pondělí 25. dubna 2011

Velikonoční deníček

Na Zelený čtvrtek jsme měli přímo letní počasí. Dopoledne jsem zůstal sice doma, ale odpoledne jsem si zas vyšel na vycházku spojenou se zastávkou v bistru naproti našemu domu. Tam čepují pivo Starobrno, takže měli tento den i zelené pivo. Je to kuriosita, chuťově průměrná, ale dobrá pro sváteční dny. Odpoledne mi přišla práce na doma, takže o Velikonoce jsem měl zčásti postaráno.

Rovněž na Velký pátek nastalo takřka letní vedro, obloha bez mráčku, sluneční žár. Odpoledne jsme si vyšli jen na vycházku po Bohunicích. V sobotu bylo rovněž velmi teplo, i když se už objevila oblačnost. Dopoledne jsem jel na kole do středu města obvyklou trasou. Když jsem se chystal najet na trasu z Cejlu k nádraží, sledovali mě tam parkující taxikáři. Vtom na mě jeden zavolal, že mám podhuštěné pneumatiky a hned mi nabídl pomoc. Měl nějakou motorovou hustilku, asi na autobaterii, a kola mi pěkně napumpoval. Poděkoval jsem mu a pokračoval k nádraží, po Renneské na Vídeňskou, zde po chodníku až k zadnímu vchodu na Ústřední hřbitov. Po úpravě hrobu jsem jel po silnici po Bohunické až do Starého Lískovce, trochu jsem se tam zamotal a obloukem se vrátil do Bohunic na Běloruskou a zde podél tramvajové trati asfaltovým chodníkem až do cíle cesty na Okrouhlé. Nazpět jsem jel odpoledne po hlavní trase kolem staré nemocnice a věznice, naproti vjezdu ke krematoriu jsem najel na stezku dolů opět na křižovatku Rennneská-Vídeňská a středem města domů. Cesta proběhla bez problémů, o svátcích provoz aut naštěstí poklesl.

V neděli dopoledne jsem dokončil a odeslal práci. Počítali jsme s odpoledním výletem na přehradu, ale pokazila to bouřka. V pondělí jsem si vzal nachystanou mini pomlázku, abych učinil tradici zadost. Jak Eva, tak její maminka na to čekaly. Mně tyto tradice nevadí, ale ani je nijak neprožívám. Odměněn jsem byl čokoládovými vejci s likérem a velkým zajícem, také čokoládovým. Pravá slepičí vejce však já oceňuji nejvíce, protože je považuji za ideální potravinu, dostanu je prý dodatečně.

Se zájmem i znechucením sleduji zprávy o dění v Libyi. Snad už ani největší naivka nevěří, že jde o nějakou ochranu civilistů a blokování letových zón. Musím se smát, když čtu o humanitárních organizacích, které monitoruji situaci. CIA se prostě činí. A zrovna v pondělí komentátor rozhlasu vítězoslavně sdělil, že bylo bombardováno Tripolis a počty mrtvých. Zdejší naftu si musí zajistit ti správní, ať to stojí co to stojí, a Kaddáfí si neměl dovolovat obchodovat mimo dolarovou sféru. Musí tam být dosazena místo něho nějaká poslušná figurka.

Žádné komentáře:

Okomentovat