V noci na neděli jsem se vzbudil. O půl čtvrté ráno jsem slyšel ze sousedního bytu hlučné opilecké žvanění a hulákání, do toho zvuk televize. S různými modifikacemi včetně skřeků znamenajících pokus o karaoke to plynulo do rozednění. Nepotěšilo mě to, avšak nestalo se to poprvé a beru to tak, že jsou občas „radosti‟ nájemního bydlení.
Na počátku ulice Milady Horákové (čili původní Franz-Josef Strasse) se začalo s demolicí rohového domu. Byl již delší dobu opuštěný a chátral. Místo je to lukrativní a velké, snad tam postaví něco k světu. Zatím vidíme jen oblaka prachu a ruiny, už v pondělí z domu zbyla jen hromada cihel a stavebního odpadu.
O víkendu začalo mrznout, v pondělí vypadalo sice sluníčko přes okno nadějně, ale bylo to jen zdání. Eva jela vlakem do Chvalkovic a už odjezd byl utrpením. Cestující museli v mraze na nekrytém nástupišti vyhlížet opožděný rychlík, čas zpoždění se stále upřesňoval a měnil.
Zkouška komentování
OdpovědětVymazat