Začal jsem se stravovat tak, že jsem si jídlo začal kupovat hotové. Na radu sousedky jsem zavítal párkrát do jídelny Máj ve středu města. Chodí tam hodně lidí, zvláště starších, nabízejí za 10 Kč i rozvoz. Jídlo stojí 86 Kč. Popravdě mi ale moc nechutnalo. Tak jsem našel na rohu Bratislavské a Cejlu vietnamské bistro. Mají slušnou nabídku. Vybrané jídlo hned připravují čerstvé. Chutnalo mi lépe, cenově to vychází ještě levněji. Bohatě mi stačí na dva dny, případně na dvě jídla během jednoho dne. Stěží to sním, zpravidla část přílohy jsem zatím vyhodil. Mám to tam časově mnohem blíž, což je také důležité. Zašel jsem také kousek dál, tam nabízejí, zřejmě Turci Kebap a podobná jídla. Velmi mi chutnal, sice trošku dražší, ale bez problému vydržel i na druhý oběd, ohřál jsem ho zase v remosce.
Manželka na mnou byla ve středu, uklidila mi, popovídali jsme si. Měl jsem z toho také velkou radost. Doufám, že za týden opět ve stejnou dobu přijede, že nebude mít žádné překážky... Nemá to také jednoduché.
Ve čtvrtek jsem byl poprvé plavat po velmi dlouhé době v bazénu na Ponávce od 12 hodin. Začalo to od 12 hodin cvičením. Paní plavčice nám to předváděla na suchu, my starší, hlavně ženy – myslím, že jako muž jsem cvičil sám – jsme cvičili napodobením cviků ve vodě. Bohužel se mi stalo to, že jsem zjistil ztrátu náplasti proti bolesti Dolforin. Lekl jsem se, požádal jsem vedle stojící paní o kontrolu... Prostě použité náplasti se musí odevzdat v lékárně! Musím si to naplánovat tak, abych příště před plavaním náplast oddělal a novou si po plavání nalepil. Musí se to povést! A v pátek jsem konečně natrefil v lékárně na správné mezizubní kartáčky. Pořád jsem se trefoval, síla nebyla dostatečná a než jsem konečně trefil tu správnou velikost... kartáčky jsou dost drahé, vyhazovat je člověk jen tak nemůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat