Po návratu domů jsem zhlédl na TV Barrandov diskusní pořad J. Soukupa. Mezi jinými tam hovořila funkcionářka ODS A. Udženija. Zapamatoval jsem si jenom ji, jak přímo s rozkoší a jedovatým úsměvem sdělovala veřejnosti, že A. Babiš je konečně soudně usvědčen jako bývalý agent StB. Nevím, kdo jí a všem dalším na to skočí. Proč neřeknou, co provedl, komu ublížil, koho má jako agent na svědomí? Kdepak, stačí tato mantra a kdo chce slyšet, je spokojen. StB byla tajná služba a její činnost byla dost rozmanitá. Zdaleka to nebyl jen tzv. boj s vnitřním nepřítelem, ale jistě normální špionáž, ekonomická i různá jiná. A. Babiš jako správně narozené dítko studoval gymnázium myslím v Paříži a brzy se pohyboval ve sféře zahraničního obchodu. Každý kdo cestoval do západního zahraničí, se ocitl v hledáčku StB. Každý farář, který cestoval na nějaký kongres, jí musel po návratu podat zprávu. Prostě o nic zvlášního většinou nešlo. Pracovník zahraničního obchodu mohl mít s tajnou službou docela pracovní vztahy. Ignorovat je určitě nemohl. Pokud to dnes někdo vytahuje jako činnost agenta, jedná lživě a účelově. Jak jsem napsal výše, musel by mít konkrétní informace o tom, jaké zlo dotyčný napáchal. A to samozřejmě nemají, o to hlasitěji křičí svoje mantry.
Poznal jsem několik lidí, kteří byli v seznamech těchto agentů. Například jeden pravoslavný duchovní, výborný člověk. Jak se tam dostal? Těžko říci, vím jen, že měl dobré vztahy s krajským církevním tajemníkem. Druhý evangelický farář v padesátých letech překládal se skupinkou stejně zaměřených Luterovo dílo. StB na to přišla a rozprášila je. Detaily neznám, čím si prošli. Jeden emigroval, ostatní zůstali. Rovněž tento duchovní byl výborný člověk, nikoho samozřejmě neudával, nikomu neublížil, ale v seznamech byl také. Dále jsem osobně poznal A. Bartončíka, předsedu ČSL v počátku 90. let. Straně se dařilo, vypadalo to na skvělý volební výsledek. Náhle V. Havel spustil akci se svou klikou (Ruml apod.) – s údajnými doklady, že Bartončík byl agent StB. Ten to odnesl zdravotně i osobně, ze strany zmizel. Akce se OF a Havlově klice zdařila, ČSL utrpěla volební debakl. Znal jsem A. Bartončíka ještě z doby před rokem 1989. Pracoval jsem tehdy v brněnské redakci Lidové demokracie. Šéfredaktor jednou vyrukoval s tím, že já a ještě jeden mladý kolega nejsme členy SČSP a že prostě musíme. Nám se nechtělo a tu zasáhl „agent“ StB A. Bartončík. Vzkázal šéfredaktorovi, ať nás neotravuje a byl klid. A zastal se mě i jindy, nechci se tím více zabývat. Chci jen naznačit, že do seznamů se mohl dostat kdekdo a všelijak.
Dnes po letech někdo vytáhne záznam, a má jasno, může likvidovat agenta. Nic o takovém člověku neví, nic o okolnostech, ale má jasno, je to zločinec.
Po návratu z nemocnice pobývám delší dobu na Fracouzské. Byt není ještě úplně zařízený, ale obyvatelný ano. Z města jezdím od nádraží raději tramvajemi dvě a čtyři přes Cejl na zastávku Přadlácká. Je to rychlejší a bez přestupu. Vezmu to potom pěšky kousek po Bratislavské, odbočím na Přadláckou, pak Spolkovou dojdu na Hvězdovou a poté vyjdu na Francouzskou kousek od našeho domu. Zdá se mi to nejlepší varianta, je to příjemnější než delší cesta po Bratislavské s odbočkou na Hvězdovou. Čas trávím hlavně doma, zdravotní stav mě chodit ven moc neumožňuje, takže to omezuji na návštěvy u lékaře a nezbytné nákupy.
Žádné komentáře:
Okomentovat