Něco na úvod

Část našeho domu s vjezdem do dvora
a rekonstruovaný dům vedlejší

Francouzská ulice nemá dnes dobrou pověst. Ale nebylo tomu tak vždy. Je to stará ulice, zprvu se jmenovala Ober Zeil, čili Horní Cejl, od poloviny 19. století Franz-Josef-Strasse. Jak tento název svědčí, nebylo to žádné podřadné bydliště. Byly zde soukromé domy, namnoze sídla bohatých lidí. Vznik republiky v roce 1918 přinesl nenávist nového státu vůči staré monarchii a Habsburkům. Ulice byla přejmenována po protektorech nové republiky – na Francouzskou. Sestávala nejen z dnešní ulice, ale patřila k ní i třída dnes nazvaná po Miladě Horákové. (Nechápu proč, co má ta žena s Brnem a tímto místem společného?) Za protektorátu Čechy a Morava byla přejmenována na Franz-Schubert-Strasse. Tehdy byla vybudována komunikace spojující tuto ulici s ulicí Merhautovou. Tím vlastně byla oddělena dnešní Francouzská od hlavní třídy Milady Horákové, pokračující rovnoběžně podél areálu Dětské nemocnice do Merhautovy.

Před druhou světovou válkou odešli bohatí židé, po válce byli z Brna odsunuti Němci, prázdné domy časem chátraly a staly se přemětem zájmů cikánů, kteří za minulého režimu byli houfně směřováni ze Slovenska mimo jiné i do Brna. Přičteme-li k tomu nezájem úřadů o tato místa, nabyla ulice (nejen tato) časem tristního vzhledu. Místo aby se opravovaly a budovaly domy ve městě, stavěla se kolem Brna obludná panelová sídliště.

Na Francouzské bydlel nějaký čas významný německo-židovský architekt Ernst Wiesner (ale pravděpodobně na dnešní M. Horákové). Projektoval například zdejší krematorium či velkolepou vilu židovského majitele textilek na Přízově ulici Alfreda Stiassneho, a to na Hroznové ulici 14 v Pisárkách (podle mne zajímavější než mnohem známější vila Tugendhat).

Ke změně došlo až po roce 1989. Některé domy byly vráceny v restituci či byly koupeny a dočkaly se oprav. V místě, kde bydlím, byly zbourány dva zchátralé domy a postaven jeden nový velký nájemní dům. Právě tak jsem přišel k bytu. Před deseti lety jsem se ozval na nabídku zveřejněnou v městském zpravodaji. Byt mi byl nabídnut za podmínky, že zaplatím nájemné na dvacet let dopředu, což se mi podařilo za pomoci úvěru stavební spořitelny. Město zjevně nabízelo byty v nezajímavé lokalitě špatné pověsti. Kdo potřebný bytu tehdy bez předsudků uvažoval reálně, získal za výhodných podmínek nový byt.

Jak se bydlí na dnešní Francouzské? Na tuto otázku není zcela jednoznačná odpověď, ale v zásadě mohu říci, že dobře. K tomu se však budu vyjadřovat postupně časem. Více než místní cikáni mi vadí množství prachu v ovzduší, což jistě není příznačné jen pro tuto ulici, ale pro celé vnitřní Brno. Také se mi nelíbí, že je to průjezdní ulice. Auta z ulice Milady Horákové odbočí spíše do zúženého začátku dnešní Francouzské, než aby pokračovala rovně na Merhautovu. Francouzskou se totiž dostanou přímo na křižovatku s Cejlem a Vranovskou a přímo dále směrem na Židenice či Husovice a Maloměřice a dále na východ Brna. Aut zde jezdí opravdu mnoho. Ulice je jednosměrná.

Vstup pěšky na začátku ulice je nepohodlný, chodník je pár desítek metrů uzoučký, dále se ulice rozšiřuje a chodníky nyní už po obou stranách ulice jsou šířkou pohodlné, ale místy ve špatném stavu. K tomu přispívají každoroční opakované havarie vodovodního potrubí, mající za následek rozkopání chodníku. Lépe se na Francouzskou lze dostat od zastávky tramvaje Dětská nemocnice. Sejde se kousek dolů po ulici, v níž se spojují ulice Černopolní a Durďákova. Takto se lze pohodlně dostat přímo do první třetiny ulice Francouzské.