Dne 19. února jsem prodělal už po třetí vyšetření PET/CT. Po něm jsem byl jsem poučen, že se mám vyhýbat dětem a těhotným ženám a co nejvíce pít. Tělo prý asi den vyzařuje radioaktivitu. Namítl jsem, že v dopravních prostředcích to nejde. „Inu, to už je život,“ podotkl lékař. Vyhýbal jsem se, co jsem mohl, pouze když kolem mne pobíhala cikáňata na Cejlu, jsem na to nedbal, nebylo to ostatně ani možné. O den později jsem zvěděl výsledky – žádná nová ložiska rakoviny v těle nebyla objevena. Po pět let budu sledován, pokud nenajdou nic, budu považován za zdravého. No, pokud se vůbec toho věku dožiji. Doufám, že ano. Měl jsem z výsledků vyšetření radost, odložil jsem proto – zatím – obvaz krku. Ten mě zbavoval části bolestí a poskytoval vhodné tepelné prostředí této onkologickou péčí postižené operované části těla. Takto jsem zamířil večer i na schůzi Sdružení monarchistů Brno. Zde jsem spatřil více mi neznámých tváří a vyslechl pěknou přednášku MUDr. M. Horáka o snaze (marné) císaře Karla I. převzít vládu v Uhrách 1918 a vyrazit vojensky na Wien a posléze o jeho umístění na ostrov Madeira. Odešel jsem trochu dříve, i když probíhala zajímavá diskuse, trochu ale zmatená přičiněním jednoho účastníka. – Velmi mě zde potěšilo setkání s W. Waltrem, rodákem z Horních Heršpic, který kdysi chodil do základní školy v Přízřenicích jako já a především můj bratr, stejného věku jako Vilém. Viléma si velmi vážím jako člověka i jako skvělého znalce historie, vybaveného doma bohatou knihovnou. Potěšil mě jeho zájem o setkání se mnou projevený už den předtím e-mailem. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že do Ambulance léčby bolesti nejdu, až za týden. Musím si náplasti proti bolesti vyžádat od praktika. Vypravil jsem se tedy objednat se na rehabilitaci. Vybral jsem si Polikliniku Zahradníkova, kde jsem si domluvil termím. Nejraději bych chtěl se naučit pár cviků a pak to provádět doma. Uvidím, co mi řeknou. Jinak jsem celý den pracoval,mám toho moc, ale jsem tomu rád, že si něco přivydělám.
Žádné komentáře:
Okomentovat