělsku, utěk z vězení, mnohá zajetí... Věznění v 50. letech... to se promítlo do jeho zdraví i psychiky. Já jsem po něm vše podědil i povahu a nejen dokonalou podobu, ale i vředovou chorobu žaludku... Lékaři v nemocnicích mi nic na kouření neřekli, asi vědí svoje. Až na urologii lékař (je též z Masarykova onkologického ústavu) mi to vytkl jako důvod rakoviny. Řekl jsem mu svůj názor, že kouření je fackovací panák místo skutečných důvodů. Těmi byly atomové pokusy od konce světové války. Kampak se to ztratilo? Když nesouhlasil, zeptal jsem se ho, co říká tomu, co jde z každé domácnosti do přírody... Poučil jsem vás, dělejte, co chcete, řekl zhruba. V duchu jsem nad ním mávl rukou a šel jsem. Ostatně když mě bolí celé tělo, tak co?... Jdu po ulici na procházku, bolí nejen krk, chodidla jako když chodím pro rozpálené plotně apod.... Kouřím stejně maličko, přiznávám pět denně, ani to téměř nevdechuji, no vím, že bych neměl, mám za sebou i operaci jazyka... Pozoruji výhled na Petrov, na komíny teplárny, cikánské centrum s hřištěm, děti na zahradě mateřské školy... a je mi najednou lépe.
Přesnidávka – umělá výživa, takový pudink s vanilkovou příchutí (jinou jsem odmítl, stejně jako tekutou výživu). Dovezli mi to z nemocniční lékárny, něco jsem musel zaplatit. Mám toho spousty, musím dvě denně sníst. Stejně nepřiberu, ani nechci. Ostatně z tučného jídla se nepřibírá, sacharidů jím maličko. Stačí mi 65 kg váhy, nyní mám, 63.
Nakupovat chodím nejraději do Lidlu, Albert mám ovšem nejblíže. Také malé obchody. Včera jsem se vypravil do svého oblíbeného obchodu kdesi u Zvonařky. Nechal jsem tam celé dvě stovky! Hm, to je částka, co?
Obrázek asi není moc zdařilý, je ze včerejšího přechodu Plotní ulice do Lidlu, v místech, kde se buduje tramvajová trať. Asi to každý ví, ale opakuji to pro jistotu, když kliknete na obrázek, zobrazí se samostatně v plné velikosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat