Zůstat sám na pokoji se třemi lůžky se mi poštěstilo jen o víkendu. Už v neděli přibyl další pacient. Už podle vzhledu jsem ho poznal – Ukrajinec. Dozvěděl jsem se, že je stavební dělník, prodělal už asi 15 operací týkajících se chrupu. Jistě si platí zdravotní pojištění, ale pochybuji, že by to vše pokrylo. Vůči cizincům je naše zdravotnictví vstřícné. Když my někam jedeme, tak musíme být důkladně pojištěni, nebo vybaveni solventní peněženkou. Trochu jsem se s ním bavil, ale měl jsem dojem, že uvažuje poněkud jinak, ani nějak dostatečně na nic nereagoval. Řekl mi, že mají zlodějskou vládu a přirovnal to k situaci u nás. To se mi zdá přehnané, i když o naší vládě iluse nemám. Bývalého presidenta Janukovyče velmi kritizoval, prý si umýval ruce ve zlatém umyvadle a odvezl si dvě auta plná peněz. Toto mi připadá jako primitivní propaganda, kterou mohli šířit stoupenci nových pořádků.
Když mluvil o Rusech, tak s úplným odporem je označoval pouze jako Rusáky. Krym prý obývají Tataři. Tomu jsem se zasmál a řekl jsem, že Krym byl vždy ruský, vedly se o něj války už v 19. století a zeptal jsem se, jak dlouho existuje ukrajinský stát. Zarazil se, nevěděl. Krym, který získala Kateřina Veliká, patřil vždy od té doby k Ruské federaci, až v roce 1954 sovětský vůdce Ukrajinec N. S. Chruščov zajistil převedení Krymu k Ukrajině. Ze sdělení komentátora V. V. Pjakina vím, že Krym byl autonomním útvarem, Ukrajina byla pouze pověřena jeho administrativní správou, ale stále se jednalo o autonomní útvar na rozdíl od ostatních oblastí, ze kterých se skládá ukrajinský stát. Komentátor odkazuje na ukrajinskou ústavu. Takže všechny ty debaty o anexi Krymu považuji za účelové řeči. V České televizi jsem slyšel tak hloupé žvásty, že jsem žasl. V. Moravec krymské referendum srovnával se situací v Sudetech na konci první republiky. Vůbec nechápe ten ubožák, že Čechy a Morava jsou historické země a Němci v Sudetech na nějaké referendum moc práva neměli, zatím Rusové na Krymu jsou doma určitě víc než Ukrajinci. – V pondělí přibyl další pacient, starší pán, kterého čeká kompletní operace chrupu. Ten je jako společník příjemnější. Nejlépe jsem si však rozuměl s pánem, který zde byl minulý týden a odcestoval v pátek. Žije ve Velkém Meziříčí. Protože odtamtud pochází rodina mého otce, měli jsme dost témat k rozhovoru o městě a okolí, o jeho chovech králíků a jiných zajímavých domácích činnostech.
V úterý ráno při vizitě pan docent, který mě operoval, se mě zeptal (byl jistě informován předem od těch, se kterými jsem o věci dříve hovořil), zda chci jít domů. Měl jsem radost. Nakonec souhlasil přímo s úterním termínem s tím, že na vytažení stehů přijdu po dvou dnech. Pak ještě na histologii. Odvoz z nemocnice obstarala manželka, vnuk, který je fanda do aut a pracuje v oboru, přijel se svým Audi. Jeli jsme do Ivanovic na Hané, po dálnici to zvládl za dvacet minut.
Žádné komentáře:
Okomentovat