Náhodou jsem se dostal na jeden z pisálkovských velevýtvorů na onadnes či idnes a prostě kdovíkolikátý... kdovíkolikdnes? Prostě nevím, nebaví mě kdovíjaké takové mudrování. Dříve v novinách nějaký obyčejný redaktůrek, vybavený psacím strojem a obyčejným telefonem (no, asi by to nebylo dost nóbl – na ty dnešní všelijaké vznešeně engl. znějící tituly a kdovícoještě. No on ten starorežimní pisálek s vysokoškolským vzděláním toho pořídil, poskládal z dopisů od zcela obyčejných čtenářů, faxů... víc než nějaká Bc redaktůrka z kdovíkolikáté jistě vznešeně eng. titulované VŠ, byť třeba jen z nějaké větší vsi, která už ovšem vůbec třeba netuší tehdy běžné dovednosti jako zrcadlo novinové stránky apod. No, hlavně že se honosí jako editor(ka) – nevím, třeba je to tak dost na úrovni, ten titul. Já vím, o čem píšu, dělal jsem to taky, žádné ciráty, poskládal jsem kdysi sobotní přílohu, vybavený předlohou zrcadla stránky, kalkulačkou a tužkou, toť vše... přesně, jak jsem to chtěl, a pak jsem zavítal mezi sazeče na mac, tak asi ne sazeč (tak se to říkalo, když pracovali ještě na Linotypech), takže asi by to byl dle dnešních cirátů grafik... každý redaktor nebyl tak pečlivý, uvízl někde u piva, no a co pak? Takže tam třeba kus stránky chybělo, jestli to chybělo, bylo to něco o vaření, hokeji či kaktusech za oknem, holt musel jsem to nějako dotvořit, aby stránka štymovala, a nedočkal jsem se třeba ani obyčejného poděkování, prostě to tak běhalo (nebyl jsem však v Mladé frontě, pardon, dnes je to kdovíjak otitulované... Dnes).
No ale bych se v tom moc neztrácel. Proč to píšu? Náhodně jsem zavítal mezi jakousi Dnes stránku, nevím už, jak vznešeně a kolikátá to byla. Psalo se tam cosi o kuchaři (pardon, též to není dost vznešené) Z. Polreichovi. Tento pán si ze svého zaměstnání udělal jakýsi přímo expertní velevýtvor. A má místo v tisku, na internetu, v televizi... zaručeno. No, co na tom? Jíst se musí, zájem má tedy zajištěný, stačí trochu přidrzlý úšklebek a z obyčejného (celkem, no trochu cestoval...) kuchaře máme kulinářského experta. Nelze samozřejně vařit dost obyčejně, když hovězí... tak jedině z argentinských dobytčat, to je stoprocentně úspěch zaručený, maso staré, ale zase exotické. No a když se ještě dost přidrzle poznamená, že naše obyvatelstvo to moc jaksi neumí... úspěch je stoprocentně zaručen. Holt, náš čuník asi není dost vznešený k jídlu, nepochází ani z té západní Evropy (kdoví???). No, tak tak jsem jen přeběhl očima ty jeho kuchařské velevýtvory a všiml jsem si poznámky asi nějakého pána, zřejmě už trošku v letech. Poznamenal ke Zdendovi, aby nechal těch snobáren a dával skutečně praktické, docela obyčejné recepty. Chtěl jsem jen a jedině jakýmsi kliknutím podpořit ten názor. Ale nešlo to, začali po mě chtít kvůli takové banalitě registraci. Řekl jsem si tedy, že kvůli chvilce to snad zvládnu za pět minut. Kdepak! Nejdřív problém se jménem, pak s heslem, prostě jedno slovo nestačí, hlásí to moc slabé heslo, přidám otazník a během chvilky mi to světe div se hlásí moc silné heslo... Pak to hlásí, že nesouhlasí s e-mailem. No, to už bylo moc silné i na mě. Koukl jsem do správce hesel a čtu, že na jakémsi Dnes jsem se kdysi zaregistroval. Jako by to mělo skutečně něčemu vadit! Kvůli jediné poznámečce tolik cirátů. Mávl jsem nad tím vším rukou a šel si docela obyčejně něco připravit k pokrmu. Jo, co kdyby tak pan Zdenda poradil? Někomu, kdo neumí vařit a je těžce nemocen. To bych považoval za pomoc...
Žádné komentáře:
Okomentovat