Ve čtvrtek se konečně oteplilo, ne že by byla nějaká pohoda, ale bylo to patrné. Byl jsem na schůzce monarchistů v restauraci L.A.G a zasmál jsem se, když známý s notebookem byl napomenut obsluhou, že laptopy ani mobily do této stylové restaurace nepatří. Pokyn prý dal sám šéf. Nicméně nic se nestalo, laptop zůstal na stole. Snad si nepředstavují, že i telefon nechám vypnutý v kapse.
Odpoledne jsem šel Hvězdovou ulicí a za mnou uháněli dva cikáni se starými kočárky naplněnými železným šrotem. Slyšel jsem, jak volají, že charita by měla pomoci chudým lidem a též sociálka. Ohlédl jsem se a viděl jsem, že volání patřilo mně. Mladí cikáni, kteří by měli někde pracovat, mířili do sběrny odpadu, kterou v téže ulici provozují jejich soukmenovci. Odsekl jsem jim, že přece sociální dávky berou víc než dost. Oni se ohradili, že prý ne. O další nesmyslný rozhovor jsem neměl zájem.
Na konci týdne vytrvalo stejné příznivější počasí, z trochy nového sněhu byla v pátek dopoledne břečka, odpoledne už zmizel z chodníků. Na okraji města poletovala hejna havranů, rád je pozoruji, jejich velké zobany a mrzuté či jaksi zlověstné krákání se mi vždy, když je zahlédnu, jeví jako pozoruhodné. Hejna usazená na větvích stromů tvoří často skvělé sestavy. Evu bohužel sklátila chřipka, nezbývá než zatím chodit po venku sám.
Dnešní doba je pro mnohé lidi z hlediska pouhé základní obživy těžká. Často se setkávám s na pohled takovými lidmi, někdy požadují peníze či cigarety. Lze je odlišit od dost častých totéž loudících povalečů. V sobotu jsem na Francouzské viděl staršího, oblečením i celkovým vzhledem ošuntělého muže. Prozkoumával kontejnery. Jak se tak do jednoho se zájmem nakláněl, ztratil rovnováhu, nohama třepetal nad zemí a moc nechybělo, aby přepadl dovnitř. Bylo to smutné i směšné zároveň.
Žádné komentáře:
Okomentovat