V našem domě včera v noci hořelo. Uslyšel jsem hluk na chobdě, cítil jsem se celkem dobře, ale nereagoval jsem, ač jsem zaslechl i údery do mých dveří. Až po chvíli jsem vyhlédl ven a uviděl jsem jednoho souseda, jak se vrací v noci domů, Ten na můj dovaz ochotně reagoval, ač se jinak neznáme. Sdělil mi, že hořel kontejner s papírem v místosti na odpad a že zasahovali hasiči.
Jinak jsem ve čtvrtek brzy dopoledne zaslechl telefon. Byla to sestra z nemocničního pracoviště. Smluvili jsme termín návštěvy na Ultrazvuk na dobu po poledni. Ale co se stalo. Zase jsem usnul a byla právě půlhodina před termínem. Rychle jsem se převlékl a spěchal do nemocnice, tramvaj však zabočila k nádraží, takže jsem měl zase zpoždění navíc. V trolejbuse opět ten telefon. Ujistil jsem setřičku, že už jsem v trolejbuse, že tam budu za chvilku. To se ale celkem zdařilo, přišel jsem o 15 minut později. Po proceduře, kterou jsem považoval za formální záležitost, jsem opět nezastihl MUDr. Novotného. Prostě nemám lék proti bolesti. Ač mám změněnou strukturu léků, lék proti bolesti nevidím. Přitom ráno mám bolesti, že bych lezl po čtyřech. Večer se to opakuje. Probíhá to různě. Když se nehnu, zabolí to, takže si lze představit, jak mi je při takovém stavu při cestě ven. Druhá mě stíhající záležitost spočívá, v neustálých záchvatech spaní. Důsledky? Při návratu z nemocnice jsem navštívil prodejnu Brněnka na Lidické. Při vstupu do dveří jsem, vpravo zahlédl kosmetičku, zbytek prostoru byl změněn. Nakoupil jsem tam asi za čtyři sta Kč. Umínil jsem si, že toto bude moje nákupní prodejna. Při těchto úvahách jsem dorazil do bytu. Ucítil jsem zápach spáleniny. Totiž při odchodu jsem zcela zapomněl na zapnutou remosku. Ve vnitřku byla porce masa spálená na uhel.
Žasl jsem na sebou, vždyť bych klidně mohl způsobit přímo katastrofu v domě!
Tak to vypadalo, když jsem šel ráno ven
Žádné komentáře:
Okomentovat